Letošní Vánoce budou pro celou širší rodinu zhýrale rozdavačné
Pokud jsem měla dřív krapet obavy o Žmurovu kariérní budoucnost (a
věřte mi, že takových okamžiků pusté beznaděje nebylo zrovna málo), nedávno jsem překvapeně zjistila, že Žmur už má svoje budoucí povolání i přes moje temné myšlenky
slušně nastartované. Žmur se totiž bude živit jako majitel továrny na hlouposti,
nebo generátor zbytečných upomínkových předmětů. Když o tom tak přemýšlím, přímo
se nabízí i pracovně-vzdělávací stáž v čínské fabrice, kde může spolu
s ostatními čtyřletými kolegy lepit fejky, čichat ředidlo a posílat domů
dolary. Musím se ve školce přeptat na aktuální možnosti výměnných pracovních
pobytů.
Když už jsme u té školky, můžeme se rovnou zastavit u
předmětu s katalogovým číslem 45767/2015, který přinesl včera. Pokud se na něj
podíváme zblízka, nezapře známky jisté manipulace až brainwashingu ze strany učitelek,
protože jsem si téměř jistá, že Žmur by z vlastní invence rozhodně nevytvořil
ptáka, natož takovou oranžovou kreaturu a s peříčky k tomu. Ty jsou
podle mého skromného předpokladu vytrhané z boa, které jedna
z učitelek nosila na nahém těle v lepších časech, než ji ekonomická krize
donutila vzít mizerně placenou práci bachařky v mateřské škole. Žmur naštěstí
vymyslel macho způsob využití a peříčka si umně připevňuje pod nos jako
zrzavý knír.
Dekorativní pouzdro na falešný knír |
Další předmět pochází z prověřené chráněné dílny Bořka stavitele a představuje doplňkovou pomůcku k původnímu inventáři – intergalaktickému metru. Bořek sám to po delší chvíli přemítání eufemisticky představil jako astrolab a všem chlapečkům s šikovnými tatínky a nudnými ciferníkovými hodinami přesně podle zadání v tu chvíli spadla čelist a zasnili se nad představou, že by i oni mohli být aspoň na malou chvilku mešuge s astrolabem (byť jednou nohou v pedagogicko-psychologické poradně a jako druhou ranou osudu navíc disponovat pošahanou a málo schopnou matkou).
Astrolab |
V rodinné firmě se začíná uplatňovat jako vycházející hvězda i Čičman. Je sice pravda, že Čičman se doposud projevovala hlavně jako pravá exekutivní ruka svého staršího bratra a lidé na veřejnosti si ji často pletou s chlapečkem i přes růžové oděvní atributy. Některé z důchodkyň se mě o tom dokonce snaží přesvědčit a vyvést mě z prekérního omylu („Ale vždyť to vidím, že to není holčička, paní! To je kluk jako buk!“) Pravdou zůstává, že žádná jiná holčička to neumí s bagrem a cisternou jako Čičman a žádná jiná holčička nevysolí v sebeobraně pravý hák a levou rukou zákeřnou pecku do podbřišku – ale Čičman možná navěky nezůstane lesbou s pichlavým knírkem, jak se dozvíte na konci dnešního příběhu. V každém případě se mi po takových zkušenostech nemůžete divit, že jsem Čičmanin výrobek nevyhodnotila jako lentilky, ani hormonální antikoncepci, ale spíš jako neumělou žádost o testosteronovou kůru před plánovanou operativní změnou pohlaví:
Hormonální terapie před změnou pohlaví |
To jsem ale ještě nevěděla to, co vím dnes: od kamarádky jsem totiž dostala tašku holčičího oblečení. Čičman se na věci dívala s obvyklým přezíravým nezájmem a soustředěně bušila kladivem do zatloukačky, to ale prudce přeťal okamžik, kdy jsem vytáhla z tašky botičky. Fialové balerínky se třpytkami a růžové cvičky Hello Kitty.
Čičman popadla botičky a na chvíli málem
upadla do mdlob z přetížení serveru, které si má vyzkoušet dřív (třpytky pochopitelně
zvítězily). Čičman se s nimi pár minut natřásá na molu mezi pokojem a
kuchyní, potom si vzpomene na růžové cvičky, obratem se přezuje a takhle to dělá
ještě další půlhodinku za Žmurova vytrvalého zhnuseného vzdychání (právě přišel
o svého otroka a pomocného dělníka). Ke konci přehlídky k jiskřičkám nadšení
v očích přibyl potemnělý výraz, který přisuzuji poznání, že svět je místo
plné barevných a blýskavých botiček, zatímco ji prudérní rodiče dodnes nutili
nosit zdravotní obuv.
Na konci dne jsem vykoupanou Čičman ukládala do spacáku,
když jsem si všimla, že je podivně bachratý a těžký. Z hlubin spacáku jsem
vytahala jako kouzelník čtyři kusy botiček, abych je tam po chvilce děsivého
řevu a výhružného mávání pěstičkou zase poraženecky vrátila zpátky. Čičman spí
s botama a nadešel čas vyřídit si věrnostní kartu Jimmy Choo.
:-D moje děti by si s tvejma veeelmi rozumněly, botománie se nás drží už rok a spaní s botama důvěrně znám, obzvlášt, když se k nám milá v noci stěhuje a boty samozřejmě bere sebou
OdpovědětVymazatA o vyrábění všehomožných abrudností vůbec nemluvím :-D
jo a o to která roztomilá holčička líp bagruje se s tebou klidně poperu, protože nejlepší bagristku máme doma samozejmě my ;-)
Ela: S rokem mě celkem děsíš! Já si naivně myslela, že jde o hitovku týdne, která po Velikonocích už nebude aktual. Ta naše ale vaši přepere!:)).
OdpovědětVymazatted po sobě čtu ten minulej komentář a ta hrubice tam :-/
OdpovědětVymazatu nás to začalo jak začala chodit.. nejradši si obouvá tatínkovo boty ve velikosti 48 :-)
přepere no, to nepopírám, protože naše mikrodítě povalí kdokoliv :-D
Se stane, já ti ji v administraci opravím, jestli to půjde:)) 48? Držím palce, ať nemá Pizejska nohy po tátovi:) U nás má trvale nakročeno pro prodejny nadměrných velikostí i Žmur a to má Milý jen 46...
OdpovědětVymazatkolik má žmur? já naposled kupovala 29, ale dneska tu byla kamarádka s dvouletou holčičkou, která nosí 27, takže jsem v klidu :-D
OdpovědětVymazat30, ale na léto to vidím na 32 (skáče většinou sezónně a rovnou o dvojčíslo) 27 je ve dvou letech pěkný výkon:)
OdpovědětVymazat