Den dětí a maskovaná palčivá témata současnosti

Nevím, kdo přesně přiděluje mezinárodní svátky a tahá za nitky, ale očividně je to někdo napojený na silné dětské lobby. Nestačí Vánoce, papundeklový Ježíš v jesličkách a nafouknutá bříška z kradeného cukroví. Nestačí dětská narozeninová oslava, po které najdete na zdi čokoládový negativ všech dvaceti obtisklých kamarádíčků. Nestačí kterákoliv jiná oslava klidně i cizích lidí v parku, kde vyjedí šunku z rautu. Potřebují vlastní svátek, který je v naší školce vnímán něco jako oslavy čínského nového roku, nebo karneval v Riu. Týdny před vypuknutím se na nástěnce ocitají žádosti o odvšivení a originální kostým. A pak to tak nějak zapadne a jako obvykle se ocitám mezi záškoláky, kteří podcenili přípravu.

„Emmm, ten kostým!“ zhrozím se odpoledne před akcí. Naštěstí jsem nedávno ve frontě v déémku kromě vleklých problémů se zakloněnou dělohou odposlechla i tajný tip na bazar s dětským karnevalovým oblečením a neštítím se ho použít.

Za dvacet minut přešlapujeme ve vetešárně „vše na váhu“. Personál bazaru je výkladní skříní celého podniku a nepřímým vodítkem, že v převlékacích kabinkách bují obchod s bílým masem. Háčkovaný svetřík prodavačky A probodávají kornouty špičaté podprsenky. Spodek plandající pleteniny nekompromisně zmuchlala do ustřižených ultra šortek z plesnivé jeansoviny. Prodavačka B je obalená jen do růžového župánku a bojíte se za ní trapné, ale neodvratné chvíle, až vetchý pásek rupne. Na zdech visí textilní expozice celého 20. století, od tesilových obleků pro pány po potápěčské neopreny. Atraktivní lokalita proti Olšanským hřbitovům může zajišťovat obousměrný profit: v prostorných kabinkách lze na poslední chvíli vyfešákovat nebožtíka, nebo tady střelit jeho zánovní papuče.

„Slyšela jsem, že prý tady prodáváte karnevalové oblečení“, otevřu small talk se špičatýma prsama a vzápětí doufám, že si to nevezme osobně. „Dětské“, dodám tedy pro jistotu. Prodavačka A propočte v řádu milisekund mou konfekční velikost i věk a zájmy dětí a odpoví: „Jó, měli jsme. Ale chápete, tady to frčí“, rozmáchne se od prázdných regálů po jedinou shrbenou stařenku, která škube knoflíky z povlečení a zrudne, když se dostane do hledáčku špičatých prsou. „Zkrátka je vyprodáno“ dodá s povzdechem.

"Ale jeden kostýmek nám eště zbyl Alčo“ ohýbá se Župánek pod pult. „Tahle roztomilá…“ Ticho přehluší jen cinkání rozsypaných knoflíků. Všechny včetně stařenky uvažujeme, jak tu věc z rudého tylu a třpytek nazvat. Mně napadá třeba „Malá rajda“, ale reálně hrozí, že se tentokrát někoho už opravdu dotknu. „Taková... jakoby Karkulka!“ prohlásí eufemisticky prodavačka A, ale Béčko ji překřikuje, že je to echt princeznička. Žmur valí bulvy a Čičman si bohužel myslí, že bez tohoto kusu oděvu školkový karneval nemůže začít. Takže odcházíme s „Dětskou prostitutkou“ na váhu v mikrotenovém pytlíku a nevím, jestli mám být za Žmura zklamaná, nebo ráda, že neměli chlapecké převleky.

Pořád Žmura chválíte, jaký je to kreativec, i když vám dokola opakuju, že je to nejmladší a nejzaprděnější důchodce ve střední Evropě, ale tohle je zrovna voda na váš mlýn. Žmur se totiž rozhodl pro převlek černého ninja bojovníka, který si vyrobí úplně sám. K tomu účelu mi rozstříhal krabici od bot na katanu a vrhací shuriken. Oblékl se do černých tepláků, černého trička a kuklu si vyrobil z mé staré palestiny. Snažila jsem se mu naznačit, že je to naprosto nevhodné. Že nás sbalí policie ještě před tím, než přejdeme hlavní křižovatku, ale nedbal. Přes explicitně vyžádaný originální kostým z toho fakt hlavní cena nebyla. Ani cena publika. Kalkuluji jen s tím, že školní rok brzy skončí a učitelky zapomenou.