pondělí 14. září 2020

Mlčení hlodavců

Takový to, když někomu chceš snést modré z nebe, ale zabiješ to.

Zažili jste někdy lásku, ze které mrazí v zádech? Já jo. Úplně první z řady mých creepy milenců byl Radeček. Začátek našeho vztahu byl romantika. Čmajznul pro mě součástky z Merkuru, ojídal za mě škraloupy z hrnečků teplýho mlíka a plánovali jsme spolu útěk ze školky. 

Všechno bylo maršmelounový až do doby, kdy ručička na Ráďově termostatu lásky přesáhla bezpečné maximum a mířila k nekontrolované explozívní reakci. Ta nastala jedno odpoledne, kdy mě ze školky vyzvedával děda. Šli jsme s dědou za ruku k brance a Ráďa nás pronásledoval. Ve světě podle Rádi malá Psice nikdy neodchází. S chroptěním rotvajlera se dědovi zakousl do ruky a visel, dokud ho nesundala vyděšená učitelka. Dědovi zůstaly na zápěstí otisky mléčného chrupu a ve mně kromě přesvědčení, že tohle pro mě už nikdy nikdo neudělá, taky bodavý osten prozření, že chodím s psychoušem. 

Nepříjemný. Ale ještě mnohem horší pocit je, když jste ten psychouš vy sami. Třeba když se na gymplu zamilujete do kluka do druháku, stalkujete ho po chodbě, v hospodě mu ukradnete rukavici z kapsy zimní bundy a pak s ní spíte. Promiň Bažine.

Čičman měla v poslední době dvě lásky. Ondru ze třídy a Chlupinu. Jestli jsem vám to ještě nepsala, tak Chlupina v naší domácnosti prošla nějakým kvantovým skokem vědomí a stal se z ní deseticentimetrový pes. Neslyšela jsem o žádným křečkovi, který by slyšel na jméno, miloval sušené býčí penisy a aportoval mašličku z krepáku. Když před týdnem chytla rýmu, vařila jsem jí heřmánkový čaj s medem a citrónem. Vyléčila se.

O víkendu už Chlupina čiperně pobíhala po pokoji a Čičman jí vyráběla agility dráhu z lega. „A na konci ji ještě postavím stolek s hostinou za odměnu“ řekne Čičman a zaloví proklatě hluboko v plastové krabici s bambiliónem dílků. Krabice se nakloní do nebezpečného úhlu a pak s řachnutím dosedne zpátky na parkety.

Dráha byla hotová, hostina byla připravená a Chlupina nikde. Nepřišla na zavolání ani na býčí penis.

Proč vám píšu podrobnosti o tom, jak přesně bedna řachne o parkety, pochopíme o nějakou tu půlhodinu později. Když Em zvedne krabici a najde tělo.

R.I.P. Chlupino, byla jsi jedinečná. A pro ty, co byli na blogosrazu U Dandů, doplňuji pod morbidní téma „1000 strašných způsobů, jak může zemřít domácí mazlíček“ další řádku. Zalegnutí.

Podprsenkovej křeček

24 komentářů:

  1. Prosím tě, a Čičman svůj přerod ve vraha nese jak? A už máte nového křečka?

    Jinak podotýkám, že je to i v kontextu tohoto blogu nadmíru morbidně humorná story

    OdpovědětVymazat
  2. Ouuu. Ale opět to potvrzuje, že žádný křeček nikdy nezemřel přirozenou smrtí. Chlupiny je mi ovšem líto. F!

    OdpovědětVymazat
  3. Ježiš, to mě moc mrzí, tu vaši Chlupinu jsem měla ráda...
    Tak ať je jí taky "popelnice" lehká...

    OdpovědětVymazat
  4. Zalegnutí..:D , otisky mléčného chrupu :D jsem se zase po ránu zasmála.. no i když upřímnou soustrast, nechť se odebere do nebe plného býčích orgánů

    OdpovědětVymazat
  5. prezi: No, když Čičman uviděla Chluplacku, tak se zmohla jen na "jejda", vzápětí i s Pižmurem vystartovali do svého pokoje, zalezli si každý pod svou peřinu a synchronizovaně plakali. Potom jsme řešili pocity viny a nehodu, vlastně to bylo docela hutné a výukové téma. Pro náhradníka jdeme dnes!

    Quanti: Na to konto, zapřísahám se, že náhradník bude nejstarší křeček ve střední Evropě. Stařešina mezi hlodavci, co pojde věky a životem nasbíranou moudrostí, amen.

    Nominek: Díky. Aspoň to měla rychlý. To jsem mimochodem zapomněla připsat, jak Em v nepřítomnosti dětí fabuloval nad tím, kdyby byla "jen" přizabitá a on ji musel dorazit, aby se netrápila. ("Co bych dělal? Nejrychlejší by to asi bylo nožem...")

    Helga: Dík, úplně ji vidím, jak se prohání na louce plné sušených býků!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to by muselo být taky výživné... Uf, ještě nakonec, že tak...

      Vymazat
    2. V laboratořích se zabíjí šuplíkovou metodou. Drobný hlodavec se vloží přes hranu šuplíku a šuplík se přirazí, echm...

      Vymazat
    3. Au...no tak nějak podobně, akorát horizontálně to Čičman provedla.

      Vymazat
  6. Samozřejmě R.I.P., neb tvor má právo na klidný spánek, i když je z něj samolepka na parketách.
    Ovšem je třeba v této těžké chvíli těšit se alespoň z toho, že smrt zalegnutím byla pravděpodobně něco jako stisk vypínače.
    Tak - a teď se můžeme vrátit k Radečkovi a nějakým veselým historkám o vztahu s mladistvím Hannibalem Lecterem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebo k ty naruzivy sousedce, zejo? Hele nejaky speky si musim nechat v zaloze, jestli nas na podzim ceka truhleni v karantene (tam se toho zas krome peceni komisarku moc dit nebude;)

      Vymazat
    2. No rozhodně je dobře, že ti ty náměty přibývaj :-)

      Vymazat
  7. Upřímnou soustrast :(.
    Jak už Quanti poznamenala, je to jakýsi temný ovšem evidentně zcela nevyhnutelný úděl malých domácích mazlíčků. Manželův křeček si před mnoha lety vyzkoušel, co to znamená překousnout kabel, já jsem zas při jedné takové nehodě zašlápla naši andulku a zdrhnuvšího pískomila jsme našli po velmi dlouhé době (bohužel se nám nepodařilo identifikovat, co se mu vlastně stalo). Budiž jim všem země lehká.
    Nicméně by mě prosím taky zajímaly ty školkový úchylárny :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, proboha, jak dlouhá to byla doba? Z pozice nekrofobika jen tajně doufám, že to bylo dřív, než se nafoukl, zasmrádl a stal se červí farmou...
      Kabely nám překousávaly kdysi dávno potkani, ještě před dětmi (děti mimochodem dělají spoustu škody podobně jako potkani, ale na překousaný kabely to ještě nedotáhly). Ale dost nás překvapilo, že ačkoliv jsme příležitostně dostali elektrošok, tak potkanům elektřina nikdy nic neudělala. Dokonce je podezírám, že jim to dělalo dobře:)

      Vymazat
    2. Heeele, nevím jak křeček, ale brácha nám minulý víkend na baráku, který koupili loni, ukazoval objevenou seschlou kočičí mumii... :)

      Vymazat
    3. Dlooooooouhá doba. Nepamatuju si to uplně přesně, ale bylo to v řádech měsíců. On se právě nenafoukl, ani zasmrádl. Byl jakso podivně mumifikovanej. Jak říkám, netuším, co se mu stalo. A dobře že tak, ještě by mě chodil strašit ve spaní.

      Vymazat
  8. já bych ovšem málem zapomněla na tematický song - prosím tě, ne před dětma: https://www.youtube.com/watch?v=cAQgH_gjY7E&list=RDHVrwxMFhzf0&index=3

    OdpovědětVymazat
  9. No to je teda blbý. Zalegnutí :- D
    Směs tragédie a válení se smíchy v barevných kostičkách lega. Chlupiny život byl krátký, ale působivý. Já se například nedávno náhodou přistihla, že se mi vybavilo její jméno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by ji potěšilo. Každopádně od včerejška náš křečkový seriál pokračuje novým dílem: Chrudoš. Zatím je to
      introvert preferující samotu, ne předvádění. Možná je tak chytrej, že se domákl, co se může stát mimo bezpečný úkryt.

      Vymazat
  10. Chudák Chlupina. Trošku jsem doufala, že ji čeká lepší konec, než mají obvykle hlodavci, o které se starají děti.
    Tak snad v příštím životě. Čau, Chlupino, a pozdravuj Edu a Romea - že se jim omlouvám a snad mi už odpustili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prý odpustili - a že děkují za ten Aspirin, že už nekašlou!

      Vymazat
  11. Před mnoha a mnoha lety povolila moje šéfka, ředitelka malotřídky, chovat dětem ve třídě párek džungarských křečků. Paráda, děti nadšené. Jenže po čase oba zmizeli. Všichni hledali kde se dalo, podezřívali školnici z úkladného nastražení myších pastí... Křečci byli pryč. Až za několik měsíců jsem otevřela krabici polystyrenovych kousků pro nějaké zimní tvoření. V polystyrenu ležely vedle sebe jak Romeo s Julií dvě křeččí mumie. Nevím, jestli zhynuli na konzumaci polystyrenu nebo nedokázali vylézt z krabice, každopádně to byla taky blbá hlodavčí smrt ... Ivča

    OdpovědětVymazat
  12. R.I.P. Snad je někde, kde nejsou akumulačky a napáječky s vodou se nedají rozkousat.

    OdpovědětVymazat
  13. Jo zvíře jako kámoš nikdy nezklame..

    OdpovědětVymazat