Vagón číslo 666

Představte si transport do Osvětimi. Moč, krev a pot. Slušná šance nakazit se od tubery po skvrnitý tyfus bezdomovce, co jede na černocha zamčen na hajzlu. Ne, že byste si to s ním chtěli vyměnit. Moč se snažíte během cesty vsáknout a zrecyklovat znovu do tělního oběhu, než si dopřát úlevu do díry, kde už tolik lidí před vámi minulo svůj cíl. Cesta do rodného města na východě byla cestou do lágru, jen se zpátečními kolejemi, takže si člověk mohl dopřát trochu balkánské divočiny i cestou zpátky a prohlídnout si třeba lidovou sbírku drobných předmětů, které bývají zastrkané pod rozpáranou koženkou sedadel.  

Potom přišel Radim Jánošík Jančura a zasadil díky přehodnocení pojmu jízdní komfort smrtící ránu do týlu Českých drah. Najednou to jede bez smradu. Místo huhlavého dědka s hromádkou lupů na zpocené pionýrské košili, co se vám vyčítavě kouká do pytlíku se svačinou a nejradši by vylil i Sunar z okénka a přestěhoval vám dalších deset lidí do kupé, aby se neplýtvalo místem, vás chodí po špičkách kontrolovat sexy stewardky, zda jste v posledních deseti minutách nezaregistrovali pocity hladu, žízně, nebo nepotřebujete obejmout. 

S úlevou zjistíte, že záchody nemusí být výzkumnou laboratoří na nové mutace SARS, pokud k nim patří uklízečka. Že se děti nemusí zabavit jen odloupáváním zaschlých žvýkaček zpod stolku a ječením pokaždé, když se kolem šourá obskurní průvodčí a chrčí „přistoupili?“ jako zvoník od Matky Boží.

V Regiojet zašli ještě dál a matku s dětmi povýšili na úroveň platícího zákazníka, což je obrovský posun od tý pani s fakanama, co droběj rohlik a bude se ji muset pomáhat s kočárkem k plnohodnotnému člověku bez handicapu. K tomu účelu slouží vagón č. 6, který bych po čerstvé zkušenosti přečíslila na 666. Vagón s dětskou hernou. Idylické místo, kde si můžete dát kávu a noviny, zatímco si vaše děti hrají. Jedna z vlajkových lodí dobra, která ztroskotala v oceánu lidské demence. 

Jak jinak označit bezdětnou paní č. 1, která sedí uprostřed, jemnocitně ukašlává a štítivě si uhlazuje sukni kdykoliv se přes ni pokoušejí děti natáhnout pro vodu, což je vzhledem k obezitě složitý logistický úkol i pro hadí ženu. Jasně, je tady víc místa pro nohy a obří hemisféry svého zadku si může rozprostřít na dvě sedadla, ale budete si kvůli tomu kupovat lístky v infernu, explicitně nazvaném dětské kupé – vhodné pro cestující s dětmi a potom se divit? 

Druhá vysírka je Dobrá Máma, která vás v části trasy Pardubice-Kolín dožene k vnitřním otázkám, zda je možné přeříznout krkavici za pomoci plastového míchátka do kávy, kdyby se přibrousilo o dveře. Dobrá Máma je databáze praktických doporučení, jak učinit tento vesmír ještě lepším místem k životu. 

Když vymrhá část svého potenciálu na děcko („Nechceš se napít? Ale napiješ se, je to zdravé pro ledvinky! Hodné holčičky neplivají vodu po mamince! Hraješ si s panenkou? Pojď si hrát raději se stavebnicí, rozvíjí lépe motorické schopnůstky! Uprav si ofinku! (13x) Hodné holčičky se neválí po zemi!“(20x), zbývá pořád ještě nálož prvotřídního jakostního oseru pro vás.

„My si protíráme očička, asi chceme spinkat!„ (Já, Čičman, nebo my všichni? Bože, ta je hráblá.) 

„Dáme si vitamínky v jablíčku?“ (Doufám, že nás tu nebude chtít všechny nakojit) Zabořím se konečně do lidovek. 

„Váš chlapeček má u nosu nudličku. Chcete podat kapesník?“ 

Dá se vybookovat dětské kupé pro jednu osobu? Bude nutný zámek na tajný číselný kód na jízdence, nebo budou dveře bránit stewardky vlastním tělem, pokud je podplatím? A co na to Radim Jančura?