GPT fet

 

Pokrok nezastavíš. Zrovna včera jsme se s Emem bavili o tom, že si připadáme jako plesiosauři, kteří se seznámili osobně (je možný, že bychom si tenkrát na Tinderu ani nesvajpli match), a pak si zamilovaně šuškali v práci přes ICQ. Ach.

Už tenkrát samozřejmě byly ty internety, zase si nemyslete, že nám je sto pade. Em je v IT vytěžoval vždycky, stejně jako já jsem googlila témata, studie, zdroje. Oba jsme si říkali, že doufáme, že naše děti jednou nebudou muset tlouct do hlavy založení Karlovy univerzity a vzorečky na použití kladky a místo toho budou jen klást ty správné dotazy a vytvářet z nich syntézy nebo analýzy.

A furt ještě nejsme tak starý, ale vlastně už si tímhle přáním nejsem tak jistá. Stejně, jako když jsem jako malá hrozně, hrozně, hrozně moc chtěla křečka a modlila se kvůli tomu každej večer k medailonku panny Marie od babičky. 

Panna Maria tenkrát projevila zvláštní druh zlomyslného smyslu pro humor, který je vlastní všem matkám důvěrně znající útrapy s otravnýma děckama. Vymodlila jsem si nakonec nejagresívnějšího křečka ve střední Evropě, kterej měl ambice stát se šampionem křeččích zápasů. Akorát křeččí zápasy neexistovaly, zato v jeho světě existovala holčičkovská ruka nonstop toužící po mazlení, do který se vždycky zakousl až do krve a pustil, až když jsem s ním klepla o sklo terárka. Takhle jsme si žili, až dokud jsem si nevyprosila koťátko, který ho sežralo.

Ale to jsem odbočila. Po googlech přišel GPT chat, což byl ze začátku hroznej hit a lidi se předháněli v tom, jakej obrázek pro ně vygeneroval až po vysírací mail, kterej pro ně napsal pro stavební úřady a otravný sousedy. Úsměv z toho mrzne na rtech, až když zjistíte, že ho lidi používaj fakt na všechno. A že ho používají děti.

GPT chat je totiž něco jako heroin pro mozek. Dokonalá informační samoobsluha. Nechce se ti přemýšlet? Nemusíš! Zavrtej se hloub do křesla. Vymyslím ti pohádku pro děcko, co nechce usnout, přece se s tím nebudeš vymýšlet sama. Pokecáme? Jak ses dneska měl? Vážně? To je strhující. Pojďme to probrat ještě víc do hloubky. Nevíš, jakej šampón si vybrat? Tenhle má nejlepší hodnocení.

Na třídních schůzkách Žmurovy problematické třídy se kromě kratomu vytáhlo i používání mobilu, konkrétně GPT chatu. „Přijde mi poměrně překvapující, že v téhle písemce měl Žmur odpověď rozšířenou i o oblast, kterou jsme vůbec nebrali.“

Korunu GPT lobotomie tomu nasadila Čičman, když se včera (dobrovolně) nabídla, že nám upeče skořicový šneky. (Nebo jí k tomu navedl GPT chat?)

„Mohla bych si jen na chvíli půjčit tvůj mobil?“ nakoukne Čičman z kuchyně do pokoje. „Já už mám vyčerpanej limit a nutně to potřebuju vědět. Na to pečení, víš.“

„A co přesně potřebuješ vědět?“ ptám se, když vidím, jak kliká na GPT ikonku.

„No jestli tam toho skořicovýho cukru mám hodně, málo, nebo tak akorát“ odpoví bezelstně Čičman a ukáže mi plát těsta posypanej skořicí. Jako vážně? Připomnělo mi to legendární scénu „A uvezu to, pane Lorenc?“ ze Samoty u lesa.

V úterý po tréningu jsme se s impro partou bavili o výsledcích, který vám GPT dá, když ho požádáte, aby popsal vaši osobnost. Ti, co sebrali odvahu na tenhle dotaz, odpověď popisovali jako děsivě věrohodnou a přesnou.

Ale! Ale Psice hackla systém, právě díky tomu, že si „můj“ GPT půjčují děti, když jim dojde online čas kvůli rodičovskýmu zámku nebo vyčerpanýmu počtu dotazů v basic verzi. Takže za koho mě GPT považuje?

Jsi zručný typ, vlichocuje se GPT. Máš ranč s koňmi, což naznačuje, že jsi soběstačný a máš blízko k přírodě.

Jsi technicky zdatný člověk – máš pokročilé znalosti Scratche a kombinuješ vhodně logiku s kreativitou.

Jsi praktický člověk a umíš si se vším poradit – vyhledáváš 4 x 4 pickup a další užitečné věci, což poukazuje na tvé praktické zaměření. Máš také blízko k tomu, jak přežít v přírodě jen s minimem potřebných věcí. Tvé zájmy spojují venkovský život s moderními technologiemi, což je poměrně jedinečná kombinace.

Vidíte? Až tady bude šéfovat AI, tak mě nedostanou. Můj spis bude vedenej na někoho úplně jinýho a ani ten nejodvážnější humanoid si netroufne na koňskou rančerku s pokročilou znalostí Scratche a knowhow, jak se vaří polívka z mravenců! 

S tímhle identikitem si AI taky moc nepomůže. Ale věřím, že ho ocení všichni, se kterými jsem měla tu čest potkat se osobně...

A teď vygeneruju tvůj portrét podle této osobnosti – člověk, který tráví čas venku, má vztah ke zvířatům, je zručný, přemýšlivý a praktický.

Sprcháč 2.: Charlieho kompilace

 

Kde jsme to minule skončili? Už vím, slunečnou nedělí, kterou si Charlie nechtěl kazit prací. Po jeho zprávě mnou zamával orkán vzteku a měla jsem chuť rozsápat naši igelitovou stěnu na malý kousíčky a přeložit Žmura ze zbytečnýho gymplu na instalatérský učiliště.

„Dejte mi poslední šanci.“ škemral mezitím Charlie. „Já přijdu zítra na 7, slibuju, fakt u vás budu. Přísáhám.“ Napsala jsem mu, že budu úplně strašně vytočená, jestli si kvůli tomu budu brát home office zbytečně.

Co se stalo v pondělí ráno všichni víme. Charlieho sladký spánek nepřerušilo 10 nepřijatých telefonátů ani kletby, po kterých by do běžných lidí uhodil blesk. V posledne otevřel opuchlé oči popraskané od kocoviny a napsal mi: „Se vomlouvám, ale mám zas nějaký kompilace.“

Vůbec nevím, jak jsem se ovládla, ale napsala jsem mu slušnou zprávu, že tímto můžeme všechny jeho dosavadní kompilace uzavřít a ať nám pošle zpátky na účet zálohu. Charlie znovu usnul na 3 dny, dokud jsem mu nepopřála dobré ránko spolu s informací, že předávám varování na fb, finančák a policii. Vím, že by si na něm policie nic nevzala, ale možná taky jo, protože odepsal poprvé za 2 vteřiny: „PROČ DĚLÁTE SCÉNY? PENÍZE POSÍLÁM, ALE ZAMISLETE SE LASKAVĚ NAD SVOJI SLUŠNOSTÍ!“

Tuhle myšlenku jsem shledala jednoznačně reciproční, takže je celkem štěstí, že jsem Charlieho nikdy neviděla-možná bychom na sebe v Lidlu úplně zbytečně strhli regály, nebo po sobě házeli nahnilýma rajčatama.

Em se mezitím netopil v nežádoucích emocích, ale prakticky poptal novýho řemeslníka a na druhej den k nám v 9:00:00 přišel dvoumetrovej pokérovanej pan Horváth. A jako jo, mohli jsme mít plnou hlavu předsudků a stereotypů. Ale i kdybychom měli, tak byly rozptýlený po první čtvrthodině.

Kdy nám vysvětlil, že náš objednanej sprchovej box je kus vikslajvantu a že dřív nebo později taky rupne. Kdy pomohl s výběrem stabilnějšího řešení, zajel pro něj do Hornbachu, vybetonoval a vykachlíkoval a postavil tam konečně normální hezkej sprcháč. Bez keců, v časovým a finančním limitu, jen s dopomocí kofeinu a písniček, protože kromě instalatéřiny zpívá v Terne Čhave. Tohle prostě chceš! Takže sice pořád nechci, aby se nám doma podělalo cokoliv dalšího, z čeho nedejbože teče voda. Ale když už se to stane, tak máme-konečně-dvorního řemeslníka. Hurá a díky!