Žmurova nová známost

Velká pozitivní změna. Zaregistrovala jsem se do programu domácího hlídání, takže vám dnešní post můžu psát u double pressa v civilizované kavárně, nikoliv ustájená v domácím chlívku s dětmi plivajícími sušenky na monitor. Příchod koordinátorky projektu a hlídačky proběhl s drobnou dramatickou příhodou, která mohla celý projekt nadobro zhatit. Díky stejnému příjmení Milého a Houbiče, který bydlí jen o dva domy vedle nás, se hlídací četa totiž ohlásila právě u něj. Rozhovor u zvonku proběhl následovně:

Koordinátorka: „Dobrý den, my jsme z programu domácího hlídání, pustíte nás nahoru?“

Houbič (rozespale): „É?“

Koordinátorka (snaživě, s dobrým úmyslem): „Domácí hlídání, vždyť víte. My se známe z úvodní schůzky, že?“

Houbič (už značně napruzele): „To je zase nějakej blbej vtip? Já jsem dospělý a pohlídám se sám. Takže vám děkuju za probuzení, na shledanou a jdu zase spát“

Hlídací tým je naštěstí houževnatý a po další obchůzce blokem zvoní u správných dveří. „Vy tady máte asi nějaké příbuzné, že?“ ptá se koordinátorka cestou do schodů a decentně zamlčí, že se patrně jedná o silně zanedbaný případ samotářského cholerika  –  což se dozvím až z telefonátu Houbiče, který po této ranní příhodě už nemůže znovu zabrat.

Spoléhám na to, že když hlídání nezhatil Houbič, nepodaří se to ani Pižmurovi. Hlídací slečnu podrobil na můj vkus dost drsnému ice-breaking rozhovoru. Zřejmě prošla, protože se začal hned svěřovat s intimními detaily vedení naší domácnosti. „Tak tohle je moje postel. Chceš si lehnout? Já jsem dost rád, když večer doma není táta, protože si můžu vlézt do postele k mámě a nemusím čekat až na půlnoc.“ „Tyhle kchupky jsou Čičman, to nejez. Nejsou dobrý. Čičman dáváme jen věci, co nejíme.“

Žmur má však dost důvodů, aby se dnes ukázal ve svém nejlaskavějším skupenství: zítra ráno totiž odjíždíme do Legolandu v Gunzburgu a jeho účast visí doslova na vlásku, zvlášť poté, co mi včera vykopl dveře šatní skříně s výkřikem „Blíží se tvůj konec, plechová hubo!“ (aktuální inkarnace je „Mikemanželo“ z Ninja Turtles). J

Ještě jedna věc, přesněji „jediná a poslední věc“ jak jsme mu večer pohrozili „a zůstaneš doma s babičkou“. A my pojedeme do Amstru, půjčíme si kola a budeme objíždět cofeeshopy a obědvat space cakes – to jsme sice nedodali nahlas, ale vidíte, že konkrétní záložní plán už máme. A spolu s ním velkou naději, že to do večera Žmur nevydrží!