úterý 25. srpna 2020

Farmář hledá ženu

Víte, co je nejhorší na partnerovi, který vyrostl v paneláku? Kromě zkušeností plynoucích z tenké vrstvy umakartu, která odděluje intimní život jednotlivých členů rodiny, jsou to hlavně nevyléčitelné utopické ideály o životě v baráku na vesnici.

Pro Ema z brněnského sídliště je život na baráku něco mezi Receptářem prima nápadů, Esmeraldou a food pornem. Typický obyvatel české obce podle Ema ráno vstane, osedlá si koně a projede si v ranní rose svých pár polností a lesů. Při návratu ho pohladí vůně arabiky, kterou pěstuje na jižní plantáži vedle koky a bavlníku.  Společně s koněm a partnerkou zasedne ke snídani – podává se domácí chléb a domácí vajíčka s domácí mateřídouškou (ne že by se k vejcím mateřídouška hodila, ale Emovi voní, takže se bude dávat i na vajíčka, protože ji přece nebudete zbůhdarma vyhazovat, pozn. aut.). Po snídani se kůň omluví a jde si zaběhat na louku s dalšími kamarády z vesnice, aby si Em mohl vyfotit pár ikonických snímků divokých mustangů.

Když jsem Emovi vykládala o skutečném dětství na baráku, stejně mi nevěřil. Ten pocit, když vám ty starostlivě vypiplaný jahody sežerou slimáci, brambory zplesniví a jediný, co roste závratným tempem, bývá trávník, ostružiní a účty za vodu.

Jako řešení naší situace Em navrhoval nákup ovocného sadu asi 150 km od Prahy. Z toho vystřízlivěl sám, ale nákupu samozavlažovacích truhlíků už jsem zabránit nedovedla. „Odteď budeme mít vlastní rajčata, papriky a pro tebe jsem koupil i meduňku na nervy“ vystavuje Em sazeničky na kuchyňskou linku. Potom je nacpal do truhlíků a zaplnil s nimi všechny parapety v bytě, takže u nás od června nejde pořádně větrat.

„K čemu potřebuješ vzduch, když rostliny produkují kyslík?“ odpovídal na množící se dotazy kolem přivřených oken Em s úsměvem zenového mistra.

Tenkrát jsme si žili ještě nad poměry, protože sazenice měly pár centimetrů. Někdy od července ale z našeho bytu zmizel nejen vzduch, ale i světlo. Okna jednoduše zarostla zelenou hmotou. Sazenice z rajčete třeba vypadá jako mutant z béčkovýho horroru, protože dolezla až ke garnýži na závěsy a a namířila svá chapadla směrem na naši postel.

Listím z meduňky si můžeme utírat zadky, protože čaj tišící nervy nesnese už ani Em. Jemně pikantní papriky vypadají jako náboje a kdybych se nebála, že obsažený kapsaicin perforuje i trubky, snad by se s nimi dal vyčistit ucpaný odpad. Emova farma nám prostě přerostla přes hlavu, ale to není všechno.

Em se navíc začal ujímat vyhozených pokojových rostlin u kontejnerů. Jako bezdětná stará dáma ve flekatým županu, u které se pár týdnů po smrti najde patnáct koček namačkaných v garsonce a ohlodaná mrtvola bez očí.

„No pochopíš, že tohle jsou lidi schopný vyhodit?“ jde Em vysypat plasty a vrátí se s hrůzným zažloutlým fikusem nebo odloženou sazenicí marihuany (true story).

A tak jsme si žili. Přes den jsme sklidili z tomatové krakatice až ke stropu přesně 4 cherry rajčátka a v noci jsme s rostlinami bojovali o kyslík. Dokud nepřišly mouchy.

Dodnes se u nás vedou hypotézy, kde se ta vajíčka vzala – Em má určité konspirační teorie, že to byla moje prohnaná lest, jak náš byt posekat. Já si zase myslím, že to byla vajíčka much, které hodovaly na té mrtvé paní s kočkama, odkud pocházel ten zažloutlý fikus, ale to už je ve výsledku jedno. Em s nepříčetným výrazem střihorukého Edwarda jednou vběhl do našeho deštného pralesa s nožem na pečivo a vypořádal se s hmyzem tím, že všechny rostliny jednoduše pokácel.

Do našeho bytu začalo proudit světlo a Em mě začal oslovovat Bolsonaro, když jsem se zalíbením přehlížela odsekané pařezy paprikových keřů.

Stačil jediný víkend mimo Prahu, abych zjistila, že příroda je silnější než já. Pařezy obrostly novými výhonky a  podzimní muší sezóna může začít!


14 komentářů:

  1. A co zkusit pestovat masozravky? To je teprve namet na horor ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ti neděkuji za nepříznivý výhled do budoucnosti. Taky nemůžu větrat kvůli květináčům, taky jsem je nedovlekla já, úroda taky neuspokojivá...
    (Akorát teda ty rostoucí ostružiny bych brala, já jich mám velkou spotřebu do ranní kaše, takže dva tři keře, průmyslový mrazák a jedem :-D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako milovník lesních plodů taky nějak nemůžu přijít na to, co je špatně na rostoucích ostružinách :-)

      Vymazat
  3. Milan: Úplně vidím ty nenechavé výhonky plazící se po polštáři a pátrání po pohřešovaném křečkovi..:!

    Hapla: Ostružiny (zatím) nemáme, ale na podzim bychom mohli vysadit pár bodláků a dýní...

    OdpovědětVymazat
  4. Mě podobný pěstitelský záchvat přepadl před pár lety - měla to být bylinková "zahrádka" - co jsem nestihla zlikvidovat nechtíc sama, to dorazily nějaké mšice či co - a od té doby jsem na panelákové zahradničení zanevřela, i když rajčata mi trochu letos ležela v hlavě... Ale nechám to ještě teda nějaký čas utřepat, až jak to u vás s tou krakaticí dopadne :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Nevím, co bych dodala. Jakmile jsem se předevčírem začala po týdnech zanedbávání věnovat kaktusu, do dvou dnů chcípnul. Větrám normálně.

    OdpovědětVymazat
  6. nominek: Já dávám šanci už tak leda mátě do mojita. Možná bych ji mohla Emovi vysázet mezi ty oživlé papriky a sledovat rostlinný fight, údajně se s mátou v truhlíku nesnese skoro nic:) Někoho mi tím připomíná:)

    Žena: Zrovna ty kaktusy bývají za zanedbávání vděčný. Musí se to ale vydržet. Ten náš je zanedbávanej už pár měsíců - těžko říct, jestli do něj potají někdo něco lije, žije ze vzdušné vlhkosti, nebo je dávno mrtvej. Ale vypadá dobře.

    OdpovědětVymazat
  7. Mívali jsme pěstitelský choutky saturovaný pár let zpátky, když na Smetance bývala taková menší zahrádkářská kolonie. Tam jsme měli pronajatý takový truhlík cca metr a půl na metr a v něm cuketu, rajčata a nějaký ty kuchyňský bylinky. Rajčata se časem přestěhovaly do klasickejch truhliků zavěšených po okraji toho velkýho a uvolnily tak místo už nevim čemu. myslim, že dýni jsme tam zkoušeli. Všechno to docela pěkně plodilo. Bohužel zahrádka na Smetance pošla na nějaký divný politický beefy... No ale papričky bych si pěstovat chtěl. Jenže ty mi drahá nedovolila ani na tý zahrádce, natož doma... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme o tom truhliku taky premysleli! Co premysleli, uz jsme meli vymysleny co kam a hadali se o odrudach, kdyz to zrusili. Papricky jsou asi nejskromnejsi plodinou ever a kdyz by sis vybral kerikovou odrudu, nezabere narozdil od nasich kolohnatu ani vyhled z okna...

      Vymazat
    2. A to je škoda, že jste se nerozkývali dříve - bychom spolu mohli pochlastávat lahváčky na lehátkách a shovívě sledovat, jak naše děti společně žerou hlínu :-D
      Papričky - no já vim no... Ale žena namítá, že by ty moje Reaperovic Karolínky, co jsou od svého narození svraštělý tou bolestí, kterou pak lidem působí, mohly nějak ublížit našemu pečlivě vypiplanému potomstvu... A to prej nechcem...řikala...

      Vymazat
  8. Hehe, my jsme zahradničtí antitalenti oba. Na jižní balkon jsem si před pěti lety pořídila bylinkové truhlíky, odborně osázené v proslulém zahradnictví bylinkami, které měly vydržet skoro všechno a do pár měsíců mi svorně pochcípaly. Do nového bytu na terasu koupil před dvěma lety nepoučený L šest ptačích zobů v obřích květináčích, že nám jako vyrostou do živého plotu podél zábradlí na straně, kam je vidět z protějšího domu. Dva roky tam smrděly a opadávaly, i když mají být neopadavé; řídké jako v den nákupu, zato letos přes léto čtyři chytly nějakou infekci a seschly. Odvezli jsme je k prarodičům a já už nechci o žádném pěstitelství ani slyšet, s výjimkou léty prověřených ovocných keřů a stromů, jako byly na zahradě u babičky - naprosto samospádem a bez jakékoli péče plodily takové poloplané maliny, rybízy, jablka a ořechy, které stačilo utrhat nebo posbírat. To by mi ještě šlo, jinak nic.

    OdpovědětVymazat
  9. jé konečně nějakej vtipnej blog, takovej jsem hledala, teď se směju už fakt nahlas!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky! Taky jsem dnes objevila tvuj a uz stalkuju clanky!

      Vymazat
  10. Ach, díky, díky! Protože den blbec, řekla jsem si, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Místo tvorby hodnot tak radši jako vždycky dočítám několik článků zpátky včetně komentářů a řehtám se tu tak, že jsem si právě postříkala klávesnici čajem. Skrz nos!!!
    U nás je to přesně obráceně. Já bych mohla kytky horem dolem a manžel je nesnáší. Bohudík je zapomínám zalejvat a přirozený výběr funguje bezchybně, takže jich nikdy nemáme víc, než pár kusů. Btw. nechcete fíkus? Kvalita. Bez vajíček, fakt ;).

    OdpovědětVymazat