8 typů rodičů, se kterými se musíte setkat před odjezdem na tábor

A je to tady. Žmuřík na týden opouští teplo rodinného krbu. S krosnou těžší než vak na cepíny a pohrdavým výrazem, jako když vás Reinhold Messner přistihne, jak mu do batůžku tajně přibalujete láhev kyslíku na prvovýstup Everestu. Žmur si svůj táborový prvovýstup obhájí ve vytahaných teplácích a tričku s padesáti odstíny šedi. Nestojí o čisté spodní prádlo na každý den ani o sprchový gel, který by zároveň nebyl šampónem, zubní pastou a odvšivovačem v jednom.

Em si myslel, že bude po epickém loučení před autobusem naměkko, ale ve výsledku to zavánělo spíš křečí v bolestivě zaťaté čelisti. Vybrousili jsme s Emem typologii loučících se rodičů, jejíž základy položil sir Nicolas Winton před více než osmdesáti lety:

1.   Úředníci

Máte potvrzení o bezinfekčnosti, kartičku pojištěnce, maturitní vysvědčení a genetické testy prokazující otcovství? Znáte nazpaměť datum přeočkování na tetan, hmotnost poslední stolice v gramech a rodné příjmení své matky pozpátku? Teď střílíte od boku, co? Rodiče úředníci to vědí. Přesně. Táhnou k autobusu šanony obsahující potřebné dokumenty v originále a dvou kopiích s notářským ověřením. Ostatní rodiče se schovávají se svou nadvakrát přeloženou ušmudlanou bezinfekčností za nejbližší lampu. Vedoucí tábora s reptáním podepisuje inventarizační seznam Jiříkova kufru.

2.   Falešní truchlící

„Jak my to bez tebe Pavlíku ten týden zvládnem, to teda s mamkou netušíme.“ Plešoun ve středním věku si levačkou kape do spojivkového vaku umělé slzy. Protřelá pravačka mezitím zkušeně zajede manželce vzadu pod šaty. „Asi bychom radši měli jít, ať se ti tady nerozbrečíme oba“ pohladí matka Pavlíka nepřítomně po vlasech, zatímco si na telefonu vyřizuje online rezervaci v oblíbeném swingers klubu.

3.   Skuteční truchlící

„A četli jste o tom chlapečkovi, jak se utopil na dětským táboře, no zrovna před měsícem to bylo.“ svěřuje se hloučku rodičů paní Kotrbová v elegantním černém kostýmku. „Strašný, no. Ale to teď máte všude, vedoucí na děti kašlou, chtějí mít svoji pohodu. Utopený, přejetý, votrávený je pak najdou…“

Ostatní rodiče ostražitě sledují vedoucí, kteří v potu tváře vlečou obrovské lodní kufry píčovin do autobusu. „Mohli byste nám prosím pomoct s těmi stany, ať to jde rychleji?“ zahaleká na nás bodře hlavní vedoucí. „Dyť to říkám, hlavně mít tu svoji pohodičku“, sykne nenávistně paní Kotrbová.

Z hloučku se oddělí nervově labilní matka, kvůli které se musí vyskládat většina už naložených zavazadel. „Radši Radimkovi vymyslíme bezpečnější program“ rozloučí se a nutkavě zaleze do hloubky zavazadlového prostoru pro batoh.

4.   Huliči

„Jak my to bez tebe Toníku ten týden zvládnem, to teda s mamkou netušíme.“ Dredař ve středním věku si levačkou kape do zanícených spojivkových vaků umělé slzy. Protřelá pravačka mezitím zkušeně zajede cizí manželce vzadu pod šaty. Doutnající konflikt mezi oběma manželskými páry musí hasit vedoucí, přivolán od nekonečné nakládky zavazadel rodiči – úředníky.

5.   Vegani

„Tak tohle náš Chrudoš jíst určitě nebude.“ nechá si předvolat hlavního vedoucího hipster s vytetovanou veverkou na rameni. Řeč je o špekáčcích vysypaných z prasklé přepravky, do které si omylem sedl zhulený rodič. Z debaty o kácení deštných pralesů, sójových náhražkách a opékání tofu nad ohněm vedoucího vysvobodí až příchod rozmrzelého řidiče autobusu. Ukáže se, že je potřeba znovu vytahat všechny kufry, protože v zavazadlovém prostoru uvízla matka malého Radimka. 

6.   Babičky

„Tady si nabídněte cuketovou buchtu“ je standardní otevírák sociologické skupiny číslo 5. „A esi se můžu zeptat, nabalila jste mu zimní bundu? No říkali včera ve zprávách, že v noci tam bude šestnáct stupňů. To není jen tak, když tam kluci budou lítat po nocích a držet hlídku! Aby tam tak bez anoraku chytli ten koronavirus!“ přeřazují babičky na vyšší rychlost, zatímco se dusíte piškotovým těstem. Z hloučku rodičů se oddělují další dvě matky a běží domů pro lyžařskou výbavu.

7.   Domácí násilí

„Von ten náš mladej neni zlej, akurát je nervózní, dyž ho ostatní neposlouchaj“ vysvětluje zápasník MMA hlavnímu vedoucímu a jako jediný za něj přičinlivě hází kufry do zavazadlového prostoru autobusu. Když ale dojde na zapomenutou kartičku pojištěnce, típne do své ženy cigaretu a rozkope poslední zbývající přepravku špekáčků po celé ulici, za což si vyslouží uznalé hvízdnutí od rodiče – vegana.

 8.   Hygiena

„Můžete mi prosím ukázat lékárničku? Roušku máte kde? Podáte mi vysvětlení, proč se po ulici válí špekáčky bez potravinářské fólie?“ bývá většinou to poslední, co hlavní vedoucí slyší těsně před tím, než znovu vyloží všechny pracně naskládané kufry a akce se zruší. U nás bod číslo 8. neproběhl, i tak jsme ale hlavnímu vedoucímu fandili, aby ho z téhle strašné práce vytrhl třeba pád meteoritu, nebo výbuch supervulkánu. Respekt!