„Jestli bych tam někdy vlez?“
zeptal se kapitán přívozu, když jsme jednou s Gábinou obdivovaly, jak má
romantickou práci a jestli se při západu slunce koupe ve Vltavě a notuje si u
toho stejnojmennou skladbu od Smetany.
„Tak na to vám řeknu jediný: V životě,
nikdy, vůbec! Ani malíček bych si tam neomočil,“ odpověděl nám kapitán se
stejným úšklebkem, jako by se vás někdo zeptal, jestli jste někdy jedli šušně
nebo olízli zadek psovi.
„Víte, co já všechno viděl
v řece plavat? Nutrie, chcíplý potkany, olej z lodí a všechno, co
lidi vyházej z mostů. Hovňáky od labutí a bezďáků. Brrrr, ne, děkuju
pěkně.“
Moc se to nelišilo od vyprávění jinýho
kapitána, který jsem si vyslechla před mnoha lety – tentokrát šlo o výletní
parník, na kterým probíhal firemní večírek. Tenhle kapitán oproti přívozákovi
fakt vypadal jako pirát z Karibiku – větrem ošlehaný sedmdesátník, který
už na řece zažil úplně všechno. V rámci plavby mě nechal točit kormidlem a
ukazoval mi místa, kde všude narazil na utopence. V jeho podání byla
Vltava hotový Varanásí, kde narazíte na nafouklou mrtvolu za každým meandrem
řeky.
A do třetice mi o koupání ve Vltavě
vyprávěl Houbič: „Zpětně mi to připadá fakt jako debilní nápad. Nejzákeřnější
na tom je, že se do ní dá normálně vlízt, ale pak už nikdy nevylezeš. Ty šutry
u břehu musej být speciálně nabroušený, takže jsem se vydrápal celej od krve a dodneška
tam mám zanícený jizvy. Koukej!“
Tohle byly 3 příběhy, který se mi
promítly hlavou, když jsem v rámci bezdětnýho letního týdne reyervovala
pro sebe a Ema paddle boardy v Bráníku. Pro začátečníky a nesportovce: Paddle
board je něco jako žehlící prkno, který hodíte na vodu, postavíte se na něj a flexíte
s výrazem Ježíše chodícího po vodě.
První lež, kterou k tomu prknu
dostanete od pracovníků půjčovny je, že to „nic neváží“. Je to jako
táhnout přes cyklostezku a celou louku zdechlou velrybu. Ale to jim natěšeně
odpustíte, protože jsme u druhý lži: „je to úplně jednoduchý, za 5 minutek se
na tom postavíte, to zvládaj i děti a postižený.“
Zatím jsem na tom teda neviděla
plout vozíčkáře, takže vám nemůžu říct. Ale celkově je paddle board nestabilní jak
moje nálada před menstruací a když jsem konečně sebrala odvahu se na tom verglu
postavit, tak jsem vypadala spíš jak Ježíš se střevní chřipkou….no, a pak přijely
ty děti.
Děti jsou zákeřný i na zemi, to všichni víme, ale úplně nejzákeřnější je tým mladých kajakářů na vodě. Jsou rychlý jak štiky a pohybují se v rojích a nepletou si pravou a levou ruku, což je kromě obecné neobratnosti můj další problém, v tomto případě fatální.
Takže jsem se místo elegantního
obloučku octla přímo v centru překvapených dětských kanoistů, čímž to ale
neskončilo, protože druhý mocný záběr pádla mě napíchl na větev převislého
stromu, kde jsem se v rekordním čase stihla zdrápat do krve, než jsem
finálně spadla do řeky mrtvých potkanů, labutích hovňajzů, utopených elektrokoloběžek
a rohlíků pro nutrie.
„Počítej s tím, že ta
ruka ti uhnije“ diagnostikoval mě Houbič bez sebemenších pochybností. Na
druhou stranu si říkám, že po (skoro na den přesně!) 20 letech v Praze byl
nejvyšší čas nechat se pokřtít Vltavou.
Jaký si myslíte, že to bude.../ Giphy.com |
Já nevím, jak to máš přesně ty, s tou levou a pravou, já si to vždycky znova odvozuju, takže to chvilku trvá. Ale na vojně nás učili vlevo a vpravo vbok a tam se otáčím zcela automaticky.
OdpovědětVymazatA.P.
No, ale na loďce tohle pravidlo pak musíš ještě jednou obrátit. Protože když chceš jet napravo, tak vesluješ nalevo.
VymazatTo je jako, když já mám řict hned a bez použití papíru, jestli se u nás nebo naopak v Anglii jezdí vlevo nebo vpravo a kde je volant.
VymazatTaky dokážu navigovat, že musíme jet doleva a ukazovat napravo. Ještěže se na to neptají u maturity.
Ve francouzštině mají na lodi Bâbord - Tribord a u divadla Côté cour et Côté jardin - taky s tím byly potíže.
Možná by se na Vltavě mělo říkat strana Hradčan a strana Vyšehradu. Aby to bylo vznešenější.
A.P.
Indové ve Váránásí, když vstupují do posvátné Gangy, tak se tam důkldně omyjí i mejdlem a vůbec nedbají na to, že okolo plavou kousky chudáků, co úplně neshořeli.
OdpovědětVymazatMožná je Vltava jen málo posvátná. Ale Ganga zas nemá žádnou symfonickou báseň.
A.P.
Tak mýdlo navzdory oblíbenému rozpočítávadlu na Vltavě asi zcela chybí. Pokud se tam nenamíchá nějakou vlastní reakcí - třeba ze zbytků rozloženýho tuku zdechlin a reziduí drog.
VymazatAsi máme v Česku obecně problém s posvátností vodních ploch. To tak ještě maximálně nějaká neškodná studánka. Podle mě se v tom zrcadlí strach našich předků z utonutí a zřejmá nechuť naučit se plavat. Tak lezli na kopce a vyhlašovali je za posvátné, to by nám šlo a nenese to prakticky žádná rizika.
Jednu jsem poslouchal francouzského znalce přes parfémy a říkal, že když se umíchá parfém, tak se tam pak musí dodat trochu hovínek (merde), aby měl ten parfém lidskej rozměr.
VymazatTak ta Vltava to má taky. Vykoupe se v ní hrdinka reklamy, přijde domů, syn prohodí "Mami ty skvěle voníš" přijde dcera, přivoní si "Maminko, voníš přenádherně", přide manžel, přivoní si "Co je tvoje tajemství, miláčku". Jen tajemný úsměv je odpovědí. Záběry na večerní Vltavu s Hradčanama, mohutné tóny hlavního motivu Smetanovy Vltavy. Kdo to počítačvě zesvetlí, ten úplně v rohu, jak se z vody vyškrábe na nábžeží poškrábaný Houbič, posadí se vedle Gluma a Hastrmana a jakoby sdíleli jointa, dávají si přivonět šátku jenž žena ztratila.
Houbič občas diskrétně vymáčkne zanícenou ranku.
PS: K vodám jsme se určitě nepřibližovali jen z úcty k mrtvým Keltkám, jenž jakožto Rusalky hlídaly veškeré posvátné vodní lokace. Něco jako pánská a dámská šatna, jen přes přírodní posvátno. Naše byly ty kopce.
Do kvalitních parfémů se přidává kastoreum, výměšek análních žláz bobra. A taková vorvaňovina tomu taky přidává to animální něco, díky čemu se stane nositel/ka neodolatelným/nou. Možná má něco jako bobr taky nutrie? V parfému Vltavy by určitě hrály základní hluboké tóny, spolu s kyselinkou labutinců.
VymazatNo, ale Rusalky jsme si vymysleli právě z toho důvodu. Stejně jako vodníky. Vždycky je jednodušší tvrdit, že tě pod tu vodu někdo stáhl, než uznat,že je blbej nápad do ní lízt a padat jako neplavec.
Jednou jsem poslouchal o městský legendě Stopařka konce měsíce a autor napsal knížku jak dohledal asi 20 lidí, co říkali, že se to stalo jim.
VymazatOn tam rozvíjel myšlenku, že bílé paní byly dřív na hradech, protože se nečekaně umíralo na hradech a teď to jsou ty stopařky.
Bílé paní na hradech dál jsou, ale časem už tak nějak ztácejí formu.
No a ty Rusalky byly ještě dlouho před nima. Možná jsme si je tak úplně nevymysleli. Aspoň ne víc než bílé paní.
A.P.
Jestli měl Houbič ty jizvy na nějakých zajímavých místech, tak možná že se chtěl jen předvést.
OdpovědětVymazatNa paddleboardu se dá i klečet, ležet nebo sedět jako správný jogín v pozici lotosového květu; pak ty mrtvoly a výkaly vlastně patří k věci.
Nemá je na zajímavých místech. Ale s tou jógou to má co do sebe - nejpohodlnější varianta je na něm jen plout v pozici šavásány.
VymazatJen jsem se na pozici šavásana podíval a byla to láska na první pohled.
VymazatJak by můj život byl lepší, kdyby nás tohle učili už v tělocviku místo vybíjený a skoku přes kozu.
A.P.
Špatně jsme se narodili...i indických školách je to stavební pilíř tělocviku a vůbec celé tvé přípravy na to, že jednou umřeš, aby ses mohl narodit v tý správný kastě. To se bez kvalitně odvedené šavásány prostě nestane.
VymazatJen zaujmu šavásánu a hned se mi vrací, jak mě všude nutili do práce, studia a podobných karmicky neužitečných aktivit a karma je z toho pěkně pocuchaná.
VymazatMožná bych si měl nechat vytetovat "KARMA" na břicho a v příší reinkarnaci to tam bude.
A.P.
Ted jsem videla paddleboardy tady na Tiche Orlici a musim rict, ze se mi to tuze libilo… jenze jsem srab, takze nanejvys ty Pastviny, kde nespadnes dokud nenatrefis na ozralyho Polaka.
OdpovědětVymazatIK
Jo a na rany doporucuju prontosan. Prece jen je to elegantnejsi nez moč nemluvnete!
Poláků jsme teď v sobotu ožrali docela dost. Takže nemáš zač... ;-)
VymazatS Polákama v tomhle ohledu není velká práce, oni se uměj slušně ožrat i bez asistence.
VymazatPolaci umi :) zabky na turu, ozraly na vodu a nase nove Polske ucetni oddeleni… ale to jsou povetsinou nebezpecni sami sobe.
VymazatNejhorsi zazitek mam zatim s brnakama, v 5 rano se rozhodli ze me zkratka shodi a vezmou si paddleboard. Cert to vem, ja to zpatky doplavu ale na v bagu jsem mela telefon a klic od auta… a to jsem se fakt bala.
IK
Jo jo. Oni jsou dobrovolníci, podobně jako my. Jen zatimco my lemtáme pivo, oni víc frčej na těch hořlavinách první třídy. Zubrowka tomu myslim řikaj...
VymazatOni lemtaj kdeco i bez příchuti. Jedna známá z Karviné si do Polska jezdila pro konzumní líh, ze kterýho teprv ty kořaly vyráběla. Kdyby se dal konzumovat ten líh v tabletách, tak by to do sebe Poláci házeli jak šuměnky.
VymazatSnad je to privilegium plynoucí z toho, že mám Prahu v rodnym listě, ale já se v ní teda koupat nikdy nemusel a byť mne nebudí ze sna PTSD způsobená horami mrtvol pod každým jen trochu zákeřněji zkrouceným kořenem, jsem fakt rád, že jsem nemusel...
OdpovědětVymazatPrivilegium? Naopak, pro tebe by to měla být povinnost včetně pár čestných loků!
VymazatNo... Tak buď neni, nebo jsem jí utekl... :-P
VymazatA pít to teda nebudu v žádnym případě. Na slušnej průplach stačí i Sázava...
Jo, tam už jsem taky zahučela:)
VymazatJeště bych případně byl ochotnej náhradnímu řešení.
Vymazat...že bych si třeba loknul Starobrna...
...ale za tuhle lajnu už prostě nejdu!
Jo a kdyby vám přišlo, že se dlouho neozývám, tak se dlouho neozývám. Z digitálního detoxu v jednom z mála míst republiky, kde není fakt ani jedna čárka signálu na sms, se vyloupnu v úterý.
OdpovědětVymazatTak super.
VymazatMy ostatní budeme dělat digitální detox silou vůle.
Něco jako Fantoci, když hladověl před mísou karbanátků.
A.P.
Co pokřtít, ty ses Vltavě dokonce upsala vlastní krví! Teď je otázka, k čemu přesně :-)
OdpovědětVymazat