čtvrtek 2. dubna 2015

Rukodělné výrobky

Letošní Vánoce budou pro celou širší rodinu zhýrale rozdavačné

Pokud jsem měla dřív krapet obavy o Žmurovu kariérní budoucnost (a věřte mi, že takových okamžiků pusté beznaděje nebylo zrovna málo), nedávno jsem překvapeně zjistila, že Žmur už má svoje budoucí povolání i přes moje temné myšlenky slušně nastartované. Žmur se totiž bude živit jako majitel továrny na hlouposti, nebo generátor zbytečných upomínkových předmětů. Když o tom tak přemýšlím, přímo se nabízí i pracovně-vzdělávací stáž v čínské fabrice, kde může spolu s ostatními čtyřletými kolegy lepit fejky, čichat ředidlo a posílat domů dolary. Musím se ve školce přeptat na aktuální možnosti výměnných pracovních pobytů.

Když už jsme u té školky, můžeme se rovnou zastavit u předmětu s katalogovým číslem 45767/2015, který přinesl včera. Pokud se na něj podíváme zblízka, nezapře známky jisté manipulace až brainwashingu ze strany učitelek, protože jsem si téměř jistá, že Žmur by z vlastní invence rozhodně nevytvořil ptáka, natož takovou oranžovou kreaturu a s peříčky k tomu. Ty jsou podle mého skromného předpokladu vytrhané z boa, které jedna z učitelek nosila na nahém těle v lepších časech, než ji ekonomická krize donutila vzít mizerně placenou práci bachařky v mateřské škole. Žmur naštěstí vymyslel macho způsob využití a peříčka si umně připevňuje pod nos jako zrzavý knír.


Dekorativní pouzdro na falešný knír





















Další předmět pochází z prověřené chráněné dílny Bořka stavitele a představuje doplňkovou pomůcku k původnímu inventáři – intergalaktickému metru. Bořek sám to po delší chvíli přemítání eufemisticky představil jako astrolab a všem chlapečkům s šikovnými tatínky a nudnými ciferníkovými hodinami přesně podle zadání v tu chvíli spadla čelist a zasnili se nad představou, že by i oni mohli být aspoň na malou chvilku mešuge s astrolabem (byť jednou nohou v pedagogicko-psychologické poradně a jako druhou ranou osudu navíc disponovat pošahanou a málo schopnou matkou).

Astrolab




















V rodinné firmě se začíná uplatňovat jako vycházející hvězda i Čičman. Je sice pravda, že Čičman se doposud projevovala hlavně jako pravá exekutivní ruka svého staršího bratra a lidé na veřejnosti si ji často pletou s chlapečkem i přes růžové oděvní atributy. Některé z důchodkyň se mě o tom dokonce snaží přesvědčit a vyvést mě z prekérního omylu („Ale vždyť to vidím, že to není holčička, paní! To je kluk jako buk!“) Pravdou zůstává, že žádná jiná holčička to neumí s bagrem a cisternou jako Čičman a žádná jiná holčička nevysolí v sebeobraně pravý hák a levou rukou zákeřnou pecku do podbřišku – ale Čičman možná navěky nezůstane lesbou s pichlavým knírkem, jak se dozvíte na konci dnešního příběhu. V každém případě se mi po takových zkušenostech nemůžete divit, že jsem Čičmanin výrobek nevyhodnotila jako lentilky, ani hormonální antikoncepci, ale spíš jako neumělou žádost o testosteronovou kůru před plánovanou operativní změnou pohlaví:

Hormonální terapie před změnou pohlaví




















To jsem ale ještě nevěděla to, co vím dnes: od kamarádky jsem totiž dostala tašku holčičího oblečení. Čičman se na věci dívala s obvyklým přezíravým nezájmem a soustředěně bušila kladivem do zatloukačky, to ale prudce přeťal okamžik, kdy jsem vytáhla z tašky botičky. Fialové balerínky se třpytkami a růžové cvičky Hello Kitty. 

Čičman popadla botičky a na chvíli málem upadla do mdlob z přetížení serveru, které si má vyzkoušet dřív (třpytky pochopitelně zvítězily). Čičman se s nimi pár minut natřásá na molu mezi pokojem a kuchyní, potom si vzpomene na růžové cvičky, obratem se přezuje a takhle to dělá ještě další půlhodinku za Žmurova vytrvalého zhnuseného vzdychání (právě přišel o svého otroka a pomocného dělníka). Ke konci přehlídky k jiskřičkám nadšení v očích přibyl potemnělý výraz, který přisuzuji poznání, že svět je místo plné barevných a blýskavých botiček, zatímco ji prudérní rodiče dodnes nutili nosit zdravotní obuv.

Na konci dne jsem vykoupanou Čičman ukládala do spacáku, když jsem si všimla, že je podivně bachratý a těžký. Z hlubin spacáku jsem vytahala jako kouzelník čtyři kusy botiček, abych je tam po chvilce děsivého řevu a výhružného mávání pěstičkou zase poraženecky vrátila zpátky. Čičman spí s botama a nadešel čas vyřídit si věrnostní kartu Jimmy Choo.

6 komentářů:

  1. :-D moje děti by si s tvejma veeelmi rozumněly, botománie se nás drží už rok a spaní s botama důvěrně znám, obzvlášt, když se k nám milá v noci stěhuje a boty samozřejmě bere sebou
    A o vyrábění všehomožných abrudností vůbec nemluvím :-D
    jo a o to která roztomilá holčička líp bagruje se s tebou klidně poperu, protože nejlepší bagristku máme doma samozejmě my ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ela: S rokem mě celkem děsíš! Já si naivně myslela, že jde o hitovku týdne, která po Velikonocích už nebude aktual. Ta naše ale vaši přepere!:)).

    OdpovědětVymazat
  3. ted po sobě čtu ten minulej komentář a ta hrubice tam :-/
    u nás to začalo jak začala chodit.. nejradši si obouvá tatínkovo boty ve velikosti 48 :-)
    přepere no, to nepopírám, protože naše mikrodítě povalí kdokoliv :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Se stane, já ti ji v administraci opravím, jestli to půjde:)) 48? Držím palce, ať nemá Pizejska nohy po tátovi:) U nás má trvale nakročeno pro prodejny nadměrných velikostí i Žmur a to má Milý jen 46...

    OdpovědětVymazat
  5. kolik má žmur? já naposled kupovala 29, ale dneska tu byla kamarádka s dvouletou holčičkou, která nosí 27, takže jsem v klidu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. 30, ale na léto to vidím na 32 (skáče většinou sezónně a rovnou o dvojčíslo) 27 je ve dvou letech pěkný výkon:)

    OdpovědětVymazat