Trnkova vila

Jinonická, Praha 5

Tuhle zahradu pro vás mám připravenou už docela dlouho, z jednoho jarního výletu na druhý břeh Vltavy. Kde je tráva zelenější, v parcích neběhají jen amíci a gayové v bílých šortkách, a co je u nás na Vinohradech navoněná a předražená bída, to jsou v Košířích unikáty, které pomalu hnijou a neštěkne po nich pes. Tedy samozřejmě myslím Jacka Russela v mikině GAP, když jsme u těch Vinohrad.

A dnes mám konečně čas se tím trochu probrat, protože víte, co dostane Žmur na konci mého slavného prvního měsíce pracovní docházky?

Neštovice.

Jen připomínám, že děti jsou u nás dvě a inkubační doba až tři týdny. Myslím, že se můžete těšit na kupu historek, z nichž budou ty poslední podušené jako hovězí plec z jídelny.

Nevím a vlastně ani nemůžu tušit, jak to máte vy. Ale když jsem byla malá já, všechno mi připadalo obrovské – ať už to byly dvorky, pokoje, nebo zahrady. A v každé z těch velkých prostor číhal kromě lákadel a zapomenutých pokladů i jeho strážce. Bubák, panenka s vydloubnutým okem, prostě takovej ten rozježenej kocour, jak ho popisuje Jiří Trnka ve své Zahradě: „Pod keřem vedle trpaslíka byla roztrhaná žíněnka. Lezlo z ní seno a z toho sena se vyno­řil starý zlostný kocour. Byl dost vypelichaný, ale přesto hrozný, protože to byl zlomyslný kocour samotář a občas sprostě nadával.“

Je to trapný, ale když někdy hraju se Žmurem na hledání křovinných skřítků, věřím, že fakt nějakýho chytnem víc než on. Takže vás asi ani nepřekvapí, že jsem byla upřímně zvědavá, jestli ten zlolajný kocour v Trnkově vile ještě žije. Protože je jasný, že na bývalém squattu potkáte hravé slony, nebo trpaslíka s vybledlou červenou čepicí, tak maximálně na tripu. Ale kocourovi, který ožívá s každým vyhozeným smetákem a rozbitou lahví, tomu by se přece mohlo právě na takovým místě dařit.

Jiří Trnka se do vily Turbová nastěhoval v roce 1939, když ho zaujala stejně jako nás během nedělní procházky. Vila tak na dvacet let získá nájemníka, jehož jméno bude známější, než její původní. V 70. letech začne být doba turbu-lentní. Objekt vyvlastní stát a vybuduje tady sklad stanů. Prokletí bohužel trvá dodnes, přes plány na taneční školu z 90. let až po velkomožný plán přestavby na luxusní wellness centrum aktuálního majitele, firmy Praturb se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Chápu. Asi bych měla taky jiný priority, kdybych tam měla trvalé bydliště. Ale protože objekt spadá pod památkáře, Praturb aspoň musel vyhnat squattery, podepřít ty nejzchátralejší nosné konstrukce a pořídit k vile nonstop ostrahu. Hlídači byli v době mé návštěvy buď na sváče, nebo je Zahrada jednoduše slupla jako malinu. Stačí letmý pohled přes vrávorající plot a budou vám připadat stejně pravděpodobné obě varianty.

„Vrrrzúúúúúúthrúúúúú udělala branka a pomalu se otevřela. Ona nebyla vůbec zamčená, ale nevypadala na to. Jak to má kluk vědět! Tak a zas ticho. Uvnitř bylo vidět spoustu vysoké trávy, šla klukům až nad hlavu, a taky ně­jaké keře a dosti šero.“ 

O zlém psu a ostraze píše na obou branách a cílem samozřejmě není navádět vás, abyste na to vyzráli a přeskočili zeď. Už kvůli tomu, že vám na nohu sice nepověsí vlčák, ale s o to větší pravděpodobností se na vás něco sesune, nebo šlápnete do něčeho, co se vám nebude vůbec líbit (třeba na stříkačky poházené jako nášlapné miny v okolí celého areálu). 

Ale přes to všechno stojí za to se ještě na chvilku zdržet.

Když totiž přeskočíte pár rezavých plechovek, přebrodíte cáry igelitu a nakloníte se přes ohlodanou omítku zdi, vrátíte se do doby, kdy vám bylo šest.

A jakkoliv Turbová vypadá bezútěšně, možná přes přivřené oči uvidíte, že tam někde vevnitř pořád blikají modré žárovky Jiřího Trnky a na zahradní stůl odpoledne hostitelka přehodí damaškový ubrus a broušené sklenice pro vzácné hosty. Třeba to prostě jen fakt není místo pro výrobu stanů ani wellness centrum.

Nakoukněte dírou v plotě a uvidíte sami. A bacha na kocoura.

„Potom vše zpustlo. Jezírko s velrybou zakryly stromy, altán slonů se ztratil v houští. Když se později městečko rozlilo kolem, nikdo už nevěděl, kde vlastně zahrada byla. Jenom pár psů prý tam chodí pořádat večírky a popíjet psí víno.“

Jo - a ten kocour se taky ztratil.
Škoda.