sobota 25. května 2019

Co všechno ztratíte se svým starým příjmením


Když sečtete moji občanskou nezodpovědnost spolu s nechutí vyřizovat věci na úřadech a vynásobíte to portugalským oddacím listem, přijde vám změna příjmení půl rok po svatbě jako nečekaně rychlý termín. Nebála bych se ani termínu byrokratické Pendolino. Popravdě, zastihlo mě to těžce nepřipravenou. Mít novou identitu je sexy jen v programu na ochranu svědků, nebo když si po válce jako guilty pleasure přitloukáte hákovej kříž na štít své argentinské haciendy. Ve všech ostatních případech totiž jen ztrácíte:

Právo na své poštovní zásilky

„Tu výzvu k vyzvednutí, kterou jste mi nechávali ve schránce, náhodou zase nemám, ale řeknu vám jméno a adresu, ano?“

„Ém. To bude problém. Podle vaší občanky jsme na tu adresu nic nedoručovali.“ 

Slečna s plackou „V ZÁCVIKU“ se plaše usměje. První den a už jsou problémy.

„Aha, no jasně, já jsem zapomněla. Měnila jsem si občanku kvůli svatbě. Tady máte moji DM kartu a tady kartu do knihovny na mé původní jméno.“

„Nezlobte se, ale na to vám tu zásilku nemůžu vydat. Máte sebou oddací list?“

„Vy se taky nezlobte, ale rodný list mi sežrala koza a od té doby sebou už nic důležitého nenosím.“ Slečna v zácviku sklopí zrak a dojde pro svou poštovní mentorku. Prásknu na přepážku ještě Tesco card jako kulové eso.

„No, tak my bychom vám tu zásilku správně vydávat neměli, že Evičko“, rozsoudí nás mentorka uklidňujícím mateřským hlasem. „Ale když vidíme, že tady paní je nešťastná a má plno dalších dokladů, tak jí budeme věřit.“ Rozhlédne se okolo a vydá mi tlustou obálku. Moje nejdobrodružnější doručení katalogu Bonprix ever!

Právo jezdit vlakem

Jeden den si pořídíte jízdenku přes e-shop ČD a druhý den novou občanku. Třetí den v tom lítáte.

„Jízdenku prosím“, přeruší mi knížku v půlce průvodčí. Vyštrachám mobil s QR kódem.

„Ještě občanku“ dodá. Já si vzpomenu na Českou poštu a s oroseným čelem začnu vykládat ten příběh o svatbě, koze a solidaritě poštovních úřednic s implicitní narážkou na to, že i zaměstnanci Českých drah jsou lidé s ryzím srdcem, ačkoliv si o nich to spoustu lidí nemyslí. (Teď už si můžeme říct, že o některých zaslouženě).

Ale na dráze musí být pořádek. „Protože celou tudle peněženku s těma kartama na cizí jméno jste mohla taky klidně ukráct“ zaměří na mě rentgenový zrak průvodčí a posadí se, aby mi zahradil únikovou cestu z kupé.

„Myslíte jako i s těma dětma, na který mám karty zdravotního pojištění?“

„Kdoví, čí sou to děti, bez dokladů s fotkou?“ položí průvodčí řečnickou otázku, která vzbudí u spolucestujících potlačovanou salvu smíchu a dál je to stejně, jako na České poště. Přivede si posilu.

„Takže v jedničce je ten bezdomovec, co má prej akurát dvacku na pívo“ slyším, jak v chodbě hlásí dnešní jobovky. „A tadyhle se skovává ta pani, co nemá doklady.“ Do kupé nakoukne master průvodčí. Historka o koze a voze potřetí. 

„No, tak správně by si tady pani měla zaplatit novou jízdenku“, nadechne posila. Jak už správně tušíte, magnetismus mé charismatické osobnosti stále ještě nebere konce. Ale pojďme si jedním dechem upřímně říct, další tsunami nedůvěry už neustojí.

Otevřené otázky na příští týden

Dostanu se do práce, když nesedí ID karta s mým novým jménem? Proplatí zdravotní pojišťovna účty za očkování z dubna na někoho jiného? Kdy na to proboha přijdou banky? Dokopu se vyřídit cestovní pas, nebo jednou zůstanu se svěšenou sanicí trčet v letištní hale? Odvolávám, že mě na manželství po čtrnáctiletým vztahu už nic negativního nepřekvapí!

18 komentářů:

  1. Tudle mi vyprávěl Karel z maloměsta (88 let), že ho cestou do Zlína, kam jel zavzpomínat na studia u Bati, někdo okrad v metru. Peněženka se čtyřma tisícema a komplet dokladama. I šel milej Karel na ouřad, kde mu vystavili tzv. náhradní doklad (jinak též bezcenný cár papíru, co má bejt alibi pro pomalý ouřady). A jelikož mu ukradli i kartu k bankomatu, kterou zablokoval, šel i do banky. Té na maloměstě, kde ho všichni znaj. A myslíš, že se dostal nez dokladu s fotkou ke svejm prachům?! No, nedostal. Třicet dní, co maj úřady na vydání podělané občanky, ho museli sponzorovat děti. Takže štěstí, že nějaký má. To mě teda přijde úplně neuvěřitelný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sorry za hrubku, původně tam mělo být synové, ale na poslední chvíli mi došlo, že má i dceru ;-)

      Vymazat
    2. S bezednou hrůzou v očích počítám na prstech, kolik dnů utáhnou děti z kapesnýho živit mě...! Chudák Karel. Zas je to taková časově omezená a hlavně zpáteční jízdenka do zenbuddhismu:)

      Vymazat
  2. Ta povinnost prokazovat se u ČD dokladem při koupi jízdenky online, mě prostě asi nikdy nepřestane fascinovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takových je nás víc... Opět bych zmínil kolegu Jezevce, se kterym jsme se loni v listopadu cestou do Chrudimi divili, jak po něm někdo muže chtít občanku ve vlaku, ve kterym už hodinu nemáme bejt...

      Vymazat
    2. Marně nad tím opatřením přemýšlím ze všech stran. Jediný, co mě napadá, je, že si mohu jízdenku v eshopu Českých drah můžu anonymně zakoupit, i když jsem cvičená opice, nebo pes. To by třeba u takovýho nedbalýho Regiojetu klidně prošlo! Ale na Český dráhy si nějakej vychcanej jezevčík bez průkazu totožnosti nepřijde. Bez občanky si vystoupí na první zastávce...

      Vymazat
    3. ...z čehož plyne, že osoba mladší 15 let není způsobilá zakoupit jízdenku on-line...

      Vymazat
    4. To se pleteš! Obě moje nezletilý děti občanky maj! Ovšem asi rok prošlý. Takže se teď bojím dotáhnout fracky na ouřad k aktuálnímu focení, páč se obávám pokuty.

      Vymazat
    5. Ale jo... moje tříletá dcera jí má taky. Dokonce platnou. Ale jde o to, že člověk mladší patnácti let tu občanku mít nemusí. A nevidim důvod, proč by to mělo trápit zrovna ČD. Pokud těm jde o nepřenosnost jízdenky, případně - co já vim - aplikaci nějakých věrnostních slev, měli by si to řešit pomocí nějakýho interního dokladu.

      Vymazat
    6. F.: Myslím, že ty fracčí budou bez pokuty, když nejsou povinný. To já se zamýšlím už tři roky, jestli by mi bez flastru, nedejbože přezkoušení, prošlo prodloužit propadlej řidičák. A roky běží...

      G.: Ta nepřenosnost jízdenky je ale taky blbost, ne? Už vidím, jak se domlouvám s dalšíma pěti lidma, co čekají na peróně, že si ji budeme nenápadně předávat po cestujících jak tichou poštu, až půjde průvodčí. Je to zhůvěřilost.

      Vymazat
    7. lia: ČD to myslím zdůvodňují tak, že jízdenka není vázaná na konkrétní vlak (jako je to u konkurence), proto musí být svázaná s osobou (a průkazem). Osobně s ČD nemám zas tak zlé zkušenosti: jízdenky si při nákupu v eshopu/aplikaci ukládám na inKartu a průvodčímu překládám jen tu, a ještě sbírám věrnostní body, které mi co dva, tři měsíce dají na lístek zdarma. (Úsporu pak projím v jídelním voze :)

      Vymazat
    8. Psice: Nejsme ve sporu - já v tý jejich motivaci úplně vařil z vody, protože mi celej ten cirkus s prokazovánim totožnosti taky přijde bejt celkem dementní.

      Vymazat
  3. Podobné historky ze soužití s úředníky, kteří náhle dostali příležitost ukázat za co jsou placeni (a beze zbytku ji využili) můj již tak vřelý vztah k tomuto živočišnému druhu ještě prohlubují...
    Se musim zeptat ženy, jak tohle zjitřené období svého života prožívala ona...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zeptej. Ráda se vsadím, že má nějaký karty vedený dodnes na své jméno za svobodna. Aspoň já v sobě tolik vytrvalosti a trpělivosti, abych si přejmenovala fakt všechno, asi nikdy nenajdu. Je to běh na dlouhou trať, což je podle mě jednoznačné gender diskriminační opatření, aby ženu přešly chutě na vdavky s jiným.

      Vymazat
    2. ...je to klidně možný, řekl bych...
      Docela dobrá duševní rozcvička by mohla být též úvaha nad tím, jak by asi probíhalo přepsání zbrojního průkazu, kdyby ho bývala měla už za svobodna...

      Vymazat
    3. Nebo taky jak to udelaji vsichni tajni ctitele a ctitelky, co si tvy jmeno nechali vytetovat pres srdce. Laser?

      Vymazat
    4. Nemůžu posloužit osobní zkušeností, ale nebývá zvykem si nechat vytetovat křestní?
      Jinak levnějc, než laser v kosmeťáku přijde nechat si od nějakýho šikovnýho tatéra udělat cover. Onehdá jsem koukal, že s tim uměj docela kouzlit...

      Vymazat
  4. Nemůžu se nepodelit a zároveň zdravím věrné druhy a družky čtenáře a čtenářky ;) obdobnou situaci jsem zažil bez pasu po krádeži peněženky, kdy pouhé 3 dny po okradení jsem požádal o zablokování všech obchodů na moji osobu a do ověření nevydávat a pak si šel spokojeně na obchodní místo vyzvednout balík, kde mimo složení ceny chtěli i občanku a já přišel se zeleným papírkem z úřadu, kopii té ukradené op a vysvětlením, že jelikož nikam necestuji, pás prostě nepotřebuji. Humorné, když na mě zavolali potom na poště i policii :D Ale dopadlo to dobře :D Jen si na peněženku už dávám větší bachanec ;)

    OdpovědětVymazat