Na stopě s Karlem Zemanem

Pokud pominu občasné týdeníky na téma plánovaná vražda a uřezávání dětských prstíčků stále ještě pevně třímajících zmuchlané útržky zpravidla zapůjčených knih, nebo rozmatlaný konec rtěnky, jejíž začátek najdete v několika vrstvách na zdi, rubrika krimi bude na tomto blogu nová.

Dokonce i já se se mohu za celý svůj život pochlubit pouze několika obskurními historkami, kterým nevěří ani bývalí spolužáci Masaryka a navíc mi po jejich odvyprávění nikdo nevěří už vůbec nic, protože se tím úplně zdiskredituji. Třeba jak za mnou k autobusu běžel cikánský chlapeček a volal „Slečnó! Zapomněla jste si na lavičce kabelkchú!“ nebo kterak ukrajinská imigrantka našla na ulici peněženku a šla ji vrátit do nejbližšího podniku, kde jsem si shodou okolností objednávala kávu a po oboustranném úžasu vyšlo najevo, že je prkenice moje. 

Tajemným magnetismem si ke mně najdou vždycky cestu i zapomenuté mobily a klíče (myslím tím moje) z baru a taxíku. Pokud teda nepočítám toho gentlemana, který podle očitých svědků vyhodil z okénka místo mé zapomenuté peněženky na zadním sedadle pouze doklady a  to o ulici dál od našeho domu. Ale uznejte, pokud vás taxikář v Praze okrade jen jednou za život, je to něco mezi nebem a zemí, něco, co nás přesahuje.

Čórka číslo dvě v mém spisu krádeží a křivd pochází ze včerejška, kdy se po odcvičené hodině na tyči těším, až na sebe naházím věci a odvrávorám se domů do sprchy. Jenže na ty věci jsme se bohužel těšily dvě a tak v šatně nalézám místo mé oděvní kupičky sukni. Pravda, je to stará a opelichaná sukně, vintage, jak se to teď trendy nazývá, ale zažila se mnou mnoho dobrého a zůstala mi věrná. Což se nedá říct o fungl novém tričku a oblíbených legínách. Pod lavičkou se ještě ustrašeně krčí fusekle, taky zahnusnělé a děravé, zkrátka moje. Ale díky za ně. Takže si shrňme dnešní outfit na večerní promenádu centrem: sportovní podprsenka, koženková bunda, vydřená minisukně a kotníkové boty na nahých nohou. Do hajzlu. Stojím načuřeně na zastávce a programově se vyhýbám pohledům dělníků na cestě na ubytovnu: Skólka, děvuška?

Já vím, stávají se i horší věci. Taky jsem mohla jít ze sauny.