pondělí 23. ledna 2017

Děcka jako anti-aging

Dětská kavárna. Na stůl, ohoblovaný čistícím pískem a drátěnkou při věčné snaze uklidit zaschlá mlíčka, dopadají černé slzy od řasenky. „Když s děckem to už nikdy nebude stejný“, brečí Týna krátce po šestinedělí a krátce před rozchodem s tím bezcitným magorem, se kterým toho malého tyranosaura zplodili. Asi bych se nemohla uplatnit jako laktační koučka, protože jsem po ruce jako obvykle neměla žádnou uspokojivou odpověď, pokud bych nechtěla jen tak volně fantazírovat. Vyhlídky matek dvouměsíčních mimin jsou totiž mnohem horší, než ženských vězeňkyň v gulagu: tam se do konce roku umíralo na mrazy a podvýživu, zatímco cílem dětí je vytěžit vás postupně v několika dekádách, abyste byli schopní vydělávat na hypotéku designového pokojíčku, flinkání se po barech při studiu, zacvakat dluhy z prvního podnikání a po tom všem ještě nevypadali tak mizerně, že by vám při hlídání zabavila sociálka vnoučata rovnou na hřišti. Po víkendu bych mohla Kristýně předat nejedno pozitivní poselství.

S dětmi je to jako vrátit se do mládí. Moje víkendové mládí začalo v pátek v noci, kdy mi nebylo umožněno, abych se přiměřeně věku směla odebrat o půlnoci do postele. Čičman věděla, že matka má na víc, než utratit svých šest hodin bezduchým odpočinkem, a tak v jednu ráno rozpoutala noční hlídku „něco mi je, hádej co“. Někdy kolem třetí jsme se společně dobrali k výsledku, že ji asi bolí bříško a pro účely léčby bude mnohem vhodnější, když se z její postýlky přemístíme na náš futon. S tím jsem po dvou hodinách běhání mezi pokoji ráda souhlasila. 

Poslední, co jsem slyšela, než mě ve sladké dřímotě někdo pozvracel obličej, vlasy, polštář a termofor, bylo ujištění, že bříško už nebolí. Poblít někomu ksicht ve spánku, tohle bylo žaludový eso hospodských historek, kdy mi bylo dvacet. Kdybyste si to chtěli zažít na vlastní pěst, musím jen dodat, že i když vás někdo nepozvrací natráveným utopencem a pěti zelenýma, nedělá to z celé akce zážitek o nic příjemnější. Zbylé částečky mrkve a vlastní důstojnosti jsem si z vlasů nad vanou vyčesávala ještě druhý den dopoledne.

Tím padly plány na víkend, protože sobotu jsem prozvracela já. Jakkoliv si Čičmanin husarský kousek žádal odplatu, zvracela jsem spořádaně do kyblíku a ne na její polštář. V neděli jsme byli konečně schopní převozu do Maloměsta, toho času fakt Zapadákova. Naše zahrada je zapadaná sněhem natolik, že v ní pes a kocour vytvořili bludiště z úzkých stezek, které začíná u vchodových dveří a končí neodkladností jejich základní potřeby, jež je vyhnala do mrazu.  

O Žmurově obsesi v chladu, která je v naší domácnosti demonstrována trvalým nedostatkem ledu v tvořítkách, už víte. Takže si určitě dovedete představit, jak Žmur kvete v tomhle počasí, kdy sýkorky padají k zemi podťaté berlou mrazilkou. Žmur na tyhle dojemné příběhy moc nedá, zmrzlé ptáčky bez větších emocí odhodí lopatou na sníh. Během prvního odpoledne tady vesele podupávající Žmur s lopatou postavil město, dnes do něj navalil první obyvatele - sněhuláky. Dost z těchto mnohahodinových aktivit pozorujeme s Čičman přes okno, pohodlně opřené o topení, i když na začátku vybíháme všichni společně. 

Než ztuhnu mrazem, předávám know-how. Že se žlutý sníh nejí, kdo žije v iglú, proč fakt nenechám Žmura spát v iglú přes noc, nebo jak se dělá 3D otisk ve sněhu. „To si vybereš místo, kde je čistej neporušenej sníh. Zakloníš se takhle dozadu a spadneš s rovnýma nohama. Když pak ještě zamáváš rukama, budeš mít andělíčka“, ukazuju názorně. To se Žmurovi hodně líbí a tak musíme vytvořit všech dvanáct apoštolů, až se dostaneme skoro na kraj zahrady. Tam, co se sbíhají ty zvířecí stezky. Zalykáme se smíchem a já si říkám, že mít děcka je přes všechny zvratky ve vlasech ta nejlepší věc, co nás s M. kdy napadla, a rozdivočeně na Žmura zavolám „Teďka to zkusíme naopak!“ a padám obličejem do sněhu na samotném konci té kocouří kadící cesty, dlážděné drobnými otisky tlapek. A až těsně před dopadem si uvědomím, že tuhle blbost může udělat fakt jen pětiletý děcko.

17 komentářů:

  1. V obličeji blitky i kočičí výkaly - ty budeš mít olbřímí odolnost! - Měli by z tvých výpotků udělat tabletky a prodávat je místo echinacey jako doplněk stravy na posílení imunity.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S tou zázračnou imunitou bych to nepřeháněla. Střevní virózu jsem skrz jedovaté výměšky už chytla a s toxoplazmózou se uvidí:)

      Smazat
  2. Moje děcka jako anti-aging nefungujou. Je na nich hrozně vidět, jak stárnou...

    OdpovědětSmazat
  3. Sice netuším, co je anti-aging, ale vyprávění je to skvělé.
    Milan

    OdpovědětSmazat
  4. Já už se v otázce zimy ani nezkouším přetvařovat. Nějaké to "strašně ráda pojedu na hory", "to je krásné, že sněží", "je skvělé, že můžu hodinu a půl podupávat kolem jediného kopečku v okolí, na kterém se dá sáňkovat", mne už přešlo. Rovnou dávám najevo, že je to ode mne fakt oběť:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, já se na hory těším a doufám,že bude sníh:-) Jedeme běžkovat do Krušných Hor, tak snad v únoru bude pořád pořádná zima!

      Smazat
  5. Galahad: V tomhle směru to daleko víc (a hůř) pozoruju na rodičích...

    Milan: Taková trendy věc k ničemu, něco jako ten fotbal;)

    Christabel: Mně se zima líbí, ale ve zrychleném cyklu - vydržím si ji venku užívat maximálně hodinu (případně další hodinu trpět). Pak to chce rychlý úprk do světa sálajícího topení, horké sprchy a bublající rychlovarné konvice.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já ne - děti jsou v mém případě početnější vzorek a pozorování je tím pádem přesnější...

      Smazat
    2. U nás je to 2:2. A s děckama jsou to bohužel pořád veselejší počty. Do 15, kdy nás začnou nenávidět, je pořád dost času:)

      Smazat
    3. U mě 3:1...
      A hodně je to vidět na tom, jakej je vývojovej rozdíl mezi nejstarší a nejmladší. Takovej mustr navíc :-)

      Smazat
  6. Upřímnou soustrast, že k vám doputovala sestra blicí viróza taky. Ještě si ji živě pamatuju, ale po čtrnácti dnech jsem už začala být schopná pít kafe :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vzpomněla jsem si na tebe. 15 repríz jsem sice nedala, ale na konci dne už mi přišlo, že jsem se propracovala ke zvracení obsahu tenkého střeva a ne žaludku...!

      Smazat
    2. Člověk žasne, jaké všechny tekutiny jeho trávicí trakt obsahuje, co?

      Smazat
  7. Anti-aging? Spíš antikoncepční ;-) Bos.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Měli jsem štěstí, že v době, kdy jsme se s M. rozhodovali o dětech, v našem blízkém okolí žádné malé děti nebyly. Je fakt, že naši bezdětní kamarádi jsou po návštěvách u nás hodně obezřetní, co se týká plánování vlastního chovu. (Nedivím se)

      Smazat
  8. kocouří kadicí cesta... bůhvíproč se mi vybavil dávný výrok dávno již neblogujícího tommasera: "výlet do Nestlé"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jedinou výhodou mrazů je fakt, že šlo spíš o nanuky:)

      Smazat