A za co se stydíte vy?

 

V pubertě jsem se nejvíc styděla za svůj nos. Připadalo mi, že vypadá jako chřípí ukrajinského obráběče kovů nebo nějaká součástka z bagru. Dnes se víc stydím za svůj pracovní notebook, který by stačilo pokropit a vzejde z něj dýňové políčko ze všech mých oblíbených bulek s tykvovými semínky. A taky za to, že mě nebaví dělat si manikúru, a pak mám ruce jako soustružník z kyjevské továrny na tanky. Jak vidíte, nějaký ten východoslovanský komplex ve mně zůstal dodnes.

Po deseti letech jsem dostala neopakovatelnou příležitost plnohodnotně se zastydět při předání našeho starého bytu. Pan Řehoř je majitelem vinohradského činžáku a pokud si ho představujete jako nedbalého elegána z literární kavárny, tak jste úplně mimo. Nenosí ani norkový kožichy a kubánskej doutník v koutku, což ho šlechtí. Pravděpodobně je stejně starej jako já, ale mentálně byste ho tipovali na osmdesát. Motto pana Řehoře zní: „proč kupovat nový, když starý ještě neshnilo?“ a jeho životní leitmotiv je úspora peněz za každou cenu. Což se odráží na všem – od jeho zchátralého zevnějšku po stejně zchátralý a zatrpklý vnitřek našeho domu, který by mohl svými oprýskanými zdmi směle konkurovat vyhlášeným urbexovým lokalitám v Pripjati. Fyzicky si pana Řehoře můžete představit jako kunu navlečenou do vekslácké plísňové džínsky. Včetně charakteristického pižma a faktu, že by se na noc nejradši prohryzal do vašeho auta a tam se stočil do klubíčka pod zahřátý motor, aby se ušetřilo za topení.

To znamená, že jsem při předání klíčů byla připravena čelit komplikacím.

„Tak vítejte u vás doma“ pozdravila jsem ho a začali jsme spolu procházet uličkou hanby.

„Koukám, že jste si vymalovali koupelnu na zeleno, mno to byl teda nápad“ pokyvuje pan Řehoř stejně zklamaně, jako bychom na zeď nasprejovali vulgární nadávky namířené na jeho matku.

Kauce -2000 Kč, cinkne mi v duchu cenovka.

„A tady si dal pan manžel hrazdu na cvičení“ pokračuje Řehoř teskně. „No já mám taky hrazdu, ale takovouhle, to bych si teda nekoupil. Ta musela stát peněz – a těch peněz na její odstranění!“

Kauce -3000 Kč. Cink.

Tušila jsem, že zlatý hřeb večera bude odhalení naší dřevotřískové obývací stěny v barvě mahagonu ze sedmdesátých let, které jsme něžně přezdívali „husákovka“. Řehoř ji na naše četné intervence odmítal vyhodit už před deseti lety, ačkoliv ji mohl výhodně odprodat Muzeu komunismu. Žádné jiné zájemce by nenašel.

„A co ta obývací stěna?!“ chroptí Řehoř tónem křesťanského světce probodnutého kůlem. „Myslíte ten polep? To jsou azulejos, tradiční portugalský vzor, přinášející štěstí do každého domova. Výrobce garantuje snadné odstranění“ snažím se neříct, že ta stěna byla zoufale ohyzdná i v raných devadesátkách.

„To mi zabere hodiny a dny, aby z toho byla zase HEZKÁ stěna“ hlesne Řehoř.

Kauce -5000 Kč. Cink.

„Tahle parketa mi přijde ošoupanější než ta druhá“ plynule přejde k dalšímu bodu na seznamu zklamání a křivd.

„Žili jsme tady deset let a už při nastěhování byly zralé na výměnu“ pokrčím rameny.

Kauce -1000 Kč. Cink.

„Na druhou stranu jsme vám vybavili koupelnu novou skříňkou a vyměnili jsme celý záchod, stejně jako baterii“ zkouším přejít do protiútoku.

„K tomu vás ale nikdo nenutil. Vždyť to ještě sloužilo…“ povzdychl Řehoř a kdyby mohl, vrhne se do kontejneru jako potápěč, aby si mohl přivinout svou starou záchodovou mísu k hrudi.

Kauce +0 Kč. Cink.

Na konci bytu jsem spočítala hodnotu všech výčitek zhruba na 20 tisíc. „Tak já vám tu kauci vrátím“, zahučel Řehoř neochotně. „Ale nebude to zadarmo, dva tisíce vám srazím. A podepíšete mi tady tyhlenc dokumenty o převodu energií. Pošlu to ještě dnes večer.“

Ale neposlal.

Místo toho dnes pípla SMS: „Kauci nevrátím. Prošel jsem si byt zblízka a odhalil další skryté nedostatky. Doufám, že to chápete“.

Chápu. Prostě šlo jen o to, abychom podepsali převod energií místo (pro něj) nevýhodného ukončení smlouvy na elektřinu a plyn, rychle vypadli a ušetřilo se za vrácení peněz. A stydím se za to, že mi to nedošlo hned. Nezávisle na nutkání po krevní mstě: jaká úleva je být od kuního muže a jeho husákovky pryč!