sobota 5. června 2021

Když vaše vnitřní já nemůže déle mlčet

Mého dermatologa mi doporučila F.. Nejspíš je gay a pokud náhodou není, pak je rozhodně blízko cíle se jím stát. Vždycky voňavý, vždycky upravený a kdyby jahody se šlehačkou uměly mluvit, tak mluví stejně krémovým tónem jako on. V jeho podání neexistují žádné nechutné plísně, abscesy ani syfilitické vředy. Pro pana doktora jsou to všechno jen flíčky

Proto jsem plánovanou návštěvu s Čičman zbytečně nehrotila. Před pár měsíci, ve skalních dobách koronáče, když se ještě střílelo do týlu za to, že jste vešli do krámu v dobu vyhrazenou seniorům, Čičman vyrostlo na tváři malé červené kolečko. Dost dlouhou dobu se nic nedělo, ale v posledních týdnech se od červeného trpaslíka začaly odvíjet paprsky ve tvaru podivné spirály. Erich von Däniken by k tomu měl nejspíš hlubší komentář. Možná by nechal Čičman na tváři vyrůst kompletní mapu obyvatelné galaxie a napsal by o tom knihu, ale já jako obyčejná matka holčičky nemířím vysoko. 

„Ach ano, ten flíček“ vyjádřil se tomu pan Šlehačka. „Není nebezpečný, ale rozhodně může dál růst a zvětšovat se. Máme v podstatě dvě varianty. Doufat, že už dál neporoste, nebo ho ošetřit laserem. Sám od sebe nezmizí.“ 

„Tak já si ho nechám.“ odvětila Čičman, nasadila si roušku a považovala věc za vyřízenou. Nastala naše interní diskuze na téma nemůžeš se ujímat všech opuštěných rozbitých hraček, zvířat a hemangiomů. Pan Šlehačka mezitím s pobrukováním vytiskl formulář, ve kterém jsem se vzdala práva se soudit, pokud Čičman omylem přepůlí paprskem jako ve Star Wars a šli jsme na sálek.„Napočítáš do tří a bude hotovo,“ usmál se na ni sladce. 

„Chytněte ji pevně za hlavu, bude sebou házet“ zařval o chvilku později na sálu, odkud nejdřív nevybíravě vyrazil sestru a zabouchl za ní dveře. Bylo to stejně hrozné a nevratné procitnutí, jako když ze sprchového koutu sáhnete pro ručník a místo měkkého froté vaše ruka nahmatá afro Dominika Feriho. 

Čičman plakala a já jsem s ní počítala do tří. Celkem jsme takhle počítaly aspoň devětkrát a pan Šlehačka stále maniakálně střílel paprskem a nemohl přestat, jako když mě v rámci dětské oslavy narozenin Žmur poprvé vzal na laser game. 

„Tenhle krémík ji mažte na flíček dvakrát denně,“ doporučil mi opět šlehačkovým akcentem později v ordinaci. Ale to už se nevymaže. Prostě víte, že ten člověk je ve skutečnosti někdo úplně jinej. 

A přesně tenhle pocit jsem si měla zažít o dva dny později při návštěvě Karviné. S Gábinou jsme se neviděly skoro rok, což je dost velkej důvod sám o sobě. Ale ten ještě větší je, že během toho roku mezitím porodila a tohle byl její první výlet z mateřskýho hnízda. Myslím tím ten vzrušený pocit, když si po šesti měsících aplikujete řasenku a vytáhnete kojící vložky z podprdy. 

To není stres jen pro matku, ale závazek i pro její doprovod. Musíte hlídat, aby se pil jeden druh alkoholu, protože matky jsou bezedný studny. Musíte ji držet dál od úchylů a ztroskotanců a taky držet vlasy, když zvrací. Dvě piva a do půlnoci doma? Na svůj hospodský komfort zapomeňte. 

Náš večírek začal nabírat rychlost, když mě Gábina vzala do podniku, kde je na lístku 199 druhů rumu. Těch rumů tam mohli mít klidně 666 a bylo by to úplně stejný, jen víc upřímný. Po pár rumech nám přišlo, že z baru o patro výš slyšíme drumy. Nebyly to drumy, ale místní alkoholik s mikrofonem při pokusu odzpívat Tenkrát na západě. A tenkrát se to stalo. 

Možná za to může za Špinarka, možná zasněná barmanka se zkaženýma zubama a možná starý popelníky na děravých ubrusech. Prostě mě chytil stesk po pajzlech rodnýho maloměsta, kam jsem chodila za školu v tílku a flanelový cobainovský košili. Takový už v Praze nenajdete. 

Ten večer byl super. Gábina tvrdí, že moje ostravština byl druhý nejpřesvědčivější výkon po nejmenovaném dávném večírku, kdy jsem si zahalila hlavu a hovořila plynně arabsky. Slovo cyp a OKD jsem ohýbala jako podstatné jméno, sloveso i citoslovce. 

Dokud nepřišlo na přetřes, co dělám. "Cože? Ty (píp) pracuješ pro (píp) (nejmenovaný mobilní operátor) (píp) (píp) (píp), co mi posledně poslal fakturu za tři a půl tisíce (píp)? A články o čem (píp)? Za to se platí snad jen v Praze, ne?“ musel zařvat barman zrovna když skončila Noc na Karlštejně, aby to slyšela celá hospoda. A bylo po drincích na účet podniku. 

 „Stejně byl nejvyšší čas odejít“ podržela mě venku vrávorající Gábina. „Ale v taxíku už to radši neříkej, jo?“

25 komentářů:

  1. Přirovnání k nahmatání afra ze sprchového koutu jsem si právě opsal do svého ášestkového sešitku s tvrdými deskami do společnosti citátů Senecy či Shakespeara, úryvků z dopisů mezi Voskovcem a Werichem a nejpovedenějších ozvěn blogového světa, a rozhodně se v té konkurenci neztratí :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Mě teda ta metafora taky dostala. Normálně jsem na židli nadskočila hrůzou. A kdoví, jestli se mi to tom nebudou zdát noční můry ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...přitom afro Dominika Feriho si měkkostí s froté osuškou jistě v ničem nezadá...

      Vymazat
    2. Hmmm, zamuchlal by ses?:)

      Vymazat
    3. Já spíš planě teoretizuji, jelikož předpokládám, že se tak zcela nevejdu do jeho preferencí, pročež by mi své afro k pomuchlání ani nenabídl... :-)

      Vymazat
    4. Mozna bys uspel u Georginy Hejdukove. Ta sice nema afro, ale o to sirsi preference;)

      Vymazat
    5. ...no jo...ale co měkkého by se na ní dalo pomuchlat? :-D

      Vymazat
    6. mmm...já ti nevim...
      Jako muselo by se to samozřejmě vyzkoušet, ale ty chlupy v podaží, bych řekl, budou zanesené takovými těmi usazeninami z potu. Představa něčeho takového mi volně asociuje spíše drátěnku, než voňavý nahřátý měkkoučký froté ručníček... :-)

      Vymazat
  3. Čerf: V takové společnosti mi bude trapně, až se mě ostatní velikáni zeptají, za co jsem se dostala do tvého sešitku!

    Alinka: No já to dopředu neplánuji, ale jak mi to přešlo přes klávesnici, tak jsem si taky nutkavě vyklepala pravačku...

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem si zase vzpomněla na vyprávění jednoho literárního historika z naší fakulty: přečetl jsem ledacos, ale po některých těch knihách jsem si musel jít umýt ruce a vykloktat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, no. Podobné pnutí jsem měla třeba po dočtení Sexualizovaného násilí od Helgy Amesberger (perzekuce žen v koncentračních táborech).

      Vymazat
  5. Mě zas dostala laser game. Tak ať se hojí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to me tenkrat taky. Byla jsem uprimne prekvapena, ze me to bavi. Dokonce to jako jediny neholcickovsky sport bavi i Cicman:)

      Vymazat
  6. Co by matky neudělaly pro zdraví a krásu svých dcer. I hlavičku jim podrží. Dnes pod laserem, zítra nad záchodovou mísou...
    A dvě mimochodem: Trudi koncem měsíce oslaví deset let, předevčírem si ode mě začala "půjčovat" boty. Naštěstí to bude trvat asi jen tři měsíce, hádám.
    A vzpomínku na svoji první poporodní "vycházku" bych raději vymazala z paměti...oh, wait!
    "Lobo, můžeš si přijít před dům převzít F.?"
    "Copak? Zapomněla si klíče a nemá telefon?"
    "No...klíče i telefon asi má. Ale nemůže chodit. A mluvit."
    Moje poslední vzpomínka se týká číšníka Edy, který se mě ptá, jestli bych s těma Morganama nechtěla trošku brzdit, na což jsem mu bohatýrsky odpověděla: "Neuč orla lítat!" Zato pak lítalo natrávený prasečí koleno po celým obýváku (t.č. nazývaném salón).
    Omlouvám se, muselo to ven. Zpověď u sv. Psice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, u nas by mohl desetiletej Zmur taky nosit my boty. Ale zatim se k tomu nesnizil - nebo to dela, kdyz nejsem doma:) A dik! Tu historku o tvem prvnim opusteni hnizda jsem nosila v nejasnych konturach v podvedomi, ale diky te hlasce s orlem si ji budu uz nesmazatelne pamatovat navzdy!

      Vymazat
    2. Jsem jediná, kdo měl při prvním opuštění orlího hnízda tři malý piva? A kocovinu celej druhej den?
      Mimochodem, hospody a dětský hřiště otevřený, neslibovali jste mi nějakou návštěvu? :p

      Vymazat
    3. Zena: Nejsi, mam to stejne. Teda drink list prvniho vyletu uz si nepamatuji, zato kocovina druhy den po trech malych zcela odpovida. Jinak se pri teto prilezitosti hodi podotknout, ze se chystam od 15. do 19.8. do Moliho mesta. Hm? A co na to Galahad?

      Vymazat
    4. Galahad tam má kalendář zatim prázdnej. Neděle 15 nezní špatně. Ovšem půjčí nám Sucháč maminku takhle den před narozeninama?

      Vymazat
  7. Všechny moje kamarádky z Prahy mají podobný zážitek z návštěvy Havířova. Ano, hodně tady prokládáme věty píp píp, ale každý vzpomíná, jaké to bylo u nás báječné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo, vzdycky se rada vracim. A jak uz jsem psala, mate s nami Sudetaky i nejaky spojny prvek:)

      Vymazat
  8. Na lidi s medovým hlasem už si taky dávám pozor, říkam jim "medíčci" to je nejhorší lidský druh

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, medovy hlas nekdy pouzivaji i nase deti, coz je signal pro okamzite zbystreni, o co me chteji oloupit. Uz jsem vycvicena:)

      Vymazat