Zastřihovač ovcí

Pomsta z Taiwanu

Jsou věci, ke kterým máte neutrální postoj až do chvíle, kdy se dva na sobě nezávislé jevy propojí v novou realitu.

V našem případě Žmurovy vlasy. Hedvábné krucánky za ušima. Platinová blond, které jsem ve svém peroxidovém období nemohla dosáhnout ani s duopackem barvy „Polární liška“. Voňavé po slunci, posteli a trávě. Vzhledem k tomu, že neuznávám gender vyhraněné oblečky ho občas nějaká ta vetchozraká babička jmenovala v ženském rodě, co už. Poslední dobou se ale na Žmurovo pohlaví dotazovaly i o hodně mladší ročníky, které by zdaleka neměly mít problém s úbytkem rozpoznávacích schopností. Začala jsem tedy vlasůmilovným babičkám a zbytku rodiny vyhrožovat, že Žmura brzy ostříhám.

Strojek na zastřihávání vlasů. Až donedávna jsem si myslela, že ho používají jen náckové a Horst Fuchs. Jako první s ním ostříhala kamarádka Jana svoji dceru, žmuří vrstevnici. Vypadala jako Annie Lennox. Nešetřila jsem zaslouženou chválou a poprosila si o zapůjčení strojku. Jana ochotně souhlasila a předala mi s ním pár vágních uživatelských rad. Je to úplně jednoduché. Tady se to zapíná a tady si určuješ délku. Žádná další tlačítka. Za pět minut hotovo.

Přesně takhle jednoduché věci mám ráda! I usadila jsem Žmura do jídelní židličky, podplatila keksem, nastavila délku a pomalu přiblížovala břity k lebce po směru růstu. Oddělil se chomáček vlasů a pomalu se vznášel k parketám. Milému připadal můj způsob hodně divadelní a málo efektivní, takže přenastavil zastřihovač ovcí na 5 (méně jsem mu nedovolila, ale vyšlo by to nastejno). Nasadil svižné tempo, strojek začal vydávat zvuky jako start Discovery a po pokoji najednou lítalo chomáčů jako při odvšivování celé mateřské školky. Zadrž, stůj, on tady už nemá skoro žádné vlasy, vykřikla jsem a odtrhla jsem mu jeho střihorukou pravačku z hlavy. To už byl Žmur na celé pravé straně poloviční skin nebo avantgardní blbeček a my se rychle dostávali do bodu, kdy je všechno jedno, přejížděli jsme strojkem ve smeru i proti srsti po celém Žmurovi a snažili se jen horečnatě napravit škody cestou úplné zkázy.

Po dalších deseti minutách jsme byli všichni hotoví. Výsledek není pouze to, že Žmur vypadá jako dětský voják, výsledkem je fakt, že vypadá jako dětský voják po krvavé bitvě a mnohonásobné trepanaci mozku. Na týle a na vrchlíku se mu pyšní vylepané holiny, které rozhodně na pětku nejsou (neptejte se mě, jak je to z principu nastavení stejné délky všude vůbec možné). A protože se na konci už cukal, zůstalo i pár těch ostrůvků bývalých kadeří, takže ho ve větru plácá pár dlouhých chlupů přes uši.

Zítra se má na otočku zastavit brněnská babička a jsem poměrně zvědavá, co na to řekne.

To doroste, chlácholí me Milý.

S těma krátkýma vlasama vypadáš nejmíň o rok mladší, utěšuju Žmura. Jako opepřené vajíčko, dodávám si pro sebe trpce.

Ale aspoň něco tím získal a ne jenom ztratil; totiž novou přezdívku. Štětináč.