čtvrtek 29. září 2022

Hlídací služba pro dospělé

 

Prosimvás, jak je to ve 21. století s hlídáním dětí? Odkdy máte jako rodič vycházky bez toho, aniž byste nemuseli dávat půlku svýho platu za hlídačku a její následný docházení k psychoterapeutovi?

Vím, že tohle tvrzení ze mě udělá ve vašich očích chodící fosilii, ale v mém dětství povolání hlídačky neexistovalo. Stejně jako social media guru a UX designer. Kdybyste se mě v osmi zeptali, co si představím pod hlídačkou dětí, asi bych vám důležitě oznámila, že ji přináší severní vítr a tahá z kobercový tašky kouzelnou flašku s likérem. Jako malej introvert jsem měla Mary Poppins přečtenou asi stokrát.

Za mého dětství k hlídání jakkoliv velkých dětí používali sourozenci. Sice jsem žádný neměla, ale naši v mém případě neštítili použít i mou fiktivní starší sestru. Mám hlídání sama sebe spojený s řadou dobrodružných vzpomínek, třeba se schováváním se před strašidelným obrazem. Nevím, jestli se to počítá k mýmu dobru, nebo prozíravosti rodičů. Ale nikdy jsem sama doma netrpěla potřebou odstřelovat pyrotechniku ze zadku nebo strkat prsty do zásuvky.

Abyste byli v obraze, Em je už skoro 14 dnů pryč. Zjistila jsem, že Em je jako obrovská planeta s dalekosáhlým gravitačním polem, která udržuje svět v pořádku. Původně jsem ho chtěla přirovnat ke Slunci, ale Em si to tady občas čte a nechci mu zbytečně zavdávat důvody, aby se mohl cítit nabubřele. Faktem zkrátka zůstává, že po jeho odjezdu nastane kolaps většiny systémů – od prostého ohřevu vody po moji nervovou soustavu.

Ne, že by byly naše děti zlý. Jsou jen trochu koncentrovaný – znáte to, v malým množství kyselina fosforečná dělá tu příjemnou chuť v cole a ve velkým vám vyžere díru do jícnu.

Ne, že by se o sebe neuměly postarat. Jen místo schovávání před obrazem vyrábí raketku z tuby od vitamínů, co vytváří nevzhledný kolečka na stropě, nebo si Pižmur chce ohřát mraženou polívku tak, že ji strčí do trouby v hrnci s plastovýma ušima.

Nejdřív jsem si řekla, že si to uděláme hezký. Hlasitě jsem oceňovala jsem jejich nespoutanou kreativitu a fascinující důvěru ve strážný anděly. Po pár dnech jsem si připadala stejně vyčerpaně jako poslední filmová adaptace Marilyn Monroe. Musíte vidět, je to instantní depka nabízející určité scénáře řešení, když se proti vám okolní svět spikne. Podle Marilyn se můžete vždycky spolehnout na sklenku tvrdého, barbituráty a orální sex s prezidentem, po němž se jako pravá dáma vyzvracíte až později a ve vedlejší místnosti.

Změnila jsem tedy strategii na to, že si to udělám hezký hlavně já a napsala našim dvěma občasným hlídačkám. Jedna bude za týden rodit a druhá žije už půl roku v Londýně. Dlouho jsme se neviděly.

Má vůle vyrazit si v rámci psychohygieny večer ven byla nezdolná, takže jsem zapátrala na internetu a zapudila myšlenky na katastrofického elektrikáře, kterého jsem minule našla pod stejným emočním tlakem.

Paní z agentury se tvářila, že jsou hlídačky něco jako pandy. Musíte mít doma vytvořené speciální prostředí a dekorace z bambusových výhonků, abyste vůbec mohli doufat. I tak vás neminou otázky na domácí zvířata a infekční choroby, co by ji mohly do půlhodiny zabít.

Vyplnila jsem dotazník a odsouhlasila delší všeobecné podmínky, než se vážou k naší hypotéce. Předpokládám, že se tam píše něco o doživotní rentě všem příbuzným, pokud u nás uklouzne po banánový slupce, nebo ji děti trefí do týla raketkou.

Jestli si myslíte, že si můžete za svý drahý peníze bůhvíjak vybírat, tak se mýlíte. Na základě našich požadavků nám byla přidělená paní Miluška, 76letá penzionovaná učitelka češtiny.

„Věk? Ani přesně nevím, asi o trochu starší než já“ mlžila jsem před krakeny a použila tu nejrudější rtěnku, co vůbec mám.

Paní Miluška mě každopádně příjemně překvapila. Esence laskavosti, pohádek a horkýho kakaa v puntíkatým hrnku. To pak z domu odcházíte s pocitem, že vlastně děláte dobrej skutek.

Po návratu to ale děti zhodnotily úplně jinak:

„Nutila nás do pravopisných kvízů!“

„Pořád nám chtěla vyprávět o středověku – myslím, že si chtěla zavzpomínat na svý mládí…“

„Nedovolila nám ani odstřelit raketku!“

Ale já už vím, co příště udělám: pošlu děti večer ven a zavolám paní Milušce. Budeme spolu louskat přechodníky, pít kakao a snít o tom, jak se ve středověku natahovaly zlobivý nevděčný děti na skřipec!



18 komentářů:

  1. Na samote u lesa bych brala i vyslouzilou cestinarku! Vlastne bych si ji i prala, vsak by si hadata jeste vazila toho ze maminka je anarchista!

    Jinak ovsem smolik, hlidani tady moc nefrci :/ a tak si uzivam i krmeni kachen o samote jak kdybych pila vino s kamaradkama!

    Btw co jsi o volnem veceru delala ty? A muzu ti tykat?

    IK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. IK, za tykani budu rada, aspon si nebudu pripadat tak fosilne:) Kachny zni nahodou super, ja jsem si vybehla jen tak na vecerni trening improvizace. Vybehla doslova, posledni dobou jsem zjistila, ze mi beh pomaha ventilovat vnitrni demony. Jen nemam vhodnou obuv, tak beham jak na blbecka v mestskym civilu a cekam, jestli me to pusti, nebo se mi uz vyplati dobehnout si pro poradny sportovni boty:)

      Vymazat
    2. Ja bych pro boty vybehla! Na behani sice zavislost nevznika, minimalne u me vitezi lenost, ale ten pohled do zrcadla a vycistena hlava jsou super!

      Ps: do zrcadla se divat az nasledujici den.
      Rekneme ze forma se musi ustalit!

      Vymazat
    3. Vyběhni někam do Decathlonu pro běžecký boty v kategorii "pro občasné použití". Přežije-li tvé nadšení, podrážku těch bot, lze to brát jako znamení, že investice do nějakých lepších nebudou vyhozený chechtáky... ;-)

      Vymazat
    4. Dejte mi ještě týden. Dík, že mi fandíte, ale já se znám - moje karimatka na jógu mi mohla povídat. A to nemluvím o věcech, kterých jsem se už dávno zbavila, aby mi zbytečně nepřipomínaly mý slabiny...

      Vymazat
  2. Kdysi dávno byly pořady o výchově dětí. Kouzelný bylo, že tam trestali děti vcelku nevinnejma věcma, jako stání ve zlobivém koutě nebo na zlobivém schodě. Děti to stejně štvalo jako všechno, trucovaly, předvedly všechno, co uměj a teprve pak to neochotně vzdaly.

    U nejtvrdších případu se pak dítě chytne za ruku, nohu, připlácnete ho k zemi nebo cokoliv jiného, co omezí jeho pohyb a pak čekáte, dokud trapně nekapituluje. Může to trvat hodiny.

    Potom se zdá stará paní s pravopisnejma kvízama a veselejma historkama o středověkejch zvycích, válkách, hladu, moru, zimě a lékařskejch procedurách, jako docela zábavná a rozverná osoba.

    V Británii mají propracovaný systém soukromých škol, kterým se říká veřejné školy. Tam dáte malé dítě jak do sirotčince a vyzvednete si ho vzdělané víceméně na prahu dospělosti. Tam jsou ve starých budovách, co se moc neliší od Bradavic Harryho Pottera, jen je tam méně světla a taky se tam neučí kouzla, ale běžné předměty. Finta je, že když žák látku neumí, tak zůstane po škole, jakože nemá volno (protože ve škole je tak jako tak) a pak se učí znovu, samostatně někde v ponuré knihovně pod dohledem supervizora (a dávno mrtvých pánů na obrazech). Tam je taková nuda, že se i učení zdá zábavné. Takže i hloupí žáci umí alespoň odříkat nepochopenou látku.

    Je to drahé jak kráva, takže rodiče, co tam odložili dítě mohou dítěti nalhávat, co pro něj všechno dělají. To jim potvrzují rodiče ostatních žáků. Protože se tam platí tak drahé školné, tak si tam uděláte konexe mezi dalšíma dětma prachatejch rodičů. Druhá výhoda je, že s tím, co se platí se dají zaplatit nejlepší učitelé. Třetí výhoda je, že když pak v životě špatně skončíte a zavřou vás, tak vám vězení bude připadat zábavnější než kdysi škola.

    To se to budovalo Impérium, s takhle vychovanejma lidma, co vídali vlastní rodiče méně často než námořník rodný přístav a bejt na druhé straně světa jim vyhovovalo už jen proto, že nemuseli řešit, jak se vlastně chovat ke svejm rodičům.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejspíš se od rodičů očekává, že po dlouhých studiích potomkům jako satisfakci přenechají hrabství a pokorně se odstěhují na venkovské usedlosti. Tradice "hlavně se nevidět a nemluvit spolu" tak může být důstojně zachována. Ale něco do sebe to má - zejména v možnosti zbavit se potomků v odpudivých růstových etapách, například v pubertě.

      Vymazat
    2. No to čekání na hrabství, je někdy takové čekání na Godota. Viděla jste nedávno EIIR pohřeb. Charles čekal než mu máma předá to rodiný nad-hrabství až do 73 a to jsem měl ještě pocit, že mu tam do ceremonie dala zabudovat sportovní výkony, který ve svým věku už nemusí přežít. Byly by hned dvě ceremonie krátce po sobě, No a králem mohl být mladý, sympatický princ s hezkou a poslušnou ženou,a roztomilejma dětičkama.

      A.P.

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo ho ho :) zrovna řeším, že V nechce jezdit k babičce ani se od ní nechat hlídat, protože psát s ní úkoly připomíná dřinu na bavlníkových plantážích a tragické nehody, jako poškrábané očičko od plyšáka, řeší blazeovaným "no a co" (je to aktivní, pozitivní šedesátnice, co skvěle vaří, trávit čas s dětmi ji baví a moje mateřský sebevědomí před ní vždycky bylo na nule, protože já obvykle zvládla BUĎ uvařit, NEBO jít s dětmi ven, a ona k tomu má ještě uklizeno a vyžehleno). Nechci mu působit duševní újmu, ale čas od času tam v zájmu mýho duševního zdraví prostě posype. Zdravím paní Milušku :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás jsou obě babičky populární, každá svým vlastním stylem. Bohužel nás ale dělí více než 100km vzdálenosti, což je na občasné večerní hlídání dost nepraktické:(

      Vymazat
    2. Jo, u nás už jde večer taky jen stylem, že u nás babička přespí...

      Vymazat
  5. Myslím, že paní Miluška by z takové směny byla taky nadšená :-) Konečně by někdo ty přechodníky ocenil!
    A na Blonde jsem si celkem brousila zuby, ale po tomhle popisu tedy nevím, nevím. Chci si něco takovýho dělat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja ti nevim. Je to rozhodne silny divacky zazitek. Ale ne na zpusob povrchniho klouzani po dramatickem oblouku, po kterem jde clovek v klidu spat. Je to zneklidnujici a nesetri scenami, ze kterych je cloveku regulerne psychicky i fyzicky spatne. Rating 18+ je rozhodne zaslouzeny. Kdyz sex, tak vetsinou na pomezi znasilneni, kdyz potrat, tak v detailni scene, a kdyz aferka s prezidentem, tak na zpusob fest nechutneho zneuziti. Celkem by me zajimalo, co by na nej rekla Marilyn:) V Blondynce je totiz vykreslena jen jako pasivni mucednice ve vleku mocnych a bohatych muzu. Ve skutecnosti ale ridila obrovsky byznys sve vlastni znacky a zemrela v dobe plneho pracovniho nasazeni. Jeji sebevrazda tak nebyla logickym vyustenim vsech strasti jako ve filmu, ale dodnes zustava nevyjasnenym umrtim. Tohle zjednoduseni mi vadilo mnohem vic nez syrove sceny.

      Vymazat
  6. Pandí dekorace z bambusových výhonků mi trochu ztížily pozici ve vlakovém kupé, protože spolucestující se nejspíš domnívali, že se směju jim, nebo dokonce - což bývá při cestování ve vlaku podle amerických hororů obzvláště nebezpečné - že se snad směju JEN TAK :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uplne jsem si predstavila ten smich Jacka Nicholsona. Diky za nej!

      Vymazat
  7. Během prázdnin jsme na tohle téma narazili několikrát. Využili jsme hotel pro kočky i pro psa. Ale kdy už konečně někdo zřídí hlídací hotel pro děti??? Občas by se fakt hodil. Protože my už se všema hlídačkama skončili a prostě děti zůstávaj doma samy. Zatím se nezabily (oh, wait ... ok, skoro nezabily). Jinak až se jich někdy budeš chtít zbavit, klidně jim zabal kartáčky a pyžamka a vyšli je od vás směrem vzhůru do kopce. Tady se dva navíc ztratěj ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Narazila jsi na díru na trhu! Pro ty problematičtější kousky by tam mohly být klece, stejně jako v tom psím. Na etapu "jsou doma sami" se těším, ale stejně nevím, za jak dlouho se zbavím myšlenek na raketky a plameny šlehající z trouby:) Nejspíš až jim bude přes 30...

      Vymazat