pondělí 4. července 2016

Korporátní mýty a legendy

Víte, co by byl fakt trapnej úvod dnešního postu? Zeptat se vás, jestli víte, co dostane Čičman tři dny po dobrání antibiotik na superinfekci z neštovic a pak vám odpovědět, tradá, přece nohy, ruce, ústa, neasi?! A ještě to zakončit majstrštykem, jestli víte, co teda jako dostane Žmur tři dny po Čičman. A že tady právě leží s třicetdevítkou a halucinuje o nakládání lodi a pak se tady na zbytek řádků rozbrečet, že s děckama nikdy, nikdy, nikdy neuvidíme sluneční paprsky bez puchejřů a abscesů, protože už teď jsme bledé poloprůsvitné bytosti podobné živočichům, co žerou písek a bakterie ze dna Mariánského příkopu.

Ale jak správně tušíte, tato týdenní porce žalu neprospěje ani vám, ani mě, proto otvírám na odreagování úplně jiný soudek. Dvouměsíční pobyt v práci začíná nést své ovoce a hlavně korporátní mýty a legendy, které ke mně začínají prosakovat i přes přerušovanou docházku.

1.    Musíme se snažit, nebo nás všechny do tří měsíců vyrazí

2.   Nemusíme se snažit, protože nás stejně všechny do tří měsíců vyrazí (ale většina dostane aspoň pořádnej padák a ne umolousaný odstupný z polovičního platu jako někdo, žáno)

3.  Personál jídelny práškuje všechny pokrmy psychofarmaky, které mají zaměstnance učinit oddanějšími a zamilovanějšími do své práce. Některým z nich se z toho dokonce nalijou prsa. Nejvyšší koncentrace psychofarmak je v menu č. 9 na konci výdejního regálu, přičemž tyto pokrmy konzumuje převážně střední a vyšší management (variace na kuřecí steak s broskví a krokety)

   4.   Po budově se šíří epidemie pohlavních a exotických nemocí, které dosahují svého maxima v rozvolněných a nemorálních letních měsících. Někteří se nerozpakují označit tyto choroby za pseudovědecké experimenty, jež k nám proudí přes klimošku z tajných laboratoří vzdálených dvacet kilometrů podzemní chodbou od hlavní budovy. Interní komunikace tyto skandály na intranetu zametá pod koberec nudnými prohlášeními ve stylu „Byli jsme nuceni rozmístit na toaletách v 5. patře antibakteriální mýdla z důvodu rizika nákazy žloutenkou.“ Je vám jasný, co se stane, když si tuhle rosolovitou hmotu fakt plesknete do dlaní? Většině zaměstnanců ano, protože antibakteriální prostředky mají stále netknutou hladinu náplně až pod víčko.

     5.   Sexuální aféry a druhotné pohlavní znaky
A jak poznám tu paní Laštovičkovou? ptám se před schůzkou kolegů, abych potom zase neběhala a zmateně nenarážela do sklených stěn zasedačky ve snaze identifikovat ji.
„To je přece taková ta prsatá, co se blbě směje“
„Myslíš Vlaštovku? Ta je ale fakt strašlivě prsatá.“
„To je ta, co na offsajtu balila Ötziho, ne?“
Upřímně by mě zajímalo, co se před schůzkou paní Laštovičková dozvěděla o mně.

   6.  Mystická a oboupohlavní stvoření, která obývají málo frekventované útroby budov patří k největším konspiračním senzacím, kterými se může pořádný Korporát pochlubit. Do dnešního dne jsem investigativně pronikla na stopu světloplachého humanoida Ötziho. Ötzi se podle ověřených zdrojů skrývá během pracovní doby přímo ve vestavěných skříních za skladem výpočetní techniky, odkud telefonuje. Není jasné komu, protože se dorozumívá výkřiky, které neodpovídají žádné zdokumentované jazykové skupině. Za špatného počasí, nebo zimního šera bývá viděn, jak se osmělí a shrbeně hopká na záchod, v létě budou nejspíš kupičky trusu v jedné z okrajových části skladu.

„Až bude někdy hnusně, tak mu od těch skříní udělej cestičku z drobků až sem“ odpověděl mi kolega, když jsem chtěla vědět, proč musím psát mail člověku, který sedí dvacet metrů od nás a nemůžu mu zavolat, nebo se tam prostě stavit.

Na pana Tasemničku si vzpomenou jen ti nejvěrnější z vás. Subtilní pán, který by se v pozici plodu vešel i do mé větší kabelky a v jídelně ho najdete polykat čtyři vrchovaté talíře rýže s masem. Pan Tasemnička si dokonce v nejlepších časech vydržoval otroka, který za ním nosil druhý tác s talíři. Dobrá zpráva je, že alespoň vrchní obal pana Tasemničky se po Korporátu i po mém návratu ještě pořád pohybuje, ačkoliv už není na první pohled jisté, zda nejde o hostujícího parazita, co si jen jednou místo zčervivělého pana Tasemničky utáhl kravatu a nahodil brýle a falešný knír. A pořád si ještě sype na kupičky jídla zelenou směs z tajemného dealeráku.

Záhadou ale spíš zůstává, jestli pan Tasemnička nepoužíval to antibakteriální mýdlo, nebo to má právě z něj. A vůbec, taky vám přijde divný, že se naše děcka s imunitou a dravostí dospívajících tyranosaurů takhle složí záhy po návratu do Korporátu?

8 komentářů:

  1. Ou maj!!! Mám chuť tě obejmout, sestro v domácím lazaretu! (Ale aspoň se ti úspěšně řeší, co s dětmi přes prázdniny, jak jsi analyzovala v někdejším postu :D)

    OdpovědětSmazat
  2. To je fakt, hodilo by se tam přidat odstavec o infekčním stanu na Bulovce, který byl připravený tenkrát na Ebolu...;)

    OdpovědětSmazat
  3. Tak to je masakr, je mi te vazne lito. Zni to jako uvodnik do prirucky, proc si misto deti radeji poridit rybicky :-) takove desive antikoncepcni cteni. A jak prezila Cicman tu superinfekci z nestovic? Skrabala se do krve? To je to co me desi, nebot me to s malou asi ceka...viz jeden z mych predchozich komentu. Brr.
    K te tydenni porci zalu - nejsi v tom sama, bohuzel... My museli zrusit uz domluvenou dovolenou na horach, neb si mala prinesla ze skolky aftozni stomatitidu. Bohuzel uz to mela loni v lete: horecky, natekle dasne tak, ze ji zalezly zuby a prakticky porad krev v puse. Po kazdem spani mela krvave fleky po celem postari. Jak z hororu. Tyden nejedla, brecela bolesti a ten puch co ji sel z pusy by skolil jelena. To bylo loni. Letos to odnesl jazyk, kde mela obri bolaky takze skoro nemohla mluvit a k tomu jako bonus asi 12 aftu po cele puse az do krku. Sice uz se to obeslo bez krvavych polstaru ale i tak to stalo za to. Kdyz jsme se zacali nadechovat, ze je to utrpeni za nami a kompletne zabalili tasky a jidlo na vytouzeny odjezd z prahy na ves, aspon na 14 dnu, zacal poplakavat malej a hadej co jsem mu objevila v puse krom konecne prorezanych jednicek? Bingo. :-/ takze tasky uz jsou zase vybalene a my uz na zadnou dovolenou asi nikdy v zivote neodjedem. At zije leto, mezi ctyrmi zdmi a donekonecna se opakujici smyckou Medvidka Pu, Kocicaku a psychadelicke Masi a medveda. Uff.
    A to jsem zatim stale na MD, neumim si predstavit jak tohle budu resit az budu zpatky v procesu.. Uprimnou soustrast!
    Lola

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lolo, superinfekci přežila a naštěstí si to ani neryla - ono to totiž asi fakt pekelně bolelo. Představ si běžnou neštovici a pod ní vyvýšenou půlku hopíku s hnisem. Takový lordy všech jebáků měla teda "jen" tři, kdyby byly všude, je to prý život ohrožující stav. Což celkem věřím, protože i tak sálala jak vajíčko na pánvi:( Splasklo jí to do dne, do dvou dnů měla celkem lidskej strup, i když to asi zanechá pěkný krátery. Odcházeli jsme ještě s doporučením, že pokud by ATB nezabrala, máme s ní dojít na chíru na proříznutí abscesů, což teda pochmurné náladě žádný svěží závan naděje nepřidalo.

      Ta stomatitida zní úplně děsivě, o tom slyším poprvé, resp. poprvé mimo diagnózu našeho starýho psa. Šílený, držím všechny palce! Moc pěkně se zevnitř na to počasí venku nekouká, co?:( V nejhorším bude snad krásný září, ale to mi nikdo neříkejte, že se dají promarodit fakt komplet prázky...!

      Smazat
  4. My tady v korporátě žádný mýty nemáme:-(
    Asi sme malej korporát!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tomu nevěřím, spíš ten váš své poklady vydá později:)

      Smazat
    2. ...u nás v korporátě jsou legendární snad jen recepční. Obvykle se nezdrží dlouho, občas některá s některým z pracovníků firmy otěhotní. Ovšem při souloži v kanceláři byla přistižena pouze jedna.
      Takže asi v zásadě nuda...

      Smazat
    3. Galahad: Otěhotnění se v takovém případě řeší jako pracovní úraz?:)

      Smazat