středa 16. října 2019

Podzim jejich dětství

Přistání v Praze bylo docela drsný.

Ne, nebyly turbulence, a dokonce ani strach o život – díky tomu, že jsem přesně věděla, co na mě čeká v práci, jsem doufala, že se mé temné proroctví ohledně pádu letadla konečně naplní. Šla jsem tomu naproti a úmyslně vynechala svou počáteční modlitbu za šťastné přistání. Sorry jako, ostatní cestující. Výsledkem bylo pouze to, že jsme přistáli s dokonale hladkým dosednutím. Začínám Boha podezřívat, že stárne a ztrácí přehled o tom, co přesně po něm sedm a půl miliard lidí každý den v každou minutu svého života chce.

Jediný nefalšovaný těšení se bylo na děti. Ze strany dětí šlo hlavně o těšení se na obsah našich zavazadel. Zbytek tady vám nemusím představovat: Ranní severák, co vás stáhne do podoby křečovitě sklapnutý perlorodky a zlomyslně vám pleskne konec šály do ksichta, dokud vám na balzamovaných rtech nezůstanou cucky vlny. Myslela jsem teda jako balzám na rty nejmenované značky, ale jestli jste si představili zcvrklou balzamovanou mumii, tak je to taky správná asociace, tentokrát na to, jak na sebe po koupeli ve vařící vodě (nějak se zahřát musím) nanáším rostlinné oleje a sádlo, abych po krátké podzimní procházce nevypadala jako zmuchlaná složenka.

Nabídka v obchodem nepřetéká fantastickými ovčími sýry a bandou krabů, kteří organizovaně utíkají jeden za druhým z chladícího pultu supermerkada, ale plesnivým eidamem v akci a zástupem čokoládových Mikulášů. Ti, co mají na staniolu strojově natištěné oči šejdrem, se tváří přesně jako já na té tramvajové zastávce s cuckama šály na rtech. Je to divný období. Tak nějak se na něj pokaždý v létě v těch strašných pařácích těším – na barevný listí, kaštany a burčák, ale tenhle marketingovej sen nikdy neodpovídá podzimní depresi, je to stejnej podvod jako mimina s photoshopovým úsměvem v reklamě na plíny a laktační psychóza.

Šest měsíců bezpodmínečně s výhledem propuštění někdy v půlce března.

Naštěstí je tu eM. Apeluju na vás všechny, co to máte s podzimem a zimou stejně, pořiďte si partnera, se kterým to máte obráceně. eM nějak překlepal léto a teplo na Sardinii, aby se mu s první hnusnou plískanicí roztáhly koutky úst až k uším. „Zítra má pršet a v noci mají být tři stupně“, čte vám předpověď počasí a tajně doufá, že přízemní mrazík vydrží i celý dopoledne.

Kromě toho, že vás bude tenhle typ partnera pěkně srát při každý zmínce o sněhový kalamitě, bude vám dodávat dobrou náladu během období, při kterém většina živých tvorů nekompromisně zaleze na několik měsíců pod zem.

Byl to pochopitelně eM, který vymyslel partnerskou výzvu uváděnou pod pracovním názvem „chobotnice“. Konečně věc, kterou si můžete vyzkoušet sami, stačí vám k tomu partner/ka standardních rozměrů. Začíná ten, kdo je větší a těžší. Menší a lehčí partner vleze před něj do jeho spodního prádla, nohama do stejných otvorů, do jakých se v civilizovaných domácnostech nosí trenky a zároveň se spolu s ním obleče do stejného trička. Pokud dobře počítám, mělo by vám teď z každého otvoru v textilu čouhat něco dvakrát.

Praská to ve švech a drží se v tom strašně blbě rovnováha, ale zároveň je v tom pohodlně a hřejivě. To na podzim chceš! Takže si dáš další výzvu. Jdete si spolu do lednice pro pivo. Jestli jste schopní dát podřep před lednicí bez bolestivého pádu, máte u mě drink, nebo článek na blog jen o vás. My jsme se cestou do ložnice složili třikrát, z toho jednou smíchy. Je to vpravdě debilní, ale efektivní zábava, o kterou jsme se ráno chtěli podělit i s dětmi.

„Máme pro vás jedinečné vystoupení, které tu ještě nebylo“, slibovali jsme a děti se nechali vyhecovat a zkrátili kvůli nám snídani. Zkušeně jsme vklouzli do společných trenek a trička a doklátili se s hýkáním do pokoje.

„A to je všechno?“ zeptala se Čičman. „To jsem si tu jedinečnou zábavu představoval teda úplně jinak.“ ušklíbl se Žmur.

Jednak jsem si při těch slovech uvědomila, že přesně takhle to mám s podzimem. Ale to druhý prozření bylo ještě mnohem mrazivější. Jsme zase o krok blíž době, kdy rodiče začnou být permanentně a ultimátně trapný, přestože jsou přesvědčený o pravým opaku.


18 komentářů:

  1. Děti jsou nevděčné! Ale obávám se, že tohle patří mezi ty druhy zábavy, které jsou vtipné víceméně jen pro přímé účastníky... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jo, ale vzhledem k tomu, ze podobne akce vymyslime casteji, ma clovek to mezirocni srovnani...:)

      Vymazat
  2. Teda, tolik děti navnadit a pak je tak zklamat. To jste u toho měli aspoň metat kozelce :-)

    Jj, podzim, pokud nesvítí slunce jak teď těch pár dní, taky prostě nemusím. I když ty barvy jsou moc pěkné, to zas jo (když teda chvilku vysvitne to slunce...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebo zpod tricka metat nove serie Lega a listky do kina:) Tenhle podzim, co byl o vikendu, je z postu pochopitelne omluven a vyrazen!

      Vymazat
  3. Zní to jako pěkná zábava, ale trenýrky dost velký na to, abychom se do nich s drahou vešli oba, by drahá nejdřív musela ušít. Tričko bude asi totéž v bledě modrym... :-D
    ...a dětem bych to neukazoval...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ušití nadměrnýho prádla je faul. Celá zábava spočívá totiž v postupném vyvracení fyzikálních zákonů, třeba toho o stlačování těles a zákonu zachování hybnosti izolované soustavy těles. Jediný, co na to potřebuješ, je zákon obecné přitažlivosti, když už se někoho rozhodneš pozvat do svýho spodního prádla...

      Vymazat
    2. Faul to možná je, ale díky němu bychom si neroztrhali normální trička a spoďáry... :-D
      Obecnou přitažlivost považujme u osob, majících společné potomstvo, za prokázanou ;-)

      Vymazat
    3. Tyjo, já bych se lobovi do prádla možná vešla...Challenge accepted!

      Vymazat
    4. No konečně! Činy místo výmluv!:)

      Vymazat
  4. Jsem eM typ, ale lepším se, čím víc jezdím na kole.

    „nohama do stejných otvorů, do jakých se v civilizovaných domácnostech nosí trenky a zároveň se spolu s ním obleče do stejného trička.“ Můžeš mi to nakreslit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, že jsem se při tom dnešním článku poprvé zamyslela nad tím, že ze mě nikdy nebude uznávaná autorka technických manuálů?

      Vymazat
    2. Na tomhle mě zaráží, jak jsem mohla překládat návody na loadování a implantace stentů do prdele, když jsem tuhle nebyla schopná pochopit ani návod, jak smontovat židli.

      Vymazat
    3. Ten já ale mnohdy nedám ani z návodnýho obrázku. Zřejmě porucha komunikace mezi hemisférama, zodpovědná i za moje řidičské ne/schopnosti.

      Vymazat
    4. Na obrázkových návodech je vždycky pozoruhodnej ten optimistický výrobcův předpoklad, že díl A do dílu B zapadne přesně kam má, bez možnosti záměny a bez nutnosti úprav, pročež k tvorbě toho návodu přistupuje dost velkoryse. Ty obrázky ve výsledku často mívají ryze dezorientční charakter...

      Vymazat
    5. Co si budeme, nejlepsi manualy jsou stejne v letadle. Panacci, co s usmevem jedou na klouzacce do severniho ledovyho oceanu, nebo si stejne optimisticky nasazuji kyslikovou masku, maji za me prvni manualovou cenu. No tak jo. Druhou po Ikee.

      Vymazat
    6. Prádlová chobotnice je super.
      Taky to, že přistání proběhlo hladce.
      Komentáře čtu až dnes a ta připomínka manuálů v letadle mě znepokojila. Za 14 dní zase vlezu do letadla! Minule jsem seděla na sedadle 2 a přede mnou nebylo ničí sedadlo s manuálem, ale stěna. Neměla jsem manuál! I když nevím, jestli je větší hrůza si ho prohlížet, nebo ho radši nevidět.

      Vy jste tu prádlovou chobotnici předváděli dětem trochu jako když letušky předvádí ten manuál...!

      Vymazat
    7. Ten manuál stejně k ničemu nepotřebuješ...
      Maska ti vypadne z PSU (hádám, že nechceš vědět, co se ti děje nad hlavou, když už ta maska vypadne, co?), vestu máš pod sedačkou a pokud si někdy jela autem, pás pravděpodobně taky najdeš.
      No a k ničemu jinýmu tě letušky stejně nepustí... ;-)

      Vymazat
  5. Úžasná hra! Škoda, že jsem ji neznal před 40 lety.
    Milan

    OdpovědětVymazat