úterý 31. května 2022

Na gympl za 30 tisíc. Značka: Bez záruky

 

Další pitva páchnoucí makrely českého školství po Marii Veronice. Tentokrát z pohledu rodiče.

Devadesátky. Orlický vraždy, fialový saka a dobrou chuť, pokud právě obědváte. V našem maloměstě po socialistický odmlce znovu otevřeli osmiletej gympl a když se nás úča ptala, kdo z nás má zájem o studium, moc rukou se nezvedlo. „Na přijímačky bude den volna“, pokračovala nezúčastněně paní Drahorádová, a to už se ve vzduchu třepotaly ruce oportunistů, mezi které patřila i malá Psice. Testík na hodinu a zbytek dne na kole u odkalovacího jezírka (oblíbená zábava dětí z průmyslových regionů). Uznejte, tahle nabídka se neválí na ulici každej den.

O to víc to zavánělo průšvihem, když přišel za pár týdnů domů dopis. „Tys byla na přijímačkách a nic jsi nám neřekla?“ podivovala se máma. „No nic, vzali tě.“ rezignovaně plácla s papírem o stůl, protože trestat dítě za úspěšnou snahu o vzdělání, to by byl těžkej kalibr dokonce i pro mé rodiče.

Na dalším vysvědčení byly místo samých jedniček dvojky a trojky. Ještě později se stala čtyřka z matiky čestným standardem až do maturity. O některých profesorech se mi dodnes zdají noční můry, stejně jako o laborkách z chemie a příkladů o cyklistech jedoucích z bodu A proti kamionu. Zato jsme měli fantastickou profesorku biologie, drsná Šlamerka vykřesala nadějné eseje i z literárních ignorantů a dějepis mě baví dodnes. Navíc jsem v patnácti v mozkové mlze hormonů nemusela řešit, co proboha budu dělat. Měla jsem na rozmyšlenou krásný roky času navíc.

Takže když mi Žmur oznámil, že chce pokračovat ve stejných vzdělávacích stopách, byla jsem ráda. Za a) že to netajil jako já a za bé) že je úroveň výuky na druhém stupni tak trochu sázka do loterie. Zrovna na naší základce spíš do skořápek.

Na začátku školního roku jsem procitla v kůži naivního rodiče, který chce dostat svý dítě na gympl. A řeknu vám, že jsme to tenkrát měly s mámou sakra zadarmo!

„Už máš vybranou přípravku?“ zeptala se mě počátkem září kolegyně – matadorka, která na víceleté gymply postupně umísťuje své tři děti. „Jak jako přípravku? Myslela jsem, že se budeme učit spolu…“ (a přitom samozřejmě doufala, že se bude svědomitý Žmur učit hlavně samostatně).

„No neblázni. Víš, kolik na tom vypálíte času? A umíš vůbec vyplňovat testy? Chceš ty loňský?“

Dobrá otázka. Když jsem se s pověstnými Cermat testy seznámila osobně, měla jsem nutkavou potřebu zvracet a vrátit se na základku dovzdělat. Je vlastně úplně jedno, jak dobře umíte češtinu nebo matiku. Tady jde hlavně o chytáky a otázky formulované tak podivně, že se vám mozek natáhne jako guma od tepláků, vystřelí na nejbližší zeď a smutně steče dolů. Tušila jsem, že naše každotýdenní dvouhodinovka s testy bude něco, za co bude Žmur za pár let sedět na psychoterapeutickém kanapi.

Cermat testy jsou totiž něco jako speciální disciplína, na kterou potřebujete speciální výcvik. „Je to různé. Některým dětem i s horším prospěchem testy jdou, a pak jsou jedničkáři, kteří na ně nemají cit“ odpověděla mi s hanebně proškrtaným úvodním testíkem paní z agentury Přijímačky online a distingovaně k tomu připsala, že Žmur patří bohužel do skupiny těžkých outsiderů. Tedy „dětí, které pro svůj úspěch nutně potřebují premium program“.

Tahle agentura obchodující s posíláním mailů byla ještě levná. Mnohem více ambiciózní rodiče z naší třídy zapisovali své děti na přípravné kurzy. S matikou, češtinou a anglinou v nich zahučíte za 15 tisíc. To ale nestačí, děti si přece potřebují vyzkoušet to pravé drama při vyplňování fake testů nanečisto. Jeden vyplněný testík z češtiny a matiky stojí v rámci přípravky Gymnázia Na Zatlance lidových 600 Kč. Doporučuje se na ně chodit tak často, dokud dítě nezačne pravidelně dosahovat „pražských gymnaziálních hodnot“, což je 40 a více bodů z 50.

Pokud nemáte doma malého Nikolu Teslu, může se to zadařit až ke konci výcviku (jestli vůbec). V takovém případě si k ceně přípravky připočtěte ještě 12.000 za testy. Kdo o TOHLE může mít zájem? Já jsem je se Žmurem podstoupila jednou (a naposled) a před školou byla fronta jako na banány. Vynásobte stovky zpocených dětí, co se klepou jak drahý psi, šesti stovkami. I kdyby to byl jediný zdroj výdělku, je tenhle pražskej gympl obstojně vydělávajícím penězovodem. To vše za náklady rovnající se tisku pár stovek papírů (ne, lesy opravdu nešetříme).

A pak přijde Den D. Zapomeňte na své nejhorší pohovory v životě, obhajoby diplomek nebo státnice. Tohle jsou dostihy. Na pražský gympl se hlásí průměrně 300 až 400 dětí, přijato je 60. Ve zbytku většiny tak zůstane jen hořká pachuť, že všechny citové, finanční a časové investice byly prostě a jednoduše… k hovnu.

Odkud to smrdí, je celkem pěkně a výstižně shrnuté tady. Mezi vedlejší účinky jednotných zkoušek Cermat patří totiž useknout a odlifrovat část dětí na nepopulární učiliště, kterých máme v Česku rekordní počet v rámci celé Evropy. Že je poptávka dětí a rodičů už dávno někde jinde? Co s koreanisty a dalším humanitním odpadem, že jo. Potřebujeme kuchaře–číšníky a elektrikáře do Škodovky. Makat rukama přece není žádná ostuda. Ale jen do chvíle, kdy na učňáku nedobrovolně skončí vaše vlastní dítě (protože nasbíralo o 3 bodíky míň než poslední přijatý na průmyslovku).

A taky to prosím vás hlavně neberte jako útok na řemeslníky. Právě naopak. Můj děda řezník měl výuční list na čestným místě v krámě. Ale kromě bourání dobytku a plnění párků musel umět taky marketing, podvojný účetnictví, základy psychologie a dvakrát prošel krizovým managementem – jednou za války a podruhý, když mu komunisti sebrali podnik. Poprvý to ustál, podruhý už moc ne. Pokud máte někdo z vás příznivý zprávy, že se učňáky konečně mění z montoven se znechucenou pracovní sílou zdarma na školu, jak si vybudovat perspektivní podnikání, sem s nimi!

Jo a jak to dopadlo s tím Žmurem? Prošel si vším. Beznadějnou frustrací až po vítězný pokřik „jsem gymnasta!“, když ho vzali na odvolání. Tradá a za dva roky můžeme vyrážet na stejný (nebo spíš ještě horší) dostihy s Čičman!

27 komentářů:

  1. To je naprosto šílený. Sice už jsem dělala státní maturitu, takže mám s Cermatem a jeho bizarními otázkami svoje zkušenosti (Podivné přátelství herce Jesenia ve mně zůstane asi navždycky), ale s tímhle se to vůbec nedá srovnávat. Vážně úplně šílený. Takže gratuluju k prvnímu gymnastovi o to víc a přeju hodně trpělivosti za další dva roky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc. Ja jsem zazila jeste vsechno postaru a vlastne o sobe zacinam lehce pochybovat, jestli bych v tomhle pojeti vubec odmaturovala:)

      Vymazat
  2. Psice nestras! Dlouhonozku ceka tohle za rok. Teda vloni se dostalo z jejich skoly na gympl 100% deti (pripravka zahrnuta ve skolnem), ale presto!

    Jedinou mou utechou je skutecnost, ze je to Extra salamista a trauma to akutecne nezanecha.
    Priklad: cca pred mesicem se probojovala na mistrovstvi CR a zapomnela na to!

    Kazdopadne Zmurovi blahopreji! At se mu libi!

    IK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, to mate krasny skore! Nechci to pausalizovat - urcite zalezi na zakladce a vim, ze ta Praha dela taky hodne. Od Kladna dal uz je to pry zase mnohem vic v normalu:) O Dlouhonozku bych se se s takhle aktivni skolou vubec nebala a gratuluju k tomu mistrovstvi! Na to by Zmur asi nezapomnel, spis by se s tim celej ten mesic naparoval:)

      Vymazat
    2. Mame krasnou skolu. Narocnou (pro rodice financne, pro deti vykonove) ale neuveritelne svobodnou… kez by tam mohla Dlouhonozka jeste par let zustat.
      Mimochodem to ze se tam dostala, nerekla ve skole nikomu… ja vsem!

      Pysnym rodicum individualit trikrat zdar!

      Vymazat
  3. Ach jo. Tohle je snad lepší ani nekomentovat. V oněch zmíněných devadesátkách jsem byl párkrát ve výběrové komisi na gympl, kde jsem učil, a pamatuju se, jak jsme si s každým zájemcem povídali a hledali jsme ani ne tolik znalosti jako spíš neortodoxní způsoby uvažování, schopnost uplatnit s rozumem i fantazii nebo nečekané originální metody poznávání. Vždyť u takových dětí není - tedy podle mne - zdaleka tak důležité, aby došly ke správnému výsledku, ale aby byly schopné nacházet různé cesty řešení a uměly si pro sebe vyhodnotit nebo odhadnout, která vede snadněji nebo bezpečněji k cíli. Často jsme upřednostnili děti, které zatím své schopnosti dovedně skrývaly, ale byl u nich zjevný velký potenciál rozvoje. Dnes by ten postup byl shledán neprůhledným, objektivně neporovnatelným a potenciálně korupčním, ale já jsem dodneška pyšnej na to, že jsme tehdy našli pár lidí, kteří při triviálním srovnání "na body" neměli vůbec šanci, ale jakmile u nás začali studovat, rozkvetli jako barevní motýli a nakonec z nich byli studijní premianti a posléze hlavně moc fajn lidi.

    Všudypřítomné bodové žebříčky a tzv. objektivizace vládnou světu a tváří se jako ztělesněná spravedlnost (přitom je to často víc alibi pro ty, kteří se bojí rozhodnout a nést za své rozhodnutí odpovědnost). Jenže pro ně platí už stokrát omleté: Dobrý sluha ale zlý pán! Právě u nás původně dobrá a smysluplná myšlenka, myslím, zmutovala do obludných rozměrů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je samozřejmě přístup snů, který je ale v současné době bohužel prakticky neuplatnitelný. Resp. si jen těžko dovedu představit ochotu zástupců školy k diskuzím se 300-400 zájemci o studium:( Vzpomeneš si, kolik dětí se hlásilo v těch devadesátkách? A jinak souhlas, tohle je odvrácená strana "objektivního" a "spravedlivého" tabulkového srovnání.

      Vymazat
    2. Tyhle celkové počty samozřejmě podobným způsobem dělat nejdou, ale určitě by šlo aspoň zúžit počet dětí, na které by stálo za to podívat se blíž, kupříkladu na padesátku z oblasti, kde se výsledky lámou; sice by to nemělo ten efekt jako kdysi u nás, ale aspoň něco. Potíž je, že takový postup ti, co nebudou spokojeni s výsledkem, vždycky snadno napadnou jako diskriminační a neprůhlednou cochcárnu a částečně budou mít jistě pravdu, protože objektivní měřítko nikdy nebude existovat - na rozdíl od naštvaných a zklamaných neúspěšných uchazečů a jejich bojovných rodičů. Já jsem třeba přesvědčený, že hlavním motivem zapojení vnější autority, která se snaží poskytnout (sporným způsobem) objektivizované srovnání, je obrana proti případným právním krokům ze strany těch, co neuspějí, než opravdová snaha o vytipování dětí, které mají nejlepší předpoklady pro studium. Jde jen o to, aby tahle hra na spravedlnost nenadělala v důsledku větší paseku než skutečnost, že sem tam nějaká ta černá ovce případnou větší volnost procesu zneužije. No a to, myslím, se přesně děje.

      Vymazat
  4. Je tomu dávno, zhruba někdy v době, kdy se zaváděly slavný státní maturity, když někde na netu proběhla debata s nějakou vyšší šarží z CERMATu nad konkrétní slohovou prací jednoho z maturantů, kterých tehdy těsně po zavedení státní maturity poměrně dost ruplo...
    Soudruh v tý slohovce prohlásil za logický lapsus formulaci možná neobratnou, leč zjevně ironickou... Protože zkrátka tu ironii nepochopil.
    A obecně vzato zrovna ty maturitní slohový práce byly zadaný všelijak, že v některých případech by se člověk protivil požadované formě už jen tím, že by dodržel požadovaný rozsah. To se to pak maturuje jedna báseň...
    Když to zkrátim - odnesl jsem si z tý doby dojem, že CERMAT patří vypálit a srovnat se zemí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tak on i ten poslední skandálek s údržbou čtyř tiskáren za 96 mega nedělá z Cermatu zrovna princeznu v transparentních zakázkách, že:)

      Vymazat
    2. No to je samozřejmě bída. Ale asi bych to byl ochoten to spláchnout jako státní bordel obecný a mávnout na tím rukou, kdyby to celý nedělalo dětem a jejich rodičům ze života úplně zbytečný peklo.

      Vymazat
  5. Gratulace panu gymnazistovi !!! ;)
    U nás to mělo jinej průběh. Dítě souhlasilo s účastí na přijímacích testech pouze pod podmínkou, že i kdyby se čistě náhodou dostalo, může zůstat na základce.
    Jelikož v našem případě šlo spíš o to, aby si fakt zkusil, co to znamená dělat nějaký zkoušky, odsouhlasila jsem mu to s tím, že ho kdyžtak nějak ukecám.
    Doma jsme udělali dva testy z češtiny, dva z matiky (taky jsem přitom trochu zapochybovala o úrovni svého vlastního vzdělání), a tím veškerá naše příprava skončila.
    Závěr tohoto příběhu bylo lze předem očekávat - nedostal se. Aspoň ne v Praze. Třeba v Uherským Hradišti, kde dělal přijímačky jeho nejlepší kamarád, by to měl v pohodě i s tímhle salám přístupem. Holt v Praze je blaze.
    Nicméně to nic nemění na tom, že podle mě je ten systém naprosto dementní. Přesně jak píšeš, vůbec nezáleží, kolik toho umíš, ale jak moc máš natrénováno. Doufala jsem, že hromadný testy se zrušej dřív, než se nás to bude týkat. A ono prdlačky, achjo :(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasný, v Praze by byl bez přípravy fakt až výstředně geniální, kdyby se dostal. V Praze je blaze už v tolika ohledech, až se člověk někdy s povzdychem poohlíží po životě třeba v tom Uherským Hradišti...:(

      Vymazat
    2. V Londýně to bylo normální. Na veřejný školy podle teritoriální příslušnosti, takže si pořídit bydlení podle toho, kde je dobrá škola. No a to zas v místě zvyšovalo ceny bydlení.

      Druhá možnost byly soukromé školy, ale ty byly tak drahé, že si je i vyšší střední třída skoro nemohla dovolit.

      Vymazat
  6. Jéžiš. Nás to čeká za dva roky taky a upřímně se pomalu začínáme chystat už teď. Tak hezkej post jako ty z toho nejspíš nestvořím, já jsem mimochodem (šla jsem ze šestky na šestiletý) razila teorii, že kdybych se na přijímačky musela UČIT, co bych pak proboha dělala na tom gymplu? Jestli mám nadání, tak se tam musím dostat bez přípravy! No a sice na druhý termín (protože u toho prvního se mi udělalo uprostřed zkoušky blbě), ale dala jsem to! Dneska by to vzhledem ke specifický podobě těch cermatích testů bez přípravy nedal nejspíš ani Einstein kombinovanej s Boženou Němcovou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čičman taky za dva. Tak až poběžíte dostihy s Bíbou, můžeme si dávat vzájemné tipy na zvýšení skóre:) Držím palce dopředu, něco mi říká, že za dva roky se asi žádnej zázrak v dostupnosti gymplů neodehraje (a jestli se něco změní, tak spíš opačným směrem). Drží mě naděje jen na to, že Čičman by neuspěla ani jako automechanik nebo dělník v dřevozpracujícím průmyslu, tak tam někde v dálce snad musí být škola s maturitou, která je na ni připravená:)

      Vymazat
    2. Mně trochu dává naději, že u B na základce se na přijímačky vyloženě připravují (soukromá prvostupňová, nemají motivaci, aby se děti nedostaly, naopak) a mají docela slušnou úspěšnost. Ale stát se může cokoliv. Neupínám se na to, život není o jedné zkoušce, jen by bylo asi dost náročné pro ni najít nějaký slušný druhý stupeň - uvidíme, co bude...

      Vymazat
    3. Tak to zní nadějně! U nás na ZŠ Pižmurova třídní na zářijových schůzkách vyloženě řekla, že jsou přípravné aktivity pouze na rodičích a ve výuce na to nemá čas a prostor (ani obecenstvo, jeho třída je tak trochu dys). U Čičman je to úplně stejný.

      Vymazat
    4. Jo, normální základky to spíš sabotují, protože nechtějí přicházet o žáky. Ale tak nebo tak - ten samotnej princip je šílenej, není to o inteligenci, je to o "jak se kdo našprtá vyplňování velmi specifických testů". Doufala jsem, že bude nějaká reforma, ale to jsem byla hodně optimistická :D

      Vymazat
  7. Moje působení na gymnáziu silně připomíná tvoje, Psice. Rodiče mě od sedmiletého gymplu odrazovali slovy "no ale tam se budeš muset učit."

    Příprava na příjmačky byla veškerá žádná krom jednoho sedánku nad matematickými záludnostmi, při kterém otec zapochyboval o mé příčetnosti.

    Testy jsem si šla zkusit tedy jen tak, a ouha - dostala jsem se. Načež matikářka sedm let s oblibou říkala, že je fajn, že nemám sourozence, protože tohle už podruhé nedá. Čtyřka na pololetí, trojka na konci standardem. Musím říct, že mezi jedničkami a dvojkami z ostatních předmětů se to výjimalo moc hezky, hlavně tedy ta čtyřka.

    Stejná paní pak v maturitním ročníku nejdřív lomila rukama, proč se jí proboha hlásím na matematický seminář a u maturity mě počastovala větou, že je dobře, že se z matiky ještě nematuruje povinně, protože ona by mě prolézt nenechala.

    Češtinář mě zas rovnou varoval, že jestli se teda dostanu na bohemistiku a žurnu, tak ať hlavně neříkám, kdo mě učil česky. Bylo to takové podnětné prostředí prostě :)

    Dneska mě psaní živí a jelikož zvládám trojčlenku, jsem u kolegů oblíbeným členem týmu. Žmurovi gratuluju a přeju také haldu obohacujících zážitků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trojčlenka taky patří mezi top 3, co ze středoškolské matematiky ovládám a potřebuju:) Ještě procenta a nějaké ty základní kupecké počty. Jsem si ale jistá, že i tohle by můj tehdejší profesor matematiky hodnotil jako vyšší nadstandard oproti jeho původním pesimistickým předpokladům:)

      Vymazat
  8. Možná bude nejlepší, když Suchej únor bude šikovnej elektrikář.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bude! Šikovných elektrikářů není nikdy dost (ti nešikovní se eliminují sami, ehm).

      Vymazat
    2. Jo! Pak nam muze predelat ty zprzneny rozvody po panu Vasilenkovi;)

      Vymazat
  9. Hlásím Kladno berou 30 ze 130, dva roky zpátky, zkoušeli, nepřipravovali, nedostali, nelitovali, vono to nějak dopadne, když vidím přesycený trh vysokoškoláky co dělají práci středoškoláků, tak si říkám, že je to asi jedno. Si pak holt Vš došmrdlá dálkově při práci, jako rodičové.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tak jako není všem dnům konec, co se týče gymplu, ne?

      Vymazat