pondělí 22. prosince 2025

Nejlepší dárky

 

Už to klepe na dveře-jediný dny v roce, kdy i od původně škudlivých a příčetných lidi dostanete věci, nad kterým váš mozek vybuchne jako atomovej hřib. Já si stejně nemyslím, že to je spravedlivý.

Vánoce jsou svátky pro lidi jako je Čičman. Původně jsem doufala, že z toho vyroste, ale s věkem se to zhoršuje: Čičman miluje věci a věci milují Čičman. Dvanáctiletý holčičky jsou něco jako chodící obří magnety na nejzbytečnější věci na naší planetě: třpytky, figurky kočiček, sněžítka, mikromýdlíčka a voňavý minisvíčičky.

Ale celkem by mě zajímalo, jestli Ježíš u příležitosti svých přehnaně vyhajpovaných narozenin myslel i na minimalisty: na lidi, který jsou v komfortu jen s věcma, který používáš. A v tom případě je jasný, že si je vybereš sám. Protože ti už není deset, a protože po svý rodině ani nechceš, aby ti četli myšlenky a věděli, jaký je tvý číslo podprsenky, jestli potřebuješ novou flašku na pití a že ti všechny citrusový parfémy páchnou jako přípravek na mytí nádobí.

Nemyslel, že jo, Ježíši. Takže pro nás minimalisty jsou Vánoce jako Velikonoce pro bigotně věřící. Některým z nás dokonce naskakují vyrážky a krvácející stigmata z kosmetiky, která se celej rok válela v regálu a pak někoho napadlo zabalit to jako vánoční sadu se Santou a PF 2026. Štědrej den je pro nás něco jako ukřižování ponožkama a pak toužíme ležet tři dny v tmavý, TICHÝ a PRÁZDNÝ jeskyni.

Některý lidi vám říkaj, že to na vyzráli a dávaj obálky. Ale pro mě je to další struggle vánoční soutěž, ve který se snažíte uhodnout hodnotu bankovek protihráče a dát mu tu samou bankovku. Když to podstřelíte, tak jste za lakomce a když přestřelíte, tak za blbečka.

Nebo se můžete v rámci rodiny domluvit, že si dospělí dávat nic nebudou (jaká úleva!), jenže pak pod stromkem s hrůzou zjistíte, že se to říkalo obviously jako vtip, kterej jste nepochopili jen vy. Vánoce jsou hrozně sociálně komplikovaný.

Navíc je v nich zakázáno být o samotě. Jakmile se o to pokusíte, tak se někdo chytne za hlavu, že je nutný vás navštívit a dokrmit cukrovím. Výsledkem je nejvíc sebevražd z celýho roku, protože pro některý z nás je to poslední způsob, jak uniknout novým ponožkám a třem oříškům pro Popelku.

Vánoce u nás jsou natřikrát: jednou komorní s Emem a dětma, podruhý italský velký s Emovou rodinou a potřetí komorní s dětma a našima. Z těch posledních se už vracívám vyflusaná jako citrón a těším se i na tak šílený věci jako je chození do práce.

Letošní komorní Vánoce ale byly skvělý:

-S Emem jsme si navzájem dali oboustranně souznělý NIC. Krásný materiální vakuum, zato nápady na cestování a výlety na příští rok

-Od velkýho Žmura jsem letos poprvé dostala kupovaný dárky. Za peníze, který si musel odtrhnout od huby z kapesnýho, pokud si nepřipustím možnost, že je pro nás ukradl. Dostala jsem asijskou omáčku, na který se sice píše „carbonara“, ale je hnědočervená a podle vůně má potenciál propálit jícen až někam do tenkýho střeva. Druhým dárkem jsou plátky, který google lens přeložil z korejštiny jako „influncerův sen senzace“ a jsou složený z gumy, glycerínu a glutamátu. Oba balíčky mě svou výstředností pozitivně šokovaly a daj se sníst. Ze Žmura vyroste skvělej minimalista.

-Od Čičman jsem dostala asi 7 pytlíčků holčičí něhy. Na jednom z nich je třeba „přívěšek letní noci“ a v něm třpytkové korálky na nitce, do který fouknete a přetrhne se. Nebo „chomáček radostné mlhy“ s duhovým vatovým tampónem napuštěným mým oblíbeným parfémem.

Přesně v těhle momentech ve mně Grinch hází ručník do ringu a už vím, co bych si přála: velkou prázdnou krabici, do který si tohle všechno můžu nandat. Protože s dětma tomu stejně neunikneš a kdo si bude pamatovat všechny ty Vánoce, který byly magic hlavně kvůli jejich nadšení? Nikdo. Děti maj prostě výjimku i u Grinchů mýho kalibru.

Stejně ale trvám na tom, že by tahle výjimka měla být časově omezená a dospělí by si měli dávat jako dárek svou dobrovolnou fyzickou a mentální přítomnost. Představte si ty poukazy – Čtyřhodinová procházka lesem, při který vám bude někdo opravdu naslouchat. Dvě hodiny čistý vylejvárny, kdy někomu můžete říct všechny svý struggly a pochybení a nebudete za to souzení. Explorativně objevný výlet, kdy si s někým koupíte letenku na divný místo. Možnost někomu v případě nouze zavolat kdykoliv.

Jaký dárky by udělaly největší radost vám?





23 komentářů:

  1. Teď jsem v takový panice, že si všichni budou myslet, že se to o nedávání dárků říkalo obvisously jako vtip, že ani nevím, co si přeju. (Teda už jsem byla varována, že když jsem říkala "žádný dárky, dobrý jídlo a pití a společnost", bylo to široce pochopeno jako "pod stromečkem bude zabalený jídlo a pití", takže teď ještě zoufale sháním reprezentativní poživatiny...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V italské prodejně v Chrášťanech mají nádherné dárkové koše plné jídla, ale já je nemám komu dát. I to je úděl Vánoc. :-)

      Vymazat
    2. Hapla: Mně až po napsání toho příspěvku došlo, že jsem si měla říct o vouchery na ticho a výlety:) Protože to jídlo je ošidná disciplína-toho je o Vánocích vždycky až moc a dostávat ještě další trochu zavání definitivním předávkováním:)

      Jiljí: To mě mrzí. Držím palce, ať jsou na Vánocích i jiné kvality, které je udělají jedinečnými pro tebe.

      Vymazat
  2. Tys neměla dědečka?

    Ta mentální a fyzická přítomnost, to je takový to dědečkovský, babičkovský. Přijdeš tam, jseš tam za tu naši Psici (co je skvělá už jen proto, že je naše), z tvejch prohřešků se nestřílí, dostaneš tam něco dobrého, můžeš se tam válet a klidně hodiny mastit mobil. Prarodiče už mají něco odžito, přeci jen měli čas si léta něco promýšlet, už je vidět konec, tak mají taky jinou perspektivu, kdy už jim došlo, že na spoustě věcí vlastně nezáleží a na jinejch zase jo, i když to rodičům ještě nedochází.

    Čičman třeba bude celoživotní holčička. V Anglii byla v TV jednou nějaká třicítka, ta si dělala z jednoho pokoje dívčí budoire. Takže všechno v krémově bílé či růžových odstínech, toaletní stolek se zrcadlem a podobné základní vybavení. Taky stolek a polička na krámy. Manžel tam jen nakoukl, aby něco přinesl a rychle zmizel, jak z obchodu s oblečením. Znáš Jordan? Anglická glamour modelka z working class s přifouklejma kozama. Ta když se poprvé vdávala, tak měla kočár ve tvaru dýně, jako v tamější Popelce. Taky ze stejného soudku.

    U nás byly v dětství vánoce klasický s kupou dobrejch dárků plus nějaký ty měkký. Nejlepší vánoce byly ty 6, kdy jsem dostal vláčky. Dodneška si pamatuju tu radost, když jsem se přihnal do obyváku, tam byl rozsvícenej stromeček a pod ním sestavený koleje a tam jezdil dokola vláček. Hračka číslo jedna mýho dětství. ¨

    V jiný kategorii vánoc byly vánoce na lágru. To bylo tak trochu jak vánoce někde v zákopech, pár kousků cukroví, jen jsi šťastnej jak blecha, že jsi na Západě a ne na komunistický vojně. O dalších vánocích maj ostatní emigranti svatou povinnost tě nenechat doma samotnýho, tak musíš jíst cizí cukroví, co chutná jinak než má (chutnaj ti vanilkový rohlíčky jinejch rodin?) dělaj tradiční rybí polívku, co jste doma nikdy neměli a oni ji ještě udělalí slavnostní z humra a ty na to nejsi zvyklej, ale statečně to sníš... takže během let na všechny strany zmíníš, že budeš u známejch a ve skutečnosti jsi jen zalezlej doma, jíš jen co máš rád, místo cukroví jen nějaký pocukrovaný dánský sušenky, uděláš chlebíčky ze starý bagety (protože čerstvá se moc drobí), koupíš salát a řízek nebo místní vánoční klobásu, ale válíš se u TV nebo si čteš, na stole hoří u větvičky symbolicky jedna svíčička, františek, jestli tam maj. dáš si nějakej dárek, co by jsi si stejně koupil a jsou to najednou ty pravý vánoce, kdy nic nemusíš.

    Tam se navíc na vánoce chodí ven, jsou plný hospody a restaurace, protože oni maj ten hlavní svátek až 25 dopoledne. Takže to je pravej opak českých, ladovsko-gottovských bílých vánoc. Někdy to vyjde tak, že taky o vánocích děláš.

    V dětství jsem dostával dobrý dárky. Něco na vláčky, knížky, hry atd. Kamarádka, tam si dávali symbolický dárky, jsou to takový drobnosti, ale věci, který by jí udělaly radost, takže je to takový milý zase z tohohle důvodu. Zase se mi těžko strefuje do jejího oblíkacího a potravinového, věčně se měnícího vkusu, takže jí teď radši dávám peníze, protože pak si koupí přesně takovej svetr/tričko/jídlo/barvy, co se jí líbí. Naopak s reciprocitou,stejně jako v dětství, není potřeba si komplikovat život, protože vánoce jsou záminka jí něco podstrčit, aby to nebylo moc blbý.

    To s mámou to bylo komplikovanější. Její oblíbený číslo posledních pár let bylo "já nevím, co chci, něco mi kup" "a kup taky něco sobě". Takže se 3 měsíce otravuješ s trefováním se do dárků a pak slyšíš "ahaaa, flaška Baileys, copak jsem alkoholička?" Vpozůstalosti najdeš trička ještě s visačkou atd. Pak zas kontrolní otázky na nůž, co jsi dostal před 30 lety. (Už chybělo jen, že dostaneš 2 košile a když si jednu vezmeš, tak slyšet zklamané "tak ta druhá se ti nelíbí") No a dárky pro sebe jsou taky problém, protože když něco chceš z těch normálních věcí, tak si to koupíš hned sám a takový to "co by mi fakt udělalo radost" je finančně mimo dosah a nebo na úrovni "pochop sakra holou větu, co se ti nikdy nechtělo chápat," což je ještě nedosažitelnější než lacinej byt v Praze.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
  3. Jinak bouder je něco jako trucovat (boudin je jelito, klobáska), takže boudoir je doslova trucovna.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem dědu-harmonikáře a babi- bigotní kataličku smíchanou se spiritistickými a pohanskými vlivy. Ale přímo u nich se Vánoce nikdy netrávily, jen jsme je navštěvovali po Štědrým dnu.

      No jenže já stojím právě o tu mentální a fyzickou přítomnost nejbližších lidí z okolí, ne jen tu babičkovsko-dědovovou. Resp. ani jeden z nich už nežije, takže proč to vztahovat jen na ně a jen na Vánoce. Klidně bych ty darovaný vouchery uplatňovala i v průběhu roku.

      Čičman-no, je to na ní. Taky je možný, že se během puberty radikálně promění v pravý černý opak.

      Vánoce na lágru myslíš v nějakým imigračním centru? Kdy a kde, v Dánsku podle těch sušenek, nebo to byla náhodná zmínka?

      V dětství byly právěže všechny dárky dobrý. Na první dobrou mě napadá takovej hnědej plyšovej medvěd s roztomile přihlouplým výrazem. Můj první stříbrnej řetízek se štírem, kterej se mi přetrhl a ztratil už první týden v lednu a bála jsem se, že na to máma přijde. Hromada knížek a z oblečení byly super i ponožky. Jen se to s věkem přehouplo, uznávám, do nějaký mý vybíravosti. Kdy vím, že si ty věci musím vybrat já, protože se do toho nikdo jinej netrefí a zároveň jsem si vypěstovala negativní vztah k věcem, který nepotřebuju, nevyužívám. To mi pak přijde líto, že si ten člověk radši nekoupil něco užitečnýho pro sebe.

      No a s mámou, to jsou i u nás přesně takový ty kompli sociální situace. Kdy bychom udělaly nejlíp, kdybychom si radši místo toho daly vouchery na naslouchání. Ale neuděláme to, protože na to ani jedna z nás nemá odvahu:(

      Etymologie bouder mě baví. Spíš teď přemýšlím, jak souvisí jelito a klobáska s emočním stavem trucování. Klobáskovat. Protože český "být jelito" obsahuje jinou kvalitu emočního stavu:)

      Vymazat
    2. Věštila ti něco babička nebo předpověděla?
      ----

      Já si to dohledával a bouder a boudin mají společnej základ ve slovíčku, který znamená puchejř, nafouknutí. Víš jak trucuje malý dítě. Jiný český slovo je "nafučenej". Trochu nafoukne tváře nebo našpulí pusu. Klobáska je je zase střívko "nafouknuté" náplní.

      Francouzi maj černý boudin - což je to pravý jelito s krví a bílý boudin, který není ta naše mastná jitrnice, ale je to udělaný z bílýho masa, kuřecího, vepřového a/či telecího a vypadá jako ty bílé bavorské klobásky, ovšem velikosti jelita.

      Pak jsou další slova pro puchejř. Mettre en cloque - položit do puchejře - přivést do jinýho stavu. Nebo enflure - puchejř, otok. Taky použitelníé jako nadávka.

      --------

      Já vlastně nevím, co tou mentální přítomností konktrétně myslíš. Tím chci říct, že to není snadné. Lidi, co se o to pokoušeli to měli jako celoživotní projekt, velkej výkon je už jen soustředit se na jednu věc tak 2 minuty - takže musíš myslet nejakou light verzi. - Až budou v TV opice, tak se na ně pořádně dívej, ty žijou víc v přítomnosti než my. Stačí se jim dívat na oči.

      Ale čekat, že někdo něco jen tak pochopí... sem tam někdo, sem tam něco. Víš jak to je v Big Bang Theory. Tam si nějakej pár vždy rozumí jen v něčem. V jednom dílu se najednou na jeden díl sblíží Amy a Howard přes nějaký písničky. Penny chodí s Leonardem, ale vůbec neví nic o fyzice a někdy se cejtí vyloučená, že nevidí do jeho světa. V jiným díle je zas Leonard s Priou a začnou odříkávat divadelní text, asi Shakespeara, kterej oba znají.

      A na druhý straně lidi, se kterejma si opravdu rozumíš, ty nepotkáváš každej den. Ani každej rok. Nějak, trochu, o něčem, to si samozřejmě rozumíš s kdekým, ale něco jako perfect match je vzácnej.

      Navíc každá nová generace nebo půlgenerace vyrůstá v jiným světě. Protože frčej jiný hračky, hudební skupiny, hry, slova, socky. Přijedeš do jiný země a nikdo tam nezná Rákosníčka ani Makovou panenku, neví, co stojí rýnský a nedůvěřivě koukají na knedlíky. Ty zas koukáš, co to maj Američani se The Sound of Music, s Elvisem nebo Star Wars. Oni zas nevědí, co je sakra vtipnýho na Limonádový Joe.

      ----

      Ja jsem si uvědomil, že věci nerad vyhazuju, když je to nějakej projekt, na kterým jsem chtěl dělat a jen se k tomu zatím nedostal. A to je kde co. Dokonce i videa na YT. Pootvírám to, co je po pravý straně, pak je dám do záložek a že je zkouknu později a ono je toho na dva dny. Teď jsem naštěstí přišel na to, že ty, co jsou od AI jsou přeci jen občas nesmyslný a navíc to AI natahuje, takže věc, co by se dala říct ve dvou větách je pořad na půl hodiny. Tak to nemá cenu. - Možná to dopadne tak, že AI vygeneruje kvanta obsahu a já pak nebudu koukat na nic, protože i jen pátrat, co je AI a co ne, je ztráta času.

      A.P.

      Vymazat
    3. Babička mi vykládala z karet, ale už si to nepamatuju. Vidíš, tím mi připomínáš, že mám doma tarotovou sadu a je nejvyšší čas se s ní začít učít pracovat, abych mohla v babkovským věku vykládat karty sofistikovaněji.

      Puchejř je super, to už sedí. Já to znám od kamarádky z Moravy jako "být napučený". Ale nevím, jestli je to obdoba "nafučený" nebo že v tobě "pučí" vztek. U nás v rodině se to právěže skoro nepoužívalo-buď je to východočeským dialektem nebo nějakou naší rodinnou konstelací, kde nikdo naoko nebyl "napučenej", ale vlastně tajně všichni a pořád.

      Ta mentální přítomnost je vlastně hrozně jednoduchá. Ono je dost složitý, být mentálně přítomný sám se sebou. Pak je to fakt meditační projekt jak Brno, často na celej život, často i tak bez úspěchu:) Protože mozek těžko zkoumá sám sebe-je v zajetí svých biasů, pořád generuje lepší verzi sám sebe, zapomíná a slyší, jen co se mu hodí jako starej dědek. Pořád se propadáš do nějakých vrstev a slupek, ale je skoro nemožný dostat se do středu cibule. Nebo jen na skok a pak tě přichycenej mozek vrátí zpátky nějakou úplnou kravinou, aby sis moc nemyslel.

      Věnovat mentální pozornost druhýmu je oproti tomu příjemná a realizovatelná věc. Podobně jako když něco vyrábíš něco křehkýho-základ je nechat si na to dost času, cizelovat, vyhnout se prudkým manévrům. Prostě obrátíš svou vnitřní lampičku pozornosti na toho druhýho s upřímným zájmem, bez srovnávání (já to mám takhle za každou větou...) a hodnocení (tos teda vymyslel pěknou píčovinu). V japonštině se tomu říká keicho a doplňkový modul je aun no kokyū (porozumění beze slov).

      Souhlasím, lidi, se kterýma si rozumíš třeba přes 80 %, to už je hrozně vzácnej match. Něco jako když najdeš vzácnýho Pokémona v balíčku. Radost a vděk, stínovaný strachem...že o něj můžeš přijít.

      Kulturní základ vytvořený datem narození (stejný hračky, filmy, legendy) je u mě jen část, čím se dá přiblížit a co se dá sdílet. To už je u mě třeba důležitější, jestli je introvert nebo zarytej extro bavič společnosti. U mě jsou pak zajímavější asi myšlenkový mapy a vzorce toho člověka, v čem nachází souvislosti, hodnoty a sny.

      Vidíš a přesně s těma videama je AI super nástroj. Otevřeš si Gemini nebo gpt chat, hodíš mu tam link na video a napíšeš si o překlad a shrnutí nejzajímavějších částí, třeba včetně minutáže. Pak si z toho můžeš udělat rozhodnutí minimálně o tom, jaký z těch videí prioritizovat, abys na to nemusel koukat 2 dny v kuse. A někdy mi stačí fakt i ten souhrn na to, abych na to nekoukala.

      Vymazat
    4. Já jednou v tejdnu věštil známýmu, že bude mít problémy se soudcem nebo mužem zákona, a v neděli ho lapli pro nějaký dluhy a známý měli co dělat, aby stihli vybrat peníze a jet ho tam vykoupit. Tak jsem s tím radši přestal.

      Ono je vlastně jedno, jak s tím pracuješ. Jde o to, aby jsi si jasně ustavila systém, podle kterýho pojedeš. Jestli si vybereš nějakou knihu nebo si něco vymyslíš sama, to vyjde nastejno.

      ---

      Asi to není regionální verze, ale pučit zase znamená se nějak nalejvat. Takže nabývat na objemu. Prej to je dokonce spojený se slovem půjčit. Jakože je tam to dávání dopředu, pupeny se také připravují na to, že porostou.

      ---

      Já mám pocit, že to zkoumání sebe sama není o moc jiný než zkoumání ostatních. Má to samozřejmě jiný záludnosti, ale bezpečně víš, co si myslíš a na tom můžeš stavět. U jinejch ani nevíš, co si myslej, jestli (si) nelžou. Víš jen, co ti říkají. Navíc sám sebe máš pořád s sebou.

      Třeba když se se mnou rozcházela bejvalá, tak dala jako první a hlavní důvod, že nechci jet do Čech. Jako nastálo. Já koukal jako blázen, jak na to přišla. Mě to ve skutečnosti v LDN už štvalo, měl jsem toho plný zuby a zůstával jsem tam dál hlavně kvůli ní. Jenže to jsem věděl já, ne ona. A dokazuj to pak při rozchodu, když to vypadá jak účelová lež.

      No a všechna má pozornost, zájem a věnovanej čas byly k ničemu, ještě se rázem obrátily proti mě a vypadáš jak idiot.

      -

      Jako emigrant máš zas zkušenost, jak ti je naprd veškerá pozornost vůči rodině, která se nesnaží (tak jeden z 20, možná 50 Čechů aspoň sklapne a kouká, co je všechno jinak). Ty toho uděláš 1000x víc než oni, myslíš za ně, jak za malý děti, oni se furt vzpouzej kvůli prkotinám, přitom neuměj sami ani jet autobusem, po hlavě se vrhaj do věcí, kde to je už o hubu a každá jejich snaha o pozornost vůči tobě řve "já se namáhat nebudu". Za každou drobnost chtěj potlesk jak za maraton, jakejch ty uběhneš za den několik.
      Takže ti je nakonec jedno, co si myslej a proč.

      Pak přijedeš sem na návštěvu a máš to všechno na desátou, protože český názory tu má skoro každej a buď aby jsi se se všema rozhádal nebo jim všechno odkejval a to znamená námahu ty lži vymejšlet, pamatovat si je a nic za to.

      Na konci všeho je totiž osobní identita. Kdo vlastně jsme a to si navzájem nabouráváme a o to se pak bojuje jak o přežití, protože to je o přežití.

      Za jednou známou emigrantkou třeba jezdil její otec, jí něco přes 20, táta tak 45-50. Tady byl pan někdo. Montér, co vydělával asi 5 tisíc měsíčně. Navíc ve straně, tak se lidi báli. Pak přijede na Západ, je tam ten z východu a ty samý prachy vydělá jeho dcera rychleji brigádou v baru. Ta informace narazila do jeho sebevědomí jak tank a on v reflexu obrany začal rovnou popírat realitu a dokazovat, jak je v Čechách přeci líp. Nebylo mu blbý po dceři implicitně chtít, aby mu hrála divadlo, takže se k němu chovala jak k mentálně postiženýmu a byla s ním sama.

      Vymazat
    5. No a takhle to je s kdečím.

      Lidi jdou na univerzitu, aby se tam něco naučili a nečekají, že je tam bude učit někdo, kdo tomu nerozumí. Prostě se naučej, co se jim odříká, maj diplom, maj se už dost za odborníky a chtěj mít za odměnu svůj statut... a přitom nevěděj nic (nebo směs lží, pravd, polopravd a omylů). V takovejch skutečnejch vědách, jako je fyzika, chemie, geologie, zoologie, veterina tam je pořád ještě ta realita, co se dá osahat, změřit, rozpitvat.

      Ale hádej se třeba se studovaným sociologiem, kterej nerozumí ekonomice vůbec, ale zná levicového ekonoma, docenta a tomu věří, protože ho zná (a hlavně říká to samý, co si sociolog myslí) a tebe nezná. Tomu rázem bouráš celou identitu. Mohl by se rovnou sbalit a zmizet. Jen by přišel o celej svůj život.

      To samý třeba studentíci manifestují za klima. Všude slyšej o globálním oteplování. Jak si mají rozebrat, jak to je doopravdy? Koupit si knížku od toho klimatickýho lotra Klause a snažit se to pochopit? Jít si hledat staré učebnice z dob, kdy to ještě nebylo politické téma? Ale kdeže, to je moc práce za výsledek, že budou za vyvrhele ze své skupiny? Kdo by o to stál. To si to spíš nechá vysvětlit nějaká kuchařka, kterou zajímaj jen kluci a vlastně jí je to jedno.

      Já nevím, jak moc si to uvědomuješ, ale ty máš v textech plno přirovnání a kdo dělá přirovnání musí vnímat podstatu věcí, protože přirovnání je o tom, že vidíš stejnou podstatu na dvou různejch případech (jen na jednom je to zřejmější). Takže vůbec vnímáš podstatu.

      Spousta lidí ji nevnímá a působí spíš, že pohybují v jakési mlze a mezi různě velkejma útržkama naučenýho a nepochopenýho textu, s různou chybovostí a nemají čeho se chytit.

      Když si zadáš do googlu Firmanent by Antony Gormley, tak ti vyskočí moderní sochy, co vypadaj, jak struktura ze svařenejch tyčí. Tak nějak si představuju, že věci vyplývaj jedna z druhý. S mojí synestésií, je každej spoj pevnej, když je logicky správně a dá se s ním hejbat, když není.

      Samozřejmě, že se i tak člověk plete, protože je toho moc a všechno nevíš, pleteš se jako všichni ostatní, ale je to něco, pomocí čeho se to všechno dá překontrolovat, když už si s tím tu práci chceš dát.



      -----

      To jestli je někdo introvert či extrovert počítá víc, ale to vás jakoby spojuje přes určitý příkop.

      Dvě smažky z různých koutů světa budou nadšeně porovnávat marockej a tureckej hašiš, dva muzikologové se budou hodinu dohadovat nad nástupem houslí v třetí větě, aby si pak málem padli do náruče, že vlastně myslej to samé. Týpek, co je ve vězení za rasismus bude kamarádit s černochem, kterej má úplně stejnej smysl pro humor.
      Ale to je přesto, že jsou z jiných generací/zemí a ne proto.

      Ale odečti společnej zájem a nemáte moc, co si říct. Ty nemáš čas sledovat jejich svět a ten tvůj byl pryč než dorostli.
      ---

      Mě přijde absurdní kontrolovat AI pomocí jiné AI. Podívám se na wikipedii nebo nějaký tyhle profláklý weby, který ještě psali lidi.

      Soudci už někde i začali dávat pokuty za to, že jim advokáti dávaly místo odkazů AI halucinační výstupy.

      A.P.

      Vymazat
    6. Správná kartářka nemluví o smrti a problémech. Až vyladíš tyhle drobný technický detaily, tak si poprosím o věštbu:) Z jakých karet vykládáš? Mariášky jako Kludská nebo tarot? Mně ten tarot přijde jako sofistikovanější systém, ale možná je to tak, že čím větší jsi mistr, tím jednodušší nástroj používáš.

      No já si právě nemyslím, že u sebe vždycky víš, na čem stavět. Naopak si myslím, že ohmatat svůj mozek nejde už kvůli tomu, že ho můžeš prozkoumat-zase jen svým mozkem. Což je jako používat teleskop na to, abys prozkoumal teleskop. Vlastně to nejde, protože s ním můžeš prozkoumávat jen to, na co ho zaměříš externě a ne jeho vlastní podstatu.

      Ten bias, o kterým píšeš ve spojitosti s přítelkyní, souvisí i s Abilene paradox. Může fungovat ve dvojici, ale i fakt ve velký skupině, kdy lidi dělají něco, co nechtějí, protože si myslí, že to chtějí všichni ostatní. Já to naposled zažila v impro skupině, kde jsme trénovali měsíce jednu formu, co fakt nešla, jen kvůli tomu, že si každej z nás myslel, jak se v tom druhý bavěj. Je to dost reálnej pocit a přitom mozkovej fail.

      S tou emigrací jsi mi připomněl návštěvu tety s manželem ze Švýcarska v devadesátkách. Její manžel byl Švýcar a muselo mu připadat, že přijel na návštěvu do Uzbekistánu. Všechno, co tu jelo, byl hroznej kýč a odpady ze západu, ale každej se tvářil jakoby tu revoluci vygeneroval osobně a jak má pod čepicí. Podvody, prostituce, porno, fialový saka a mullety. Pak už ho sem teta nikdy nevzala.

      Vymazat
    7. K tomu učení. Myslím, že už to přestává být tak rigidní. Nedávno jsem slyšela podcast s učitelem, kterej mě hrozně bavil. Jednak si uměl dělat srandu sám ze sebe, což je podle mě obecně dobrý znamení, že ten člověk nelpí na svým majestátu. Učil ve státní škole, která je ale šmrnclá trochu bokem oproti klasický frontální výuce. Třeba i tím, že tam zvládnou odučit podle osnov za 9 měsíců a ten měsíc do prázdnin jedou jen projekty. Jeden za nejlepší způsob učení třeba zmínil to, že si každý díte naučí učit jednu hodinu třídu na zadaný téma. Tím pádem si prosvištíš nejen daný téma z mnoha úhlů, ale i jeho zjednodušení a naopak granularitu, protože zbytek třídy se tě doptává nebo ti tvoří oponenturu. A to druhý učení je, že dostaneš kameru a jdeš s ní natočit do terénu dokument. O starých lidech, šikaně, ale nějaký děcka třeba prozkoumaly i nečistý hospodaření starosty z vedlejší vsi a zakázky jeho kámošům. Tím získáš to druhý-smysl. Kterej bohužel uniká, když to někdo jen píše na tabuli a ty to opisuješ do sešitu jak středověkej mnich přepisující Akvinskýho spisy.

      Já tam ty metafory vizuálně vidím, ale zase jsem úplně levá na matiku a často selhávám i v základní logice, protože je to pro můj mozek nudnej věcnej program bez emocí a souvislostí, který by to podtrhávaly, zvýrazňovaly, propojovaly. Ale baví mě lidi, co si s tím dovedou hrát a žonglovat stejně jako s jazykem.

      Gormley mě taky baví, ale trochu znepokojujícím způsobem. Jak je to obrovský, tak to vytváří dojem živý sítě, která tě lapne a nepustí. Úplně cítím tu pevnost ledově chladnokrevných trubek, který necouvnou ani o milimetr před zmítajícím se tělem.

      Otázkou zůstává, co je ten zájem. Mně přijde, že většina lidí třeba u mě v práci žádný velký zájmy nemá. Ty ukazuješ na životní flow muzikanta a smažky, který to každopádně propojuje i kdyby přes celej svět. Když si vezmu mý kolegy, tak mají zájmy jako je chození do fancy restošek, do fitka, na kolo a neustálý rekonstrukce nebo zvelebování svých příbytků. Je to dostatečně velkej zájem na to, aby tě s někým propojoval a mohl jsi o něm zaníceně diskutovat s člověkem z druhýho konce světa? Za mě je to spíš takový to klasický pinožení, který všichni znaj, ale postrádá to ten wow efekt, když potkáš někoho, kdo to řeší taky.

      Víš, že už vzniká Botipedia? Je to AI wiki, která bude 6000x větší než wiki. "Pro Botipedií není žádné téma, událost, jazyk ani geografická oblast příliš obskurní na vlastní článek. Zatímco Wikipedia obsahuje přibližně 64 milionů článků v angličtině, Botipedia generuje přes „400 miliard" záznamů ve více než 100 jazycích." (prnewswire.com)

      Vymazat
    8. To bylo z kanastovejch. Vybavuje se mi, že to bylo z jedný knížky o kartách a tohle tam bylo jen asi na stánku. Zbytek byla různá pojednání o pasiansu, hraní v kasinu a tak, ale víc už si nepamatuju. Jiná knížka byla od profesionálního hráče z dob konce Divokýho Západu. Toho salónní kouzelník naučil karetní trik a musela se při tom vyměnit karta. Po tvrdým tréninku se to udělalo tak rychle, že to nebylo vidět ani když na to člověk přímo koukal, jen bylo slyšet letmý šustnutí, jenže člověk musel vědět, co slyší, aby mu to došlo. Dál se tam rozepisoval o tom, jak se lidi navzájem čtou při pokru.

      Jindy jsem poslouchal pořad o tarotech a dotyčný byl specialista na marseillský taroty. Říkal "podívejte se na tu smrt, vidíte, ony ty kosti jsou v tělové barvě. Ona je ve skutečnosti živá. Pak vysvětloval, že smrt v tarotech neznamená vždy smrt, ale že se nějakej cyklus uzavírá.

      Na věštění by mi bylo přirozenější I-Ting. To jsou takový spíš takový podobenství. Ale ten princip bude asi fungovat s jakoukoli knížkou. Taky nemusíš vůbec nic používat, můžeš se jen tak v duchu ptát. Jen se ti pak nemusí líbit, co se dozvíš.

      ----


      Samozřejmě, že VŽDYCKY nevíš, na čem stavět. Ale víš to alespoň někdy. U jinejch to nikdy nevíš jistě. - Na tom stojí někdy doktor House. Pořád dokola tam opakuje "Všichni lžou" (sem tam o nečem zásadním). - V jednom případě měl kluk rasistickýho otce, co byl proti jeho vztahu s míšenkou. Ti dva se stejně dali dohromady, protože láska je víc než rasismus, že. Nakonec ovšem z testů DNA přišel House na to, že jsou poloviční sourozenci a "rasistickej" táta jen nechtěl, aby spolu spali jeho dvě děti, jen to nemohl říct na rovinu. Jen otec věděl jistě, jak to je.

      Mozek není jedna jednolitá věc. I Freud, kterej toho moc nevěděl a skoro všechno si vycucal z prstu, si vymyslel nějaký Podvědomí a Nadjá atd, jakože to je něco jinýho, právě aby nějak popsal, že tam je víc věcí (částí mysli) v akci. Jakoby mimo naše Já. Tehdy v počátkách ty jeho teorie byly něco, co si lidi mohli snadno představit.

      Teď ti neurolog řekne, že tvý Já sedí uvnitř asi 2 cm nad levým obočím. Popíše ti limbickej systém, mozkovou kůru, to, že třeba gramatiku máš jednou u centra ovládajícím ruju a jednou u poslechu a jednou u zrakovýho centra. Místo, při poškození kterýho už nejsi schopen koherentně mluvit a říkáš jen slovní salát.

      Pozorování mozku stejně děláme. Co je třeba ženská u terapeuta, zpovědi nebo s kámoškou na kafíčku, která řeší, s kým se vyspala a proč? Řeší, co kdy cejtila, co kdy udělala, co ignorovala, co přemohla atd. Tedy jak myslela a cejtila, tedy fungování mozku.

      Když se začne víc pozorovat a soustředit se na to, tak to jen bude dělat častěji.

      Znáš tu scénku z Holzmanem, kde říká, jak má chytrýho syna, protože Holzman řekl: "Bóže, to je zima" a kluk z toho poznal, že bude padat sníh a budou stavět sněhuláka. Komickej efekt pak je z toho, že výkon tak dvouletýho udělal čtrnáctiletej. Ale jinak otec pozororoval, jak syn myslí.

      Na druhém konci spektra ten spiritualista Gurdjief dělal zase jen tohle. Na sobě i na ostatních, ale bylo to jako když já zvednu hrníček nad hlavu, abych ho dal do police a kulturista odzvedá 60x činku. On nedělá nic neobvyklýho, jen cvik dělá mistra.

      Vymazat
    9. Jo, ten Abilene paradox, to je přesně náš rozchod. Jen to neskončilo pobaveným objevem, že vlastně chceme to samý, ale trpkým rozchodem, kde není cesty zpět.

      Já měl známýho, kterej se nechal počátkem devadesátek uvrtat do obchodu s Čechama a litoval toho. Měl z toho podobný dojmy, jako musel mít ten strejda Švýcar. V něčem jsme fakt natvrdlí a tehdy byli o to víc. V něčem jsou natrvrdlí jen ti hloupější z nás - ti, co se smáli při Slunce, seno, erotika jak tam Růžičková obírala německý turisty a nevšimli si, že zatím Němci obírají nás o továrny a Francouzi o byty, protože oni toho věděli víc a s hloupejma hajzlíkama nemá nikdo slitování. Bohužel i švára, co takhle připravil rodinu o hromadu peněz. Zatím to vím jen já.
      Ale v něčem to máme všichni. Ale to už není jen to postkomunistické lepší x horší. Lišej se i Angličani od Francouzů a třeba humor máme s Angličanama dost podobnej.

      Asi před rokem jsem poslouchal, jak tu po revoluci nechtěli pomoc od Čechů z emigrace. Ti emigranti byli jako Lenka Kořínková, kteří (by) se vrátili v nějakým vlasteneckým hnutí mysli a pak zjistili, že se o ně nestojí. Chtěli dělat něco pro vlast, abychom se posunuli zpátky do civilizace a místním šlo zase jen o vlastní koryta. - Jen si to představ, kdyby nějací ze západu zkušení podnikatelé byli s Klausem v nějaký komisi. Tak by byl s jeho omezenejma znalostma na vedlejší koleji a kdo by o to stál.

      Před pár lety jsem potkal pár herců, co se vrátili z emigrace a jsou to příběhy jak přes kopírák. Něco se tam naučili, má to hloubku a doopravdy hrajou a pak přijedou mezi ty pitvořící se Polívky, Langmajery, Mádly, Pauhofové a Kostkové a není tu pro ně místo, protože každej si hlídá jen svoji misku a vlastně ani nechtěj pořádně hrát.

      Kdysi jsem potkal chlápka, co měl dost posílat pořád příbuzným něco do Čech, napsal domů, že jede bojovat do Vietnamu, utnul kontakty a už se neozval. Oni si mysleli, že tam padl. Dost možná udělal líp.

      -

      Logika, to jsou právě ty souvislosti. Díky logice je vidíš líp a do větší šíře.

      Když víš, jak věci vyplývaj jedna z druhý, tak víš, co znamenají doopravdy. Věci vždy nejsou, co se zdají.

      Logika je jak stroje, kde se různě přenáší síla a všechno do sebe zapadá. S logikou jsi nezávislý. Máš čemu věřit a čím se bránit všem zmrdíkům, co se snaží mít navrch a nějak tě ošidit.

      Dokonce i emoce jsou přísně logické, když už je prokoukneš. Jen je potřeba jim rozumět.

      V tvým případě si dokonce myslím, že "nerozumění" logice je naprosto logické. Když rozumíš logice, tak ti můžou dojít věci, který jsou vrcholně nepříjemné a tak je lepší logice nerozumět a tedy nic nevědět. Že táta alkoholik znamená dost prekérní situaci, i když jen pije ve svým koutku a dál už nedělá nic špatnýho.

      Kdysi měli v TV takovou hru. Zeptali se na něco jednoduchého a když jsi odpověděla, tak se zeptali a proč. A několikrát dokola. Máte modré oči. Tak odpovíš, že máš oči po rodičích, co je mají také modré a oni se zeptají a proč se to teda dědí? Tak něco vyprávíš o genech atd a za chvíli už nevíš.

      No a dokud to "je Gormley", tak tam ta "proč" jakoby vidíš a svět má řád a smysl, pak to najednou nevíš a jsi v jakési mlze.


      No, ti tvý známí z restošek a fitek, to je tak s těma můžeš tak akorát trénovat small talk. Konec konců, když si pustíš nějakej dokument o ptácích, tak jejich život není o ničem jiným, než zvelebovat hnízdo, shánět jídlo, starat se o mladý, čistit si peří a rozmnožovat se. To je vlastně základní default program.

      Znáš ten francouzskej pořad S kuchařem kolem světa? Ať přijede kam přijede, vetře se tam do rodiny, vaří a jí tam s nima. Všude všem pochválí univerzální banality, jakože maminka ráda vaří svejm synáčkům a ti mají rádi svoji maminku. Sem tam podotkne evidenci něco jako Ahááá, u vás vařej jenom ženské. Ahaaa, u vás vaří ženské a chlapi grilujou. Ahaaa. No a oni jsou spokojený, že pochopil jejich kulturu.
      U nás zase Babica trhal rekordy s maminama, kde je konečně v TV ocenili za vymazlenou sýrovou roládu nebo guláš. Vidíš celej jejich život v kuchyni.


      A.P.

      Vymazat
    10. Basic model s basic funkcema. Udělat si svou noru a sehnat jídlo a správně se natřásat pro rozmnožování.

      Ale ber to tak, že lidí s IQ nad 130 už jsou jen asi 2%, tak si představ, na jaký intelektuální poušti musí žít Shakira nebo Atkinson. Tak se baví pozorováním lidí a dělají hudbu nebo humor, ze kterýho jsou peníze.


      Jednou jsem viděl někoho vysvětlovat, jak je důležitý vaření. Ženská měla kilo syrové mrkve a než ho zchroupala, tak jí to trvalo snad 2 hodiny. Uvařený to sníš za 10 minut a hodina padesát je bonus, kdy můžeš dělat něco jiného. Vaření je základ všeho pokroku. Vlastně první technická revoluce a ještě to je hygieničtější.

      Od tý doby se to jen opakuje. Něco se vymyslí a zbude času víc na jiný věci. I s AI to tak bude. Až se teda důkladně prozkoumá, k čemu je vlastně dobrá.

      Problém s AI je, jak moc se jí bude moci věřit. Jestli najdu AI video o bitvě mezi Vikingama a Mongolama, tak začínám mít pocit, že víc času ztratím ověřováním, kde AI kecá, než kdybych si to našel rovnou sám.

      A.P.

      Vymazat
  4. Vymejšlení náplně mezi stolek a spodní patro větví mi hrubě nebaví... Ale lidi mi nevaděj. Nějak se mi vcelku daří se na Vánoce setkávat s těma, který vídat chci... Takže mně to grinčování nakonec vlastně moc nejde...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš kliku na rodinu prostě, jinak řečeno:) Protože co si budem, setkávat se s prudičema mimo rodinu-to by si n a Vánoce zařídl jen sadomasochista:)

      Vymazat
    2. Jsou takový! :-D
      Hele a navíc u nás to teda taky neni zas až tak samo sebou. Kdy s kym se potkat, to chtělo chvilku ladění, ale nakonec si to sedlo hezky a konkrétně letošní Vánoce bych bez uzardění prohlásil za mimořádně podařený i přes to, že jsem já měl pod stromem samý měkkouše... :-D

      Vymazat
    3. Tvrdím, že k měkkoušům musí člověk dozrát a zestárnout...já na ty svý nový teplý ponožky letos čekala jak na smilování:)) A přitom taková blbost:)

      Vymazat
    4. Konkrétně k teplým ponožkám jsem dozrál poměrně brzo. Kdysi dávno na táboře. Na nějakym vejletě nás chytila průtrž. Pláštěnku jsem sice v batohu měl, holinky však nikoliv, takže úprk do tábora jsem si musel vyřídit v plátěnkách, který dešti nijak dlouho nevzdorovaly a když jsem konečně dočvachtal pod plátěnou střechu svého stanu, byly nacucaný jak houba. Ten pocit, když jsem si je zul, nohy osušil a nasadil pár suchých silnějších ponožek, si pamatuju dodnes.
      Obecně ale máš asi recht, že když člověk měkkouše začne oceňovat, je to jistá známka skutečné duševní vyzrálosti spojené s vědomím, že hrkací balíčky si pořeší vůbec nejlépe sám kdykoliv během roku. :-)

      Vymazat
  5. Za mě letos dobrý, měl jsem všechny 4 dárky pohromadě už dvaadvacátého!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Checked! Já svý dárky teprve budu dávat a vybírat-shodou okolností se tohoto příspěvku chytla jedna moje kamarádka a bere mě v pondělí na sdílecí holčičí večírek:)

      Vymazat
  6. Krásný shrnutí vánoční atmosféry :-)

    Jinak ta reciprocita u dárků - to je dokonale vyoslené v jednom z dílů Teorie velkého třesku - kdy Sheldon má x-dárkových košů v různých hodnotách, aby mohl reagovat odpovídajícím darem :-)

    Dárky v dětství - osobně jsem to milovala, vždy knížka a něco bezva, v první třídě např. 24 dílná sada fixů, když tenkrát bylo běžně max. 12 ks. Připadá mi, jak toho za totáče bývalo méně, tak to mělo to jiné kouzlo.

    Tak, a teď si jdu užít ty komentáře.

    Pohodový start do nového roku!

    OdpovědětVymazat