pátek 20. prosince 2024

Všechno bude dobrý

 

Vím, je to laciný, psát vám před Vánoci dojímavý příběhy. Když ale nic jinýho se neděje.

Jsem vánoční Grinch. Nebyla jsem taková vždycky. Jako malá holka jsem Vánoce zbožňovala stejně jako každý děcko těšící se na prostý materiální obohacení. Děda řezník měl doma pověšený na provázku kapří měchýře. Jestli je mezi váma někdo řezník, tak mi možná vysvětlíte racionální důvod proč. V opačném případě zůstávám u teorie, že to byl dědův výstřelek a netradiční vánoční dekorace. Já to milovala. Jakmile byly na provázku měchýře, znamenalo to, že už za pár dnů dostanu kousavej svetr, stovku v obálce od babičky a možná i mončičáka.

Pak se ze mě stala pubertální nenáviděčka všeho včetně Vánoc, a ještě potom holka, co si na dárky sama sobě radši vydělá, než aby dostávala něco, co nechce (věřte, že jsem tak úzkoprofilově zaměřená, že šance trefit se do mě se podobá šanci, že dostanete po hlavě padajícím asteroidem). Pak jsem je teda vzala pár let na milost, protože malý děti, skrz který to můžete prožívat. Ale už nemáme ani ty malý děti, i když jsou stále ve věku, kdy vítají materiální obohacení spolu s inzulínovým šokem z nemístný spotřeby cukroví.

Mně Vánoce serou. Přijde mi, že to je konzumní past a dny úplně zbytečnýho volna, kdy je venku hnusně a lezavo, takže bych si tuhle dovolenou s chutí převedla radši na červen nebo babí léto. Nevěřím pohádkám, nepřeju smrt kaprům a nelíbí se mi časovaný vánoční dobrý skutky. A ještě k tomu mívám okolo Vánoc peak sezónního padání vlasů (letos budou asi velký mrazy, jestli mi teda doroste aspoň půlka zimní srsti, co mi vypadala poslední měsíc). A peak podzimní chandry.

Letos jsem měla svou podzimní depku tématicky zaměřenou na stáří. To je letos vůbec moje téma, dlouhodobě spojený s tím, že mě měli rodiče pozdě a nemám sourozence, se kterým bychom si mohli intenzitu mých rodičů nějak spravedlivě rozložit. I moje imaginární ségra od toho dává ruce pryč.

Těžko říct, jestli je to náhoda, nebo selektivní vnímání, ale v mým bezprostředním okolí abyste pozitivní seniory pohledali. Pokud mezi ně neřadím Emovy rodiče nebo když mezi seniory nezařadím šedesátiletou kolegyni-steampunkerku, která vypadá jak postavička z japonských kreslených seriálů a má manžela mladšího, než jsem já. Protože ta je mentálně mladší než třicítky z kanclu, co řeší botox, penzijní připojištění a recepty na nízkotučný bábovky.

Takže kromě steampunkerky, Vivienne Westwood a Demi Moore nemám žádnej vzor a na co se těšit, až budu stará. Všechny ostatní starší ženský, než jsem já mi jen říkají: „Sraz v 8? Na to už budu unavená.“ „Si myslíš, že tě bude bavit sex po 50? Pchá.“ (a přesně ten pohled, jakým vás zasloužilý matky obdaří, když jim vykládáte, jak se vrátíte po půl roce mateřský do práce).

Včera jsem se vracela ze srazu ve městě. Čekala jsem na bus na Želivárně, když se tam přibelhala babička. Taková skřítkovská, protože mi byla tak do pasu. Dlouhej kabát, hole, taštička kolem krku. Úsměv od ucha k uchu. Nevím, jak by se dostala do Malešic? Ví, že tam jede 188. „Jedu za kamarádka. Poprvé.“ vysvětluje ta paní lámavou češtinou. Přijela 188 se svým typickým řidičem týhle linky, to znamená nervní přednasranej týpek, kterýmu naskočí žilka pokaždý, když nastoupí někdo se sváčou nebo handicapem a on kvůli tomu musí odjet s dvouvteřinovým zpožděním. Teď mu ta žíla musela prasknout, protože se aktivně snažil mě hned dvakrát rozlisovat mezi dveřma, který jsem držela, aby ta moje paní mohla nastoupit. Všimli jste si? Adoptovala jsem si ji na první pohled.

Pak bylo potřeba proklestit jí místo mezi lidma se stromkama a taškama, protože Vánoce neasi, všichni musíme křečkovat, aby to bylo jak z reklamy na colu. A fakt ne, tahle kabelka nemusí sedět na vlastním sedadle, může si paní sednout? Moje paní se nezlobila ani na řidiče ani na sobecký lidi, pořád se usmívala a pak mi řekla: „Všechno dobře dopadne. Všechno bude dobrý.“

Na Plaňanský stejně komplikovaně vystupovala, protože řidič nejspíš považuje za zlatý standard vystupování za jízdy, abychom se na ty svátky moc nezdržovali. Ale pořád se usmívala, protože jela přes celý město za kámoškou a byla pevně rozhodnutá se za ní dostat, i když to bylo pro běžnýho člověka ekvivalentem meziplanetárního letu na Mars. „Tak tady to je“ rozzářila se před jejím domem, jako kdybychom stáli před palácem Dalajlamy v Lhase. „Děkuju, děkuju. Všechno bude dobrý!“ zopakovala a mávala mi na cestu.

Tak tuhle paní si beru jako vánoční dárek, jako zateplený froté fusekle pro mozek, kterej se mi občas zimomřivě klepe v mrazivý beznaději. Teď už mám tři: Vivienne, Demi a skřítkovskou vánoční babičku s nezlomnou vírou, že všechno dobře dopadne!

 

 

40 komentářů:

  1. Bohužel. Vánoce se slaví v zimě, protože u prvních zemědělců stejně bylo hovno co dělat, tak aspoň slavili. Ale žijeme v moderní době. Stačí se odstěhovat k protinožcům. Viděl jsem v jednom australským filmu, jak měli vánoční stromeček uprostřed léta. Působilo to trochu nezvykle, asi jako kuře v čokoládě, ale člověk si určitě rychle zvykne.

    Navíc tam mají město Coober Pedy, kde se těží opály. Je to uprostřed pouště, není tam žádný pramen vody a lidi bydlí v domech v podzemních jeskyních, kde je chládek. V okolí točili Mad Maxe 3.

    Jako pozitivní seniorský vzor bych nabídl moji matku. Ne, že by byla přímo pozitivní, jen na to kašle.

    Její první velká radost je, že přežila všechny sportovní vejtahy svého mládí, namachrovaný spolužačky a doktory, co jí věštili špatnou budoucnost. Koho nepřežila, toho vidí ploužit se o berlích, holích a chodítkách, zatímco ona si samostatně jezdí na kurzy do Prahy.

    Ne, že by se přímo radovala, spíš s uspokojením prohodí: "Ten mi řekl to a to a teď se sotva plouží, blbec."

    Sám můžu přispět. Můj nezájem o sport má nečekaný benefit. Tam, kde se Dejdar staral, jestli to v jeho věku "ještě dává", mě je to úplně jedno. Jestli na mladý kolena nepodáváš žádný výkony, tak s věkem nic neubejvá. Vše při starým, jak to vždy bylo.

    No a ještě jsem si úplně nezvykl, že už nechodím do školy, tak když nedávám pozor, tak řeknu místo kolega spolužák. Až jednou umřu, tak budu strašit v nočních autobusech a říkat "spolužáci ze hřbitova jsou děsní páprdové".

    Druhá mámina věc jsou kurzy. Za komančů nemohla studovat, co chtěla, tak teď chodí pořád na nějaké výtvarné kurzy, nemá na to kreslení dost času a tak má pořád spoustu plánů.

    Pak má zahrádku, kam chodí vypnout a chalupu. Do toho ještě pracuje pro firmu, kterou kdysi zakládal její kolega a teď ji vedou jeho děti.

    Pro srovnání - její dávná kolegyně sedí doma a studuje škrábance na kuchyňský lince a snaží se z nich určit, jestli jí tam lezou sousedi a tu linku ji poškrabávaj. Definitivní důkaz zatím nemá.

    Jiný známý zase lovily chlapy, i když za chvíli těch pár, co podávali inzeráty všechny znaly. Ale tak vedly takovej večnej teenagerovskej život.

    Můj oblíbenej psychiatr měl v mládí obrnu, s věkem kvůli tomu začal mít bolesti a skončil na vozíku. Ovšem říkával, že se raduje z toho, co mu zbylo. Pořád byl na něco zvědavej, pořád měl nějaké plány a když nějakej splnil, tak si dal hned další cíl.

    S tím sexem mi to připomělo, jak ve francouzským rádiu doktor vykládal o pacientce, který bylo přes šedesát, když se zamilovala a začala prozkoumávat věci, které se většinou prozkoumávají někde kolem dvaceti a jeho se jakožto doktora mohla ptát. Tak si nebuď moc jistá, třeba budeš jak vesmír, co se rozpíná s věkem čím dál rychleji.

    Těš se, co s věkem přijde. Třeba budeš na starý kolena babička-drsňačka, jak Linda Hamilton. Jezdit na motorce, budeš vyrýsovaný bicepsy, zacházet se zbraněma jako profík a rozbíjet všechny roboty, co se nechaj chytit.

    A propos? Ta babička z busu byla Ukrajinka?

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi

    1. Nic proti zpestření nudný dlouhý zimy. Ale na to je ještě brzo, to by se mělo uspořádat někdy v druhý půlce ledna, kdy už má těch sněhů a mrazů člověk plný zuby. Jen bych to nesměřovala na koledy a dárky, ale na teplo a věci, co člověka zahřejou. Každá rodina by celej rok místo dárků kompletovala seznam věcí a dřeva, ze kterých by se pak udělal pořádnej požár. Štědrovečerní večeře by bylo superpálivý thajský kari. Všichni by se oblíkali tak, aby byli hot.

      To je fajn přístup, tvý mámy. Stačí zůstat konzistentní a tvrdošíjně fit a stát se umělcem, na to není věkovej limit. Možná je tak v kondici právě jako karma těch debilních spolužáků.

      Se sportem to mám stejně - na objektivně měřitelný disciplíny jsem byla odmala úplně levá. Teď dělám jen jógu a siláč a tam se taky s nikým neměříš a naštěstí ani nejsou fit hodinky, co by ti kontrolovaly hladinu zenu v mysli (a kdyby byly, tak je nemám stejně jako jakýkoliv měřidla, který mě jen stresujou). Teď mi zrušili hodiny silovýho tréningu, ale zas mě to vykoplo z komfortu při hledání jinýho pohybu. Zítra jdu na hodinu MMA.

      Jo, já zatím pořád mám na co se těšit. Spousta plánů na příští rok. Jen o sobě mám pochybnosti, že kdyby mě sejmula nějaká nemoc, tak bych nebyla ten pozitivní psychiatr. Jsem netrpělivá a vyhnala jsem si postupně laťku dopaminového uspokojení zbytečně vysoko.

      Tyjo, Linda budí respekt, ale motorky a zbraně nemusím. To by muselo dojít k nějaký radikální proměně osobnosti. Mně bude stačit, když budu potrhlá a budu znát dostatek potrhlých lidí, abych si v tom nepřipadala osamělá.

      Vymazat
    2. Jo a ta babička asi byla Ukrajinka. Nebo Ruska, kdoví, když mluvila česky s tvrdým přízvukem. Taky mohla být klidně Bulharka od Varny - mám jednu známou, která je z té oblasti a i když tady žije už milion let, tak ji pořád neznámí lidé zařazují na Ukrajinu. Prý mají takhle tvrdý přízvuk jen Bulhaři od moře, ti horští a vnitrozemští mluví úplně jinak.

      Vymazat
    3. Vánoce byly docela jistě původně slavnosti zimního slunovratu (kterej byl včera). Koncem ledna už je o hodinu delší den. - Ale s tím dřevem nejsi tak daleko od pravdy. Ve Francii a Anglii (a třeba ve Vietnamu) maj dodnes zákusek Vánoční poleno, což je roláda nazdobená jako poleno. Před tím se totiž do domu přivezlo velký poleno (spíš kus kmene) co mělo hořet 7 dní.

      To "hot" myslíš jako, že by matka a dcery byly v nějakým síťovaným body a s ouškama Playboye a táta se synama v lehce propoceným dresu, se strništěm a přiospalí? Jen nejmladší syn v oblečku ministranta, kdyby zaskočil nějakej farář? Tak to je zatím nejoriginálnější představa vánoc, co jsem kdy slyšel.

      Ale jinak asi chápu. Jedna známa taky moc nechápala, proč jsou na sebe lidi falešně hodný, když jinak jsou jak psi. Proto neměla vánoce ráda ona. Dárky jsou asi jen fenomén poslední doby. Znáš ten obrázek od Lady, jak chudí aspoň ukazují dětem stromek přes okno. To je sto let a něco, byli rádi, že je na jídlo. Spolužák ze základky měli chudou matku samoživitelku, ti dostali na vánoce svetr a dost. Sice jsme o tom žertovali, ale bylo nám to blbý.Je to jak ty Kingovy chudý spolužačky.

      Dobrý by byly hodinky, co by se rozsvěcely podle toho, jaký máš zrovna otevřený chakry a když by náhodou byly otevřený všechny, tak by to zacinkalo jako jackpot a pak by přišel gong.

      Jdeš na MMA, jako zápasit? Tak to je pecka. Když soupeře náhodou zabijete, musíte ho pak taky sníst?

      S tou nemocí si nelam hlavu. Stejně bude všechno jinak a ty budeš starší, tedy zkušenější a něco vymyslíš líp než teď. Třeba budeš ta statečná trpitelka, která bude všem dávat pocit užitečnosti a pak je bolestínsky prosit o klid, protože máš migrénu. Oni se budou snažit dělat své povinnosti co nejtišeji, aby nerušiliu, v celém bytě bude ticho a ty budeš mít klid na sjíždění porna.

      Recept na štěstí je se nemít moc dobře. Pak ti každá blbost udělá radost a ten systém dopaminovejch odměn funguje perfektně jak má. Za světovejch válek je propad sebevražednosti - když se sotva najíš, není čas na existenciální depky. (A kdo se chce zabít, přihlásí se do armády či se dá na odboj a skončí ve statistikách mezi hrdinama a ne zoufalcema).

      Proto byla ta babča asi tak spokojená. Všímá si drobných radostí, jako že na tebe nepadaj žádný bomby. To my ani nepostřehneme.

      A.P.

      Vymazat
    4. Pravda, vánoční poleno znám z Paniky v městečku. Chutnals ho někdy? Zní to vydatněji než 7 dnů doutnající dřevo.

      Jo, s tím hot jsem to myslela v tomhle duchu, ale díky za dokreslení. Myslím, že každý by měl hned několik hot kostýmů podle toho, kam by se chystal na návštěvy - jinej do kostela na půlnoční pro faráře a jinej na vánoční večírek.

      Tu MMA lekci jsem prokaučovala. Ale jdu tam příští neděli, tak napíšu víc. V nejhorším dostanu přes držku, ale pochybuju, že mě bude někdo bude chtít jíst. Ono je to fitko kousek od nemocnice, takže si můžu troufat chodit i na tyhle disciplíny.

      To je fakt, problém až moc dobrý karmy. A taky dopaminový dezerty, který jsem poslední dobou konzumovala a ono je pak těžký se přepnout do módu raduju se z toho, že můžu sedět na gauči a jíst cukroví. Ale to dám. Btw. jak jsme se bavili o tom Meisnerovi, tak bude v květnu další workshop. Kdybys chtěl víc info, tak se ozvi přes mail, pošlu ti. To je jeden z dopaminových dezertů, na který se těším v dalším roce.

      Vymazat
    5. Jo, chutnal. Ona to je v podstatě roláda z piškotovýho těsta, jen s vrstvou krému i zvenčí. Silnou, protože se do toho dělaj rejhy, jakože to je kůra.

      S MMA budu držet palce a když pak už nebudeš psát, tak za tebe zapálím svíčičku. Neorganizuje to mafie, jako v Pulp Fiction?

      Nebo neprodávají to jako package? Kurz, léčení, pohřeb, sirotčí důchod pro děti a advokáta, kdybys naopak vyhrála. Připomnělo mi to ženskou, co učila anglinu v Saudský a byla tam v kontaktě s profesionálními žolkdáky, co válčili v Afgánistánu. Oni ji nabízeli nějakou ještě líp placenou práci tam a s rozzářenýma očima jí líčili, jak je k tomu navíc výborný pojištění na nejrůznější zranění. Ona viděla jen jizvy a pahýly, co by pak měla, a odmítala.

      Problémy přežití nejsou nikdy daleko. Stačí zajít na Pragulic, připlatit si za nocováni v krabici pod mostem nebo bitku o žebrací místo a hned to máš přenastavený.

      O toho Meisnera si napíšu.

      A.P.

      Vymazat
    6. Mňam. Jen jestli je toho fakt poleno, tak si dovedu představit, jak mi je z toho za chvíli blbě (ale stejně si přijdu s talířkem pro další kousek polínka). A jak to po Vánocích letí do konťáku, protože mi to zničilo komplet celý zažívání.

      Myslím, že to MMA nakonec bude spíš trapas. Něco jako ty zážitky "vyzkoušej si být na jeden den ošetřovatelem tygrů v ZOO" atd. Že jak by mělo dojít na nějakej reálnej kopanec, tak lektor vyděšeně zavolá na policii, že má nezvladatelně agresivní klientku a pak dostanu pepřákem, kterej si pro tyhle účely schovává za gumou trenclí. Ale dám vědět, třeba se pletu.

      Vymazat
    7. Myslím, že Žmur by maminku zachránil a polínko spálil ve svém výkonném zažívacím traktu.

      Kdysi nějakej pouliční rváč zašel na tréning nějakýho karate. Všichni tam uctívali jako guru nějakýho poloslepýho mistra, šeptali si, že mistr ty pohyby slyší a proto se nedá porazit. Pouliční rváč na to moc nevěřil. Přijal challange, postavil se mistrovi, vypálil mu ji pěstí jako v baru a mistr se válel na zemi. Pak už ho tam neměli rádi.

      Jestli se ti podaří lektorovi nacpat pepřák do zadku, nezapomeň se pak poklonit, jakože respekt k soupeři.

      A.P.

      Vymazat
    8. Mám jediný ambice: nepřijít o zuby a nic si nezlomit. Nemám moc zkušeností s pouličníma bitkama a se svou muskulaturou asi zůstanu u toho, že po vzoru Forresta Gumpa umím rychle utíkat, když je to potřeba.

      Vymazat
    9. Na bitku je asi nejlepší krav maga. Navíc tam taky učej, že nejlepší je se boji vyhnout. Ale taky učej seknou prstama přes oči, kopnout do kolene ze strany a třeba kopat do koulí.

      Holky na to nejsou zvyklý a kopou malou silou. Musí se kopat naplno, jakoby jsi chtěla odkopnout hlavu. Po kopanci do koulí tě nikdo nedoběhne.

      A.P.

      Vymazat
  2. Takové babičky (i dědečkové) jsou vzácné, měli bychom si je chránit jako kulturní památky. Ale ony to mají od narození, věk nerozhoduje... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud to mají od narození, jako se rodíš s hudebním talentem nebo zelenýma očima, tak to je marný, tím se nestanu. Ale třeba se k tomu dá právě i nějak dopracovat, a tam by mohla být ještě šance. Když začnu teď.

      Vymazat
    2. Dávej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.

      Ty a ta babča žijete ve stejným světě, jen ona ví, že může být daleko hůř a ty si to neuvědomuješ.

      A.P.

      Vymazat
    3. Řekl A.P. a venku se zablesklo. Lampa začala blikat a v policích se tiše třáslo nádobí. Někdo zazvonil a když nikdo neotevíral, podstrčil pode dveřmi proroctví na pergamenu spolu s jehlou, abych ho mohla podepsat krví.

      Jo a teď offtopic, ale myslím, že to oceníš. Včera jsem četla super článek o K.J. Erbenovi. Jeho rodiče si postavili dům na místě spálené chalupy a po celém okolí se mu přezdívalo "dům mrtvých dětí". Erbenova matka porodila asi 7 dětí, který umřely po porodu, nebo nejpozději do jednoho roku jako batolata. Pak se jí narodila dvojčata, dva neduživí chlapci, z nichž jeden umřel během pár dnů. Ten druhý byl Erben.
      Celý dětství byl odstrčenej od vrstevníků jako ten divnej průsvitnej chlapec s propadlým hrudníčkem, protože měl navíc tuberkulózu. V dospělosti i jemu umíraly ženy a děti, z čehož začal trochu vyšilovat. Ten chlap byl víc tam na druhým břehu než tady.

      Vymazat
    4. Kdysi jsem chodil na herecký kurzy v centru Londýna. Bylo to něco jako lidovka pro dospělý. Velkej, lehce industriální barák. Okna jak v továrně. Učebna byla prázdná místnost se židlema u zdi. Bylo odpoledne, najdnou se nebe zatáhlo, vše potemnělo a pak začala bouřka. Blesk za bleskem a šílený rány. Všichni jsme ztichli a jen poslouchali a mlčky koukali po sobě. Bylo to takový atavistický, jakobychom zase byli v pozdním neolitu a veškerej technickej pokrok nic neznamenal. Trvalo to tak 20 minut, půl hodiny. Pak blesky pomalu přestávaly, začalo se to pomalu protrhávat, zas bylo venku normální světlo a nám se ještě chvíli ani nechtělo mluvit.

      Francouzsky se takovému spontánnímu ztichnutí říká "un ange qui passe" (prošel tu anděl).

      To jsi mi připomněla s tím blejskáním. Podepsané proroctví bude řádně zaevidováno a sám Kafka ho uloží do kartotéky. Hned vedle poslední jeseninovy básně, psané krví den před sebevraždou. Oni mají takovej originální evidenční pořádek.

      S tím Erbenem je to teda pecka. - Člověk přemejšlí, co je strašidelnější, jestli jeho život nebo tvorba. Dneska jsem byl po nákupech a vzpomněl si na něco o čem jsme si psali a napadlo mě, že bych si to měl někam napsat a teď zaboha nevím, co to bylo. (Kluková to nebyla) Tohle je dost podobný. Člověka napadá, kolik těch duchů tam žilo s nima a kolik jich malej Karel Jaromír běžně vídal.

      Jedna dědova ségra měla tuberkulózu, ale vyléčila se z toho ležením. Ležela pak v podstatě celej život. Znal jsem ji jako dítě jen v posteli nebo v županu.

      A.P.

      Vymazat
    5. Bouřky jsou skvělý. Mám takovej zvláštní zážitek z dětství, kdy jsem byla sama doma a byl u nás můj nejlepší kamarád, bylo nám tak 5-6. Ten druh kamaráda, kdy jsou rodiče rádi za přátelství malýho introverta, ale nevědí, že si spolu hrajete na altánem na doktora.
      Musel už jít domů, ale venku byla bouřka a krátce když odešel, tak byl slyšet obrovskej hrom. On potom zvonil, ale já se dívala z okna a bála se otevřít, protože jsem si myslela, že je mrtvej. Nakonec jsem ho asi pustila, protože si pamatuju, jak mi říkal, že do něj uhodil blesk. Pak jsem ho brala, že je napůl mezi dvěma světy a trochu se ho bála. A pak se odstěhoval do Německa a už nikdy jsme se neviděli.

      Tak to hodně štěstí a dobrou paměť, protože kromě Klukový tady jelo hodně věcí a duchařina to byla aspoń částečně skoro vždycky. Od britský královský rodiny po Bulovku a Heydricha.

      Dřív se ta tubera takhle léčila. Ležením, nebo ležením s pytlem písku na hrudi. Když jsi totiž ležel nehnutě, plíce sebezáchovně opřádaly ty kaverny jemnou tkání. Ale pohybem a zrychleným dýcháním se ta jemná vlákna trhala.

      Vymazat
    6. Jen jsem postnul toho Erbena, tak byl v TV nějakej Petr Nováček, komentátor z ČRo. Starej chlap, skoro osmdesát. Krásnej asi jako když onkolog řekne kolegovi "To je krásně rozvinutej nádor". Kulatý záda a nasazení krku jako u Spejbla, odstávající uši, každé oko trochu jinam, povislé tváře, lalok a pusa jak rozšláplej pomeranč. Ale to kouzlo je v mimice a nasvícení. Hodil by se do Erbena, do filmu Labyrint s Connelly jako klepadlo, jako chrlič na Notre Dame ze Zvoníka u Matky Boží či na nejošklivějšího ze sedmi trpaslíků.

      Zkusím ho o vánocích nakreslit.

      Mě hraní na doktora úplně minulo. Dávali nás odjakživa se ségrou najednou do vany, tak nebylo co objevovat. Navíc tehdy se malý děti nechávaly běhat na koupalištích nahaté jak na Letní lidé, tak člověk věděl, že to tak vypadá všude.Že se tak budují speciální pouta na celý život jsem netušil.

      Ale s tím, že dostal zásah bleskemm, to je něco. Někomu to fakt nic neudělá.- U nás na chalupě byla jednou bouřka a když jsme pak jeli domů, tak tam byl strom s bleskem servanou kůrou. Udělalo to na stromu spirálu a kůra ležela na zemi. Tak jsem nějakou sezbíral a dodnes ji mám doma. Když se ji dotknu, tak se vždy usmívám, ale nemůžeš se jí dotknout kovem, to se na čas "vybije".

      Nikdy se nezmiňoval o nějakým imaginárním kamarádovi, něco jako Dannyho Tony v Shiningu? Holkách, co si s ním chtějí hrát navěky? Nepohybovaly se u vás skleněná zvířátka na polici ani se nestavěly mince na hranu?
      ----

      Možná to bylo něco o psaní na blog mrtvé Lišky. Musím si koupit notýsek na tyhle věci a záčít to nějak všechno zapisovat. Znáš písníčku Dobrou noc liško? To je o skutečný lišce, ale jakoby to kousem patřilo k sobě. Včera jsem viděl ponožky s vyšitou Liškou, ale radši jsem je nekoupil. Co kdyby, že...

      Teta se takhle vyléčila, ale byla tam atmosféra jak ve Fanny a Alexandre. Pamatuju si, jak už byla po mrtvici, zvedala jdnou rukou tu druhou a zas ji pouštěla, aby převedla, jak je teď ochrnutá.

      A.P.

      Vymazat
    7. Petr Nováček je vizuálně vděčnej subjekt. Pak ještě Gabor Mate vypadá jako někdo, kdo by ve ztělesněný Kytici neměl chybět.

      Já neměla sourozence. Na koupalištích to asi bylo podobný, ale myslím, že v těch 5-6 už byli všichni vrstevníci oplavkovaný. A batolata tě v tý době nezajímaj, i když jsou třeba jen o 3 roky mladší. Je to vtipný, jak se postupem života rozšiřujou nůžky věkovýho rozdílu mezi partnery, ale asi i kamarády, který považuješ "ve stejným věku". Pamatuju si na dobu, kdy chodit s o rok mladším cucákem byl akt všeobecného maloměstského odsouzení (někdy kolem těch 14 až 16).

      Ale myslím, že toho kamaráda blesk nezasáhl, jen si to v tý chvíli myslel. To je vlastně pointa, která mě vůbec nenapadla - že by ho to fakt trefilo.

      Jo, psaní na blog mrtvé Lišky si pamatuju. Je to jako nechávat vzkazy na dveřích a dopisy ve schránce u domu, kde už nikdo nebydlí. Taky si na ní často vzpomenu, když vidím obrázek lišky.

      To je drsný, s tou tetou. Celej život ležíš, člověk by si řekl, že takhle trhneš rekord - člověk se neměl kde stresovat, huntovat, chytat opakované infekce a ošoupávat si klouby. Ale pak tě to trefí. Ale možná je to naopak menší šok, než když ti to podělá a radikálně změní rozjetej život. Moje sestřenice trávila v nemocnici celej život od 2 let a nebyla z toho nešťastná.

      Vymazat
    8. Matého jsem neznal, ale do Kytice by se hodil. Vypadá jak z nějakýho kreslenýho filmu, ale nedokážu si vzpomenout, jestli jsou ty protáhlý ksichty nějaký duchové nebo mluvící stromy/bedly. Navíc má pusu, jakoby pořád opatrně potahoval za slámku od drinku. Nejspíš Ayahuasca colada nebo Sex on the ayahuasca.

      Stresu měli bohužel i tak dost. On už si je režim našel a na co se doma podívali, to jim připomínalo ztracenou skvělou minulost a tím bezvýchodnou přítomnost.

      Co bylo sestřenici, že byla furt v nemocnici, jestli to není moc osobní?

      S mladším partnerem v tom věku je problém, že ve stejným věku vypadá kluk skoro vždy jako cukák a holka je už mladá slečna. Dokonce vlivem stresu holky "dozrávají" ještě dříve (aby se rozmnožily co nejdřív) a kluci o něco později (aby měli víc času si zařídit lepší postavení), takže se rozdíl ještě zvětšuje.

      Když si pak starší ženské začínají diskrétní aférky s mladšíma partnerama, tak je to zas o tom, že sexuální drive mají oba větší, aby se kluci protlačili přes handikap cucákovství (když starší chlapi už začínaj mít po sezóně) a ony aby využily tenčící se možnosti se rozmnožit, což dříve nebylo potřeba, protože jestli něco mladý holce nechybí, tak to jsou nabídky na sex. Nepotřebuje vytěžit každej náznak zájmu, ale protřídit je.

      No občas si jen lidsky rozumí. Perfect-matches taky neběhaj po ulicích po stovkách.

      A.P.

      Vymazat
    9. Maté by se ti líbil, protože se dost věnuje traumatům z dětství a nejspíš by měl podobnej názor na střelce z fakulty. Mimochodem, té podoby s Jiříčkem z Pitavalu jsem si všimla taky hned jak zveřejnili jeho fotku. Jinak se ho nesnažím omluvit ani z něj udělat ďáblova poskoka, víceméně asi souzním nejvíc s tím, že pohledů a "pravd" na tu věc je fakt hodně, od motivů, přes spolužáky, jejich rodiče, jeho matku, profesionalitu policejního zásahu...nikoho z tohoto okruhu neznám, takže neznám ani jeden autentický střípek.

      Sestřenice měla genetickou poruchu, která ti rozežírá plíce. Ve 30 měla první transplantaci a za 10 let tělo ty nový plíce znova oddělalo. Zjistilo se to v jejích 2 letech a buď byla v nemocnici ambulantně, nebo na delší dobu-trávila tam ale velkej kus života. A do toho vidíš, jak ti za tu dobu kámoši z nemocnice se stejnou diagnózou postupně umírají.

      Nevím, možná je to tím, že mám syna. Ale mladý kluci mi přijdou hrozně asexuální, i když jsem asi v tom targetu, že by měli. Kdybych nebyla zadaná, tak bych si stejně nerada kazila sex tím, že si připadám jako něčí matka. Tyhle asociace si ráda odpustím i za cenu, že přijdu o nej sex života.

      Vymazat
    10. Já jsem si našel video s Matém a působí dobře. Poslouchal jsem jenom kus, ale znělo to, že to má hlavu a patu, i když to jsou asi známý věci. Až budu potřebovat vyplácat data, tak si něco nastahuju.

      Pohledů a "pravd" je sice hodně, ale zároveň je jen jedna pravda. Pravda (myšleno celá pravda) je jen jedna, protože realita je jen jedna a pravda je definována jako přesný popis reality (ať už ji známe či ne). Ty "každý má svou pravdu" jsou jen část pravdy, mohou a nemusí být pravdivé samy o sobě, ale i když jsou, tak v širším kontxtu může být ještě pořád všechno jinak.

      Kozák-story je rozporuplná už v hlavních obrysech. Vražda mimina a střílení na fakultě se psychologicky navzájem vylučují. V jednom se mstíš společnosti v druhém rodičovi mimina. Jedno je pácháno otevřeně všem na očích, druhé pokoutně. Vražda mimina ohrožuje dlouho připoravovaný "hlavní projekt" střelby na Fildě, musela by být impulsivní, jenže s tak dlouhodobou a promyšlenou přípravou Kozák impulsivní nebyl.

      ----

      S tím umíráním ta nemoc tvý sestřenici dělala vlastně to samý jako stáří dělá ostatním. Fialová říkala, jak jí pomalu odchází známí jeden za dryhým. Nám takhle na vejšce zas vyhazovali spolužáky, se kterejma se dalo o něčem mluvit. I když se to nedá srovnat, taky měl člověk pocit, že kolem tebe padaj jako vojáci u Verdunu. Kolika se sstřenice dožila nebo ještě žije?

      ---
      To, že ti mladí kluci přijdou jako asexuální je to zdaleka nejstandartnější. Normální ženská potřebuje chlapa, kterej bude oporou. Ne bejbítko.

      A.P.

      Vymazat
  3. Víc takovýchto dárečků :-)

    První část článku bych nejraději podepsala, včetně té podzimní depky ze stáří (aktuálně čerstvá pár minut před přečtením - už jsem si to i značila do poznámek na případný článek - jestli se mi podaří nahodit psací buňky) :-)

    Přesto - pohodové svátky, Psice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nomi, nahoď článek. Znáš to-sdílená staroba, poloviční staroba. Takže omládnem o desítky let!

      Vymazat
    2. Třeba budete stari jako Keith Richards a Mick Jagger. Lézt na stromy, padat z nich, posmívat se poserům, ukazovat všem fuckáče a fetovat už jen pro zábavu a ne pro duchovno.

      Nebo jako Debbie Harry a Cjher. Vymetat módní přehlídky, protože za něco luxusního ty vydělaný hromady peněz probendit musíte.

      A.P.

      Vymazat
    3. Klidně. Jen čím budu starší, tím budu víc fetovat pro duchovno, jako přípravu na smrt. Ať pak nejsem překvapená.

      Vymazat
    4. Znaš Grofa? Toho psychiatra, co experimentoval s LSD? Třeba by tu otevřel nějakej výzkumák přes LSD.

      A.P.

      Vymazat
    5. Psice, konečně mám chvíli oddech a psaní začíná opatrně naskakovat - takže přijímám hozenou rukavici a článek o starobě máš mít :-)
      A jo, už teď se cítím o kus mladší :-)

      Vymazat
  4. A to já to volno rád využiju. Trochu mi to kazí ten shon před tim, když se v práci každej snaží vyčistit stůl před koncem roku...
    Konzumní past mě nikdo nenutí si z těch Vánoc udělat, volno zbytečný nemůže bejt a na hnusno a lezavo dobře funguje střecha a čaj s medem. ;-)

    Galahad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No víš co, já jen každý rok svádím šílený souboje s dovolenou. To máš nejrůznější druhy prázdnin navázaných na dovolený, pak potřebuju týden pro sebe na impro, no a taky jsou super prodloužený víkendy třeba na babí léto, když je všechno zlatý, dozrávající a voňavý. Tak mi ty Vánoce pak přijdou takový, že je venku hnusně a člověk si to vybírá hlavně na to sezení s vaječňákem v ruce. Takže z toho pak vycházím jako starej škarohlíd, ale dovedla bych ty volné dny vytěžit líp během roku, kdy se dá chodit nebo dokonce ležet v trávě.

      Vymazat
    2. Soubojům s dovolenou rozumim, je těch prázdnin na našich usmolenejch pár tejdnů moc... Tam ta matika moc nematikuje, dokud v rovnicích nezačneš počítat s hlídacíma babičkama a dědečkama v důchodu...

      Vymazat
  5. Hlásím se mezi výjimky, snad mi to projde, vždyť na blogu skoro na nic nenadávám.
    No a sex je fajn i před sedmdesátkou, i když to zní skoro morbidně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezní! Naopak, to je skvělý a uklidňující, tohle číst. A nikdo o tom nepíše.

      Vymazat
    2. No, slyšel jsem varování, že i 80 letej pedofil může bejt nebezpečnej. Že může všechno. Tak i mezi neúchylama jsou nejspíš nějací dobře fungující osmdesátníci.

      A.P.

      Vymazat
    3. Ne, chtěla bych, aby to zůstalo v tom skvělým a uklidňujícím původním vyznění! Teď je to pokažený jak kvalitní stařenej rum s kofolou...

      Vymazat
    4. Jeden doktor říkal: "Na tyhle věci je potřeba se dívat z pohledu Věčnosti."

      Lepší je o tom přemejšlet, když je to vzdálený a jen teoreticky. Stejně nevíš, co tě čeká. Doopravdy nevíš. Stát se může cokoli.

      Teď připomínali tu střelbu na fildě. Poprvé řekli na plnou hubu, že kluka spolužáci ostrakizovali a ani neměl holku. Takže v podstatě šikana, kterou nikdo nechtěl vidět. Špatní rodiče, což taky nikdo nechtěl vidět. Učitelé psychologie, co hovno věděli o psychologii.

      A.P.

      Vymazat
    5. Ano, ale někdy si člověk potřebuje dát jen takovou malou infúzi radosti a víry, že to bude dobrý. Zvlášť, když tě defaultně média ujišťují v tom, že nebude. Že bude všechno na hovno. Já si to nemyslím, je to jen o úhlu pozorovatele.

      S tím střelcem je to otázka, jaké konkrétní závěry z toho vyvodit. Dává šikana morální právo zabíjet? Mají být všichni šikanovaní lidé pod dohledem terapeuta? Co když nechtějí? Je sociální povinností skupiny přijmout mezi sebe i týpka, kterej je divnej a nikdo s ním nechce nic mít?

      Vymazat
    6. To je právě ta krása toho všeho: I okamžiky štěstí jsou nevyhnutelné. Ten systém dopaminových odměn se stále přenastavuje na větší a menší citlivost. Takže, když je málo objektivně dobrýho, tak máš větší radost z prkotin. (Opak znecitlivění na drogy) Rocková hvězda má vše, co by kdo mohl chtít - a prostřelí si z bezvýchodnosti hlavu. V gulagu dostal Denisovič omylem dvojtou porci a usínal s pocitem, že měl dobrej den.

      Ten závěr je trošku někde jinde. Už jsem tu psal o seriálu Fargo. V druhý sezóně jsou Blunquistovi. Ona je holička a pořád něco hledá v self-help. Manžel je řezník. Na konci jí říká, ať se nesnaží zlepšovat, protože je dobrá taková, jaká je, protože věci "nejsou lepší a horší, ale prostě jenom jsou."

      I některý moderní psychologové se to snažej vysvětlit.

      Když v tom pořadu mluvila matka tý jedný zastřelený a říkala o střelci, že je čirý zlo, tak je to v řádu věcí, že takhle uvažuje. Zastřelej ti dceru, pro normální lidi smysl života, trpí jak zvíře,jak nemít takovejhle názor.

      Ale aby to vykládal nějakej Orko Vácha, kterej učí etiku, to už je na pováženou. On by to měl všechno znát.

      Jednou jsem četl o nějaký ženský, co ztroskotala. Držela svoji dcerušku a nakonec ji pustila a ta se jí utopila. Strašně si to vyčítala, jenže ona ji ve skutečnosti udržet nemohla. Námahou se v svalech tvoří kyselina mléčná, bolí to čím dál víc a nakonec se sval uvolní.

      Na toho kluka se taky nakládalo víc než snesl. Kdyby matka tý zastřelený řekla, že by ho klidně zabila, tak to všichni chápem... jenže přesně takhle uvažoval i Kozák. A jsme sami proti sobě.

      Když vezmeš na chvíli za svou teorii, že zlo neexistuje, za vším je dobrej úmysl, tak to vypadá na sebevraždu bojem člověka, kterej neměl pro co žít. Stál sám proti davu.

      Otázky o právu zabíjet, či povinnosti skupiny někoho přijímat či nepřijímat jsou mimo mísu a postrádají smysl. Tam nejde o tu skupinu. Tam jde o tu školu, protože tam maj být autority.Skutečné autority,znalostmi a ne jen funkcí. Ve filmu v Posteli s Madonnou je scéna kde Madonna (tehdy 32 let) jde za svýma tančníkama, který si až moc dobírali jinýho a říká jim, že on nemá takovej krunýř, že na něj takhle moc nemůžou,že to není nadržování a "že se k sobě všichni navzájem musí chovat s respektem a ohledy k lidské důstojnosti."

      Madonna byla sice provokatérka a děvka, co kdo chce, ale taky šéfem skupiny a nebylo v jejím zájmu, aby jí tam mladí tanečníci uklovali jednoho z nich ani aby ten udělal něco zoufalého nebo třeba jen utekl.

      Jaktože to Madonna dokonale chápala ve 32 letech a na celý renomovný škole plný psychologů, filosofů a etiků to nechápal nikdo (aspoň z těch ve funkci)?

      Holky, co šly po gymplu na peďák nám říkaly, že to je dobrej gympl. Jenže v průběhu let se tam měnili studenti a pedagogové, ale fungování se neměnilo. Instituce mají setrvačnost.

      Filda je od padesátejch let víc uvědomělá než kompetentní. Po revoluci také, protože přístup zůstává i když se vymění ideologie. Uměj odříkávat poučky,ale chybí jim hlubší pochopení, zodpovědnost a ohledy.

      Napohled Kozák vypadal normálně. Na fotce se podobá herci Michalu Peškovi, co hrál Jiříčka v Pitavalu. Tak to bylo všechno jen o chování jedněch a druhých.

      Nikdo nemůže tvrdit, že se k němu na škole chovali s respektem a ohledama a tak vzal hromadu zbraní a šel ze samé radosti ze života střílet po všech okolo. Tak věci prostě nefungujou.

      Jestli tam mají genger studies, co z úchylů dělají vzory a heterosexuálů úchyly, jestli tam mají kastrující feministky, jestli univerzita funguje jako trafika pro kamarádíčky, tak pak tyhle věci nepřichází odnikud. Kozák taky mohl spáchart skutečnou sebevraždu. V čem je objektivně lepší, že se vám na škole zabíjej kluci místo aby stříleli po jinejch? Až na počet obětí v ničem a ještě kdo ví jestli, protože sebevraždy v TV většinou nejsou.

      A.P.

      Vymazat
    7. Popravdě řečeno si nedovedu představit mechanismus, pomocí kterýho by škola prostřednictvim libovolnýho ze svých zaměstnanců mohla zabránit tomu, aby se jeden ze stovek studentů necejtil přespříliš odstrkovanej. Tohle neni o tom, že by nějakej psycholog nerozuměl dostatečně vlastnímu řemeslu. V tomhle případě pochybuju vůbec o existenci byť jen jediný příležitosti to řemeslo uplatnit...
      O tom do jaký míry je ospravedlnitelný, pochopitelný, nebo snad "lepší/horší", když někdo místo sebe vypne několik lidí okolo sebe, jsme se tu před časem bavili v souvislosti s Hepnarovou.
      Jak to dopadne tady se mužu dojít podivat tam...
      Galahad

      Vymazat
  6. Díváš se na Vánoce”špatnou optikou”:), my, co žijeme na samotě na konzumní způsob Vánoc kašlem, my si Vánoce užíváme např se pořádně zhádáme, jestli na hřbitov jezdíme 23. nebo 24. A pak je vše v pohodě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je rozhodně potřeba. Doufám, že se do rodinných hádek poctivě zapojují i zesnulí předci, kterých se to nejvíc týká!

      Vymazat