Lotyšsko, insta děvky a odvážný Žmur

 

Víte, proč s Emem ráda cestuju? Nikdy se nenudím. Jako když přiběhnete na letiště na poslední- chvíli, ale pořád ještě ve slušným čase, protože je jasný, že pračka dopere pozdějc, křeček zaleze za skříň a taky musíte zalejt balkon, že jo...

Říkáte si „v klidu“, všude v médiích perexy o tom, jak Ruzyně nestíhá a lidi se hroutěj, protože odletěj do Turecka o 3 hodiny pozdějc a v all you can eat bufetu už zbydou jen ty gumový chobotnice, co nikdo nežere.

A pak vám vrazí klusající Em vytisklej boarding pas a na něm je vaše příjmení ZA SVOBODNA, což je fail srovnatelnej s tím, že u security kontroly vyhmátnou Žmurovi sáček s hulením, nebo Čičman naberou na stěrech trinitrotoluen z vlasů.

„Nechápu, jak se to mohlo stát,“ drbe se ve vlasech Em a já mám konečně právo být uražená – všechno mnou zaviněný zpoždění je jen plivanec ve slepičím výběhu (pardon, nějak dneska nemám slinu na metafory, klidně mě to opravte v komentářích). Člověk, který v Portugalsku na hovínkový psí pláži před svědky přísahal, že mě bude milovat až do smrti, zapomněl, že si mě kdy bral.

Tohle by se dalo samozřejmě rozmáznout, ale nebyl čas, takže jsem se šla dobrovolně udat na probíhající boarding Baltic Air. Počítala jsem i s variantou, kdy mě do toho letadla na poslední chvíli fakt nevemou. Byl to slastně bolestný zážitek srovnatelný asi jen s tím, když jíte strnada v koňaku a jeho vnitřní orgány se mísí s vaší vlastní krví, jak vám ostré kůstky z křídel propichují horní patro. Ne, fakt jsem to nikdy nejedla, ale to už mi po dnešku stejně stěží uvěříte. Bolestivé sousto bylo, že nepojedu do Lotyšska, nebudu jíst nakládané sledě, nebudu se klepat zimou u Baltu a koupat si v něm palec nohy, protože žádný větší kousek svého těla do ledovýho Baltského moře zpravidla nestrčím. Ten kousek koňakové slasti byl v představě, jak jsem celý týden doma sama. Moje postel by se proměnila v jídelnu, knihovnu, pracovnu a lázně v jednom!

Naštěstí pro naši postel personál na gejtu po dlouhých a důležitě vypadajících telefonátech řekl, že jim k nalodění stačí jen boarding pas a moji občanku nikdy neviděli (podávajíc mi ji štítivě pod stolem jako falešný doklady). A tak jsme odlítli do Lotyšska. Všichni.

Emovi jsem pro výstrahu řekla, že pod fiktivním jménem se můžu celej týden chovat jako úplně cizí člověk. Mimochodem, taky jste na sockách četli prázdninový varování pro ošklivý kluky? Jestli ne, tak dnešní insta holky se v cílový destinaci přihlásí na Tinder a vyberou si ráno místního kluka s hodnocením 4 a méně z 10. Tenhle kluk jim natěšeně ukáže to nejlepší ve městě, vezme je na oběd a taky do nejlepší kavárny na lattéčko se sójovým mlíčkem. No a když se přiblíží večer s ním velká očekávání… domluví se ta stejná slečna na Tinderu s klukem s hodnocením 10/10 na žhavou noc.

Tak, teďka si o mě myslíte, že jím strnady v koňaku a ještě jsem insta bitch, takže to zakončíme tradiční Psicí. Jedním z našich cílů bylo něco jako místní pobočka ubytovny ROH. Fakt to tam vypadalo úplně stejně – od dřevěných chatek s vyglajdanou rychlovarkou s povolením zabíjet až po fotbalový hřiště a rybníček. Správce téhle rekreovny se jmenoval Sigurd (nebo nějakým podobným bizár jménem). U rybníčku se v zimních bundách klepe indická rodina, kterou Sigurd při oblídce areálu pozdraví s empatií supa čekajícího na mršinu.

„Jó, minulej týden tady byli Fini a ti se koupali i v 15 stupních“ prohodil Sigurd. „Češi na ně koukali vyvaleně jak ti Indové. Vy se asi taky koupat nebudete, co?“ zeptal se bodře Sigurd a zadíval se na moje promodralé rty.

„Ještě uvidím,“ odpověděla jsem nadutému Sigurdovi a naschvál si sundala mikinu, i když to pro mě fakticky znamenalo riziko omrzlin.

Večer začalo slabě, ale o to víc nepříjemně pršet a později se zvedl se vítr. „Je mi to jedno, tohle je otázka národní cti!“ rozrazil dveře naší chatky Žmur v plavkách a hodil šipku do rybníčku, hned před Sigurdem pokuřujícím v tílku a trenclích před administrativní budovou. „Hmmmmm“ vyfoukl Sigurd spokojeně oblak kouře. „Z toho kluka jednou něco vyroste!“ „Fin.“ pokývala jsem a zabalila se těsněji do deky.