středa 16. února 2022

A za co se stydíte vy?

 

V pubertě jsem se nejvíc styděla za svůj nos. Připadalo mi, že vypadá jako chřípí ukrajinského obráběče kovů nebo nějaká součástka z bagru. Dnes se víc stydím za svůj pracovní notebook, který by stačilo pokropit a vzejde z něj dýňové políčko ze všech mých oblíbených bulek s tykvovými semínky. A taky za to, že mě nebaví dělat si manikúru, a pak mám ruce jako soustružník z kyjevské továrny na tanky. Jak vidíte, nějaký ten východoslovanský komplex ve mně zůstal dodnes.

Po deseti letech jsem dostala neopakovatelnou příležitost plnohodnotně se zastydět při předání našeho starého bytu. Pan Řehoř je majitelem vinohradského činžáku a pokud si ho představujete jako nedbalého elegána z literární kavárny, tak jste úplně mimo. Nenosí ani norkový kožichy a kubánskej doutník v koutku, což ho šlechtí. Pravděpodobně je stejně starej jako já, ale mentálně byste ho tipovali na osmdesát. Motto pana Řehoře zní: „proč kupovat nový, když starý ještě neshnilo?“ a jeho životní leitmotiv je úspora peněz za každou cenu. Což se odráží na všem – od jeho zchátralého zevnějšku po stejně zchátralý a zatrpklý vnitřek našeho domu, který by mohl svými oprýskanými zdmi směle konkurovat vyhlášeným urbexovým lokalitám v Pripjati. Fyzicky si pana Řehoře můžete představit jako kunu navlečenou do vekslácké plísňové džínsky. Včetně charakteristického pižma a faktu, že by se na noc nejradši prohryzal do vašeho auta a tam se stočil do klubíčka pod zahřátý motor, aby se ušetřilo za topení.

To znamená, že jsem při předání klíčů byla připravena čelit komplikacím.

„Tak vítejte u vás doma“ pozdravila jsem ho a začali jsme spolu procházet uličkou hanby.

„Koukám, že jste si vymalovali koupelnu na zeleno, mno to byl teda nápad“ pokyvuje pan Řehoř stejně zklamaně, jako bychom na zeď nasprejovali vulgární nadávky namířené na jeho matku.

Kauce -2000 Kč, cinkne mi v duchu cenovka.

„A tady si dal pan manžel hrazdu na cvičení“ pokračuje Řehoř teskně. „No já mám taky hrazdu, ale takovouhle, to bych si teda nekoupil. Ta musela stát peněz – a těch peněz na její odstranění!“

Kauce -3000 Kč. Cink.

Tušila jsem, že zlatý hřeb večera bude odhalení naší dřevotřískové obývací stěny v barvě mahagonu ze sedmdesátých let, které jsme něžně přezdívali „husákovka“. Řehoř ji na naše četné intervence odmítal vyhodit už před deseti lety, ačkoliv ji mohl výhodně odprodat Muzeu komunismu. Žádné jiné zájemce by nenašel.

„A co ta obývací stěna?!“ chroptí Řehoř tónem křesťanského světce probodnutého kůlem. „Myslíte ten polep? To jsou azulejos, tradiční portugalský vzor, přinášející štěstí do každého domova. Výrobce garantuje snadné odstranění“ snažím se neříct, že ta stěna byla zoufale ohyzdná i v raných devadesátkách.

„To mi zabere hodiny a dny, aby z toho byla zase HEZKÁ stěna“ hlesne Řehoř.

Kauce -5000 Kč. Cink.

„Tahle parketa mi přijde ošoupanější než ta druhá“ plynule přejde k dalšímu bodu na seznamu zklamání a křivd.

„Žili jsme tady deset let a už při nastěhování byly zralé na výměnu“ pokrčím rameny.

Kauce -1000 Kč. Cink.

„Na druhou stranu jsme vám vybavili koupelnu novou skříňkou a vyměnili jsme celý záchod, stejně jako baterii“ zkouším přejít do protiútoku.

„K tomu vás ale nikdo nenutil. Vždyť to ještě sloužilo…“ povzdychl Řehoř a kdyby mohl, vrhne se do kontejneru jako potápěč, aby si mohl přivinout svou starou záchodovou mísu k hrudi.

Kauce +0 Kč. Cink.

Na konci bytu jsem spočítala hodnotu všech výčitek zhruba na 20 tisíc. „Tak já vám tu kauci vrátím“, zahučel Řehoř neochotně. „Ale nebude to zadarmo, dva tisíce vám srazím. A podepíšete mi tady tyhlenc dokumenty o převodu energií. Pošlu to ještě dnes večer.“

Ale neposlal.

Místo toho dnes pípla SMS: „Kauci nevrátím. Prošel jsem si byt zblízka a odhalil další skryté nedostatky. Doufám, že to chápete“.

Chápu. Prostě šlo jen o to, abychom podepsali převod energií místo (pro něj) nevýhodného ukončení smlouvy na elektřinu a plyn, rychle vypadli a ušetřilo se za vrácení peněz. A stydím se za to, že mi to nedošlo hned. Nezávisle na nutkání po krevní mstě: jaká úleva je být od kuního muže a jeho husákovky pryč!




38 komentářů:

  1. Takovýto schovávání vajíček už se nedělá?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Navrhuji parkety důkladně prolít kyselinou máselnou.
      ...k dostání v rybářských potřebách... ;-)

      Vymazat
    3. Žena s moly: Vlastně! Teď mě díky tobě napadlo, že naše vajíčko je vyžraná zeď pod skříní po Julii. Díky, hned z toho mám lepší pocit.

      Galahad: Tak za to bychom asi doplatili bambilion, naštěstí už nemám klíče:) Btw. na co přesně rybáři používají kyselinu máselnou??? Nejsme tady náhodou na stopě nějakého šokujícího odhalení?

      Vymazat
    4. No asi by se obtížně prokazoval záměr i původce.
      A myslim, že rybáři tu doprotu přidávají do návnad.

      Vymazat
  2. Nezbyva nez si opakovat: karma neni zdarma, ani pro kun-y!


    Ps: ja se stydim za chybejici bradu! A prebyvajici bryle!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. IK: Nezbývá než předat celou záležitost hinduistickým reinkarnačním božstvům:)

      Vymazat
  3. Bych si jen dovolil drobnou korekci - Ukrajinci nevyrábí tanky v Kyjevě, nýbrž v Charkově.
    ...a teď jdu dočíst zbytek...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to tušila, tady jak člověk zmíní letadla nebo nějakou armádní nepřesnost, tak to hned schytá...

      Vymazat
    2. Jsi hodná, že nám dáváš příležitost zazářit!

      Vymazat
  4. Ohledně pana domácího oceňuji, žes zůstala u kuny a nedala si to na prezidenta...

    OdpovědětVymazat
  5. Někdy mi připadá, že historky s pražskými domácími jsou velmi specifická kategorie hororu. Tak aspoň že ten vztek trochu kompenzuje skutečnost, že už ho nejspíš nikdy neuvidíte!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už by snad bylo moc i tady na Psici:)

      Vymazat
    2. Nezapomenu, jak jsem šla s někdejším domácím přepisovat energie. Na PRE otevírali asi o hodinu později, než jsme mysleli, tak jsme si šli sednout na kafe - takhle útrpnou půlhodinu, kdy si nebylo co říct, jsem snad nikdy předtím ani potom s nikým nestrávila :D

      Vymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Chudinka pan domácí, takové výdaje ho čekají... Asi by se mi ho zželelo a na odobřenou bych mu koupil jednu kunovjanku :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm, "na udobřenou" to možná bude ještě lepší.

      Vymazat
    2. Kunafix… si predstavuju jak by se takovy pan Kuna tvaril, kdyby na nej Psice zazvonila a se slovy “tak s panem Bohem” mu podala Kunovjanku 😂

      Vymazat
    3. Čerf: Odobřená je náhodou dobrý slovo! Vždycky není nutný se hned udobřovat, stačí se jen tak trochu odobřit.
      IK: Kdyby bylo po Galahadovi, tak zmíněnou Kunovjanku naliju do parket:)

      Vymazat
    4. jsem si musela vygooglit co za prasárnu je Kunovjanka, ale pozor, mám tvrdou konkurenci, stačí nějaká asijská rybí omáčka, nenápadná, zato účinná.

      Vymazat
  8. za drobný úplatek vám mohu půjčit kamaráda-právníka, umí báječně nazvracet za topení :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, stačí mi kamarád, který si během spánku umí nazvracet pod polštář, znovu ho přiklopit a pohodlně usnout. A ráno se pak překvapeně podivit, co to tu tak smrdí...

      Vymazat
  9. Hneď som si spomenula na MASH a pána "Kuní ksicht". Ten bol tiež tak príjemný ako šmirgeľ na zadku. Asi sú s vašim bývalým domácim nejaký príbuzný :-D (veľká rodina,asi tak ako Hujerovi)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, legendární Frank Burns! Myslím, že příbuzní kuních lidí se volně rozšířili skoro do každém domu, školy a pracoviště;)

      Vymazat
  10. Milá Psice,proč jsem vás článek nečetla dva tydny zpátky!!! Coby neasertivni pronajímatelka jsem teď pokorne vrátila kauci belorusko-ruskému páru,který mi krom jiného na dřevěný stůl dvakrát obtiskl horký hrnec (vypálene kruhy zůstaly),v bytě snad chodili v botách,o zanedbane údržbě koupelny a vylepšování původních 100 let starých dveří nalepovacim zrcadlem z ikea ani nemluvím... uklizela jsem po nich tři dny a ještě teď mám na sebe takový vztek! Proste člověk se neustále učí,ať stojí na jakékoli straně dveří od bytu,chjo... ať se vám hezky bydlí v novém a pište pište pište! Díky za to:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuji a rada verim, ze o zazitky neni nouze ani ze strany pronajimatelu. Kdovi, snad i kuni muz ted ventiluje pres svuj blog nahromadene emoce z naseho ukonceneho pronajmu! Pred nasim nastehovanim byly zase na zdech slapoty od bot, zhruba metr do vysky. I tak nas stenochodec hluboce udivil. Pritom vysvetleni bylo uplne prosty - pred nami tam bydlel Amik, co chodil doma v botech a pri telefonatech si obutou nohu opiral o zed.

      Vymazat
    2. To je jako z detektivky, to s těmi šlápotami na stěně! Tajuplný Pérák a podobně.
      Kuna je teda hnusně podlá.

      Vymazat
  11. Nase stehovani je znepokojive podobne vcetne detailu jako je drevena stena nebo pomalovana tapeta. Snad jen majitel mi pripominal pratelskeho chlapka odvedle, nez doslo na diskuzi o kauci :D

    Ale - kdyz jsem bydlivala na Vinohradech, mela jsem stesti na skvelou pani pronajimatelku. Cinzaku vlastni nekolik, takze diskuze o kauci jsou dulezitosti zasunute hluboko pod persanem v jeji kancelari. Ale z rukavu sveho zupanu taha jeden zabavny pribeh o najemcich za druhym.

    Nejvice mi utvel pan, ktery zacal byt podezrely v moment, kdy odmital vpustit kontrolu plynoveho topeni. No a nakonec vyslo najevo, ze v koupelne se vyboural do svetliku, ktery vyzdil, aby si o nej rozsiril koupelnu! Bohuzel to nedokazu podat tak zabavne, tak jen pro porovnani s azulejos na stene:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvl... nikdy, nikdy, nikdy nechci pronajímat byt :D

      Vymazat
    2. Takový to, když kutilství nezná mezí ani v pronájmu:)))

      Vymazat
    3. Jako dcera majitelky činžáku (teda nadpoloviční většiny...ehm ehm) můžu zodpovědně říct, že nájemníci jsou ztělesněné peklo. Jeden z nich si garsonku vymaloval červeně a černě a tím tuto moji teorii definitivně stvrdil. Navíc to vůbec nešlo přemalovat. Uááá.

      Vymazat
  12. K tomu východevropskýmu stigmatu: u nás nejvíce hanlivé/ obvykle moje maminka ke mě/ je to, že vypadás jako rumunský pastevec ovcí. Asi tak
    Dita

    OdpovědětVymazat
  13. S pronajímáním bytů nemám zkušenost ani z té ani z druhé strany, ale umím si to tak nějak představit a věřím každé slovo. Říká se, že by člověk neměl soudit jiného člověka podle prvního dojmu, ale ty jsi pana Kunu popsala tak trefně, že snad od něj ani nešlo nečekat nějakou sviňárnu. Snad bude v novém bytě všechno lepší, alespoň vám to ze srdce přeju. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, zatím se to rýsuje slibně. Dokonce i plukovník Angrešt zachovává příměří:)

      Vymazat
  14. Sviňárnu provede svině. Kuna provádí kuňárny.

    OdpovědětVymazat