Jak přežít s autorem příruček o přežití

 

Tak dlouho vám tvrdím, že jsem na psaní závislá, až to minulej týden vypadalo, že to s tou grafomanií nebude zas tak horký. Nebyla jsem schopná prakticky ničeho než neuroticky kontrolovat co pět minut nový zprávy a analýzy. Ptát se dvakrát denně Olhy, jak jsou na tom její rodiče na Ukrajině. Googlit si nejbližší kryt, který pojme z mnohatisícového sídliště 150 lidí. Přemýšlet, jestli Žmurovi zarazit tvoření z lepící pásky, když odborníci pár hodin po zveřejnění skutečnýho stavu krytů veřejnost chlácholili, že teda vlastně bude stačit přelepit okna a dveře izolepou. Aha.

Dřív jsem se nebyla schopná vžít do kůže mých prarodičů, kteří zažili druhou světovou válku. Moje babička v roce 1944 dokonce otěhotněla. Dneska mi to připadá daleko bližší. Prostě kromě zatemňování a zpocenýho zadku při poslechu rádia pekla buchty ze všeho, co bylo, vychovávala děti a věřila, že to všechno skončí dobře. Všechny ty divný věci se rychle stanou standardem, stejně jako za covidu. Jen ráno místo počtu nakažených a mrtvých čeknete Ukrajinu a mapu radioaktivity. Mimochodem taky jste tak vděční, že neustále uklidňující Drábová není jako Flégr a jeho mrazáky na mrtvoly?

Dějou se divný věci i ve škole. Alexej prý v pondělí přišel a před celou třídou třaslavým hlasem deklaroval, že se jeho rodina přestěhovala z Ruska právě před Putinem. Ukrajinský Max je teď ve třídě něco jako Captain America.

A ještě jedna věc, na Žmurově stole s rozečtenou literaturou se po dlouhé době objevil survival manuál. Tentokrát to není popleta Chris McNab, ale těžší kalibr. Ikonický John Lofty Wiseman a jeho SAS příručka Jak přežít, kterou Žmurovi daroval ještě o šarži legendárnější lobo.

Upřímně. Věci, kterým se jako čtenářka vojenské literatury nevyhnete, jsou neustálé otázky, zda může žít ve šťastným vztahu chlápek, co se myje v písku jako činčila a pitnou vodu získává vymačkáváním žab. Faktem ale holky zůstává, že takový Lofty může být i přes svůj charakteristický zápach tím jediným pravým, s kým se dají tyhle špatný časy přežít. Manuál, jak tohle rodinné zlatíčko ulovit za pomoci fiktivní figurantky Jenny, následuje právě tady. Stačí totiž číst mezi řádky jednotlivých kapitol.

Mazaný! Za všechno, k čemu vás Lofty navede,
nesete trestní zodpovědnost jen vy sami.

Kapitola 1: Základy

Základem každého vztahu jsou fakta, o která se můžete opřít, někdy i doslova. Když si Lofty vybíral svou novou přítelkyni, matematicky přesným okem poměřil širokou pánev, schopnou odrodit i za dlouhého pochodu. Přesně si propočítal také optimální množství podkožního tuku a se zalíbením spočinul na Jenniných silných achillovkách.

Kapitola 2: Strategie

Čím nadchnout majora Loftyho? Určitě to nebude pozvánkou do sterilně uklizeného bytu s nesmysly jako jsou ozdobné dečky, designové hrnky, rozmazlená kočka a zakrslý králík. Ani tofu s bambusem a rýží není pokrm, kterým uctít majora. Ještěže večer zachrání Jennin podkožní tuk na těch správných místech. Když ho druhý den požádá o hlídání bytu během její služební cesty, sníží Lofty riziko přenosu toxoplazmózy na potenciálně počatý plod chladnokrevným vhozením kočky do mrazáku. Věděli jste, že konzumace přemíry králíků odvádí z vašeho těla živiny a vitamíny? Lofty to ví. Hopsík byl naštěstí jen jeden.

Kapitola 3: Podnebí a terén (společná dovolená)

Co si budeme povídat, náhlá smrt domácích mazlíčků během Jenniny nepřítomnosti zasela do křehkého začátku vztahu pochybnosti. Lofty vytahuje na stůl zlatou kreditku v maskáčovém designu. Tuhle dovolenou platí on. Jenny se usmívá, když Lofty přidává do krabičky poslední záchrany lněný olej a kondomy. Spacáky dělíme na dva druhy: plněné peřím a dutým vláknem. "Karimatka by byla jen zbytečná zátěž", přemýšlí Lofty nahlas při pohledu na baculatou Jenny.

Kapitola 4: Tábornictví

„Snad sis nemyslela, že se ubytujeme v hotelu?“ diví se Lofty. Na výběr destinace je hrdý. Kam jinam vzít ženu svého srdce, než do drsné České Kanady? Zatímco si Jenny láme umělé nehty při výkopu zemljanky, Lofty se vydává na lov.

Kapitola 5: Jídlo

Jenny by si mohla oddychnout, že jídlo patří mezi nejdelší kapitoly celého manuálu, ale skutek utek. Lofty většinu času světácky hovoří o lovu tapírů do ok, chutném opičím mase a také o pevných aligátořích ocasech. Ve skutečnosti ale po hodině zevlování v lese vytáhne ze svého vaku jen rozmraženou kočku, kterou narychlo stáhl pazourkem a přesvědčivě tvrdí, že jde o mládě jezevce. Na druhý den se chce blýsknout lovem ptáků na lep, připraveným z povařené mimózy. Naneštěstí na sebe převrhne celý lepkavý kotlík během uskakování do křoví před prolétajícím dopravním letadlem.

Kapitola 6: Zdraví a hygiena

Ačkoliv Lofty bagatelizuje, že jehličí, obaly od tatranek, mravenci a ptáci nalepení na jeho těle, nejsou na překážku, Jenny tvrdí pravý opak. „Napříště musím do své příručky zapsat zákaz koupání v písku po nehodě s lepem“ špekuluje Lofty mezitím, co si Jenny narychlo balí věci. Nechat si utéct ženu je však pro majora SAS stejný druh selhání jako úprk kořisti. Zákeřně na ni seskočí ze stromu a vyřízne její urostlé achillovky. Budou se hodit jako provázky pro festovní sešití ledviňáku ze stažené kočky. Jenny si přehodí jako vertikální vak přes rameno a pokračuje v kapitole 7. Pochod.

Kapitola 9: Výklad znamení

Zatímco si bezstarostně ulepený Lofty pobrukuje, Jenny si své nedobrovolné zmrzačení vykládá všelijak. Naštěstí sebou Lofty nosí neustále svou příručku, a tak díky kapitole 10. Záchrana Jenny získává podrobné znalosti ze signalizace. Dočká se záchrany vrtulníkem.

Kapitola 11: Katastrofy

Důkaz, že karma existuje. Loftyho za jeho nekalé činy pronásleduje sucho, oheň, plyny a chemikálie, povodně, tsunami, zemětřesení. Nezlomí ho ani jaderný výbuch, během něhož vysává bulvy lesní zvěři ve snaze získat zdroj pitné vody a očistit své tělo od přilepených radioaktivních mrtvolek ptáků a popílku. O tom, co je pro hrdinu opravdu nejhorší katastrofou, svědčí poslední odrážka: Domov.

Kapitola 12: Doslov

„Takhle jsem si náš vztah prostě nepředstavovala“, vysvětluje invalidní Jenny na vozíčku, zatímco Loftymu rozvalenému na gauči něžně odtrhává přiškvařené svítící obaly od tatranek ze zad. „Začneme znovu a lépe“, odpovídá lišácky Lofty a zálibně muchlá Jennino nové morče. Moc dobře ví, že jsme zapomněli na kapitolu 8: Jak přežít na moři.