Kadeřzničství

Můžete se mnou nesouhlasit, ale pro mě osobně je návštěva kadeřnictví někde za preventivní prohlídkou na gynekologii a těsně před trháním zubů moudrosti. Návštěva ordinací je sice nepříjemná, ale aspoň mi tam pomůžou, stojí to maximálně třicet korun a můžu mít dobrý pocit z toho, že jsem se tam dokopala.

Kadeřnictví je zlo už od vstupního salonku. V tom našem navíc v rámci efektivního využití prostoru narychlo zřídili rozviklaný stoleček s manikérkou, takže dostanete na přivítanou ještě kopanec od ředidla. Po půlhodince, kdy se kadeřnice přijde několikrát omluvit, protože paní přede mnou by si přála ještě melírky, trvalou a pak ty spálený vlasy radši ostříhat na Miley Cyrus, se tomu díky devadesátiprocentní koncentraci toluenu a čpavku ve vzduchu už jen slabomyslně uchichtávám, což bývá impuls k ice breaking rozhovoru spolučekatelek na kadeřnické výkony. V kadeřnictví je fér bavit se o chlapech, hadrech, chlapech, dovolené, chlapech a všech bolístkách pohlavních orgánů, od kvasinek po klešťový porod. Pokud nemáte ochlastu, co čumí na bednu a jinak doma nic nezařídí, ani výtok, pořád ještě to může zachránit názor na nejlepší samoopalovák.

Když už na zákaznici přede mnou není do čeho fiknout, odvádí si mě paní Jitka v ředidlové anestezii k umyvadlu. „Jejda, to to pálí!“ vykřikne, když mně opaří hlavu a sobě konečky gelových nehtů, takže pošteluje kohoutek, dokud voda nedosáhne teploty pevninského ledovce. Následuje asi šest vyšamponování. Vždycky přemýšlím, jestli mě myje vlasy tolikrát jen proto, že působím už od příchodu jako asociální případ bez přístupu k teplé vodě a mýdlu, nebo jsou mezitím pěnivé dávky odvšivovače, a pokaždé se stydím zeptat.

Vydrhnutá a růžolící usedám do křesílka. Teď přichází fáze "pojďme si popovídat o tom, jak to bude vypadat", o které jsem si dřív myslela, že je klíčová pro to, jestli později odcházíte s pláčem, nebo jako filmová diva. Ale není, na konci totiž budete mít na hlavě přesně to, co kadeřnice, takže je užitečné prohlédnout si její frizúru pěkně zblízka ještě před objednáním.

„Chtěla bych vzít jen konečky, asi tak centimetr, nebo maximálně dva. Ofinu si dělám sama a vůbec to nemusíte prostříhávat“

Nechci si o vás myslet bůhvíco, ale fakt si myslím, že tohle byste v klidu zvládli i vy. To by zvládly i děti, co se narodily bez rukou a malují štětcem v prstech na nohou akvarely. Ale je to samozřejmě hluboko pod laťkou kadeřnice, která vás za těch šest stovek prostě vytuní, ať se vám to líbí, nebo ne.

Se zděšením sleduji prameny rychle se oddělující od lebky. „Víte, fakt to nemusíte prostříhávat, jak už jsme se domluvily na začátku, že? pokouším se do toho aktivně vložit, ale paní Jitka mi bezelstně vysvětlí, že ty vlasy do sebe musí zapadat. Musí je tedy ostříhat i vpředu, když mi předtím odťala i půlku těch vzadu, protože já jsem přece úplně super typ na mikádo. „A tu ofinku, jak si teda stříháte sama“ (s nesouhlasným despektem) „tu máte strašně nakřivo. Já vám to tady trošičku spravím“ říká a než stihnu zaječet, vypálit ji kulmou bělmo a utéct bez placení, má s láskou opečovávaná asymetrická ofina je pryč a vypadám jako princezna Dišperanda s opidlanou ofinou někde v půlce čela.

Když mistra Jitku odeženu, nebo jí schovám nůžky pod záminkou, že u dveří zvoní nový zákazník, je potřeba dílo finalizovat. To znamená napodruhé opařit horkým fénem, podtočit a navždy zafixovat tím, že na mě bude půlminuty mířit zdálky lakem jako Biolitem na švába. Připadám si jako ruská báryšňa, ale podle Jitky, jejich kolegyň a pisklavého kolegy jsem právě pro tuhle sezónu děsně šik a francouzská.

Ale aby to tady bylo názorově vyvážené, nejde rozhodně jen o Jitčin salon. Úplně stejně se na mě vyřádily i zástupy Simonek, Klárek i ten Honzík, a to se říká, že pro homosexuály nejste konkurence, které se chtějí podvědomě zbavit. Po Honzíkovi můžu říct, že jsem zřejmě konkurence i pedofilním transsexuálům. Postupem času jsem se naučila stříhat sama – osekám si jednoduše všechny přebytečné vlasy z obličeje a všechno ostatní nechávám růst. Je to snadné, nic to nestojí a kupodivu to vypadá daleko lépe, než prostříhané mikádko.

Podobně to má Čičman. Ta je proti mně ale zastánkyní daleko alternativnějších účesů, takže na její hlavě prostě nenajdete dva stejně dlouhé vlasy. Někde má vlasy na ježka, někde lokýnky a někde tuhé vrtulky jako blonďatý Masaj. Pro mě by byla nejkrásnější, i kdyby měla vertikální dredy nad hlavou. To jsme stejně všichni čekali, protože celé dva roky jí rostlo háro směrem vzhůru. Před časem však nastal gravitační zlom, kdy vlasy spadly dolů jako o číslo větší beranice. Čičman vidí jenom pod sebe, pokud neodhrne deku a nepodívá se na vás ze záklonu. Ochotu nosit růžové sponky se zajíčkem projevil pouze Žmur a tak nezbylo, než vzít nůžky a Čičman do parády. To si ale vyložila jako přímý útok na její osobní integritu a tak mně po hodině nahánění po bytu a prázdném pytlíku gumových medvídků zůstal v ruce jen bezvýznamný chomáček vlasů.

Je rozhodnuto, Čičman půjde poprvé do kadeřnictví. Přelomenou sirku si vytáhl M., ale nechal se uchlácholit pokryteckou lží, že se stanou miláčky celého kadeřnictví a většina personálu jsou introverti, kteří neztrácí čas zbytečnými řečmi. Vrátili se na můj vkus dost brzy. Původně jsem si myslela, že si doma něco zapomněli, protože Čičman rozhodně nevykazovala jiných změn, než pevně zaraženou tyčku od lízátka v ústech a to jsem za poslední roky natrénovaná z dětských úloh najdi pět rozdílů. 

„Tak co?“ ptám se a je mi jasné, že to je úplně zbytečná otázka, na kterou mi Milý dotčeně odpoví jen popisem řevu, bezradnosti, rad protřelých matek s natáčkami na hlavě a fakturou za rozflákané zrcadlo fénem. Překvapil mě; Čičman zrcadlo nerozbila. Všechno ostatní ale tak nějak sedí. Po pečlivém pozorování jsem dokonce i pouhým okem zaznamenala, že si paní Jitka stihla párkrát šmiknout, převážně do levé části Čičmaniny hlavy. Aha, tak takhle se v kadeřnictví řeší, pokud chcete fakt jen ty konečky! Mimochodem máte někdo zkušenosti se stříháním děti ve spánku? Nebo v celkové anestezii? To až ji ten cenťák zase naroste…

První kadeřnické přikázání: Všechny holky nechtějí vypadat jako princezna!
A už vůbec ne jako Dišperanda!