Šťastné a zavšivené!

Je Štědrý den ráno po snídani, děti dopíjí sváteční kakao. "Ládíku, počkej chvilku. Leze ti ve vlasech octová muška..." Než si uvědomím, že sezóna octomilek je dávno pryč a zrovna tahle nikam neodlétla, zbytek rodičů s dětmi předškolního věku podvědomě udělá úkrok vzad. Babička, která za svůj život odchovala, odčervila a odvšivila všechny živé bytosti od dětí po tajně dovlečená štěňátka z popelnice, se naopak neohroženě vydá k malému Ládíkovi a zkušeně mu prohrábne kštici.

"Hnida, hnida, veš", louská mezi nehty parazity jako arašídy a ani to s ní nehne. My ostatní se potichu proplížíme dveřmi kuchyně a díváme se na dosud milovaného člena rodiny přes sklo s bezcitným odporem, jako na nebohou kapitánku Ripley, které se zpod žeber líhne vetřelec. Výjimkou je Čičman. Závistivě pláče, že chce taky vši.

Po dvaceti minutách s Googlem se sejde spousta plodných návodů. Tušila jsem, že je internet kreativní místo, ale věděli jste, že se lze vší zbavit pomocí slivovice smíchané s lákem od okurek a pár kapkami Alpy? Vegetariánům poslouží salátová zálivka, masitějším typům zase vanička osoleného sádla. Pro dobrodruhy a lidi s určitým spektrem odchylek je doporučováno strčit hlavu do igelitového pytle na odpadky, nebo rovnou do mrazáku. Padlo pár návrhů na ostříhání, přebitých hlasováním o barvení vlasů. Chvilku to vypadá, že se sejdeme pod stromečkem s vyholenou půlkou hlavy a na druhé budeme mít sádlo a několik výstředních odstínů barvy na vlasy, abychom se mohli na vlastní hnidy přesvědčit o účinnosti zaručených metod. Nakonec se Hagoš konzervativně vydal do lékárny, kde musí magistra na vedlejšák prodávat seniorům deky, protože když se vrátil, vysázel na stůl pár lahviček, malinkou krabičku a účet za osmnáct stovek. Nejdražší vánoční dárek jsme tedy už znali.

"Tohle", vzal tu ošoupanou krabičku a vytáhl z ní něco, co ze všeho nejvíc připomínalo vikslajvantové kapesní rádio z devadesátek, co se dalo naladit jen na Blaník a pak mu vytekly baterky a prožraly mi aktovku. "Tohle je prý nejefektivnější antiparazitální prostředek 21. století, e-lek-tric-ký hřeben. Stačí pročesat pramen po prameni a vši i hnidy vlivem...mhm...elektrických výbojů explodují."

Zapnul tlačítko ON a přístroj začal vydávat silně nepříjemné vysokofrekvenční "Ííííííí". "To ti prodalí spíš nějaké prostředek na odpuzení krtků, né?" vyzná se hned strýc - zahrádkář z Brna. "Kdepak, strejdo", pokračuje Hagoš. "Když narazí na hnidu, tak to změní tón!". Všichni se ošklíbají, protože to píská pořád stejně, už jsme učesaní do mrtě jako na Ples v Opeře a děda začíná vzpomínat estébácký mučení, ale když se dostanu na řadu já, zasekne se mi všivák v lokně a udělá to vítězné "Íííí-ééééé". 

"Tak vidíte!" zaraduje se Hagoš a štítivě stříká na hřebínek desinfekci. "To sou asi slabý baterky, ne?" bráním se, ale musím se potupně vrátit do kuchyně a zmydlit si hlavu tím stejným louhem, co Ládík, který je teď vděčný za společnost. Smrdím jako drahej pes s rodokmenem a stejně mi od Štědrého dne (Ježíšek je cynik, taky si to myslíte?) přijde, že se prostě nějak víc drbu. Po božím hodu už všude. Jen váhám, jestli si na hlavu obrátit flašku vánočního punče, dekorační petrolejovou lucernu, nebo tu mísu nedojedenýho salátu. A taky bych samozřejmě chtěla pozdravit všechny, za kterými se na návštěvu teprve chystáme!