čtvrtek 11. června 2020

Jizerská rukolamka


„Tak vás tady pěkně vítáme“ vyběhne se podívat celá rodina na Pražáky k brance a náš víkend v Jizerkách může začít. Na penzionu je hned druhá nejlepší věc po obří posteli průchod rovnou na zahradu, kam děti hned vysmahnou. Ten klid, to ticho. Ten smrad z cigaret, co sem táhne otevřenými dveřmi.

„Hulí tam majitelé a něco intenzivně řeší“ jdu přibouchnout dveře a informuji Ema, který si blaženě užívá postele pro titány.

„Hm. Snad se jim nehrabou v záhonech.“ okomentuje to bezstarostně Em, jako kdybychom na zahradu vypustili brojlery. „Myslíš, že tady mají i takhle dlouhatánskou peřinu?“

Za chvíli se Žmur a Čičman přiženou a s bušením se dožadují vstupu, přičemž Žmur schovává ruku za záda a Čičman by chtěla něco říct. Ale neřekne, protože ví, jak bolí bratrský bouchanec do zad. K večeři se Žmur dostaví jako nácek, co strávil víkend na festivalu Hitler for People nebo Colours of Dritte Reich a uhajloval si ruku na 12hodinovém koncertu Ortelu. Ruku má napřaženou přesně podle náckovského protokolu, ale musí si ji podpírat v lokti.

„Používáš tu ruku jako jeřáb?“ podivím se, když s ní krouží nad stolem a nemotorně se snaží z ošatky zvednout chleba. 

A proč ji máš oteklou jak sloní nohu?“ zastaví ho v půlce trajektorie Em. Žmur upustí krajíc a hodně nerad konečně vyklopí pravdu.

„Já jsem jen vylezl na tu houpačku, a jak jsem se držel, tak mi ta kovová trubka zvenčí vyvrátila zápěstí dozadu. Že s tím nepůjdeme k doktorovi?“

„To teda rozhodně nepůjdeme, pojedeme s tím ráno rovnou do špitálu.“ odvětím po pravdě. „A radši se pořádně najez, protože jestli ti tu ruku budou zítra operovat, tak si snídani už nedáš. Myslím tím šrouby, kterýma ti přichytí tu roztříštěnou kost“ dodám na vysvětlenou, když zachytím Žmurův tázavý pohled.

Bohužel si uvědomím zase až příliš pozdě, jak strašný prokletí je mít matku, která si jako první představí vždycky tu nejhorší možnou variantu.

Tenhle fatalismus jsem mimochodem zdědila po babičce. Dodnes si vzpomínám na její „doufej v lepší, počítej s horším“ když mi se stejným ledovým klidem vysvětlovala, proč musím do nemocnice s kýlou. „Protože ti kouká z bříška střívko. Až se střívko zašprcne a praskne, tak umřeš“ pohladila mě po hlavě.

Vsadím se, že u toho v duchu přerovnávala ramínka ve skříni a přemýšlela, jestli se ta nová sukně bude hodit na funus.

Druhý den ráno vcházíme do jablonecké nemocnice. Čičman je ráda, že jednou jedeme na pohotovost taky s někým jiným než s ní. Žmur vypadá jako fanoušek skupiny Ortel, kterému po 12hodinovém hajlování na koncertu spadla na pravačku bedna i s basákem.

„Kosti jsou všechny na svým místě“ konstatuje mladý sympatický doktor. „Bude to ale potřeba zafixovat sádrou na deset dnů. Aspoň si to nebudeš muset pořád držet“ usměje se na Žmura a Em řekne, že mi to říkal.

„Tak vás tady pěkně vítáme“ ženou se majitelé opět k brance a obdivují Žmurovu sádru až k lokti.

„No my na to včera s Blážou koukali“ povídá majitel a zapaluje si cigáro. „Žejo, Blážo?“

„No fakt, jak tam vlez a vylomil si to, mně se udělalo úplně slabo od srdce. A jak tam pak ležel pod houpačkou a nehejbal se“ doplňuje Bláža bulvární podrobnosti. Až se člověk podiví, že mu nikdo nešel pomoct, ale na horách se asi děti vychovávají jinak než ve zpovykané Praze.

„To eště nic není. Jeden klučina si tady na tý houpačce zlomil ruku úplně vejpůl“ řekne majitel skoro otcovsky a típne cigaretu do rajčat. Radši spolknu otázku, za jak dlouho ho našli. A jestli je voda ze studny pitná, nebo v ní mohou být napadané děti ještě z loňské sezóny.

Asi to mysleli dobře, protože když jsme zjistili, že se nám nový Žmur už nevejde se sádrou do bundy, půjčili mu na túru aspoň apartní župánek.



19 komentářů:

  1. Přiznám se, že mě se z popraskanejch kostí taky dělává takový slabo. Nevim, jestli od srdce - vždycky mi přišlo, že spíš od žaludku.
    Za vcelku překvapivou ale považuju skutečnost, že se mi dělá blbě víc z ošetření, než z úrazu. Ověřeno na synovi - když si onehdá kuchnul tu ruku, tak krvácení jsem ustál, ale při šití jsem cudně koukal pod stůl.
    A vlastně i na sobě - jsem asi deset let zpátky měl zlomenou ruku v zápěstí a v předloktí. Když to prasklo, byl jsem jen tak nějak gumovej. Ale když mi tu ruku motali na chíře do sádry, měl jsem dost co dělat, abych se udržel na židli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jste si se Zmurem podobni. Na sadrovne i padaly prime dotazy, jestli se nechysta omdlit:) Mne se tyhle thrillery celkem uspesne vyhybaji, maximalne jsem si rozsekla tu bradu na 6 stehu. A to jsem u zrcadla v Mekaci spis zaujate premitala, jestli to svetly dole je fakt kost, dokud vedle me nezacala hystercit uklizecka, ze s tim musim okamzite na chiru. Ale treba s otevrenou zlomeninou by me tyhle anatomicke zajmy nejspis taky rychle presly:)

      Vymazat
    2. Ono u otevřený zlomeniny taky neni důvod spekulovat, jestli to bílý je fakt kost, protože z každý slušně vychovaný otevřený zlomeniny nějaká kost kouká :-)
      Ale přihodila se mi taková nečekaná věc - jak jsem ten komentář prve dopsal, zamyslel jsem se.
      On to možná nebude až tak divnej fenomén. To zranění přichází takříkajíc lusknutim prstu a v momentě, kdy si člověk uvědomí, že je něco špatně, už je vlastně hotovo. Kdežto při tom ošetření se ti v tom zranění šťouraj delší dobu, navíc už tam s vědomim, že bude nějaký velký špatný, vlastně jdeš.
      ...jsem si tak uvědomil opět díky synovi, kterej při šití tý kuchlý ruky řval, ať mu na to doktor nešahá, že nic zašívat nechce a když mu doktor řekl, že pak tu ruku nebude moct používat, mladej opáčil, že to neva, že má ještě jednu.
      Zní to jako z blbýho vtipu, ale čestný jezevecký, že nekecám.

      Vymazat
    3. Souhlas. A taky ti v tom momentu vylitne adrenalin, takze jsi na chvili neco jako superhrdina, co si poradi i bez ruky a nijak zavratne to ani neboli. Zato u doktora uz je to jen vyzrani vsech dusledku s poctivou davkou utrpeni, co k tomu patri.

      Vymazat
  2. Mému synovi v pubertě zlomila spolužačka nohu... Prý chtěl opsat úkol a ona mu tím zdravotním dřevákem dupla na nohu a zlomila mu všechny záprstní kosti. Myslím, že mu tato zkušenost s holkama stačila na celý život. Jo a co jsme si vyslechli na chiře za fóry od mladých doktorů :) Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Au! Tak to musel byt naslap rozzurene slonice. Chapu, asi bych si po tom zazitku instinktivne schovavala nohy pod zidli na kazdym rande:)

      Vymazat
  3. vyzdobenou sádru si pořizuje každý, ale vyzdobený župan má podle mě značný módní potenciál! gratuluji k mladému trendsetterovi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja bych jeho styl odborne nazvala Big Lebowski.

      Vymazat
    2. Zatim jen Lebowski. Big bude až s trepkama a pochcanym tepichem. ;-)

      Vymazat
    3. Nestacily by pochcany trepky?

      Vymazat
    4. Tak trepky, klidně nepochcaný, a ray-bany na nose.

      Vymazat
    5. Tak jo. Ale já budu Jesus, toho mi nikdo nevyfoukne!

      Vymazat
    6. ...jsem si ho musel jít najít na google...
      Sympaťák :-D

      Vymazat
  4. Tak tohle se stalo na jablonecké pohotovosti! Připomnělo mi to zimní příhodu V, když nemohl došlápnout na nohu a radši se jelo. Po rentgenu jsme se dozvěděli, že zlomené to není, pár dnů měl obvaz - sádru naštěstí ne. Tak aspoň že tak :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme se s Horstem po rentgenu dozvěděli, že musíme do Krče, protože v okresní nemocnici tyhle případy neoperujou. Takže zase jsem vyhrála cenu?!

      Vymazat
    2. Máš u mě čestnou sádrovou dlahu i s podpisem!

      Vymazat
  5. Čtu tenhle post hodinu poté, co jsem se dozvěděla, že se mému otci zašprclo střívko. Ale akutní ope už má za sebou a prej dobrý. Asi je tady čas, kdy si na podobný telefonáty budu muset zvyknout.
    Nicméně náhoda?! Nemyslím si.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A sakra. Tak ještě, že se na to přišlo včas. Držím všechny palce, ať je rekonvalescence bez problémů.

      Vymazat
  6. já vim že už jsem trapná s těma komentářema, ale fakt mám velkou potřebu tyhle perly komentovat, co věta, to výstřik slz smíchu

    OdpovědětVymazat