Mezinárodní den telemarketingu

...slavíme právě dnes?

Ne, že by dnešní den začal zcela neobvykle, naopak. Do ranní rutiny na záchodě s kartáčkem a plivancemi pasty na kolenou mi zazvonil telefon. Pokud jste běžný majitel telefonu na naší planetě, může vám v následujících minutách volat kdokoliv – babička s receptem na rebarborový koláč, loterijní společnost, nebo dítě z hacknutého programu anonymního dárcovství sperma. V případě, že jste klientem mbank, vám ranní telefonáty tep nezrychlí. Na druhém konci bude zpocený absolvent telemarketingového školení a vedle něj kouč s falešnýma zubama, který mu bude celou dobu motivačně drtit rameno a šeptat, ať se usmívá do telefonu.

„Dobuý den paní Psice, jmenuji se Euik Šilhavý, volám z mbank a uád bych vám popuál kuááásné slunečné uáááno…“

„Kontokorent, nebo nejvýhodnější půjčka bez starostí?“ šetřím nám oběma čas.

„Ém, s pojištěním splácet budete bez obav“ splete si Erik řádek, který má číst.

„Popravdě větší obavy mám z pokračování našeho telefonátu“ řeknu a típnu ho. Psice: Mbank 1:0

O hodinu později mi volá cizí číslo. „Dobrý den, jmenuji se Martin Povolný a rád bych vám popřál krásné slunečné ráno…“

„To si ze mě děláte už srandu, ne? Zvýšili vám limity otravnosti až k hranicím utýrání klientů nabídkami úvěrů? Máte nutkání dnes podruhé informovat o pojištění splátek, abyste mohl s vaším psychoterapeutem označit svůj dnešní den za přínosný? Berete drogy?“

Ticho.

„Ehm, paní Psice, jen jsem vám chtěl říct, že jsem váš nový bankovní poradce a nic po vás nechci“, řekne Martin tak ukřivděně, že byste mu dali drobák, nebo si aspoň sjednali kontokorent, jen aby se nerozbrečel v přímém přenosu. „Chtěl jsem vám jen dát na sebe číslo, kdybyste do budoucna třeba něco potřebovala…omlouvám se“ dodal tiše. Potom se ozvalo už jenom chrastění. Patrně od toho, jak se snažil schoulit s plyšákem a čokoládou pod přepážku. Psice: Mbank 1:1

Telemarketingový majstrštyk ale servíruje jako dezert po obědě zalykající se paní, kterou si hned představím v zapařených šatech s květinovým vzorem, nakousnutým sachrem a šlehačkou na knírku.

„Dobrý den paní Psice, u telefonu Ludmila Drahokoupilová, Moravské naftové doly. Měla bych pro vás nabídku… “

Moravské naftové doly rozhodí i tak vyžilého odběratele obchodních sdělení, jako jsem já. Voní benzínem. Dobrodružstvím. Naftovým baronem, který mi kyne z ropné plošiny.

„Ano? Ano!“ Chytím se hned jak kapr na žížalu, což paní trochu překvapí.

„Opravdu máte zájem? Potom je skvělé, že využijete naší nabídky výhodnější energie pro váš rodinný rozpočet“ předčítá paní Lída mechanicky a skrytě odkrkává šlehačku.

„Počkejte, já nechci žádnou výhodnější energii. Jsem trochu zklamaná…“

„Představovala jste si něco jiného“, vzdychne Lída a vysmrká se.

„To jo. A odkud vlastně máte moje číslo?“ proberu se už úplně z telemarketingové narkózy.

„Já tady sedím před počítačem a on mi pořád losuje a vytáčí čísla“ popisuje Lída s kapkou naivity svůj denní chleba. Než se dostanu k otázce, jak a kdy řeší vyměšování, Lída nabídne, že pokud by mě to opravdu zajímalo, pošle mi původ mého čísla v databázi e-mailem. Pokud jí tedy laskavě poskytnu svou adresu.

„On mi to ten počítač zakazuje říkat do telefonu, ale mailem můžu“  dodá omluvně.

Ale protože jsem přece jenom okoralá, tak si Lída neškrtne ani se svým zákeřným  centrálním mozkem, k němuž je zřejmě přikurtovaná se sluchátkem, miskou vody a přídělem sladkostí. Je mi totiž jasné, že bych se stala jen dalším nedobrovolným subscriberem obskurního newsletteru o těžbě ropy na Hané.

Zeptejte se na to prosím, jestli Lída dneska zavolá i vám, jo?