pondělí 16. května 2022

Nevěřte zrzavejm

 

Čas od času se mi udělá zážitek s ČD. Víte, je to jako jebák na nose – roste, tlačí a bolí, dokud to ze sebe nevymáčknete. Snad rok jsem o Českých drahách nepsala, ale za víkend se mi vyrazil jeden prvotřídně zanícenej pupínek, co prostě musí ven.

Jeli jsme s dětma za mou čerstvě přestěhovanou kamarádkou do Kojetic u Prahy. Sobotní ráno si na Masarykově nádraží představte jako pracovní den v japonské firmě: cupitající organizované hloučky cestujících, vzrušené výkřiky a svačiny, které nestíhají být dojedeny. Jako manažeři postávají v hale nádražáci ve stejnokrojích ČD, kteří s přezíravým pohledem klanu létajících dýk hází nedopalky do košů a kolejí.

Vlak do Neratovic měl odjíždět z nástupiště číslo 5, kde už ale byl přistavený vlak s úplně jiným číslem do Kralup. Uvnitř vlaku se většina cestujících se shodovala na faktu, že jedou do Kralup. Ale podařilo se mi touto anketou zneklidnit i pár ženských z Neratovic a k smrti vyděsit chlapa s vlčákem.  

Vlčák divoce štěká, část cestujících podléhá davovému šílenství a vybíhá s námi z vlaku. „Prosím vás“, chytám za rukáv nejbližšího výpravčího, “na tabuli máte, že z koleje 5 jede vlak ve stejnou dobu na Neratovice a Kralupy. Je tam ale jen jeden vlak a hromada lidí v panice.“

„To jste si asi spletla kolej se zpožděním“ odpálkuje nás výpravčí, a protože mu nikdo nevěří, hromadně dusáme k tabuli odjezdů. První běží štěkající vlčák s pěnou u huby a poslední Žmur, který stejně jako jeho otec upřímně nenávidí, když se ptám cizích lidí na cestu.

„Kecá! Pět je číslo nástupiště a ne zpoždění!“ řve na nás chlap s vlčákem od tabule a naše skupinka žen a zpruzených dětí hází zpátečku. „Podvedl jste nás, mladíku!“ nebere si servítky paní, co vypadá jako Jessica Flatcher a tváří se, že ho hodlá zatknout.

„Co já vim, asi je tam chyba“, pokrčí otráveně rameny výpravčí, kterého nevyděsí Jessica ani Žmurovy vyvrácené bulvy. „Honzó!“ křikne přes koleje. „Neratovice z jakýho?“

„Ze trojký!“ zařve na něj zpátky zrzoun s culíkem a naše skupina se dává do cvalu na třetí kolej. Tenhle vlak má úplně jiný číslo než v jízdence. Chlap s vlčákem vyskočí jako parašutista těsně předtím, než se rozjede. Nějaká paní začíná vzlykat, že ji vyrazí z práce, jestli zase přijde pozdě. Přichází zrzavý průvodčí.

„Prosím vás, my bychom už opravdu potřebovali vědět, kam ten vlak jede“ ujmu se slova a Žmur zvrací studem. „Jak kam jede?! Do Neratovic jede.“ oboří se na nás výpravčí jako na prosťáčky.

Další stanice: Kolín, všimnu si, když průvodčí zmizí.

„Já to věděla“ syčí Jessica. „Nikdy nevěřte zrzavejm lidem!“

„A nádražákům“ dodám dotčeně a dostanu za to od Jessicy ovesnou sušenku. Dokonce i Žmur, co si ji vůbec nezasloužil.

Víte, jak to dopadlo? Vlak jel do Neratovic. Z jinýho nástupiště, s jiným číslem soupravy a s jinými zastávkami, než v něm byly napsaný. Můžete mi říct, jestli je na správný nastupování v tomhle punkovým stylu nějaká appka? Nebo je to prostě jen zážitková únikovka ČD, kde pak v cizích městech plníte úkoly a sbíráte bodíky, abyste se dostali na původní místo určení?

Já si jen říkám, že jsem těm bezdomovcům z Liberce v předminulým postu možná křivdila.



33 komentářů:

  1. Dobrý! :-D A vypadá to spíš na tu zážitkovou únikovku. Potom, co nám České dráhy naservírovaly reklamu s Ivanem Trojanem jako pankáčem, o tom už celkem nemám pochybnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je fakt, a co teprve ty záchody. To je někdy až heavy metal!

      Vymazat
    2. Jo vidiš - v tom Erroru užs byla?
      ...a jestli ne, chceš?

      Vymazat
    3. Legendární hospodu na Balabence. Projdeš malebným loubím železničního mostu vůkol krámku s kradenýma telefonama, mineš červenou lucerničku, až dojdeš ke schodům do sklepa s mříží ve dveřích. No a to bude on.
      ...taky se mu prej řiká lízátka, ale neměl jsem odvahu se ptát proč...

      Vymazat
    4. Tyjo! Nebyla, ale chci tam byt. Snad si ty lizatka nevyslouzil prave kvuli hajzlikum...!

      Vymazat
    5. Hele hajzlíky jsem viděl (pravda, jen pánský) a ty, řekl bych, nevybočovaly příliš z obrazu, který by člověk na takovém místě čekal...
      Myslím, že se to nějak váže k temné historii podniku, v níž někde nějak vystupují ovečky a rychlostní rekordy v konzumaci sestavy rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilkováááá...
      ...takže by se to nakonec těch hajzlíků vlastně okrajově týkat mohlo...

      Vymazat
  2. Po otci jsem podědil náturu vcelku cholerickou, pročež je asi pro všechny lepší, že si o takových věcech jen čtu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty by ses k tomu vyjednávání se zrzounem úplně hodil...!

      Vymazat
    2. Leda by mi pak někdo dosvědčil, že jsem v době útoku byl na poště.
      ...v Břeclavi...

      Vymazat
    3. No, ne ze by to na poste bylo zrovna pro neklidny povahy... Nikdy nezapomenu na toho chlapka, co tam sebou seknul jak fosna o zem. Pote, co se marne doptaval, kde ma svuj podelanej balicek. To uz vyjde s vlakem skoro tak nastejno!

      Vymazat
    4. No tak já bych si v tý Břeclavi taky nic nevyzvedával, že... Bych si tam šel jen zakoupit známky na čumkartu. Přece...si vzpomeň ne, stálas přede mnou ve frontě. ;-)

      Vymazat
    5. Nojó! To vis, ja se nekdy v ty fronte tak zasnim, ze me musi ostatni popostrcit;) Tak jednu pohlednici - tu s okurkou a breclavskym zameckem prosim.

      Vymazat
    6. Že ty si pleteš Břeclav se Znojmem?

      Vymazat
    7. Nepletu, okurky a zamecek patri do povinny vybavy vsech jihomoravskych mestecek.

      Vymazat
  3. Taky jezdím s ČD tak jednou či dvakrát ročně a musím říct, že poslední zážitky rovněž adrenalinové, leč spíš lehčího kalibru.

    Ale například z loňského výletu do Prahy nás i chvíli poté strašila scéna, kterak celé osazenstvo Hlaváku (vč. nás) stojí před tabulí, nedočkavě čeká, kam se vydat - a hlavně trne, aby tam nebylo uvedeno jih, protože vchod ukazuje jen sever (nebo možná naopak, už nevím, ale vše je nakonec v jednom, jen to tam není poznačeno). A je docela vtipné vysvětlovat to, co sám člověk nechápe, vyděšeným japonským turistům... Nemluvě o tom, jak se pak všichni s kufry, berlemi, kočárky apod. společně mají během těch několika málo minut hromadně přesunout k asi osmi vlakům...


    Ale zas je to zážitek, který se jen tak nezapomíná a člověk si pak přijde takový cestovatelsky zocelenější a otrkanější, když ten správný vlak utrefí 😊

    Takže to shrnu, ve výsledku si myslím, že to s nějakou tou utužovací bojovkou asi fakt souviset bude. Prostě v MHD stabilní nuda, nuda, šeď, tak proč to u ČD trochu neokořenit :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, na hlavaku je zase tradice oznamovat vsechny odjezdy na posledni chvili. Takze byva hrozen lidi pred tabuli s odjezdy, ze ktereho se odloupne skupinka sprinteru hledajici sever nebo jih. Ono je to hlavne stejne uplne jedno - jsou to ty same koleje, jen na nich staci kousek popobehnout (jako v cimrmanech - ted jdu na sever, a ted na jih!)

      Vymazat
    2. Hlaváckej sever/jih mě mate úplně pokaždý. Vždycky si k tomu vymyslím nějakou děsně chytrou mnemotechnickou pomůcku, kterou pochopitelně zapomenu dřív než vlak poprvý zahouká. Pak mám zas možnost se příště znovu vyděsít a v hale machrovat s mapy.cz a snažit se zorientovat, kde je asi tak na mapě i v realitě sever. Tím se snažím ušetřit si dopředu běh přes celý nástupiště, protože je jasný, že bez předchozí konzultace s mapou, půjdu určitě na druhou stranu. (Teda já na ní jdu tak jako tak mapa nemapa a stejně pak to nástupiště přebíhám, ale aspoň s pocitem, že jsem prevenci učinila zadost.)

      Vymazat
    3. Ale to je prosté.
      Jih je směrem k tunelu. Tj. ve vestibulu čelem k nástupištím vpravo. ;-)

      Vymazat
    4. Jo, nebo se taky da po nadrazi pobihat s kompasem a buzolou. To by mela byt stejne povinna vybava vsech cestujicich spolu s atlasem sveta. Nikdy nevis, kam te vlak doveze...

      Vymazat
    5. Galahad: Ne, to vůbec není prostý. Už jen proto, že si to musím zapamatovat. V hale netuším, kterým směrem je tunel (ano, byla jsem už na Hlaváku asi tisíckrát a ne, stejně si to nepmatuju). A i kdybych si nějakým zázrakem zapamatovala tu kouzelnou formuli jih=vpravo, pak stejně blbě vyhodnotím pravo/levo. Prostě totálně ztracenej případ ...
      Psice: Ha, to mě nenapadlo. Přidám buzolu do své kápezetky k vlhčeným ubrouskám, pytlíkům na psí bobky a ibuprofenu.

      Vymazat
  4. Radka z P. Zdravím Psice. Zážitek s ČD byl velmi intenzivní i před tak 12 lety. Narvany vláček z Pardubic když byl prima sníh a všichni jedem bezkovat. Stojíme v chodbicce a žena nemá co dýchat a je jí blbě. Otevíráme okna.. Přichází průvodci a lakonicky říká. Pak ji zavoláme záchranku. Až někde zastavíme. No krása. My oživujem Není to problém CD že jim tam někdo umře. Krása. Nikdo neumrel. Asi tak. Žena přežila. Ale je to furt stejnej kabaret. R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je hodne strasidelny, ackoliv pani naprosto chapu. Taky mi bylo ve vlaku parkrat na chcipnuti - zvlast v tech modernich, kde nejdou otevirat okna a je tam vecne pokazena klima.

      Vymazat
  5. Cestovat vlakem chce opravdu silnou náturu. No ale když prostě neřídíte a autobusem je to sedět celou dobu v pozoru bez jakékoli možnosti si natáhnout nohy. I kdy s tím natahováním nohou ve vlacích Arrivy, kam, když už je tam sedadlo čtyřka, nějaký "designér" nainstaloval stolečky, takže do sedadla je vpodstatě nutné se vevlnit, to taky není žádná hitparáda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavne se pak vysekat ve spravny chvili ze stolecku ven, to je teprve vyzva:)

      Vymazat
  6. Moje první reakce byla "já chci taky", neb se cítím být ochuzena - všechny vlaky jezdí ze správných nástupišť, mají správná čísla a považte, dokonce odjiždějí na čas, zatímco všichni ostatní neustále srší veselými historkami. (Zmatení sever/jih popsané výše je způsobeno výhradně mou neschopností určitě správně světové strany, to nepočítám.) Ale pak mi došlo, že jsem právě včera zakoupila jízdenky pro sebe a děti do Bratislavy. Tak možná se za tři týdny taky dočkám. Pošleme pak pozdravy třeba z Budapešti ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A kdyby ne z vlaku, tak z Bratislavy urcite urodny historky budou:) Uzijte si to tam!

      Vymazat
  7. pamatuji doby, kdy cestovatelé měli zážitky, kde co viděli, dnes je to úplně jinak. adrenalin z přestupů a pod. Moje kamarádka přiletěla ne vl vinou z USA do Vídně, tak žádný problém ne? nastoupila do vlaku a probudila se v Budapešti, bez tašky s doklady, mobilem a prachama... co bylo dál se ani neptejte, nikdo nemluvil jinak než madarum... .. Takže naše jihy a severy jsou jen hra na schovku. A tu tabuli na hlaváku upřímnš nenávidím a ona mě. měl by tam někdo otevřít sázky jak málo vteřin čd dají soutěžícím na doběh. já už tomu přizpůsobuji i oděv, obuv a sváču. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, to zni jako velke madarske dobrodruzstvi! A souhlas, nesmekaci sportovni obuv na zavod k vlaku se hodi. Ja jen tise obdivuju seniory, ze se toho nezaleknou...

      Vymazat
    2. jak praví klasik ... Stáří je jen pro odvážné.. a já dodám psychicky i fyzicky odolné. ráda dám každý měsíc tisícovku z důchodu, když mi odpáře aspoň 10 let. Lenka

      Vymazat
  8. Ale víš, jak jsme v těchto věcech protřelí a odolní? Když jsem onehdy zažil v Tokiu dvouhodinové zpoždění, tedy v tamních podmínkách naprostou katastrofu, kvůli které nešťastní nezkušení Japonci málem skákali pod rychlíkové soupravy, jediní, kdo byl v tu chvíli schopný všechny cestující (i pracovníky železnic, kteří se užuž chystali spáchat seppuku) s úsměvem dirigovat a uklidňovat, že se nic tak strašného neděje a všechno dobře dopadne, jsem byl já a jeden kolega Portugalec :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je fakt, to pak clovek muze vystupovat jako manager krizoveho rizeni. S kolegou Portugalcem jste to meli asi tak nastejno, skoda, ze tam nebyl jeste nekdo z Balkanu:)

      Vymazat
  9. Já vím, proč s ČD jezdím úhrnem tak jednou za rok :D z takových zážitků bych měla infarkt.

    OdpovědětVymazat