Barevné
listí, zvířátka z kaštanů, pečená jablka a svařák se
skořicí? Já nevím.
Podzim
jsem nenáviděla minimálně od školní docházky a to jen díky tomu, že dál už mi nesahá plnohodnotná paměť, ale jen útržky, co vám
vykládají druhý den po probuzení a nejste schopni objektivně
oddělit zrno od plev. On už samotný fakt, že se narodíte v
listopadu nenabízí žádné polonahé párty v písku a invence kde
slavit, končí u doma, v zadýchaném klubu nebo v hospodě, kde
topí. Na moje narozeniny prší pokaždé, výjimkou jsou ročníky,
kdy začnou holomrazy dřív nebo díky husté mlze polovina
gratulantů netrefí do smluveného podniku nebo se rovnou vykašlou vůbec opustit gauč.
Optimální počasí na
funus. Ono by se to dobře vyjímalo i na parte, když zrovna u toho
vašeho zastavuje víc babek než před letákem Lidlu vedle a
šeptají si, „od listopadu k listopadu, jak si to šikovně uměla
načasovat a i ty věnce pěkný, dušičkový, bude mít teď v
akci...“
Pardon,
s podzimem na mě každoročně zavane vždy takový zahnilý dech
cynismu a mravního pádu. Dnes se dá i přesně určit, odkud ten
dech vane – Žmura včera na farmářském trhu spolu s Trudi
podaroval štědrý prodejce po dietním párku během každého
kolečka, které jsme kolem stánku absolvovali. Zalijte to doma
malinovým sirupem, zajezte medovou krupičnou kaší a připravte se
ke startu. Budiž Žmurovým štěstím, že při druhém kolečku
kolem stánku už spal. Dnes se u každého zasyčení střevních
plynů bojíme škrtnout sirkou nad sporákem.
Do
pozitivní části dnešní bilance právem patří prostě neuvěřitelná
bánica z prvorepublikové kavárny Slavia (neplést si se Slavií
naproti divadlu, tahle je ve Vršovicích a mají tam ostatně
skvostné úplně všechno) a začátek topné sezóny (zpátky do
triček!).
Jen tedy váhám, kam zapsat utonutí pavouka s tlustýma nohama
o průměru padesátikoruny. V
mé sklenici s vodou, ze které popíjím v noci, podotýkám bez
předchozího rozsvícení lampičky a vizuální kontroly obsahu.
Můžu o něm psát rovnou jako o zrůdě a to jsem ho viděla už
jen jako utopence a ne jak mi zaživa poskakuje těma chlupatýma
nohama po obličeji. Dobrá zpráva, že už se u nás neukáže.
Špatná – kolika jeho kamarádům a příbuzným teď blikají žíznivé oči pod skříní a za topením?
proboha, pavouky ne... proto mám na nočním stolku lahev s ventilem :))
OdpovědětVymazatty jo a já si řikám, konečně podzim, zase začnu žít a ne přežívat :-) nesnášim teplo
OdpovědětVymazatQuanti: po tom incidentu taky přejdu na cyklistické uzávěry!
OdpovědětVymazatElo, za půl roku si to vyměníme:)
Co je to taká Bánica?
OdpovědětVymazatPodzim jest pěkný - mám rád takovou tu vlhkou vůni padanýho listí, v kanclu není vedro k zalknutí a vůbec se cítím tak nějak neuvařeně:-)
Sejra: slaný koláč z listového těsta zapečený s balkánským sýrem a pórkem a kavárna se zve Šlágr, omlouvám se za tiskovou chybu:)
OdpovědětVymazatpro mě je podzim takový nedovařený, ale ani slovo proti babímu létu, jaké bylo třeba včera nebo dnes, to se dá. Legrace u mě končí, když člověku začnou po půlhodině venku pomalu křehnout prsty a špička nosu.
To křehnutí nosíku mám docela rád. Asi sem byl v mnulém životě nějaký eskymák nebo tak něco:-)
VymazatMoje žena vždycky upadá do mdlob, když těsně před příchodem zimy vytáhnu z knihovny nějakou mojí oblíbenou knížku o dobývání severního pólu, o polárnících a tak, např. "30 let na zlatém severu".
Taky se hlásím do zástupu milovníků podzimu...ale já mám ráda i zimu, i jaro, i léto...takže nevím, jestli je moje zařazení relevantní :-)
OdpovědětVymazatAhoj!
OdpovědětVymazatJeště do loňska jsem měla na podzim podobnej názor: Úpadek. Mravní pád. Tlení. Beznaděj.
A najednou jsem se přistihla, že když jdu ráno se psem ven, že to voní. Ta hlína a listí. A že jsou krásný barvy všude kolem. A že to slunce už tak nežblunce = že mi po zádech netečou čůrky potu, až se mi z toho nechutí zvedá už takhle zvednutej tlak.
Lavičky pod naším oknem už nejsou tolik okupovaný všelikou uřvanou chátrou, která tím pádem ani nemočí v křoví u laviček.
Takže se mi podzim trošku jako -až se to bojím přiznat- líbí. Začíná líbit.
Jen mi vadí, co přijde po něm. A do jara daleko, předaleko.
Moment, tady je zásadní shodnout se na definici podzimu. Takže babí léto a plesnivá hlína, v pohodě. Mě tedy voní i plesnivý starý zdi, takže pokud ji nemám na chlebu nebo na nehtu, nic proti plísním nemám. Ještě když občas zaprší a člověk si mezitím může uvařit zázvorový čaj. Ale o podzimu, kdy je hnusně nonstop a úroveň světla přibližuje ke sklepu u Fritzlů, se nic pěkného napsat nedá!
OdpovědětVymazatnaprosto souhlasím s tím, že na slavii nemůže být vůbec nic špatného ! :-)
OdpovědětVymazatPřesně, babí léto je prima, zima a četba o dobývání severního pólu taky dobrý, ale hnusný lezavo, mokro, člověk se nemůže zahřát a ještě to psycho: že po podzimu přijde zima a dlouho nebude teplo a nebudu moct bosa na trávu a hlavně ta hnusná tma už odpoledne, to snáším hodně blbě. Tma mě nebaví.
OdpovědětVymazatJe na to jediný řešení: bejt každej večer v hospodě.
Kavárna Šlágr, dobrá! Tam musím! Jo moment (koukám na netu), to není tak z ruky, to není dole ve Vršovicích, to jsou Vinohrady. Francouzská 72! Tak to jó, tam se vrhnu!
Liško, ta hospoda mě taky nebaví půlroku. Ještěže jsou koncerty nebo kino. A dej mi vědět, jak jste si se Skunkem pochutnali!
OdpovědětVymazatJooo, pro mě může být klidně deset pod nulou, ale jak jsou dva nad nulou, nadávám jak barbar! Lezavý sychravo nenávidím.
OdpovědětVymazatA taky že než dotáhnu malou ze školky, tak už je skoro tma.