úterý 17. ledna 2017

Kluci, které nechcete mít doma: Fotbalisti

S Olgou máme místo, který stojí za to držet jako tradici. Už jenom proto, že v současné turbulentní multi-kulti době se najde pořád pár nedotčených ostrůvků, kde funguje starej dobrej svět. Jako v době, kdy se dědovi ze skříně tajně kradly flanelový košile, protože byly nejvíc grunge. Jedním z tohoto souostroví je podzemní bar-pivnice-čajovna na Vinohradech, kam se se mnou štítí chodit nejen M., ale nad jeho esoterickou pachutí si odplivne i Houbič, co vám za běžných okolností vleze bez zbytečných pindů i do zapatlaného dětského koutku, nebo pitoreskního klubu pro transsexuály, kde z nástěnky mávají chlupatí strejdové odění jen do oplzlých knírů a koženého spodního prádla.

Mně teda to opovržení nad Jakarou připadá povrchní. Na zdech sice visí prodejní plastiky neznámého autora, které si za posledních dvacet let nikdo nekoupil a v čajových kójích, co vypadají jak nahrubo stlučené palandy z Terezína, jsou polštářky skvrnitější než tyfus ze stejnojmenného lágru. Vodní dýmky, otisky rtěnek na sklenicích a oleštěné koženkové gauče dodávají podniku ráz laciného tureckého bordelu. Pivo se tady nedá pít, s úspěchem se ale můžete nalívat tuplovanou malinovkou, vínem a bezmála stovkou absurdních drinků z napěchovaného nápojáku. Obsluha je lhostejná a skoro nikdo tam nechodí. Za mě zkrátka ideální podnik, když potřebujete něco probrat jen mezi čtyřma očima. Což bývá v příkrém rozporu s tím, že vám do soukromého rozhovoru stejně většinou vstoupí nějaká vyšší síla. V našem posledním případě fotbalista Franta.

Na to, že naše horké téma s Olgou zase nedokončíme, nás Franta připravoval už krátce po desáté, když začal pingla oslovovat „Pepčo“ a tahat z něj písničky od Michala Davida (což k našemu překvapení obvykle apatický a nepřístupný personál zjihle plnil). Aby bylo utrpení dost pro všechny, Franta tanečním úkrokem atakoval zdejší retro Hi-Fi věž a okotlil Decibely lásky tak, že se křehkých plastik začal sypat dvacetiletý prach. Po pár fernetech na baru zaměnil naše znechucené pohledy za výraz bezbřehého zájmu a přismrádnul za mohutného vlnění boky k našemu stolu.

Franta: „Ahoj holky, já jsem Franta. Fotbalista. Máte rádi Michala Davida?“
Olga: „Ahoj, toho zrovna nesnáším“. Psice: „To máš jedno. Já zas nemám ráda fotbalisty.“
Olga: „…a ani jednomu se dneska nevyhneme. Ale taky ani jedno z toho neznáme osobně, takže třeba Frantovi hrozně křivdíme“.
Franta: „Jak to, že neznáte fotbalisty? Myslel jsem, že všechny holky znají fotbalisty…počkejte tady a nikam nechoďte, jo? Já si jen musím jít pro jednu písničku, která se k takovýdle chvíli s váma hrozně hodí.“
Olga: „To je nějaká skrytá kamera, ne?“

Franta je zpět s lampou fernetu. „Takže, kde jsme to skončili?“ zeptal se, ale odpověděl si hned za nás a začal z kapsy sypat fotbalistické CV. První mičuda ve čtyřech letech, protrpěnej učňák kuchař – číšník, druhá liga a pak přestup do Německa. Tady Franta nasadil turbo, zpětinásobil příjmy i sexuální vztahy a koupil si hospodu.

„Tahle je boží, nejlepší“, odskočí si Franta od zaručených tipů, kde sehnat kvalitní koks, k Ewě Farné. “Říc´ měl si mě víc, teď to víííím, buď všechno, nebo nic, teď vidím rub a lííííc“ dopadá táhlá sprška Frantových slin na můj mobil, který si bez vyzvání půjčil jako mikrofon. Druhou rukou vyzývavě točí koncem pásku Guess. Číšník mlčky vyrazil poslední hosty. To Frantovi s tahem na branku připomene, že by měl nějakou z nás obtáhnout ještě před zavíračkou a tak zaměří pozornost od Ewy zpátky k nám.

„A co děláš ty, kolik ti je a dáš mi číslo?“ zbytečně se nezdržuje. Správně tuším, že s elementárním pochopením mé práce se Franta nechytne, ale svěže mě překvapí tím, že samostatně nespočítá ani náš věkový rozdíl, který činí třináct let. „To je ňáký složitý, na to bych si musel vzít kalkulačku a stejně ti nevěřím“ vyhýbavě tvrdí Franta a nutí nás legitimovat se.

Situaci zachraňuje až Pepča, co nese panáky pro všechny. „Já sem tady dneska naposled“, slyšíme ho poprvé promluvit. „Přecházím tady k Frantovi pinglovat do hospody“ a my na sebe s Olgou souběžně jen tak nepatrně mrkneme levým okem. Aspoň něco, protože laťka pro nový personál je fakt nízko.

Franta se ale po hospodě ještě naposledy rozhlédne se stejným zaujetím lovce, jako prve od baru hodnotil velikost našich podprsenek. „Pepčo, ještě se s tím tady tak rychle neluč. Co kdybychom to tady pronajali a udělali z tohohle zapadákova parádní dis-ko-té-ku? 

Dámy a modelky prominou, ale fotbalisti jsou fakt na piču. Úplně stejně, jako před dvaceti lety.

15 komentářů:

  1. Jéje, už to hledám a vidím, že druhá místnost, třetí místnost a čtvrtá místnost a zahrádka obsahují ty blbý čtvercový ikea-stolečky. Nojo, taky v práci nějaký máme, jsou levný, ale nějak mě štvou.

    Ajé, teď vidím, že jsou asi i v místnosti zvané První místnost.

    A hodně pochybuju, že Michal David ty stolečky má rád!!!

    OdpovědětSmazat
  2. samozřejmě, že fotbalisti jsou na piču. to je přeci alfa a omega jejich snažení:-)

    OdpovědětSmazat
  3. Liška: Taky doma máme dva kusy a nemám je ráda, protože se jim ulamují nohy. Michal David by je otevřeně nenáviděl, protože s jeho váhou by na nich nemohl tančit!

    lobo: Tak jen jestli není rychlejší cesta stát se rovnou pornohercem. Na to taky není třeba moc škol a tréningy jsou určitě příjemnější, než běhat ve zpoceným triku kolečka kolem stadiónu.

    OdpovědětSmazat
  4. Pobavil mne nějaký politik v Anglii, který prohlásil, že by měl existovat institut max. mzdy a hned vzápětí prohlásil, že fotbalisti z jakéhosi slavného klubu berou strašně málo, chudáci musí vyžít z (v přepočtu) jen s pár milióny ročně:-)

    OdpovědětSmazat
  5. Sejra: ...se divím, že ještě nestávkovali:)

    OdpovědětSmazat
  6. Hele psice, já si ale stejně myslim, že tě prostě jen nasral s tou diskotékou... :-D

    OdpovědětSmazat
  7. okresní přebor se hraje i v práglu ?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Počkej, jakej okresní přebor?
      ČFL!

      Smazat
    2. Tady je to Pražský přebor, prosím :)

      Smazat
    3. A u nás v báru to bude tak maximálně pražský fotbalový zábor!

      Smazat
  8. Galahad: Hele a tebe by to nenasralo? Kdyby ti po takovým vtěrným večírku ještě chtěl někdo udělat diskošku z tvýho oblíbenýho báru?:)) Na tom je vidět, že jsou muži málo obtěžovaní členkami ženských fotbalových klubů:)

    extláča: Warum nicht?.)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano. Jsme málo obtěžováni členkami ženských fotbalových klubů. Mě třeba neobtěžovala ještě žádná.
      Ale samozřejmě ti rozumim, nasralo by mě to fest.

      Smazat
  9. Co je to fotbal?
    Milan

    OdpovědětSmazat
  10. Psice, asi bych ti měla sobecky přát víc utrpení v životě v podobě pracovní frustrace a blbých bossů....tvoje články jsou pak o to lepší! :))) bravo

    Shanti

    OdpovědětSmazat
  11. Milan: Já znám jen ten slovní. A stolní.

    Shanti: Nojono, na happy end a bezstarostný život už zatáhlo tolik blogů...ale myslím, že na to si tady ještě pár let počkáme (pokud mi naše děcka zaplatí pohodlnej důchoďák s hodnýma ošetřovatelkama).

    OdpovědětSmazat