A bobříka za statečnost, trpělivost a spánkovou deprivaci
získává…Milý
Už musím jít, Čičman se právě masí se Žmurem o igráčka. Žmur
má větší sílu a může ji snadno zalehnout, ale Čičman ho obratně tahá pravačkou
za vlasy a levačkou mlátí hlava nehlava. Válí se v tratolišti lega a rozšlapaných
zbytcích melounu. Čeká mě metro, běh, autobus a konečně road trip s F., který
na svůj post teprve čeká. Dámská jízda v duchu starých časů, místo
navigace zhustě popsaná A4 šipkami a názvy vesnic jako z dob knížete Mnata, místo rychlé jízdy po dálnici kochání a zastávky na kávu a výhledy.
Dnes už ale jen krátké konverzační útržky po návratu
Scéna 1 – Matka ve dveřích
Žmur: „Mami, mami! Já jsem klvavý upíl!“
Milý: „No, nemusels to říkat zrovna hned…“
Ž.: „Mami, pojď se podívat. Ale lychle!“ (vede mě do pokoje
a ukazuje krvavý otisk prstu na zdi) „Takhle mi tekla klev!“
Já: „To je opravdu strašné. A copak se stalo?“
M.: „Ále…Žmur krájel kedlubnu a trošku se říznul. Ale už
jsme si vysvětlili, že si nemá hrát s nožem, žejo, Žmure?“ (důrazně)
Ž. (uvědomí si, že to neměl říkat a zastrčí inkriminovanou
ruku za tepláky): „Jojo mami, já ti to nikdy neukážu!“
Scéna 2 – Večeře
Čičman už dosáhne na linku a snaží se strhnout si krájecí prkna na hlavu.
M.: „To je hrozný zlozvyk, tohle šátrání po lince. A to teď
dělá pořád!“
Ž: „Jo mami, ona na sebe takhle stlhla celý talíž polívky a
lozbila ho. Že ho úplně lozbila tati? Ta
malá potvola!“
M.: „Ehm. Byla vychladlá a ten talíř už byl stejně
obouchanej.“
No tak aspoň že ta polívka byla studená... ale je vidět, že děti přežijou leccos :D
OdpovědětVymazatJá myslím, že je pěkné, že se jim dostalo domácí stravy a dokonce jedli zeleninu. Ostatně Žmur si ten víkend pochvaluje dodnes. O něco málo víc než ta krev na zdi mě spíš děsí, co všechno běžně vykecá prarodičům, když u toho nejsme;)
OdpovědětVymazatKaždej správnej kluk se musí říznout! Sice by to bylo lepší při ořezávání klacku, kterým pak bude máma píchána do zadku, ale i kedlubna je nakonec dobrá:-)
OdpovědětVymazatuž si taky pomalu začínám zvykat na myšlenkový stereotyp, že když řve, tak je to dobrý, protože je při vědomí ...
OdpovědětVymazatČím dříve se kluk řízne, tím líp. Malý kluk - malá síla - malá rána.
OdpovědětVymazatPodobné je to s popálením. Je vhodné zrežírovat situaci, aby se trošku spálil - pak se horkých věcí bude už vždy bát. Jeden z mých bratranců, když byl malý, tak se chytil horkých kamen, držel je a řval. Proto když se jeho mladší brácha už začal batolit, strýc mu prst na chvilku na kamna přitlačil, a tento bratranec se už nikdy o nic nespálil a neopařil (jako malé dítě, samozřejmě).
Klukům je také dobré ukázat záludnost elektřiny. Předvést zkrat i s jiskřením. Jinak je zásuvka nebezpečná. Např. jeden z mých synů coby batole přestřihl nůžkami elektrický kabel. Naštěstí měly nůžky plastové držátko a tak se jen polekal. Ovšem máme je schované, protože je v nich vypálená díra. Jsme rádi, že to přežil, nemuselo to tak být. Proto je lépe strčit před dítětem do zásuvky dva dráty a předvést mu, co to udělá, aby se toho bálo.
A takových věcí je...
Dnes s odstupem se divím, že naše děti dětství přežili a ještě dodatečně mne z toho polévá horko.
No já tedy budu úzkostlivý dědeček....
Milan
máme vlčáka, miláček ňuňací je to, každého vítá, takže se náš mladej s každým jiným psem chce kamarádit. O víkendu ho rafnul velmi agresivní vlčák, volně pobíhající, anštěstí to skončilo jen modřinou. Páníčka jsem si pořádně podal (není to jeho první případ a vlčáka nezvládá), ALE v zásadě jsem rád, že si mladej pán udělal od psů odstup, poměrně levně.
OdpovědětVymazatSejra, extláča, Milan: Naprostý souhlas, Milý dodnes vzpomíná na to, jak mu piko vláčky vrazily takovou facku, že doletěl doprostřed se zčernalým palcem.Žmurovi jsem zamlada také řízeně popálila ruku o chladnoucí plotýnku, protože už si koledoval opravdu dost (byl schopen strkat nenechavé prstíčky pokud možno až do plamenu). Funguje to spolehlivě, když se vaří, tak Žmur sporák obchází, že málem úctou smeká. A Čičman jak vidno dozrála ke stejnému brannému cvičení. Považuju to za nutnost, protože dva už člověk neuhlídá, ani kdyby se rozkrájel a nemůžu je přivazovat ke stolu pokaždé, když si potřebuju dojít na záchod...
OdpovědětVymazatJeště se to prý dá dělat druhým způsobem, dítě i na doma vycpat a ohelmičkovat jako jezdce formule 1. Dokonce jsem slyšela o praktickém vynálezu a´la Přemek Podlaha - nebožákovi se na hlavu gumičkou připevní rozpůlený tenisák (jedna půlka na čelo, druhá do týla). Aby nebyl blbej, když furt padá, to dá rozum, žejo.
OdpovědětVymazatu nás je tohle obráceně :-D děti vyprávějí tatínkovi, co provedly/udělaly si, během mojí péče.. za poslední týden má pizejska zpoloviny modrý ucho a rozseklý čelo.. tatnek je o něco obezřetnější a problémy likviduje v zárodku, matka to má na háku, ehm
OdpovědětVymazatCha! Mně se strašně líbí ty vaše (myšleno rodičovské) reakce... :D to je nádhera. sama dosud nevím, jak budu reagovat na to, až se mi dítě poprvé řízne nožem nebo spadne rukou do ohně, ale co už, respekt nějak získat musí a práce s kudlou vyžaduje praxi! Náplastem a novikovu zdar.
OdpovědětVymazatEla: To taky prášej, samozřejmě. A ještě, když si od Milého půjčím třeba tričko, nebo něco z pracovny. Ale prášení babičkám a dědečkům je zatím nejpikantnější, resp. zatím jsem byla (naštěstí jen jednou) očitým svědkem, jak po vánočním rodinném srazu na horské chatě Žmur po společné sprše seběhnul mezi společnost a jal se je informovat o velikosti mých versus čičmaních intimních partií. To jsem tedy stihla zatípnout ještě než byl škandál, ale kdoví, o čem informuje, když u toho není cenzor.
OdpovědětVymazatrionka: my jsme oproti Žmurovi suchaři, ale ono taky co máš na to říct, že...
ježiši :-D doufám, že to nás nečeká, my máme díky bohu dítě žijící ve vlastním světě a realita ho nijak nezajímá, ví, že bude mimino, ale žádná související veselá otázka nepřišla, je mu to pumpa
OdpovědětVymazat