Tři nejlepší filmy, které jsem viděla díky dětem

Záměrně o tom moc nepíšu, ale děti nejsou jenom léta dřiny, odříkání a insomnie. Ve skutečnosti jsou to léta dřiny, odříkání a během toho, co nespíte dvanáctou noc v kuse, po stole vám přebíhají oživlí igráčci a začínáte slyšet šeptavé hlasy….se s dětmi můžete podívat třeba na nějaký hezký film.

Jasně, vezměte si na to nejdřív motyku a odplevelte všechny nafrfňané bezcílné Sněhurky, budovatelské princezny s lopatou nebo vadou řeči, vyslizlé mutanty a pana Tau, kterého považuji dodnes za symbol mlsně vykukujícího pedofila zpoza okna dětského pokojíčku.

Píseň moře

Film, který z vás udělá aspoň na pár hodin a krátce po sledování lepší bytost, než doopravdy jste. Starý maják, moře a krajina, která se – jak se ukáže na konci, doslova vytvarovala podle staré irské legendy. Postav není moc, ale žádná z nich není jen dobrá, nebo špatná, což je fakt, který na pohádkách vždycky uznale ocením. Ale pokud mám být úplně upřímná, i kdyby Píseň moře neměla žádný příběh, dovedla bych se na ní hypnotizovaně dívat jen díky kouzelným animacím Tomma Moore, protože ve vás vzbouzí chuť každé animované okénko vystřihnout a pověsit si na zeď. Jestliže se Disney úporně tlačí do 3D ve snaze dostat animace nejdál, co kdy byly, zjistíte právě tady, že ten trik je někde úplně jinde – a 3D na to vlastně vůbec nepotřebujete.

Kdo, kde a o čem: Otec, který ztratil svou ženu při porodu druhého dítěte, kluk se psem a jeho mladší sestra, tak trochu otloukánek, co neumí mluvit. Důvody proč se dozvíte na konci a považovala bych za křivárnu prozradit je tady. (Na chlup stejnou konstelaci sourozenců máme doma, i proto mě tenhle film tolik oslovil.) Žijí na starém majáku, kde je čas od času navštěvuje babička, aby se po každé návštěvě chytala za srdce.  Třeba jako když najde svou vnučku v noci na pláži, vyplavenou mořem. To už je poslední kapka k tomu, aby děti vzala zpět do civilizace žít spořádaným životem a zároveň začátek divoké cesty zpátky za tátou. Příběh si vás napevno připne na psí vodítko a už se nepustíte – od tuleňů přes město, skřítky v kanálu a hup zpátky do moře.

Celý film online s českým dabingem třeba tady

Mary a Max

Pecka z černé plastelíny! Že se dostáváme na tenkou hranici mezi tím, co je pro děcka, a co pro dospělé, vyplulo na povrch už na začátku filmu: Osmiletá Mary z Melbourne má oči jako rozťápnuté kaluže, matku, co ráda ochutnává sherry a potom si půjčuje věci v obchodě ("Mami, mami, ona si nepůjčuje, ona krade!" jak pokaždé upozorňuje se zdviženým ukazováčkem Žmur). Taky otce, který tráví většinu času v garáži a vycpává mrtvé ptáky. A žádné kamarády. Jednou, když si to matka zase ostudně vrávorá na poště, vytrhne Mary stránku telefonního seznamu. Napíše dopis na adresu Maxe Horowitze, čtyřicetiletého autisty se závislostí na čokoládě v rohlíku z New Yorku. A překvapivě toho mají společného víc, než se zdá, ačkoliv Max při každém závanu emocí z nové korespondence zpravidla  musí vylézt na stůl a tam se pár minut divoce třepat a slinit. Přes chlast, kleptomanii, agora a homofobii, trable s náboženstvím a sexuální orientací (to vše v dětském dárkovém balení) si troufám tvrdit, že je Mary a Max pro pětileté děcko stravitelný, aspoň Žmur to zahrnuje do svého TOP5 žebříčku nad Želvy Ninja. (A to už je co říct!)

Celý film online s českým dabingem třeba tady

Smolíček

A na závěr se přece jen na skok otočíme do reálného socialismu. Téhle pohádky jsem se z nějakých důvodů bála víc než u Čarodějova učně – a když jsem ji viděla skoro po třiceti letech znova, ten pocit mi tam naskočil úplně stejně (což u většiny tenkrát tak strašně děsivých snímků opravdu nestává často). Mysteriózní jelen, který se učí lidské řeči brumlavým hlasem Vlastimila Brodského, pečuje ve své světničce o prosťáčka Smolíčka. Selanka až do doby, než jsou do chaloupky vpuštěny Jezinky, které vám svým kňouráním brnkají requiem na mozkové centrum bezejmenné hrůzy. A co teprve, když přikovají Smolíčka ke korytu a stáčí jeho slzy, kterými se opíjejí. Naštěstí si režisér před koncem poručí dvojitého turka, prozře a tak si nemusíme ukousat nehty až do masa při scéně, jak bzikavé Jezinky uřezávají Smolíčkovi červené tvářičky a vypichují oči klacíčkem, ale místo toho se servíruje zasloužený happy end (včetně výchovné scény, kdy dostává Smolíček na zadek jelení kýtou. Jau…)

Tipy na další prosím do komentářů. Při letmém pohledu z okna budeme potřebovat tak půlroční zásobu...