pondělí 18. února 2019

Když se z dovolený nevrátíte všichni


Minulý týden ve mně něco umřelo

Díky eMově schopnosti vyčmuchat nadpřirozeně levný letenky jste dneska mohli číst fantastický report z minulého týdne. Hemžil by se slovy paella, slunce, házení oblázků do moře, krmení racků, nebo večeře při zapadajícím slunci na střešní terase. Ale jak už tušíme, bude to dnes zase trochu z jiného úhlu pohledu. Dovolená z pohledu bolavýho zubu, jestli vám teda nevadí profláknout pointu už takhle na začátku. To už vám teda rovnou můžu napsat, že umřel. Škoda, měla jsem ho ráda.

Příběh o tom, jak jsem si všimla, že mám levou spodní šestku, se začíná odehrávat někde nad Francií ve výšce osmi kilometrů. Tehdy jsem poprvé zacítila něco, jako když horník přiloží flexu k uhlí na konci štoly.

„To je ale zvláštní pocit“, říkám eMovi a dětem, „jakoby mě zabolel zub“. A zpětně hodnotím jako mimořádně povedený sarkasmus, že mi to přišlo jen jako taková ta divná věc, co vám trochu zpestří nudných pět hodin v letadle. Abyste totiž pochopili: mně zuby nebolí. Jsem Mirka Dušínová, co chodí na prohlídky co šest měsíců a čistí si zuby mezizubním kartáčkem. Prostě ta malá nesympatická pipina, co od základky dostává od zubaře obrázky a vzorky nových past.

První den na pláži byl skvělej. Děti poskakující ve vlnách, zakopaný nohy v písku, Čičmanin obchod s mušličkama. Ve stínu sedí s omotanou hlavou šálou matka, která se před vašima očima začíná nenápadně měnit v Godzillu.

„No skvělý, klidně mě postříkejte celou moji bolavou čelist“, vyjeknu, když mě na obličej dopadne sprška od souboje eM a Žmura ve vlnách.

Druhý den jdeme tři kiláky na tajnou pláž. Tři kiláky v rozžhaveným kaňonu, kterým se prohání studený vítr od Atlantiku a převaluje v prachu cesty chomáčky trávy a vybělené kosti. Vepředu běží závod Žmur a eM, za nimi tanečním krokem poskakuje Čičman a zpívá si. Dalších 50 metrů není nic. A pak se vleču já, jako Rocky na konci prvního dílu.

Je to ten den, kdy dořvu nevinnýho lékárníka za to, že mi odmítá prodat opiáty. Den, kdy jsem měla k večeři tři Ibubrufeny, což byla jediná útěcha, co mi ten sráč byl ochoten vydat. V noci všichni tvrdě spali, unavení ze slunce, moře a zmrzlin. Já jsem seděla na střešní terase s placatkou rumu a svět mi připadal nevděčný a prázdný jako Dádě Patrasové první hod vánoční.

Usnula jsem vyčerpáním asi na tři hodiny a ráno se vzbudila v terminálním stavu bolesti. Měla jsem pocit, že mi ten horník uřízl flexou půlku hlavy až k uchu. A k tomu si připočtěte nechutnou kocovinu z medovýho rumu. Tak nějak jsem pochopila všechny ty lidi v konečných stádiích čehokoliv, co utloukli zdravotní sestru francouzskou holí a pak ji sežrali. Přehodnotila jsem zážitky z porodu. Ten proti tomu nebolel, jen tak trochu tahal. A za pár hodin skončil, ksakru!!! 

eM mně ke snídani opatrně naservíroval zbylé děravé plato ibáčů a vydali jsme se dlouhou, rozhrkanou cestou přes serpentiny k zubaři do Las Palmas. Na tom zubaři trval mimochodem eM – mně by stačilo utratit od místního veterináře ve vesnici.

„Máte pod zubem zánět, předepíšu vám antibiotika“, říká sympatická mladá zubařka. „A něco hodně silného na bolest, že ano“ dodávám s vděčným úsměvem.

„Pochopitelně, musela jste si toho za ty tři dny hrozně vytrpět“ odpoví empaticky.

Takže mi v lékárně sráč (a ten jeho posměšnej výraz jsem si fakt nevymyslela jen já, i když to eM tvrdí!) podává krabičku s antibiotiky a... Ibuprofem! „Adiós!“

Dejte mi něco na bolest!


12 komentářů:

  1. To si z té dovolené pamatuješ ještě překvapivě hodně dojmů z okolí.
    No pomoc. A zpáteční let?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zpáteční už byl v pohodě - antibiotika zabrala, ale nerv už bohužel (díkybohu?) odumřel...

      Vymazat
  2. Tvl, zuby jsou hrozný mrchy! Mně se "ohleduplně" před lety v Bulharsku rozlomila stolička až poslední den... byla už bez nervu, takže to nebolelo, ale vypsychovaná jsem z toho byla slušně. Ovšem kanárští doktoři a lékárníci jsou zjevně sadisti anebo mají nějakou hypersensitivitu na ibuprofen, doufala bych aspoň v nějakou alternativu Algifenu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Viď, potvory?! Nechápu, jak to tu šestku vůbec mohlo napadnout, fakt má zvrácený smysl pro humor. S tou bolestí - sytý hladovému nevěří. Před porodem jsem taky věděla a věřila, že to prostě bolí. Ale tohle už taxonomicky není bolest, ale nějaký extrémní stav mimo tabulky:)

      Vymazat
  3. Já jednou nechal plombu v řízku. Ono to nebylo nic dramatickýho - zub bolet nezačal. Ale ono se to stalo v pondělí večer na služební cestě, na který jsem byl do pátku. Blbější moment aby člověk pohledal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O-ou. Celej z tý díry šťamrat všechny dobroty, co člověk snědl a celej týden nová hračka pro zuby, co? Na téma vypadlá plomba mě napadá výrok Houbiče o tom, že zuby jsou živá, přirozeně se obnovující tkáň, která po čase zaroste, když tomu dá člověk důvěru a neběhá hned zbaběle za zubařem. Tak určitě, minimálně se časem spraví ta díra v dásni, co po tom zázračném zacelení
      a´la Ježíš většinou zůstane, žejo...

      Vymazat
    2. Čištění rozhodně žádný velký potěšení nebylo, to je pravda. I proto jsem si řekl, že jsem asi dost chlap na to, abych za tim zubařem zbaběle zašel bez závažný újmy na egu...
      Z toho čištění jsem trochu přestal dělat vědu, když mi doktorka skoro vynadala poté, co jsem nesměle zkusil trvat na tom, že díra v zubu je poměrně urgentní stav a moje nechuť toulat se s ní světem tři týdny - do jí navrhovaného termínu návštěvy - má své opodstatnění. Ona z toho nakonec vědu taky nedělala. Původní díru rozšířila a teprv do tý nový lochny dávala novou plombu. Jestli tam byly nějaký zbytky, tak halt měla víc zasviněnej vrták.

      Vymazat
    3. Hele od tý doby, co jsem si konečně našla zubařku, co nešetří anestezií a nemá zbytečné průpovídky "tohle pán před vámi zvládl i bez injekce" na velikosti děr a hrůznost zakroků neberu ohled. Jen když jsem s tou šestkou šla na čištění kanálků, tak mi ty zvuky fakt jiskřily představivost, co se to tam děje za mord.

      Vymazat
    4. Jo...přesně. Moje předcházející zubařka taky průpovídky neměla. Ta mi prostě injekci nedala a vymalováno. Když to jednou vypadalo, že bych se jí taky mohl z křesla sesunout, protože mi nějakej kaz tak divně šolíchala a každou chvíli přestávala, odendavala vrtačku a koukala, co tam vlastně vyrábí, prostě mě tehdá poslala s doporučenkou na zubní pohotovost v Kateřinský. Tam jsem přišel, oni na to koukli, řekli mi, že "Omdlévá při vrtání" neni postačující indikace na to, aby se tam se mnou bavili a já šel zpátky k tý svojí.
      Nevim jak moc tě to překvapí, ale napodruhý jsem k ní do ordinace vstupoval naladěn skutečně velmi dobře.
      ...do bitvy třeba...
      Teď chodim k jedný ukecaný pani na Výtoň a ta mi vždycky jen vynadá za zubní kamení. Mé srdce si získala, když mi jednou měla něco vrtat, na chvilku se zahleděla na rentgen mého ozubení a popatřivši pouhé tři plomby řekla: "Vy na vrtání moc zvyklý nejste, co? Tak já vám dám injekci."

      Vymazat
  4. Bez injekce nesmí zubař na vrtačku vůbec šáhnout. V tom mne žádný neukecá. Zubařů a klíšťat se bojím.
    Vy jste, Psice, asi málo chlastala. Takový koňáček dokáže oddálit nutnost návštěvy zubaře oddálit do návratu z dovolené. Ovšem jen v seriosních dávkách - od litru denně. Děti měl máchat manžel a Vy jste si měla v klidnu ve stínu chlastat!
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z pouzivani tohoto typu rumove anestezie me vylecilo jedine rano po par panacich mistniho medoveho rumu. Kombinaci bolesti zubu, zaludku a hlavy povazuji dosud za nejzakernejsi nastaveni meho nervoveho systemu!

      Vymazat
    2. ...to nesmíš přestat chlastat až do návštěvy toho zubaře... ;-)

      Vymazat