středa 9. února 2022

Stěhovací příručka pro mé budoucí já

 

Jsou věci, který se strašně rychle zapomínají. Probdělý noci, kdy do vás v posteli kope z jedný strany nerudný novorozenec a z druhý strany jeho vzteklá kolika. Ranní redbull, o kterým se laktační poradkyni neříká. Přesvědčení, že vaše dítě bude chodit na velkou za křeslo ještě v patnácti (a že za to může konzumace kofeinu během kojení). Uplynul rok a půl a my jsme na to s Emem normálně zapomněli. Pozorovali jsme Žmura, jak si osaměle postrkuje vláček po kolejích a říkali jsme si, jak by bylo pěkný, kdyby si měl s kým hrát. Jak s druhým děckem nejsou skoro žádný starosti. Prásk – a za další rok už Žmur vyváděl, že mu těžce nenáviděná sestra oslintává koleje, Em se chodil vyspat do práce a já si koupila kofein v tabletách. Jeden z mnoha failů lidského mozku.

Ale tentokrát na sebe vyzraju. Tenhle manuál je pro tebe, budoucí Psice. Připraven k použití kdykoliv se přistihneš při myšlenkách na další stěhování

1. Rovnou stěhovákům řekni o 150 krabic

„Třicet krabic? Neblázněte, kde bychom vzali tolik věcí?“ smějeme se nabídce stěhováků. Abychom jim na druhý den zavolali, jestli by nám, ehm, mohli dovézt ještě 10 dalších. O den později už je mi blbý volat, takže se spolu s vinohradskými bezdomovci nořím do hlubin kontejneru na papír a přetahuji se o tu nejpevnější lepenku.

2. Okamžitě přestaň kupovat prostěradla

Tohle je syndrom, na který by měl Freud jasný názor. Sama ale netuším, proč se na mě při vybalování skříně s povlečením valí nekonečné úhledné balíčky prostěradel. Jako, co jsem si myslela? Že budeme provozovat nějaký satanistický rituály, obřízkovou ambulanci nebo velkotisk Turínských pláten?

3. Pošli děti k babičce

„Nalevo budu dávat věci na vyhození a napravo ty k přestěhování“ začínám selekci, za kterou by mě Mengele uznale poplácal po rameni.

„Napravo!“ hlásí děti u rukodělných výrobků „ovoce na míse“ z kurzu keramiky, připomínajících zkroucená varlata na chirurgickém odkládacím tácku.

„Napravo!“ nařizuje Žmur u zmuchlaných manuálů lego sérií, který by z jeho obrovské krabice nedal dohromady ani Rain Man.

„Napravo! Mami, jak se můžeš vůbec takhle ptát? Lilinka není rozbitá, je postižená!“ útočí Čičman na city a pevně sevře v náručí plastový mimino s počmáranou hlavou a bezvládnou rukou bimbající na gumičce.

Neveselým výsledkem třídění je, že se na levé hromádce choulí několik kamenů, sojčí pírko, nakřáplá sada dětského nádobí a plyšová myš. „Chudáček myšička, koukejte, jak se tváří!“ vykřikne Čičman a vecpe ji do poslední krabice nacpané k prasknutí hliněnýma varlatama. Mengele by byl zklamán.

4. Jestli si myslíš, že máš svůj systém, tak jsi úplně mimo

„Mamííí, a kam jsi mi zabalila plavkýýý?“ kňourá ráno Čičman. Aha, ty máš vlastně ve středu plavání, vybavím si mlhavě, ale navenek zachovám organizovanou tvář.

„Stačí se podívat na moje systémově popsané krabice“ odpovím a na další kňouravé vyžádání za ní dorazím k naší posvátné hoře Říp, tyčící se uprostřed ložnice. Abyste si nemysleli – já teda systém mám. Problém číslo 1. ale je, že stěhováci tyhle krabice půjčili asi stovce lidí před námi. „ZAVAŘENINY-NEKLOPIT!“ „OSUŠKY“ nebo „STANDŮV BORDEL“ jsou popisky jen jedné strany jedné ukázkové krabice.

Za problém číslo 2. si pochopitelně můžu sama. Moje kódování je totiž mnohem rafinovanější než explicitní poznámky vystěhovalců před námi. Sestává se pouze z prvního písmene pokoje a typického artiklu. „A ty plavky teda mám v P1, P2, nebo P3. A v P1-R nebo P?“ ptá se Čičman zmateně, a kdybych byla programátor, střelím se do spánku nebo se oběsím na datovém kabelu. „Asi bude jednodušší, když ti napíšu omluvenku“ navrhnu, když tahám místo plavek z krabice pátý prostěradlo jako při iluzionistickém vystoupení.  

5. Chceš si ušetřit čas a vypustit emoce? Rozbij to hned!

„No to si děláte srandu“, diví se Žmur, když si v kuchyni s Emem házíme talířem. „Ale s mým modrým tohle dělat nebudete!“

Fakt jsme s ním neházeli. Žmurův modrý oblíbený se rozbil až když jsem tu kurevsky těžkou krabici s talířema (bystřejší z vás už si samostatně doplní kódování KU_T) nesla na Říp a povolilo dno zalepený nekvalitní lepící páskou.

6. Nedávej věci na bermudskou skříňku

Dole v baráku máme dřevěnou boudu stlučenou původně asi pro kočárek, ze které se stala červí díra. Cokoliv na tu skříňku položíte, bývá okamžitě pryč. Stačí se otočit. Kávový servis, sbírka časopisů, gramodesky nebo Evžen Oněgin v originále. Sortiment bývá pestrý a jediné, co se od vás vyžaduje, je být ve správný čas na správném místě. Tak tenhle úžasný vynález sousedské recyklace a solidarity bohužel změnil svůj směr.

Večer jsem na skříňku položila přebytečné hrnce. Ráno stály vzorně seřazený před naší rohožkou spolu se sbírkou cédéček. Jako po divokým večírku, kdy si domů přivedete úplně nový kamarády, o nichž nikdo netuší odkud se vlastně vzali. Příště je vezmu radši ke konťákům na výměnný lepenkový obchod s bezdomovci.

7. Už žádné další pokusy s potravinovou fólií

Koupila jsem obrovskou roli potravinové fólie. Konkrétně „Tšista metrů, to můžete obalit všéécko odsud až na Jišák“, což je strukturovaný prodejní argument našeho oblíbeného prodavače z vietnamské večerky.

Ze začátku byla s potravinovou fólií legrace. Děti si do ní obalily nohy a taky jsme s ní obalili půlku komody. Pak ta mrcha začala dělat naschvály a trhat se na kousínky. Znáte to, když blbě ustřihnete lepící pásku. Tohle je mnohem horší. Cupujete z toho kousíčky plastu, vidíte všechny ty pytlíky ve velrybách a Gréta vás nenávidí. Mrmláte nadávky a děti Emovi s potěšením bonzují, že mluvíte sprostě.

8. Polovinu z těch 150 krabic použiješ na úplně cizí věci

Pak někdo zazvoní. Zrovna, když se vám podaří kus toho plastovýho hajzla namotat na komodu. Přede dveřmi je majitel domu a zjebe vás, ať přestanete jednou provždy dávat svý věci na bermudskou skříňku. Do náruče se vám snaží nacpat úplně cizí pokojovku.

„To ale není naše“ bráním se asi dost chabě. „A co je tohle?!“ sykne majitel a usvědčí vás vyčítavým pohledem na hrnce a cédéčka zaparkovaný u dveří.



37 komentářů:

  1. A co myšlenka to všechno podpálit, nebyla?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebyla. Ale jen díky tomu, že rekonstrukce spolkla daleko větší budget, než který byl v plánu a na nový věci nemáme:)

      Vymazat
  2. Tohle je úplný prototyp vtipné historky, která je vtipná až v momentě, kdy je mentálně dost daleko. Pobavila jsem se moc, o tom žádná - ale nejvíc ze všeho se mi na to chce napsat "upřímnou soustrast".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, naštěstí to bude akce kulový blesk - a v neděli už určitě budeme přestěhovaní se vší parádou. Myslím tím věci ve vzorných komíncích a další nezbytnosti:)

      Vymazat
  3. Úplně vidím svoje děti, když uklízí pokojíčky :D upřímnou soustrast!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, my si tuhle třídírnu odbydeme minimálně každý advent a pokaždé s tristním výsledkem. A to jsou před Vánocemi motivovaní aspoň uvolněním místa pro všechny ty dárky.

      Vymazat
    2. Zrovna včera jsem se snažil děti přimět, aby si uklidily aspoň pod stolama. Uspěl jsem u dvou ze tří a ještě jsem musel být stále přítomen. Když jsem přestal dohlížet, okamžitě propadly prokrastinaci.

      Vymazat
    3. Galahad: Jojo, zname. Skopat bordel do kulicky a ten schovat pod koberec/ za skrin/ do skrine, kam to vubec nepatri.

      Vymazat
    4. No mladej mě vytáčel asi úplně nejvíc, jak úplně okatě koukal, jestli se koukám a když si myslel, že nekoukám... No vždyť to všichni známe, že jo... :-D

      Vymazat
  4. To je zajímavý, stěhovali jsme se nedávno (před 9 lety) a takhle komplikovaný mi to nepřipadalo :-)
    A ani z půlky tak vtipný teda - ale to bude tím podáním.

    OdpovědětVymazat
  5. Vida, a je na to i důkaz na lobově blogu (volně vytrženo z komentářů):
    psice: těším se na smutné příběhy ze stěhování!
    lobo: bohužel tě zklamu, stěhování probíhalo radostně a spořádaně:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radostně a spořádaně! To mi připadá daleko vtipnější než celý tento pracně sepsaný post!
      Btw. ty se moc nesměj - stěhují se i tvoje knihy;)

      Vymazat
    2. Ty mě moc nevaruj, myslím na ně pořád, zdalipak se s nimi ještě shledám :-)

      Vymazat
    3. Kazdy den jim hladim hrbety a povidam jim o tom, jaky to bude, az se shledate.

      Vymazat
    4. Ne vazne. Pojdme si dat termin srazu hned jak se otrepete, nebo je poslu expresne trebas Zasilkovnou.

      Vymazat
  6. Pobavila jsem se. Také jsme se několikrát stěhovali. Ale vzpomenula jsem si na knihu Betty MacDonaldové Dusím se ve vlastní šťávě - kdy se stěhují na ostrov Vashon a ona potom hledá předem uvařený oběd v krabicích nejprve za pomoci psa a když se tento ukáže jako nepoužitelný, očichává krabice sama (+ další pěkné poznatky o stěhování).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naši mají doma celou trilogii a já ji miluju. Vždycky jsem ji četla jako nemocná (nejraději tu část o tuberkulózním sanatoriu v Borovicích, aby to bylo tématické...). Myslím, že tu poslední část o životě s Donem bych si měla spolu s pomalým odchodem dětí do puberty zopakovat:)

      Vymazat
    2. tu o sanatoriu jsem doporučovala nomineksezakecala, když měla covid, postcovid, předcovid, přišlo mi to hodně podobné, a vůbec kde je jí konec? Nějak dlouho nic nenapsala :O

      Vymazat
    3. To je fakt a vubec netusim! Snad ji zas brzy vezme psava...

      Vymazat
  7. Stehovali jsme se s prvnakem a novorozencem. Mate me plne pochopeni!
    IK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A vy muj velky respekt!:)

      Vymazat
    2. My se do svýho současnýho bydliště stěhovali taky docela dobrodružně. Komtesce byly necelý dva roky a inženýr se dopejkal...

      Vymazat
    3. Jo, to zni jako hezka stehovaci kombinace. Kdy ty odtahas vsechno sam a do toho rve dvouleta pekelnice, ve ktery ze sto krabic je jeji oblibenej plysak...

      Vymazat
    4. Tak zlý to nebylo - podařilo se mi zotročit dostatek kamarádů a oblíbenýho plyšáka jsme ji nebalili do krabice, nýbrž si ho žmoulala v ručkách sama.
      Očistec přišel vlastně až při zařizování a vybalování, kdy měla ta pekelnice tendence se motat pod nohama štaflí...

      Vymazat
  8. Ps: pripominam zlate stehovaci pravidlo: co nevybalis do roka, nepotrebujes!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhledem k tomu, ze se stehujeme do mensiho, tohle pravidlo nejspis budeme muset ohnout na "co nepotrebujes kazdy den, to se sem proste nevejde".

      Vymazat
  9. my měli tak velký štěstí, že jsme se stěhovali bez dětí, v té době jsme to koukám vůbec ani nedocenili a tady? Tady se nechám pohřbít, odsud mě nikdo nedostane, děkuji za instrukce, kdybych i já někdy měla choutky měnit bydlení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Presne tak, ja se tady taky planuji vsaknout do koberce!

      Vymazat
  10. Taky mě bude muset někdy čekat stěhování. Odkládám to, odkládám, ale nepochybuji o tom, že moje levá hromádka taky nebude z největších :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono s temi hromadkami zalezi. My se stehovali z prazsky nadstandardne velkyho bytu do panelaku. V opacnem poradi potrebujes k leve hromadce naopak radu veci dokoupit:)

      Vymazat
  11. Soucitim, krasne napsane. My se stehovali z Italie do katalanska, kdyz byly prvorozenemu tri mesice a z Barcelony na katalansky venkov ted pred vanoci, kdyz uz jsou starsimu ctyri a ma k ruce rocni pomocnici. Balila jsem povetsinou ja s detmi - a bud jsme k tomu byli nastydli nebo vyuatovani v karantene. Ve vsech krabicich se tak vyskytovalo nejaky lego. Moc si z toho nepamatuju, jen ze jsem prilis casto nechavala dovazet jidlo a starsi ma tak kompletni sestavu hracek z happy meal.

    Odmenou nam jsou malebne vinice a olivove sady. Nedavno nas tam prohnal divocak- on tedy jen sel, ale ja s batoletem v nositku potrebovala naskok, kdyby se rozhodl, ze se chce seznamit.

    V mistnim informacnim stredisku- coz je temer nonstop otevrena rodinna pekarna, kde si od sedmi rano muzete ke croissantu doprat vermut (na ktery neni nikdy brzy nebo pozde) - jsem se dozvedela, ze divocaci jsou tady proste pratelstejsi a netreba se bat. Nevim, nejsem si jista.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Panejo! Olivove sady, vermut a pratelsky divocak urcite stoji za vsechnu tu stehovaci bolest!:)

      Vymazat
  12. A zbyla vám jedna nevybalená krabice? Mně z každýho stěhování vždycky jedna, která se v bytě válela několik měsíců až let a při dalším stěhování jsem ji buď zas vzala nebo vyhodila.

    Btw, ty kofeinový tablety fungujou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kamarád si je kupuje na dlouhý posezení za volantem a řikal, že vcelku dobrý.

      Vymazat
    2. Fungujou, ale chybela mi u nich ta vune a ritual kavy. Nevybalenych krabic mame jeste docela dost, takze jsem sama zvedava, ktera z nich aspiruje na tu nejodlozenejsi ever.

      Vymazat
  13. Připomnělo mi to, když jsem uklízela holkám pokojíček, odpoledne jsem řádila jak mafie a nametala materiál smetákem na lopatku a večer jsem trávila přebíráním odpadkového koše a kontejneru na dědině, protože jsem jim vyhodila kuličky užmoulané z vosku, taky pár kamenů, rozepsaný dopis nějaké literární postavě a podobné "nepostradatelné klenoty."
    Moc jsem se u tebe pobavila a zavzpomínala a potěšilo mě, že si taky sepisuješ manuál sama pro sebe, objevila jsem, že to není vůbec na škodu. ;)

    OdpovědětVymazat