pondělí 11. července 2016

Velký kočičí kyberúnos


Motto: "Počmárám ti ksicht!"
Percy, The Regular Show


„Žmure, co chceš přivézt z Estonska?“ zeptal se M. před týdnem a Žmur deklamoval půlku svého vánočního wish-listu z loňska doplněnou o nové výrobní série Lega, notebook a tablet.
„Aha, no“, poškrábal se M. na hlavě a s temným povzdechem zavzpomínal na časy, kdy dětem stačilo dovalit  žvejky s nálepkama kačerů a barevný dráty do kola. „Tak já ti něco prostě přivezu.“

Tenhle seznam jsem potom poslouchala jako audio program celý týden, zpestřený tím, že mě Žmur lezl do SMS/MMS korespondence s M. a nutil mě psát na konec zpráv mu remindery typu A HLAVNE NEZAPOMEN NA SVÉHO SMUTNEHO ZMURICKA!

M. se vrátil v sobotu. Čičman se radovala z estonského miminka, já jsem se radovala z toho, že budu moct chodit večer s odpadky sama a dávat si s Houbičem cider na zídce a Žmur měl ve tváři výraz naprostého zoufalství.

„Jo a ještě tady vlastně vidím na dně tašky…“ utrousí M. jen tak ledabyle a ve Žmurových očích začnou znovu žhnout uhlíky naděje „…něco pro toho našeho smutného Žmuríčka“ a podá mu velkou krabici s programovatelným robotem.

A tak se k nám Zlobot dostal a vy za chvilku pochopíte, proč nemá vznešenější robotické jméno jako třeba R2-D2 nebo C-3PO. A že stojíme právě na prahu nové éry, protože z toho jednoho malého estonského hračkářství vzešel kybernetickej zmrd, co si se zákony robotiky tak maximálně utře vyteklý baterky.

A to byl Zlobot původně neškodná hromádka plastu a káblíků. Tančil jako Jackson a neohrabaně máchal rukama. Do doby, než se s ním Žmur zavřel v pokoji a nezačal ho programovat.

Vžžžm, eng, slyším třeba takhle, jak se robot snaží dostat přes práh do kuchyně, kde krájím zeleninu. „Ahój“, pozdravím ho. „Chceš pomoct?“

„Počmárám ti ksicht“, zamrmlá Zlobot svou plechovou hubou a zle blikne očima. Všimnu si, že má v pravačce odjištěnou fixu.

„Žmu-reee!“

„To jsem ho já ale fakt neučil“, přísáhá Žmur. „To od něj není teda moc pěkné pěkné, žejo, mami?“

Zlobot odtančí moon walkem zpátky do pokoje, jako by nic. Ještě slyším zdálky odflusnutou nadávku „Do hajzlu“ mezi vžžžm eng, jak se snaží dostat zpátky přes práh, ale to se mi určitě jenom zdálo.


Ještě téhož dne nám UPC odpojí internet na základě podezření, že z naší domácí sítě jsou rozesílány kyber útoky.

Ale to nejhorší se přihodilo, kamarádi, dneska ráno.

Asi vás nepřekvapí, že jsme zaspali, protože někdo přenastavil digitální budík na jiné časové pásmo.

Mám takový svůj rituál na ranní hygienu. Vytlačím si pastu na kartáček a odcházím si čistit zuby do pracovny. Odtud je výhled na protější dům a kousek parku a já si během pár minut vyčistím zuby, podívám se, jaké je venku počasí, a jestli je to jen na krátký šaty podle toho, co má na sobě Bulharka, která kouří a usrkává kafe na protějším balkóně.

Když už mám skoro dočištěno a vím, co na sebe, přepadne mě taková ta divná tíseň, jestli to znáte. Že vás někdo sleduje. Něco, co ta Bulharka prožívá každé ráno a je s tím v pohodě, ale u nás v pracovně na to nejsem zvyklá.

A pak zařvu.

Mezi oknama je nacpaná cizí kočka a chladnokrevně mě sleduje svýma citrónovýma očima.

Je to sekunda, co zvažuju i možnosti, že jsem se probudila v cizím bytě, nebo po dvaceti letech z kómatu. Kočka je tam furt. A tváří se trochu výhružně, že ji tam lezu takhle ráno a ještě se lekám. Zavřu dveře a jdu vzbudit M.


„V tvé pracovně je cizí kočka“, říkám to přesně tak, jak to je, ale M. se nechytá a pak si myslí,  že to je jeden z těch našich fórků a že ho tahám z teplý postele jen proto, aby tam bylo něco namalovanýho na okně, ale kočka je tam vytrvale zakompotovaná mezi okny  a už se tváří dotčeně. „Jó, sem fakt tady. Kolik lidí mě sem ještě přijde vočumovat?“ čtu z dvou citrónů se zúženýma zorničkama. 

„Ještě děcka“, odpovím ji nastejno.

„Proč zrovna do mý pracovny“, lamentuje mezitím M. „A co za další zvířata sem proboha v noci leze? Stačí, abych byl pár dnů pryč, a tady se z toho stane safari! Co to dáváš to tý misky? No to snad… achjo, tak jí tam dej ještě šunku, ať to nemá suchý“, kapituluje. "Myslím, že sem přišla porodit, nebo zemřít", podělím se ráda o etologické poznatky, protože jsem s kočkama žila celý dětství a vím, že i když dělají divný věci, mají pro to svůj důvod. "A na obojí bude potřebovat sílu." 

Takže abychom to shrnuli, zase je to na mě. Jestli vás zajímá, co si o tom myslím já, tak to zvíře v noci dovlekl Zlobot. Snad to M. pochopí, až se zítra ráno probudí s počmáraným ksichtem!

P.S. Pro kočku si došel ještě to ráno soused – Rus. A všichni jsme byli tak trochu rádi a tak trochu smutní. Mít tak hebkou, mourovatou kočku. No nic, můžeme si hladit Zlobota…

27 komentářů:

  1. schrödingerova kočka!!!!! Jsem rád, že je zde další důkaz jejich existence!
    Podrobnosti viz: http://www.fi.muni.cz/~imladris/cervena/prat.html
    A zdravím Zlobota a škodolibě doufám, že mu dlouho vydrží baterky;-)

    OdpovědětVymazat
  2. A já se těšila rovnou na dva přírůstky do domácnosti! The more the merrier, můžete zkusit koupit Zlobotovi kožich...

    OdpovědětVymazat
  3. Sejra: To byla ona! Nebyla jsem u toho, ale problém dostat ji z toho těsného prostoru měl prý i sám majitel. A taky se ukázalo, když přestala být vakuově balená, že je obrovská - M. přísahal, že byla o velikosti mladé pumy a v ranním slunci se jí leskly tesáky a vyceněné drápy:)

    Quanti: Zlobot si kožich jistě opatří jinde. Druzí sousedé mají křečka a ten mu bude akorát;)

    OdpovědětVymazat
  4. Já kdysi synovi přivezl ze služební cesty dřevěný popelářský auto. Hezký. Takový těžký. Dobře poslouží i při sebeobraně.
    Na nějakýho robota jsem v tom krámku koukal taky. Mam takový nejasný tušení, že kdybych ho domu tehdy přivezl, dcera by mu proti vůli svého bratra řikala "Toník", což by byla další skvělá příležitost, aby se poprali...
    V každym případě mam po popisu Zlobota pocit, že jsem udělal dobře ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Galahad: Já se taky divím, že se nejmenuje Jirka. Asi z něj má respekt i Žmur, že mu nedal familiérnější přezdívku. Jo a dřevěný popeláři jsou určitě lepší. Sice s nima můžeš taky někoho zabít, ale aspoň u toho nenadávaj...

      Vymazat
    2. No tak jasně no, dřevěný hračky ještě mluvit nenaučili. Na druhou stranu kdyby někoho zabily a ani si nezanadávaly, přišlo by mi to takové chladnokrevné :-)
      Jinak ten Toník zas tak familierní taky neni - to jen ten robot byl červenej a my máme za rohem Comic point. Čímž jsem v podstatě prásknul, kde bydlim, tak ne, že mi v noci budeš nosit domu nějakou zatoulanou zvěř :-P

      Vymazat
    3. Galahad: Taky se prásknu, až uvidíš před výlohou chlapečka s přilepeným nosem na skle a trochu netrpělivou matku s holčičkou, jsme to my;) Žmur by dal cokoliv, kdyby mohl bydlet u Comics pointu!!!

      Vymazat
    4. Tak to je klidně možný, že jsme se tam už potkali. I když nejstarší dcera teda už neni měkká a tónem, který nesnese odporu, mne často žene dovnitř. Takový to, jak zamává řasama a pronese táhlý "Tatínkuuu, prosííím..." Určitě to znáš, však jsi taky něčí dcera ;-)
      To je pak děsně super, protože ona se narozdíl od mne do těch úúúzkejch uliček vejde. O nehodách, které mohou nastat při vhodné kombinaci jejích všetečných ručiček a polic s figurkama místy i za 20 talířů, se mi už jednou či dvakrát zdálo...

      Vymazat
    5. S těma uličkama mám problém i já, což teprve tam honit s batohem na zádech dvě děti, to už chce krasobruslařský rychlokurz:) A taky jsem nikdy moc nechápala, kdo si kupuje ty napálený figurky (ale tuším, že to bude Žmur z první výplaty)

      Vymazat
    6. Batoh je nutnost... :-D My se tam obvykle mihnem cestou z odpoledního cvičení v Sokole. To sebou sice mam jen jedno dítě, zato batůžky na hřbetě dva. Takže už jsem si i vypracoval plán B pro případ, že se dcerka z toho bludiště nevymotala dobrovolně. Od police s Punisherem budu hlídat dveře. Když do zavíračky nevyjde, vytáhnou jí odtamtud zaměstnanci podniku...
      Jinak pro lapače prachu mam coby modelář vcelku pochopení. Ba na sebe prásknu, že i figurku Iron Mana mam doma (nebudu ti lhát - zrovna jemu dcerka netyká náhodou). Ovšem ta nestála měsíční vejplatu...

      Vymazat
    7. Comics Point mám za dvěma rohy i já. Byla jsem tam kdysi dvakrát někomu pro dárek,n ale figurek jsem si ani nevšimla. Šla jsem po cenově přijatelných knihách :)

      Zato do Alberta naproti (familiérně mu stále ještě říkáme, že jdeme k Meinlovi) chodím skoro denně.

      Vymazat
    8. Naproti Albertu je kostel :-O
      ...jestli teda myslíme stejnýho Alberta :-)

      Vymazat
    9. To myslíme asi jinýho. Já nemyslím Einsteina.

      Vymazat
  5. ráda zapůjčím hebkou mourovatou kočku i s berlínskym bytem, kdybyste měli nedostatek obojího! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zní to jako sen! Výměnou nabízíme pražský byt s bezejmennou masařkou a pavoukem Jirkou!

      Vymazat
  6. odjištěná fixa ... to zní setsakramentsky zlověstně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a už chápu to zaškrtávátko "nejsem robot"

      Vymazat
    2. Příští post tady bude načmáranej od robota!

      Vymazat
    3. Přesně, odjištěná fixa je nejvíc. Kyberútok fixou!
      A "nejsem robot" :-D
      A jak si vytřel vyteklý baterky Zákonama robotiky.


      Ten kocour bude nadosmrti poznamenanej. A byl to dost zajímavej pokud, protože schrödingerovy kočky obvykle nebejvaj balený ve skle. To je meziplanetárně převratné!

      Vymazat
    4. ééé oprava:
      pokuD = pokuS!

      Vymazat
    5. ...a to můžeme být rádi, že soused nechová třeba chřestýše;)

      Vymazat
  7. A prosím, když odhlédnu od toho, že to byla schrödingerova kočka, jak se teda mezi ta okna dostala???
    Clea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cleo, po kočičím:) Měli jsme pootevřené okno na větrání a došla k nám po římse. Btw. když jsem se ráno dívala pátravě na římsu zvenčí, došlo mi, že mohla přijít i z domu na druhé straně ulice; ty římsy na sebe navazují i mezi domy

      Vymazat
    2. My máme ty římsy taky, ale projde spíš jen nedospělec, takovej obr by neprošel po úzké římse. My měli vetřelce - kotě od sousedů. A to zmasilo mýho jednookýho kocoura, že si z toho vyhodil plotýnku a bylo po něm :( Docela šok.

      To kotě pak byla kočka, co nesnášela dítě ve své vlastní rodině tak, že ji museli dát někam pryč. Takže na ni taky došlo. Boží kočičí mlýny.

      Vymazat
    3. U nás jsou široký, klidně i pro rysa:) Jo, s tím vetřelcem mám deja vu na post od tebe.
      To je drsný, s tou kočkou. Na vlastní pěst jsem potkala jenom jedno od přírody zlý zvíře a to byla potkanice. Umřela z dosud neobjasněných příčin, prostě jsme ji jednou ráno našli mrtvou u misky. Nebyla pokousaná, ale kdyby se proti ní spikl zbytek mírumilovné smečky, nedivila bych se (strašně je terorizovala a šla proti všem). Nebo prostě pukla vzteky...!

      Vymazat
    4. psice,
      a co ten pták, ten zebřička, toho si vybavuju jako zákeřňáka :)

      Vymazat