pondělí 18. září 2017

Zvířátka z kašlanů


Ne, to výjimečně není překlep, i když jste tady zvyklí na ledacos. To jenom začal letošní podzim.

Čekala jsem, kdy se Žmurova posedlost školou vrátí do mentálního nastavení normálního šestiletého kluka a koncem minulého týdne už to skoro vypadalo, že jsme se dočkali. „Mně už se v tý škole zas tak moc nelíbí“, prohlásil Žmur při večeři a s neskrývanou nelibostí dloubal vidličkou do brambory. „Chm chm“, zakývali jsme s M. empaticky hlavou, „to ta matematika, viď? Nebo úkoly? Pomyšlení, že je to natrvalo?“

„Nene“ zahučel Žmur, a pokračoval v mučení brambory. „Mě jenom mrzí, že je ve třídě tolik dětí. I když se furt hlásím, učitelka nemůže vyvolávat jenom mně.“ posteskl si a vyčítavě se rozchrchlal.

Následovala divoká noc, kdy jsem běhala štafetu po dětském pokoji s lahvičkou Nurofenu a přeskakovala přitom kupičky posmrkaných kapesníků jako za tuhých časů rodičovské dovolené. Naštěstí se žádné z dětí chroptících příkazy nedožadovalo kojení. Ráno jsem se probudila na mokrém polštáři v louži z vlastních smrkanců a došlo mi to: září je tady!

  1. Mentoring dětí před školou/školkou: Šatny dětských útulků opět přetékají rodiči, kteří v ranním šeru polohlasem koučují své malé usmrkance: „Zatrub pořádně! Nechce se ti kašlat? Klidně si zakašli teď, jinak budeš moct až ve tři, kdy tě vyzvednu.“
  2. Pražský burčák: instantní zkvašený nápoj, který bývá v Praze každoročně k dostání o týden dřív, než v moravských vinařských oblastech.
  3. Instantní jsou asi i vši: Jak jinak si vysvětlit poznámku v úkolníčku pouhé tři (!) dny po zahájení školního roku: „Ve škole se opět objevily vši. Prosím o denní kontrolu hlavy.“
  4. Vinné mušky: U nás doma se rozpínají jako úderný gang ve spolupráci s potravinovými moly. Díky své krátkozrakosti jsem se o jejich existenci přesvědčila, až když se mi v průvanu přilepila mucholapka do vlasů a od té doby vlastně nechci nic vědět – ani když přede mnou vylézají z hrnce oživlá zrnka rýže.
  5. Hledání krabic se zimním oblečením z minulého roku: Rukavice bývají děravé, bundy rozpárané, šály plné žmolků. Některé osvobozené kousky textilu z krabice samovolně odlezou společně moly jako v bodu 4.
  6. Začíná sezóna lysohlávek: Po bytě se začíná obecně pohybovat víc věcí, do kterých by to v létě člověk vůbec neřekl.
  7. Hledání nového oblečení na e-shopu: letí punk-rock, takže většina věcí vypadá stejně jako ty roztrhané hadry z bodu 5., které jste vyhodili do konťáku. Jenom jsou dvakrát dražší, to nechceš!
  8. Na Šumavě začíná sněžit.
  9. Zimomřivě odesíláte objednávku na děravé rukavice a kobejnovskou flanelku.
  10. Média se předhání ve zprávách o prvních umrzlých kuřácích před hospodou.
  11. Váš mailbox se plní nabídkami na vánoční dárky a kontokorent.
  12. Zvířátka z kaštanů letos zase nebudou, sežrala je klíněnka.
  13. Oběšenci, ztracení senioři a munice z druhé světové. Média rychle opouští první umrzlé kuřáky a servírují letošní největší houbařské úlovky.
  14. Je konec září a v obchodech frčí čokoládový Mikuláš v akci. Šikovné hospodyňky z něj podle receptu na mimibazaru dovedou extrahovat máslo, které v tuto dobu stojí víc než krabička Marlborek.

28 komentářů:

  1. Ad 8.: To tedy ještě zdaleka není pravda.
    Ad 13.: Přihrajte recept!
    Ad 10.: Na to se tedy velice těším. To bude supr téma pro blogožvanění!
    Jinak: Nás prvorozený po zhruba 6 týdnech docházky do první třídy ZŠ prohlásil, že už tam chodit nebude protože je to ztráta času. Doufal, že se tam něco naučí, a zatím si tam prý pořád jenom hrají.
    Zvládli jsme to jen závazným slibem, že na gymplu to bude jiné. Ale jakmile začal chodit do primy, reagoval téměř stejně: Myslel jsem, že se konečně něco naučím, a zatím jsou tam samí blbci. Proč mám pořád ztrácet čas?
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto přesné, souhlasím s každým bodem. Navíc se FCB plní fotkami plných košů hub a sběrači v holinkách, nožem a pohrdavým výrazem " já mám svůj plácek, kdo je víc"...

    OdpovědětVymazat
  3. Milan: A jak to se synem dopadlo? Doufám, že přestal ztrácet čas aspoň po škole. Žmura to podle mě ještě přejde - zatím těží z toho, že všechno zná. Ale jakmile dojde na učení něčeho, o čem nemá ani páru, tak znejistí, protože nebude moct učitelku mořit správnou odpovědí ještě než dopoví otázku...

    Dalimil: Jo! Díky za inspiraci, doplnila jsem do bodu 13. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to dopadlo? No je doktorem a učí na vysoké škole. A také je tatínkem a tato role ho (stejně jako kdysi mne) velmi naplňuje.
      Milan

      Vymazat
  4. Nevím, jestli na šumavě sněží, ale na Horské Kvildě už mrzlo v srpnu a já jsem dnes škrábal sklo na autě.
    Že děti marodí ve škole, to ještě chápu - ale že měla žena neustále narvanou ordinaci i o prázdninách, to nechápu.

    OdpovědětVymazat
  5. 4/ Mušky a molové! Onehdá mi nějaká takováhle svině vyletěla vstříc, když jsem prohrábl skříňku s kořením a vůbec takovýma těma věcma, co člověk v kuchyni potřebuju při ruce. Když jsem ji prohrábl důkladněji, zjistil jsem, že tak 2/3 obsahu skříňky můžu směle vyexpedovat do koše... :-/
    5/ V první moment jsem i v tomto bodě chtěl vyjádřit hluboké porozumění. Nicméně nemohu - když řešíš díry v rukavicích, rozpáraný bundy nebo sežmoulaný šály, znamená to snad, že to oblečení není malý???

    OdpovědětVymazat
  6. Hohó! Žmura srdečně chápu, měla jsem to tak se čtením. Všechny ostatní děti četly pomalu a blbě, já krásně procítěně recitovala - a učitelka mě nechala jestli jednou za hodinu. Jako ano, dávalo smysl, že se mají trénovat hlavně ti, kterým to moc nejde, ale... ale... co ta umělecká stránka (a moje ego)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...a ta nuda!
      ...a ty uši jako to rvalo...
      Člověk pak zatínal v pěst i uši.
      Tim chci říct, že jsem měl úplně stejný problém...

      Vymazat
    2. ...a za pár let si to zažijete znovu, až vám nebude umožněno melodicky předčítat večerní pohádky a místo toho budete se zaťatýma zubama (možná pěstmi) poslouchat zadrhávání nad čítankou:)

      Vymazat
    3. To je teda klasická projekce vlastních obav, protože mě začal rytmický přednes bavit až s dětmi (postupně jsem se dopracovala až na pět různých hlasů v rámci jednoho příběhu, úplný strýček Jedlička!). A už teď je pro mě denním chlebem, že předčítám nevyžádaně, případně že předčítám sama v pokoji, ze kterého pacholci prostě zdrhli.

      Vymazat
    4. To se mi taky stává...
      Se začtu, jsem spokojen, že je ticho a najednou koukám, že mrňata se v obýváku tulí u mámy. Aspoň, že ta nejmladší zatim ještě nemůže utéct :-D

      Vymazat
    5. Mně to naopak bavilo! Četla jsem než jsem přišla do školy a tam mě v první třídě fascinovaly ty různorodé způsoby, kterými jiné děti četly - někdo po písmenkách, jiný po slabikách, někdo u toho divně mňoukavě intonoval... a nenudila jsem se nikdy, četla jsem si pod lavicí. Nebo jsem "vyrušovala," jak mi to psali do žk, ale to ještě o hodně míň, než se mi chtělo. Hráli jsme lodě a dělali vlaštovky z papíru a tak.

      Vymazat
  7. Sejra: Kvildu si budu držet v paměti vždy jako náš velikonoční výlet s M., kdy všude jinde v republice svítilo slunce na vyschlé meze a my byli zapadlí po stehna ve sněhu:)

    Galahad: 4/ No a právě když máš problém s krátkozrakostí, tak si do nich klidně ještě sáhneš, než ti to dojde naplno. 5/ Jo, myslíš ty věci, co se záhadně srazej nejen v pračce, ale i ležením v krabici...tak těch mám taky dost. Však jsme ještě ve vývinu, ne?

    Quanti: Však už na to dojel, chudák. Včera ho učitelka přesadila, resp. vyměnila ho za Pažouta ze zadní lavice, aby ho měla na dohled od katedry. Tak uvidíme, jaký to na něj bude mít vliv, teď je v centru vietnamské frakce:)


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mezi Kvildou a Horskou Kvildou je zásadní rozdíl. Kvilda leží v Jižních Čechách, Horská Kvilda leží v Západních Čechách. Horská Kvilda vypadá úplně jinak než Kvilda a mluví se tam jiným jazykem a lidé se tam chovají úplně jinak. Zaměňovat Kvildu a Horskou Kvildu je přibližně stejný lapsus jako zaměnit Quito a Šanghaj.
      Milan

      Vymazat
    2. 4/ Tak na to jsem krátkozraký málo :-D
      5/ Aby nedošlo k nedorozumění - já myslel ty dětský věci. Mně se ve skříni nic nesráží.
      Naposled mi před lety pračka vyrobila z laclovejch montérek tříčtvrťáky... Ale tak to je to první praní, že... :-)

      Vymazat
    3. Milan: Aha, tak to díky za dovzdělání. Jsem z opačného kouta a Kvilda pro mě byla jen jedna: ta šumavská, kde kvílí meluzína a severák ti háže do očí zmrzlé hrsti sněhu.

      Galahad: 5/ Tak to máš dobrý. Ale je fakt, že typicky nacházím malé věci spíš na jaře, po vánočním tukobraní.

      Vymazat
    4. Dobrý, dobrý... čim dál větší dřina je to :-D
      Vánoční tukobraní u nás zas tolik nejede. Jednak je nás na to žrádlo dost, jednak se nám už i moji maminku podařilo přesvědčit, že salát nemusí míchat ve vaně... :-)

      Vymazat
    5. Obě Kvildy leží na Šumavě, cca 4 km od sebe. Mají společné hranice, o které se vedly staleté spory mezi měšťany Kašperských Hor, kterým Horská Kvilda patřila (odtud název Horská - patřící Horským) a majiteli panství Velký Zdíkov, kterému patřila Kvilda.
      Německy ovšem se obce jmenovaly Inneregfild a Außergefild.
      Milan

      Vymazat
  8. Pro ilustraci: mám stejně pozitivního syna: po prvním týdnu na VŠ mi řekl: "mami, objevil jsem úžasnou věc", v duchu jsem zajásala, že moje tortura nebyla zbytečná."sekáč v Ruzyni, má 2 patra a podívej na dnešní úlovky", načež vytáhl hnusnou páchnoucí bundu, která se nesmí prát, neb je impregnovaná. Představila jsem si náplň která bundu užívala,jistě něco jako esence kašlanových hlenů. Tím chci říci, nic neřešte, výsledek je nepředvídatelný....
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito, to přejde! Já jsem v tomhle období nosila přešité sukně po babičce a zpola ustříhané svetry po dědovi. Postupně se to vyřešilo věkem a hlavně první pořádnou výplatou, ale dodnes mě tyhle vyžilý kousky občas chytnou. Jen se tomu teď říká vintage, nebo hipster (dřív byl člověk prostě jen santusák...)

      Vymazat
  9. U děravých rukavic bývá výhodou, že je člověk najde obě, zatímco u těch neděravých jedna z páru vždy záhadně zmizne...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, to je zlaté pravidlo ponožek a u mě i deštníků - ty malé pěkné vždycky zmizí a pak se plížím po ulici s monstrem, které připomíná rozervaný slunečník...

      Vymazat
  10. Ad potravinoví moli - mám to podobně. Tuším, že tam někde jsou, ale odmítám si to přiznat. Namátkou vezmu jeden balíček a není-li na první pohled zasažen, dál žiju v tom, že ten mol onehdy, co lítal po kuchyni, musel vletět oknem od sousedů... No. Je to necelé dva týdny, kdy letěla do koše celá potravinová skříňka...

    OdpovědětVymazat
  11. mischka: Díky za inspiraci, možná pomůže vyhodit celou kuchyňskou linku!

    Žena: Kočka u M. neprojde. Jedině si znovu vypůjčit Fíka. Ale nevím, jestli by moli probudili v zakrslém králíkovi nějaké skryté lovecké pudy. Je fakt, že někdy (nejčastěji v noci) měl v těch strnulých očích pohled predátora!

    OdpovědětVymazat
  12. Osobně znám kočku, která se bojí berušek...
    Nepředpokládám, že by její neuróza byla nějak moc rozšířená, ale přeci jen ani ta kočka nemusí fungovat.

    OdpovědětVymazat
  13. :- DD Máslo z Mikuláše!
    Nejlepší recept.
    A vedlejším produktem bude mazut nebo něco podobného.

    OdpovědětVymazat