Zpívám ptákům a zvlášť holubům

Balkon. Jedna z věcí, který mě při první prohlídce našeho bytu nadchly. Já vim. Pokud bydlíte v domě se zahradou, tak se teď smrkáte slzy smíchu do rukávu a jestli na farmě, tak možná i nahlas. Ale nám, městským zahradníkům, radost nepokazíte. Balkon je pro nás jako špajzka pro potravinové moly. Tam, kde vy vidíte prázdný místo s výhledem, my vidíme truhlíky, květináče a další nádoby, kde budeme exponenciálně množit naše sazenice a další výhony.

Myslela jsem si, že téhle zelené horečce propadají všichni lidi s balkonem, ale divili byste se. Když jsem si dělala malý balkónový research v našem baráku, narazila jsem jen na paní, která pěstuje jehličnany. V téhle zmenšenině krkonošského národního parku nechybí ani budka pro ptáky a bohužel taky spadaný vajgly a papírky z vyšších pater. Být jen o trochu víc vztahovačná, vidím v tom explicitní varování pro naši zeleninovou farmu. Zbytek sousedů na balkoně pěstuje věci, co se nevejdou do komory a kouření.

Držela jsem se dlouho. S prvním jarním sluncem jsem se ale úplně vymkla kontrole. Může za to banální nákup v Bauhausu, kam jsem měla původně namířeno pro sprchovou hlavici a takový ty lepítka na zeď proti práskání dveří. Jen se tak trochu porozhlédnu v zahradním oddělení, lžu sama sobě do kapsy, jako když jde Dáda Patrasová na procházku okolo vinárny. Prásk, za 40 minut u pokladny sotva pletu nohama ve snaze narvat do batohu sprchu, semínka, zakořeňovače, truhlíky a sadu na pěstování jahod. Na podělaný lepítka jsem samozřejmě zapomněla.

„Jeden keřík tohoto rajčete za sezónu odrodí až 700 rajčat.“ čtu Emovi sáček od osiva a přepočítávám sazenice v sadbovačích. To máme 5600 rajčat za léto a k tomu si přičtěte odhadem 2 tuny paprik. Praho, už nikdy nebudeš hladovět! Em v odpovědi na můj ambiciózní projekt objednal jabloň v kyblíku. Děti zase naklíčily slunečnice z krmné směsi pro hlodavce. Myslím, že všichni můžeme být vděční, že křečci nežerou sekvoje. Protože s naší explodující zelenou farmou se nevejdeme do bytu už teď.

Holá pravda sousedských balkonů totiž dokazuje jedno: celou tu předpěstovanou nádheru můžeme do arény vypustit až v půlce května. Do té doby budeme zakopávat o sazenice i na záchodě. To ale ještě neznamená, že je balkon prázdný. Vzpomínáte na naši straku se špinavejma nohama a holubí páreček gayů?

Houbič by se proti tomu ostře vyhradil, ale pár věcí je na gayích superfajn, teda aspoň pokud jste holubem. Žijete rychle, umřete mladý a nikomu nezaserete parapet svýma dětma. Na tenhle elegantní vinohradskej páreček ráda vzpomínám, když plaším pána a paní Čmelíkovi.

Pan Čmelík je věčně nadrženej heterák, paní Čmelíková zase létající vaječník. Nevím, co ji Čmelík nakecal, ani čím konkrétně ho kromě své nonstop otevřené kloaky ohromila rozcuchaná Čmelíková s mastným peřím. Jistý je zatím jen to, že svou společnou budoucnost, ověnčenou četným znásilňováním a porody, plánují na našem balkoně.

Řeknete si, blbý ptáci, když vidíte běžný holuby, jak kývají hlavou při chůzi a žerou žvejkačky z dlažby. Ale Čmelíkovic jsou vychcaný jak díry do sněhu. „Tak ještě chvíli počkáme“, dorozumívá se Čmelík telepaticky se svou partnerkou, natěšeně sledujíc přes okno, jak jim Em objednává jabloň.

„To se mi to bude rodit“ tetelí se Čmelíková na římse při pohledu na měkoučkou černozem v truhlíku.

Pojala jsem plán zakoupit plastovýho havrana, ale uživatelské recenze mě úplně nepřesvědčily. Zjevně se o něm nedá tvrdit, že je neškodný. Prokazatelně ale ubližuje jen lidem, zatímco holubi připisují další branky. Proto se ptám všech balkonářů: jaké je vaše (osvědčené) konečné řešení holubí otázky?