středa 1. června 2016

Pani! Něco tak děsivýho jako vás jsem ještě neviděla!

Až do včerejška jsem fakt nechápala některé nehody a úrazy, co se lidem stávají. Třeba když někdo na pikniku zatouží po hlavním chodu předvést společnosti irské lidové tance, zakopne a vyrazí si horní jedničku o jediný šutr na louce (ahoj Verčo!). Nebo když někdo balí holku na to, že ji z hospody galantně odnese v náručí, uklouzne a flákne s dívkou svého života o asfaltku tak, že je z toho těžký otřes mozku a pobyt na JIPce (čau Václave!)

Takové nehody se prostě stávají Mr. Beanovi, nebo dětem, myslela jsem si vždycky. Dokud jsem nešla (střízlivá!) po chodníku a neskončila na chirurgii s šesti stehy pod bradou.

No dobře, jak tomu obvykle u úrazů bývá, nechyběla i ta troška spěchu a denního snění. Ale snad bych se ve svém věku už mohla spolehnout na to, že po chodníku prostě chodit umím. 

Prostě si tak valím, v hlavě tisíc věcí a pod sebou slepovanej chodník jako patchwork povlak na polštář z fleru. Najednou mé centrum rovnováhy rozbalí do myšlenkového vysílání zhruba někam do půlky reklamních spotů na dovolenou pop-up vyskakovací okno, že se mé tělo nachází v nebezpečném úhlu. Za další desetinu vteřiny se vnitřním hlasem bezelstně podivím „Do hajzlu, já asi fakt padám“ a než ta sekunda doběhne, ležím na chodníku s vystrčeným zadkem a snažím se dostat do slušnější pozice. Pode mnou je kaluž krve a při každém dalším pohybu si kapu červenou na tílko a kalhoty. Připadám si trochu jako zombie, protože skoro necítím bolest, ale řeknu vám upřímně, že to nekontrolovatelné chlístání krve mě dost obtěžuje. Zastavují se u mě starší paní, jedna z nich vypadá, že bude zvracet, když k nim zvednu hlavu. „Nepotřebujete…?“

„Pomoc? Ale kdepak, jsem úplně v pohodě“ přátelsky se usměju a zamávám, přičemž mi z levé ruky odlítne sprška krve, zatímco pravačkou šacuju batoh. No jasně, nikdy mi nebylo líp, žejo. Zrcátko. Do prdele, to jsem fakt nechtěla vidět. Pod bradou mám druhou rozšklebenou chlebárnu Micka Jaggera. Tak copak tu máme dál, z papírových kapesníčků samozřejmě jen prázdný obal. Šátek. Ale toho je mi líto. Menstruační vložky – bingo! Připlácnu si jednu z nich na ksicht a ladným krokem odkráčím z té louže hrůzy do nejbližšího Mekáče.

Vklátím se do suterénu. „Vodu! Potřebuju vodu!“ zaskuhrá Krvavá vložka na uklízečku bezmyšlenkovitě šůrující podlahu. Uklízečka se v sebeobraně chytne mopu a bojovně se s ním postaví hned k umyvadlu, do kterého nořím svůj zbrocený loket. S nehraným zaujetím sleduje, jak jí znečišťuji vyleštěnou keramiku. A pak se konečně se dostáváme ke slavné větě z dnešního titulku.

Uvědomuju si, že i když mě vlastně nic moc nebolí, jsem asi dost scary. A že by možná neškodilo trochu to vyčistit. Když ve svém horrorovém outfitu vběhnu na pohovost na chirurgii, čekající špalír pacientů se mlčky rozestoupí. Vypadá to, že hlavní roli dnešního ucajdaného odpoledne plného hnisavých převazů a naraženin vyhrávám já.

„Jaký je dneska den? Sledujte můj ukazováček. Teď se nelekněte, zasvítím vám baterkou do očí“ pálí na mě pokyny doktorka, zatímco dostávám od sestřičky pochvalu za kreativní obvaz. „Musíme to zašít. Ehm, paní Psicová, jste v pořádku? Neomdlíte nám tady?“ ptají se mě. Asi jsou mi na čele vidět vyskakující krůpěje smrtelného potu. Připadám si spíš jako po experimentální trepanaci lebky. Na závěr dostanu slušivý bílý převaz brady, ke kterému mi chybí už jen mikulášská mitra a košík s čokoládovýma figurkama. A můžu být ráda, že jsem si nevymlátila zuby, jak se hodná paní doktorka snaží najít a zabalit mi sebou na cestu do kapsy aspoň nějaké to pozitivum.

Konečně jsem tedy i já aktérkou neuvěřitelně dementních nehod, které bych ještě nedávno považovala za neproměněné nominace na Darwinovu cenu. Konečně i já mohu vyvracet oči pod dobře míněnými radami dětí „Mami, to se přece musíš dívat pod nohy, když jdeš!“ Potřebovala bych jen jednu věc. Nějakou mystery historku, protože když to takhle vykládám na potkání po pravdě jako vám, všichni mi na to říkají, že něco tak blbýho ještě neslyšeli. 

31 komentářů:

  1. jo tak tohle je ten ultitasking, co ženský tak s přehledem zvládaj ... tak to říkej tak, že jsi se střetla s CHuckem Norisem a on že leží v Ikemu na transplantaci celýho těla ... co ?

    OdpovědětVymazat
  2. Ve špitále jsem slyšel takových divných historek, že ta tvoje je zcela uvěřitelná!

    OdpovědětVymazat
  3. xlt: Multitasking to náhodou byl, protože jsem s tou rozraženou bradou hledala převaz, komunikovala s kolemjdoucími a telefonovala M. v jednom momentu. Nemluvě o strašení malých dětí. Ale co bylo před tím, moc nechápu. Asi už jsem starší člověk a budu se muset více soustředit na základní úkony, jako je chůze, jídlo, nebo vyměšování...
    Ale ten Chuck je dobrej!

    Sejra: Doufám, že to tady některou z nich obohatíš:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistě! Abys pak ale nebyla smutná, že je někdo větší smolař:-)

      Vymazat
    2. Obohacující příhoda:
      Ve špitále jsem potkal pani o francouzských holích. Slovo dalo slovo a pani vypráví svůj příběh.
      "Jednou k nám přijela snacha se synem na oběd. Tak sem navařila, napekla atd. a po obědě říká snacha: Maminko, ste se nadřela dost, já tady po obědě uklidím, umeju nádobí a tak. Jděte ven na vzduch, na zahradu, ať si odpočinete.
      A já kráva poslechla. Vyšla sem na zahradu, po mokrý trávě mi uklouzly nohy a zlomila jsem si oba kotníky a už půl roku sem o berlích.Od tý doby, když vidim Přemka Podlahu, jak říká, že zahrada je relax, nejradši bych ho zastřelila!"

      DObrý, nebo ještě nějakou?

      Vymazat
    3. Tvl, to je strašný. Skoro tam vidím kriminální zápletku a ty desítky banánovejch šlupek umně zakryté mokrými trsy trávy. Ještě nějakou, třeba u tebe. Tam se teď člověk nějak načeká na novej post!

      Vymazat
    4. To víš, korporátní pravidla mi nějak neumožňují trávit čas na blogu....

      Vymazat
  4. Bylo by dobré jít rychle vyfotit ten chodník, co se to na něm stalo. Nejspíše tam bude nějaká závada ve schůdnosti.
    Pak můžete s fotodokumentací a lékařskou zprávou žádat majitele chodníku (nejpíš Vaše město, to bude vlastníkem s asi tak 95 % pravděpodobností) žádat o náhradu škody. To je:
    1. bolestné
    2. ztráta na výdělku, jste-li kvůli tomu v pracovní neschopnosti
    3. náklady spojené s léčením (do čehož spadá i cena oné záchranné vložky)
    4. náhrada škody na oblečení (eventuelně i obutí), neboť čistírna či pořízení nového také něco stojí
    4. náhradu za trvalé následky, což jako žena s kosmetickou vadou - jizvou pod bradou - můžete docílit v solidní výši.

    Možná jste svým pádem toho zajíce opravdu chytila, nemávnete-li nad tím rukou.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že raději zůstanu u poučky č.1 koukat se pod nohy, případně poučky č.2 padat na ruce, když už:)

      Vymazat
  5. dva týdny v práci a už se kouká dostat na neschopenku, tomu tleskám:-)

    OdpovědětVymazat
  6. lobo: Neschopenku za zhoršený estetický dojem jsem si bohužel neobhájila:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no ale zase máš výbornou icebraking story, lidi se hrozně rádi smějí cizímu neštěstí, a na následném hraném soucitu trhneš určitě nějaký byznys ...

      Vymazat
  7. Také mám šitou bradu. Já trvalý následek skrývám pod vousem.
    ...ale nevím, jestli by sis tímhle druhem kamufláže nějak výrazně pomohla...

    OdpovědětVymazat
  8. extláča, Galahad: Icebreaker potvrzuji. V životě jsem se nedozvěděla o tolika rozmlácených bradách jakon tenhle týden. Dnes ráno mi dcera dětské doktorka říkala, že si ji v dětství rozsekala na šití třikrát, z toho potřetí už nevěděli, kde to sestehovat. A vypadá v pohodě, i bez vousu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, o tržný ráně pod bradou Pidižvíny, když před rokem spadla z miminího košíku, to jsi u mě četla, ne? :D

      Vymazat
    2. Počkej, to nevím...linkuj!:)

      Vymazat
    3. Koukám, že jsem to moc nerozebírala... šestý bod https://quanti.net/2015/04/fotoprehled-201514/

      jizvu jí doteď mažeme indulonou dvakrát denně a pořád je teda trochu vidět :/ ale doufám, že z toho ještě vyroste. Vyčítala jsem si tehdy, že jsem ten koš neměla domů vůbec tahat, V v něm stejně ani jednou nespal, nesnášel ho...

      Vymazat
    4. Quanti: Myslím, že tam mohla být vidět čelist - mě to aspoň přišlo, že jsem tu mou zahlédla. Ale rychle jsem sklapla zrcátko, protože jsem nechtěla zbytečně mdlít:) Nic si nevyčítej, člověk se může teoreticky zranit fakt o cokoliv. To je stejný jak s utopením na lžíci vody...

      Vymazat
  9. Já teď mám na krku skvělej cucflek. Kulmovala jsem si vlasy. Po třech deckách vína. Potřebuju nějakou mystery historku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. normálně řekni, že od milence, všichni zbystří

      Vymazat
    2. To není mystery a to si stejně všichni myslí.

      Vymazat
    3. Každopádně by se extláča mohl etablovat jako osobní kouč v oblasti vedení mystery životů!

      Vymazat
    4. ŽSM: a zbystřili ?
      PSICE: to mi ta moje taky řiká "ty si ale nějakej chytrej"

      Vymazat
  10. Jo, abych nezapomněla. Chtěla jsem se s tebou domluvit na setkání při příležitosti mých narozenin. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oujé, takovým dialogům jsem vždy otevřena. Už máš konkrétnější plán? Hoď mi to kdyžtak do mailu, nebo si zavoláme...

      Vymazat
  11. Krvák!
    Úrazové pojištění by hodilo asi nějakou korunu.

    A umrtvili ti to šití? Asi jo když to nebyl jen jeden steh jako u mne. A jakou barvu stehů máš? Taky modrou?
    "chybí už jen mikulášská mitra":-)

    OdpovědětVymazat
  12. Jo a jak rychle ses dostala někam na chirurgii (vědělas, kde je??)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čau Liško, to je otázek!:)
      Úrazový pojištění nemám, protože mi to přijde jako zbytečná kačka nesympatické instituci.
      Dostala jsem dvě umrtvovačky, do každýho koutku té nové pusy. To byl asi nejhorší zákrok, to píchání do čerstvě rozšklebený rány. Šití už bylo jak na někom jiným, jako kdybych měla místo obličeje sádrovej odlitek.
      Na chirurgii jsem byla tak do 20 min, byla kousek. Tam mě odkázala ta hodná paní uklízečka z Meka - díky za to, protože jinak jsem byla schopná dozombit se s tím až domů a u omdlívat u zrcadla při pokusech řešit to svépomocí:)

      Vymazat
  13. Ach jo, koukám jsem tady za dobu naší školkodovolené a následné rekonvalescence domácnosti o hodně přišla! K historkám se můžu připojit, ale mám jen - ve srovnání se všemi uvedenými - velmi suchou. Bylo to skoro na den přesně před osmnácti lety (tfuj!), krásný skoroletní den, přišla jsem ze školky, v TV zahajovací ceremoniál MS ve fotbale (Francie 1998), já se vydala z obýváku do kuchyňského koutu pro nějaké občerstvení, cestou si vesele poskočila, dopadla na vnější stranu nártu a zlomila si zánártní kůstku. Sádra na půlku léta...

    Tak dobře srůstej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi přijde teda ještě o level lepší - sádra má vždycky víc bodů než šití a co teprv když je na půl léta! Btw. ta moje už je úplně cajk, ještě pár stroupků a zůstane tam jen tenká čárka pod bradou. Moje Dr. obdivovala, jak je to něžně šité:) Takže jsem docela ráda, že jsem padla do těch správných rukou.

      Vymazat
  14. Něžně šité... to mi vlastně připomnělo ještě jednu historku, ale ta není až tak o úrazu za bílého dne na rovné ploše. Ale nemá k tomu až tak daleko... jednou v noci se mi udělalo nějak špatně a potřebovala jsem na wc. Tam se mi trochu ulevilo, ale když jsem vstala a chtěla se vrátit do postele, zatočila se mi hlava a já spadla po dvou krocích přímo na odkládací stolek s mramorovou deskou, který jsme měli v předsíni... Lvíčka to vyburcovalo, chtěl mi jít vynadat, co dělám uprostřed noci takový randál, a já v předsíni ležela v bezvědomí v kaluži krve z roztrženého obočí. Prý z toho má noční můry dodnes. (Zavolal mi sanitku a přítomný pan doktor na pohotovosti mi to taky hezky sešil, že to skoro není vidět. Jinak doporučuju tlakové masáže, pokud ti to na převazu neříkali, tlačit krouživým pohybem tak 10-20 vteřin na jizvu, povolit. Pomáhá to hojení.)

    OdpovědětVymazat