Pravidla dámského čundru

1. Třtinový rum chutná skvěle se zázvorovou limonádou
2. Narozdíl od pánských výprav není nikdy špatná příležitost vypůjčit si tampón nebo řasenku
3. Nezapomenout na holínky
4. Domluvit se na tajném signálu odpuzujícím nežádoucí losery
5. Seznámit se barmanem, hodně ledu a bonusové limetky navíc mají univerzální použití

Dřív jsem si já vybírala festivaly. Dnes si festivaly vybírají mě podle volných time slotů mezi domluveným hlídáním, srazy, pražskými víkendy, výletovými víkendy a výjezdy na Moravu. Když jsem ve čtvrtek zjistila, že budu mít volnou sobotu, zavolala jsem Gábině a během toho, co se mi načetla stránka s aktuálním programem festivalů, jsme už vlastně měly jasno. Buď lokální rockfest s máničkovským revivalem Tublatanky anebo … Join the bunch or fuck yourself!

Jakmile jsme si plácly s Gábinou, poslaly jsme pozvánky dalším kamarádům. Následující dny mi chodily nezařaditelné omluvenky jako „Holky sorry, ale v sobotu už mám sraz se šamanem“ nebo jen divný otázky „A může jet i táta?“. V pátek večer jsme tedy měly jasno, že pojedeme samy.

V sobotu ráno jsem se oblékla do destroy-friendly tepláčků, sbalila si do batohu vychlazený rum z lednice a vytřepala z puntíkovaných holínek igráčky. Blahosklonně jsem nechala Milého okomentovat svou image jako „mukl v gulagu si jde naloupat kůru na polévku“ a byla jsem v klidu, protože zatímco já si budu, třebaže v brigádnickém, pohupovat boky a cucat Cuba Libre před hlavní stage, on bude přebalovat plíny a ponese domů z procházky vztekajícího se zarudlíka pod paží a za takové protihodnoty snesu poznámek opravdu hodně. Vlastně všechny.

Poprvé jsme se zasekly v Boleslavi na náměstí, kde jsme se vyhřívaly na lavičce se štrůdlovou zmrzlinou, prokládaly ji uzeným prštutem a zapíjely rumem. Po hostině královen jsme se horečnatě rozběhly k areálu letního kina pod tíhou dusivé představy, že nám utíká hlavní program. U vstupu z nás byli překvapení spíš pokladní a na place se rychle ukázalo proč: návštěvníků to bylo v drobných hloučcích odhadem padesát, z toho třicetpět vystupujících, jejich kamarádů a kamarádů kamarádů. Hned první (a zpětně úplně nejlepší) vystoupení Ting nás ale nenechalo na pochybách, že jsme správně a že privátní koncert má oproti kotli lidí hodně co do sebe, přinejmenším neomezeným prostorem k pohybu a taky mi nikdo necmrndal pivo z kelímku za krk.

Místo punkové sekané, která potom následovala, jsme vyrazily na poznávací procházku do okolí. Kousek od pole jsme si vyšlapaly kolečko, vyvalily se na záda a povídaly si pod hřejícím sluncem dokud jsem se nevyděsila, že spím, protože mě dvakrát nadzvedly do divokého odskoku drobné pavoučí nožky přebíhající můj obličej. Člověk prý za svůj život nevědomky spolkne 16 pavouků. Po sobotní hodince na poli jsem přesvědčena, že až jednou poletím tunelem a bude se mi promítat celý můj život, tak uvidím patnáct pavoučích obličejů jenom z téhle meze.

Setřásly jsme vyhřívající se členovce a pár plžů ze svačiny a vrátily se do hry za pomocí XXXL strong míchaného drinku tvořeného vyčpělou a napůl vylitou zázvorovou Kinley, která se s námi slunila v příkopu spolu s přiteplalým parťákem rumem.

Rumonáda nás ale rozveselila a zahřála natolik, že jsme ze sebe strhaly teplé oblečení a vesele si zahopsaly si u drumm´n´bass stanu do doby, než se naše pozornost zvědavě upřela na hlavní stage.

Ozývalo se z ní něco jako roztoužené chrochtání divočáků, řev při prvním fistingu a zvracení všemi lidskými otvory. "To, co se tady hrálo předtím, byla jen diskotéka pro slečinky" káže frontman z pódia na konto předešlých hardcore kapel. Přitulíme se k sobě za lampou v obavě, aby nás z řad tvrdých hochů a kysličníkových fanynek nalepených na pódium nevykázal.

Hned při úvodním songu se zpěvák stihne v rychlém sledu poplivat a rozetřít flusance po hrudi, dvakrát se svléknout, urvat si zip na poklopci, roztáhnout nohy do provazu na vylité bohemce, zapomenout text a navíjet si ve zběsilém tempu kabel od mikrofonu kolem krku a řízeně se tak přidušovat. V méně vytížených chvilkách odchází nerušeně do backstage nebo se nechává sbírat z podlahy členy kapely, kteří zrovna nehrají. Bez ohledu na naše hudební preference se okamžitě rozhodujeme přihlížet zbytku produkce, protože „si rozhodně počkám na to, jak se tady vysere doprostřed pódia a pak se oběsí“ jak Gábina zadoufala po krátké ukázce performancí.

Těžko vám tu budu tlumočit úvody k jednotlivým písním, protože členové kapely používají sprostá slova v kreativních invencích nejen jako podstatná jména, ale i jako předložky, slovesa a citoslovce. Blondýny u pódia kvílí a strhávají si trička. Zpěvák věnuje svůj závěrečný pornotaneček jedné z nich a ostatní si ho při každém jeho přiblížení (pádu na kraj pódia) láskyplně hladí a stírají mu z těla plivance, takže jde zřejmě o organizovaný harém. Po posledním už trochu vratkém rozloučení s diváky nevidíme problém ho holkám bez tahanic přenechat, takže míříme zpět na hopsandu do stanu a potom na poslední bus do Prahy. Ten je mimochodem taky privátní a vezeme se jenom my samy.

V metru si k nám přisedne rocker Petr, který se každou druhou stanici ujišťuje, jestli jedeme stále na žluté a že se ho nemusíme bát, protože jede za manželkou. Bez ohledu na paní Colombovou nám mlsně kouká do výstřihu při každé zbytečné otázce a mě zachrání jen přestup na Můstku. "Tak ahoj Petře a užij si to" mrknu zlomyslně na Gábinu a zdrhám, co mi nohy stačí. V mobilu mi ještě stihne přistane sms z další stanice: „Tak ti diky, stale jedeme po zlute a ten zpevak byl vlastne docela charakter“