neděle 26. září 2021

Na cestě k lepšímu zítřku

 

Poslední dobou mě pronásledují pocity, že mi to snad jen zdá. Začneme třeba Korporátem. V pátek ráno jsem na stole objevila exotickou červenou krabičku ozdobenou ukrývající rýžový koláček. Abych tady nebyla za notorickou stěžovatelku, nález to byl samozřejmě radostný. Obzvlášť když započteme fakt, že mi v břiše kručel jen čaj a narychlo vysrknutá instantka.

Vít Klusák by mě nepochválil, ale moc dlouho jsem o koláčku od cizího člověka nepřemýšlela. Chutnal skvěle. Pátrání po štědrém dárci jsem zahájila kolem desáté, když už byli všichni kolegové v práci. K mému překvapení a otevřené závisti kolegy Petra nikdo jiný koláček nedostal ani nedaroval. „Pamatuješ na ten film Gejša?“ šeptá Petr přidušeně přes naši papundeklovou přepážku na stole. „Tam se přece rýžový koláček dával jako symbolická nabídka panenství. A ten, kdo ho snědl, nabídku přijal…“ pokračuje a oba se přimhouřeně rozhlížíme po kanclu. Můj podezíravý výraz ohaře na stopě zachytí padesátiletá Jarmilka z účetního a zvesela na mě zamává. Petr se dusí krysím smíchem a Google znaky na krabičce přeložil jako „nejlepší dárek“, což tedy teorii darovaného privilegia první noci nepotvrzuje ani nevyvrací.

Pokud sex s účetní prozatím nebudeme zařazovat mezi noční můry, další dva zážitky sem už jednoznačně patří. Na návštěvě rodného maloměsta s dětmi sdílím nejen můj malý dětský pokoj, ale taky rozkládací gauč. Nevím, jestli sklízíme takovou úrodu nočních můr díky nedostatku prostoru, nebo geniu loci, ale dnešní noc by rozhodně posloužila jako trailer k dalšímu dílu V zajetí démonů.

Někdy kolem třetí ráno mě podle prvních dojmů zavalí krakatice, která mě jedním chapadlem škrtí a druhým vytrhává vlasy. Krakatice mi vemlouvavě chroptí do ucha: „hadi, hadi, všude jsou hadi“ a když ji odhodím, sklání se nade mnou udivený Žmur a ptá se, co tu dělám. Tak mám si sakra vypisovat sama sobě povolenky spát ve vlastní posteli, nebo co jako?

A hurá na to nejhorší. Houby nerostou, zato rostou ořechy a švestky. Což je pro mou mámu výzva k pajtlu na cizích stromech a pozemcích, maskovaná kampaní „přece to tam zbytečně neshnije“ nebo „to je strom pana Vondráčka, co je po mrtvici/ v létě umřel/ katolík a hrozně hodnej člověk/ doplň si sám.“

Já jsem na to zvyklá, ale naše maý Pražáky je to napůl dobrodružství a napůl morální problém. Jako kdyby je babička nabádala, aby si v obchodě nacpali čokolády do kapsy, protože majitel Billy je po mrtvici, mrtvej, nebo katolík. Bázlivá Čičman se téhle robbery odmítla účastnit, takže jsme šli jen my dva se Žmurem, co evidentně s krádežemi žádné vnitřní boje nevede.

Naše první cesta vedla k opuštěný slivoni, která je tak náhodou na cizím pozemku za ostnáčem a vysvobozovat odsud švestky převislé na chodník je ještě něco horšího než pomáhat s útěkem vězňům z Mathausenu. Zvlášť když na zahradu vyběhne dozorce pan Vondráček, který je na katolíka po mrtvici v obdivuhodný kondici, a začne nás zasypávat sprškou přesně mířených vulgarismů. Švestky jsme koupili v Bille. Jen jsem ze sáčku odlepila cenovku s váhou, protože kupovaný švestky by mámě zhořkly.

Ořechy ale v Bille neměli a tak jsme se jako nájemný vrazi cestou domů plížili k vytipovanýmu ořešáku, o němž moje máma lstivě tvrdí, že jen díky němu se její vanilkový rohlíčky rozplývají na jazyku. Chápete to? Pokud bychom to neudělali, ohrozíme celý Vánoce. Navíc strom není explicitně za plotem, i když asi někomu patří. Ztrácíme ostražitost, první ořechy padají do tašky. Komu patří, se dozvíme za chvíli. Před barákem zastaví auto a z něj vyleze Alan, můj první. Řekla bych, že nám oběma v té první pikosekundě proběhl ten stejnej trapnej zážitek, jehož se nechtěně účastnil i jeho bratr v druhý části pokojíčku, rozpůlenýho jen papírovým paravánem. Někdo se za tu dobu vzmohl k vilce a ořešákovýmu sadu a někdo jen k pajtlu s taškou „Na cestě k lepšímu zítřku“. To nevymyslíš!

22 komentářů:

  1. Nic takovýho se mi naštěstí nemůže stát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Alanem ti to verim, ale s kolackem si teda nemuzes byt jisty nikdy a nikde...

      Vymazat
    2. Jelikož kancelář obývám sám sameček, náhlý objev rýžového koláčku by mohl zapůsobit jako setup nějakého kvalitního japonského horroru (které, jak všichni víme, ta perverzní rýžomilná sebranka Umí!) a mohlo by se mi žvejknout šoupě, bo já lekačky nerad.

      Vymazat
    3. Jo, dovedu si celkem predstavit, jak snis kolacek a ze skrine se zacne soukat ta silena zenska z Kruhu.

      Vymazat
    4. ...a prej maj i lepší!

      Vymazat
  2. Tohle jsou takové typicky české zážitky. Co není za plotem, cedulí a kamerovým systémem, je všech - a kdo nemá žádný podobný zážitek, ať první hodí kamenem! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na druhou stranu, s Emem jsme kdysi objevili fakt opustenou starou alej roztodivnych odrud uplne bozich jablek, ktere jen smutne hnily na zemi. Par z nich se neujmout a nevychutnat si tu chut cerstve utrzenyho jablka, to by teprve byl fakt zlocin:)

      Vymazat
  3. Ježiš, chraň mě pámbu toho někdy krást ořechy bejvalýmu :))) to nevymyslíš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stalo mi to za to? Nestalo! A ty zazloutly ruce od orechu mi to navic pripominaji dodnes!

      Vymazat
  4. pořád lepší, než bejvalýmu trhat žaludy... si myslím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To uz zni skoro jako tarantinovska pomsta ve stylu Kill Bill za zkazenej prvni sex...

      Vymazat
  5. Pokud je majitel Billy po mrtvici nebo dokonce katolík, leccos to vysvětluje :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. i sem by se popkulturni odkaz na Kill Billa hodil:)

      Vymazat
    2. ...se mi zdá, že se na ten film budu muset konečně taky
      podívat...

      Vymazat
  6. K článku jako takovýmu nemám nic, je výborný jako vždy... ale! Zdalipak sis milá psice všimla, že jsi v mé blogočtecí bublině zůstala jako ten poslední mohykán :-) tomu říkám závazek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na rozdil od lobova abstinencniho trimesice se snazim prestat psat nekolik let, bez vetsich uspechu. Takze ja se toho nebojim, pravdepodobne budu tesat posledni post i v okamziku, kdy uz bude zastaralej a nemoderni celej internet...:)

      Vymazat
    2. Nebudu lhát - lobo mě trochu nasral, že s tim seknul.
      A dokonce hned nadvakrát.
      Jedna věc je, že když to zamáznul jen pár měsíců potom, co já si ho přidal do čtení, je to jak naschvál.
      Druhá věc je, že já díky tomu mam čas se mu hrabat v archivu a při čtení každýho druhý článku si pokládat závažnou otázku, jak je možný, že jsem s tim člověkem nechodil propíjet těžce vydřenou mzdu, když ještě bydlel v Praze a podle všeho on tu svojí propíjel ve stejných hospodách jako já. :-D
      A značí to, že je ten svět malej, nebo velkej, nebo jakej ten svět teda je?

      Vymazat
    3. psice: uff, to se mi ulevilo :)

      Vymazat
    4. Galahad: To už se brzo pročteš k tomu, jak jsme se s lobem seznámili. A tam končí veškerá legrace.

      Vymazat
    5. Tam už jsem se pročetl :-)

      Vymazat
    6. psice: Ty snažíš přestat psát? Já se snažím pořád znova začít!

      Vymazat
  7. Nám soused za bílého dne vylezl na ořech a komplet ho očesal.

    OdpovědětVymazat