středa 2. července 2014

Na stopě s Karlem Zemanem


Pokud pominu občasné týdeníky na téma plánovaná vražda a uřezávání dětských prstíčků stále ještě pevně třímajících zmuchlané útržky zpravidla zapůjčených knih, nebo rozmatlaný konec rtěnky, jejíž začátek najdete v několika vrstvách na zdi, rubrika krimi bude na tomto blogu nová.

Dokonce i já se se mohu za celý svůj život pochlubit pouze několika obskurními historkami, kterým nevěří ani bývalí spolužáci Masaryka a navíc mi po jejich odvyprávění nikdo nevěří už vůbec nic, protože se tím úplně zdiskredituji. Třeba jak za mnou k autobusu běžel cikánský chlapeček a volal „Slečnó! Zapomněla jste si na lavičce kabelkchú!“ nebo kterak ukrajinská imigrantka našla na ulici peněženku a šla ji vrátit do nejbližšího podniku, kde jsem si shodou okolností objednávala kávu a po oboustranném úžasu vyšlo najevo, že je prkenice moje. 

Tajemným magnetismem si ke mně najdou vždycky cestu i zapomenuté mobily a klíče (myslím tím moje) z baru a taxíku. Pokud teda nepočítám toho gentlemana, který podle očitých svědků vyhodil z okénka místo mé zapomenuté peněženky na zadním sedadle pouze doklady a  to o ulici dál od našeho domu. Ale uznejte, pokud vás taxikář v Praze okrade jen jednou za život, je to něco mezi nebem a zemí, něco, co nás přesahuje.

Čórka číslo dvě v mém spisu krádeží a křivd pochází ze včerejška, kdy se po odcvičené hodině na tyči těším, až na sebe naházím věci a odvrávorám se domů do sprchy. Jenže na ty věci jsme se bohužel těšily dvě a tak v šatně nalézám místo mé oděvní kupičky sukni. Pravda, je to stará a opelichaná sukně, vintage, jak se to teď trendy nazývá, ale zažila se mnou mnoho dobrého a zůstala mi věrná. Což se nedá říct o fungl novém tričku a oblíbených legínách. Pod lavičkou se ještě ustrašeně krčí fusekle, taky zahnusnělé a děravé, zkrátka moje. Ale díky za ně. Takže si shrňme dnešní outfit na večerní promenádu centrem: sportovní podprsenka, koženková bunda, vydřená minisukně a kotníkové boty na nahých nohou. Do hajzlu. Stojím načuřeně na zastávce a programově se vyhýbám pohledům dělníků na cestě na ubytovnu: Skólka, děvuška?

Já vím, stávají se i horší věci. Taky jsem mohla jít ze sauny. 

8 komentářů:

  1. když jde dělník s lopatou, není nápadný, měla sis vzít s sebou na cestu tu tyč ...

    OdpovědětVymazat
  2. Ze sauny bys měla ručník, případně prostěradlo. Ovšem že by to byla nějaká zásadní výhoda;-)
    Podle popisu outfitu si nijak výrazně nevyčnívala z pražských zvyklostí, ne?

    OdpovědětVymazat
  3. extláča: nevím, nevím. Ještě bych dostala s tyčí po ....
    Sejra: většinou si po Praze jen tak v šajsce nešpacíruju, ale je fakt, že řecká tóga by byla originálnější!

    OdpovědětVymazat
  4. A co ten Karel Zeman? To je kdo? Tohos nějak potkala či co?

    OdpovědětVymazat
  5. F. Někdy se nestačím divit ani já, co na svém blogu nacházím za záhady. Nakonec je dobré psát proto, aby po sobě mohl zkoumat motivy aspoň autor. Až budu mít vyndávací zuby, poskytne mi tenhle blog ještě nemalý zdroj překvapení (pokud si vzpomenu na adresu)

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě že je léto.
    Mně by zajímalo, jaké tričko je teď zrovna tak moderní a skvělé, že někdo neodolal.
    Nebo možná to bylo jinak:
    Zloděj byl chudák, který po své hodině cvičení přišel do šatny a nenašel tam vůbec nic, ani prádlo. Tak si vzal tričko a legíny a šel, naostro a bez klobouku bos. Třeba jsi udělala dobrý skutek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebo to nebyl chudák ale úchylák a teď v tom doma sedí na gauči a užívá si to;-) Bos.

      Vymazat
  7. Liška: zklamu, žádný velký objev to nebyl. Ultra pohodlná řasená černá klasika. Jinak tomu bych věřila, že to byla taková řetězovka. Možná jsem si měla vybrat taky! Ale verze Bosorky taky není k zahození, v takovém případě snad aby se ke mně už nedostalo, propocené a s lepivými skvrnkami...

    OdpovědětVymazat