středa 16. června 2021

Nekamaraď se s ní

Od konce minulého týdne máme neopakovatelnou šanci vyzkoušet sociální experiment. Žmur odjel na školu v přírodě, takže naše rodičovské povinnosti splaskly na péči o holčičku – jedináčka.

Pokud by to bylo naopak, nad výsledkem experimentu by si psychologické špičky v oboru nehty nekousaly – Žmur by jednoduše splynul s kolečkovou židlí před počítačem, a kromě vyježděné čáry od koleček z pokoje k lednici a úbytku potravin by nedošlo k žádným zaznamenatelným změnám.

U Čičman přišla jako první fáze nadšení, blízká situaci, když v ZOO vypustíte šimpanze do dočasně opuštěného výběhu orangutanů.

„Mami, koukej! Můžu se válet v jeho posteli a nikdo mě nevyhazuje!“ nebo „Podívejte se na mé ruce! Levá se dotýká plakátu Star Wars a pravá listuje ve Žmurově tajném deníku!“.

Nefalšovaná radost z osahávání plakátů a osobních věcí se omrzela v řádu hodin. Následovala fáze stesku.

„Mami, v tom pexesu mě nemusíš nechávat vyhrát. Mně už to takhle stejně nebaví. Vždyť jsi našla jen pět dvojic!“

„Ale já tě nenechávám vyhrávat…!“

„Panebože. Kéž by se už vrátil Žmur.“

Fáze stesku se nafoukla do obludných rozměrů zejména v pondělí večer. To se vyplnila noční můra všech rodičů – telefon se svíjel ve vibracích příchozího telefonátu od třídní učitelky.

„Paní Psicová, neděste se, ale...“ zvolila úča jako ice breaker větu, po které 4 z 5 rodičů vyjdou na balkon a sednou si na zábradlí, nechávajíc v kuchyni na stole stručný dopis na rozloučenou a číslo životní pojistky.

„Žmur měl před hotelem takový úraz – nějakým zvláštním způsobem upadl a rozrazil si hlavu.“

Líčení dalších událostí připomíná recenze Hanebných panchartů. Teklo docela dost krve a před kamerou se vystřídalo hned několik vedlejších postav s různými názory na zranění hlavy a odlišnou tolerancí krve. Výsledkem bylo několik lidí s lehkou nevolností, takže i protřelá zdravotnice zvolila místo boje se zraněním útěk a krvácející Žmur byl eskalován na vyšší místa. Konkrétně na pohotovost Jindřichova Hradce.

„Tam mu to sešili, má pár stehů a pozdravuje vás. Jen už se nebude moct koupat, ale může se na nás dívat.“ pokračuje učitelka takovým tím pedagogickým tónem, jako když se na konci hodiny shrne zranění Karla IV. z rytířského turnaje. „Abych nezapomněla, poplatek 90 Kč za ošetření vybírám po příjezdu.“

„Je mi ho TAK líto!“ zoufala si po téhle epizodě Čičman a odešla Žmurovi nabalit dárkovou tašku svých věcí, které mu daruje, až přijede. To je v naší rodině precedens.

Dokud jsem při úklidu nenarazila v domečku pod Žmurovou postelí na tohle. Je to psáno nesmazatelným fixem, a ano, nechybí ani promyšlená zdvihací záklopka, která eliminuje nežádoucí rodičovskou pozornost.

„Tak nic,“ řekla Čičman a vybalila magické fixy zase zpátky do svého šuplíku. „Aspoň, že se nebude moct koupat, viď mami. Chudáček.“ pronesla přitom chladnokrevně.

25 komentářů:

  1. Sourozenecká láska je nejvíc! 🤣🤣🤣

    OdpovědětVymazat
  2. To s tím pexesem je tak přesný! A to ani nemluvím o Dobblu. Tam je to i s vypětím všech sil prostě marný...
    A vystihla jsi sourozeneckou lásku skutečně se vším všudy :-D

    OdpovědětVymazat
  3. naprosto dokonalá story, opět s dokonalou pointou

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem jedináček a celý život i teď v dospělosti bych chtěla mít bratra...staršího. Mám dvě děti, které se do krve milují i nenávidí. Často s nimi vedu hovor, že nechápu, jak se takhle k sobě můžou chovat, že přeci také nemlátím tatínka jen ho vidím. Chladnokrevná odpověď syna, tak to někdy zkus a uvidíš, že to pomáhá...No, k zamyšlení to je :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Quanti: Jj, nejvíc naprosto od všeho:)

    Marie Veronika: Vůbec nechápu, kde se v nich ta paměť bere, když Čičman doteď někdy plete měsíce! Tím se uklidňuju, abych si nepřipadala jako nejtupější článek rodiny;)

    Prezi: Opět díky!

    Anonymní: Taky jsem jedináček, pokud se nepočítá imaginární starší sestra, se kterou jsem si v dětství hrála. Jo, taky těžce nesu sourozenecké násilí, možná přesně chybí ta zkušenost, jak se çlověku uleví. Ale tyhle rady by se mohly snadno obrátit i proti dětem:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pamatuju si, jak jsem v pexesu drtila rodinu. Teď s dětmi většinou držím krok nebo rovnou vyhrávám a dumám, jestli jsem si uchovala tak zářivý intelekt, nebo mám opožděný děti :DD

      Vymazat
    2. Fakt, jak to děláš? Trénuješ, nebo máš tajný značení kartiček? Já jsem teda v pexesu nevynikala ani jako osmiletá. Nejradši jsem ho hrála podle babiččiných pravidel, kdy kartička zůstala po náhledu převrácená. Protože tak si taky zahrajem a kdo si to má furt pamatovat, říkávala babi.

      Vymazat
    3. Popravdě ani zvlášť netrénuju, kdyby to s dětma byla větší challenge, tak na tom asi zapracuju :D

      Vymazat
    4. Ale začínaj mě drtit v Duchovi.

      Vymazat
    5. Quanti: Jako v té střílečce v zatemněné místnosti?! To mi nešlo nikdy.

      Vymazat
    6. F: https://eshop.albi.cz/duch/

      střílečky mi nešly nikdy žádný :) jen velmi krátce, když jsme spolu začínali chodit, jsem s Lvíčkem pařila Unreal Tournament po síti :D

      Vymazat
  6. Tak určitě, není nad to chytit facana hned ve dveřích po odemčení a hurónský smích mi následně prozradí, že jsem ZASE zapomněla, že hrajeme fackovanou s překvápkem. Nebo takový doma vyrobený periskop, který se vysune zpoza rohu ve chvíli, když sedíš na míse (to mám z doslechu) a "Všechno vidím, sereš". Prostě radosti sourozeneckého soužití.
    Jinak si jako kovaný pedagog dovolím přeložit větu "nějakým zvláštním způsobem upadl". Ve skutečnosti to znamená "zrovna jsme probíraly nejlepší recept na sekanou a nepodařilo se nám uhlídat chlapce, kteří si nedaleko obrubníku vzájemně podkopávali nohy." Hlavně, ať ti škola vyplatí pojistku, když se báby zakecaly...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My ji taky hrajem! Na periskop nedošlo jen proto, že se u nás dá snadno odhadovat děj na toaletě i bez něj. Jo, já tam tuším potenciál, kdy šílená matka vyletí z kukly a obžaluje celou školu včetně nevinných kolemjdoucích, ale nechám si tuto životní příležitost protéct mezi prsty. Vím, co máme doma a po kom to má. Em byl v jeho věku naděje českých kaskadérů, v pádech a fingování smrti prý neměl konkurenci na celý základce.

      Vymazat
  7. Pokud jde o pexexo, svou kariéru aktivního hráče jsem naštěstí stihl ukončit včas, na intelektuálním vrcholu, tj. někdy v osmi letech :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, to je jak se zdoláním chlastací hory. Potom už jen z kopce.

      Vymazat
    2. bohužel nikdo nevíme, jak máme tu horu vysokou.. já mám třeba jen takový malý kopeček..

      Vymazat
    3. No moje pexesová hora je tak těch 8 dvojiček...

      Vymazat
  8. Téma uchopím poněkud žmurovsky. Neřeším sourozence-nemám pozn. v dětství jsem byla takový Tomáš Holý, neustále jsem muže hodnotila jako vhodné či nevhodné náhradní otce. ALE louskám sudoku, a to v těch tlustých extra vydáních, a kolem sudoku si píšu poznámky a postřehy, co mě ten dne naštvalo a jaká ponaučení si z toho vzít. Jen málokteré vyluštěné vydání vyhodím, ptž je to vlastně kniha plná moudrých slov a tím pádem zjišťuju, že jsem nepoučitelná.. ještě si tam píšu občas sprostá slova a telefonní čísla. To jsou konce :)))) zdraví Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, to je super! Po čase můžeš probírat sudoku svazky jako soukromé archívy podle data vydání:) A navíc je to nenápadný pro rodinu, takový balení tajnýho deníku žádný zvědavce nezaujme...

      Vymazat
  9. ...spočítáme synům jizvy...? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na jizvy by asi prohrál, ale aktuální počty modřin se u něj vždycky drží na špičce žebříčku týraných dětí.

      Vymazat
    2. Náš pan inženýr se právě víc ubírá ve stopách hraběte de Peyraca.
      Ona mu v tom dost pomáhá mladší sestra, se kterou se každou chvíli servou a ona ho někam občas i docela hnusně drápne.

      Vymazat
  10. Ježiši to jsem se zase nachechtala, zejména pasáž o balkónu, to je přesný! Teď se nám oba vystřídali na školách v přírodě a u Kvítka jsem minulý týden do středy v podstatě seděla obrazně na balkonovém zábradlí, pak jsem si říkala že čtvrtek a pátek už to tam snad vydrží (ne Kvítek ale učitelky) Včera hraju s Kvítkem osadníky a přistihla jsem ho, že on už nadržuje mně, abych nebyla smutná že prohrávám, role se vyměnily, je to tady, stáří, demence, únik moči..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čičman bohužel školu v přírodě neměla, na jejich kolektiv si úča netroufla:) A máš hodný děti! U nás jde soucit stranou, jsem ostře konfrontována bez známek slitování.

      Vymazat