středa 6. listopadu 2019

Mazlíčkárium


Jsou místa, kam děti nepatří. Buď je to tam až moc hrozný (tmavý podchody, video kabinky v Erotic city, zastávka Krejcárek o půl třetí ráno), nebo až moc dobrý (cukrárna Šlágr, všechny all-you-can-eat podniky a všechny filmy, co za něco stojí). Jako rodiče musíte neustále balancovat, aby realita byla plná motivujících příběhů s dobrým koncem a makrobiotické stravy. Většinou to znamená, že se musíte osobně vyvažovat i vy, zpravidla ve večerních hodinách, kdy to Alláh a děti nevidí. Ale o tom jste si sem dneska přečíst nepřišli.

Pár podniků leží přímo na demarkační linii oddělující ty hrozné od hrozně dobrých. V neděli jsme do mapy zakreslili další z nich, největší český zverimex v Horních Počernicích. Obrovská skladová hala, ze který už na dálku čpí hlodavčí pižmo a zvýšené riziko citového vydírání. Svatyně předpěstovaných domácích mazlíčků.  

Než stihnul eM vychrlit svoje podmínky, Žmur s Čičman nenávratně mizí v nepřehledných regálech. Čekala jsem něco, jako přeplněný utečenecký tábor v Ugandě. Nekonal se.

První výběh měl zhruba velikost garsonky v našem domě, kterou obývá tříčlenná rodina. V téhle garsonce stojí psí bouda velikostně vhodná pro vlčáka a z té leze něco, o čem krátkozrací lidé jako jsem já, nebo Čičman, na dálku soudí, že jde o vietnamské prase. 

„Prasátko Pepina“ běží Čičman s rozpřaženou náručí a až když doběhneme k ohradě, vysune se z boudy titán mezi králíky. Králík tak přerostlý, že byste si k němu museli přikoupit i krematorium, pokud byste ho chtěli upéct v jednom kuse. Mohl by vozit opice v uniformách s logem Pet centra, kdyby personál vykazoval aspoň známky smyslu pro show. Podle toho, jak působil prasokrálíkův výběh opuštěně, vykazoval personál ze všeho nejvíc strach z toho, že se může snadno stát další bezvýznamnou položkou na seznamu jeho obětí.

Přesunuli jsme se k ptákům. Tady jsme to poznávali hlavně my dva s eM. Řev zebřiček a jejich nepřetržité „tu-tu-rutu-TŮŮŮ-tu“. Soužití s tvorem, kterého i po deseti letech úplně rozhodí, když mu dáte misku se zrním do jiného rohu klece. 

Žako ve vedlejší voliéře je ale jiný kafe. Okamžitě přestal klovat do svého spolubydlícího a přesunul se těsně k mříži. „Ahoj“ flirtoval se mnou a něžně nakláněl hlavu. Když jsem mluvila, přivíral soustředěně oči a pokyvoval jako člověk, který si chce zapamatovat každé moje slovo. Nevím, jak často se to stává vám, ale na mě tenhle Big Gatsby v opeřeném vydání působil úplně magicky.

„Mohli bychom si prosím odnést tohohle ptáka? Hned?“ zeptala jsem se eMa a zavolala děti k voliéře. „Je tak chytrý, že si s vámi opravdu popovídá“ uvedla jsem jeho přednosti. Žako se nesměle usmál a všechny přívětivě pozdravil. 

„No, mně se to nezdá“, zaškaredil se eM. „Podívejte se, co z něj lítá za sajrajt“ a zkusil chytit poletující prachové peří, které vířilo celou halou. 

„A jak oškubal toho chudáka kakadu, co je s ním v kleci. Vsadím se, že tím klofákem už někoho skalpoval.“ pokračuje v hanobení eM. eM je schopen udělat kriminálníka i z dvoudenního koťátka, ale to papoušek neví a vezme si to osobně. 

„Hajzl. Pér-del“ zavřeští Žako adresně a začne  lítat po kleci a nekontrolovaně narážet do pletiva. „Asi máš pravdu“, odpovím eMovi, když se mi konečně podaří vysmrkat peříčko z nosní dírky a otřepu se.

Míjíme další prázdné klece a výběhy. Jako součást marketingové strategie tím vším podivným prostorem prostupuje epická reprodukovaná hudba. Sestřih sladkobolných soundtracků od Lassie se vrací po Goro, bílý pes.

„Mít tak tuhle opuštěnou hodnou opičku“, zasní se Žmur při obzvlášť táhlé melodie, u který musí ždímat kapesník od slz i psychopat Žako. „Pořídíme si ji. Bude s náma večeřet na tý poslední volný židli u stolu a pak se převlíkne do pyžámka… květovanýho“, řekne na to pohnutě eM a já začnu mít podezření, že vzduchem tady proudí něco víc toxického, než jen peří a piliny. 

Vyvleču je oba na parkoviště a cestou zachráním i Čičman, která v hromadě lepenky vybírala dostatečně velkou, do který se vejde prasokrálík.

„To byl teda divnej krám“, shodneme se po vystřízlivění v autě, kromě Čičman, která teď očekává, že ta obří ramlice bude hlavním dárkem pod vánočním stromečkem. Lépe řečeno, bude pod ním aspoň na chvíli, než ho pozře včetně ozdob a žároviček.


„Víte co si myslím?“ zeptá se Žmur. „Ten přerostlej králík, hlasitý otravný ptáci, sprostej papoušek a ta chmatavá vopice… nebyl to prostě jen nějakej… reklamační sklad?“


Králičí monstrum, symbol našich letošních Vánoc




25 komentářů:

  1. Zverimexy jsou zlo.
    ...ale náhradníky za chcíplý potkany jsem tam kdysi sháněl vcelku snadno...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, jsou skvely na nahradni dily. Jen se pri takove vymene prudce meni i natura mazlicka;)

      Vymazat
    2. No von celej pak vlastně vypadá úplně jinak.
      Naše potkani jsou totiž tak trochu námět na horor. První dvě, co jsme pořídili s drahou, umřeli obě naráz večer před svatbou. Po svatbě jsme za čas pořídili nový... a nový... a nový... Protože oni nám prostě chcípaly jak na běžícim pásu a my nevěděli proč se to děje a navíc se to občas dělo s vyloženě makabrózníma efektama... Pak se to najednou dít přestalo a poslední myš s náma vydržela tři roky, což je na potkana zase naopak věk docela úctyhodnej. Byla to právě bílá červenooká potvora ze zveráče a řikali jsme jí Gedžitka. Ke stáru neviděla, zdálo se, že sluch už taky úplně neslouží... Ale jak zavětřila žrádlo, neznala bratra, sestru, slitování ani strach a šla se srdnatě porvat i smladšíma kusama, dokud tam s ní nějaký byly...

      Vymazat
    3. Ach, potkani... to byly naše první společný děti! Já zase vzpomínám na oddanou Černuchu, kterou jsme nechali ke stáru i operovat k posměchu kolegů a Zajíce, která se uměla nějakým záhadným copperfieldovským způsobem dostat z klece bez ohledu na rozteč mříží. Páchala tyhle kouzla vždycky večer a po útěku to nabrala rovnou k nám do postele. Ale ty mrazivý údery nevysvětlitelnýho umírání jsme s pár taky zažili. Jednu jsme měli pár dnů a bylo to zdaleka to nejživější a nejzdravější mládě smečky, než jsme ji našli jedno ráno ztuhlou v houpačce. Asi nějaký hlodavčí SIDS...

      Vymazat
    4. Útěky z klece jsme taky měli :-D
      Více-méně náhodou jednou žena přišla na to, jak to ty mrchy vychcaný dělaly. To jednou takhle šla do práce, už už byla z bytu venku, když si vzpomněla, že něco nechala v obejváku na stolku. Tak si proto došla, rozhlídla se po pokoji a zjistila, že něco je jinak, jen chvíli trvalo, než si uvědomila, co přesně.
      Jedna z potkanic vysela půlkou tělíčka z klece mezerou mezi mřížema a snažila se vylézt ven. Kousíček pod ní bylo mezi ty mříže vražený kolečko mrkve.
      S tim nevysvětlitelnym umíránim to u nás zašlo tak daleko, že jsme dvě šoupli do mrazáku a poslali jednomu veterináři, co se nabíd, že se podivá dovnitř. Inu podival se. Řekl nám, že něco takovýho v životě neviděl a moudřejší jsme nebyli.A zrovna ty dvě to zabalily fakt docela hororově - to jsem jednou tak vyspával před odpolední, když mi vzbudilo rachocení z klece. Tak jsem vstal a šel se podivat, co tam ty obludy dělaj. Nepříčetně sebou mlátily o mříže, jako by s nima v tý kleci někdo hrál squash. No a když sebou mlátit přestaly, tak prostě spadly mrtvý do podestýlky...
      Manželka oblibovala jednu zakrslou dumbo rex potkanici. Neni divu - tahle kombinace znaků z toho zvířátka udělá přesně takovýho toho roztomilouškýho blbeška, kterej se dokáže vetřít do přízně i alergikovi. Ta taky umřela zbytečně brzo. Sice asi v klidu, protože jsme jí našli v domečku stočenou, jako by spala. Jenže ona tam takhle asi ležela podstatnou část dne a než my se ženou přišli z práce, ty ostatní stihly mrtvolce sníst kus hlavy zhruba od pravýho oka k tomu roztilýmu oušku včetně...

      Vymazat
    5. A co to bylo? To, co v životě neviděl?

      Vymazat
    6. Mozna kus nanuku, nebo formicky na led - zalezi, jak maji Galahadovi cleneny mrazak.

      Vymazat
    7. Psice :-D ...my je do toho mrazáku foukli zabalený ve vakupytlíku :-D
      Prej měly orgány tak nějak na kaši a ze všeho nejhůř na tom bylo játro...

      Vymazat
    8. To vypada skoro jako by ti vasi potkani skladovali nejakej kontraband... A co domaci bar? Nechybi pulka tuzemaku do cukrovi? Mam podezreni, ze tahle nehoda nebyla radne vysetrena!

      Vymazat
    9. Tuzemák mi nikdy nechyběl. :-D
      Hele on to nakonec IMHO dovyšetřil plynař, kterej nám obešel wawky a karmu a sporák, všechno zkontroloval, všechno bylo úplně OK, ale všechno nějak drobně opravoval... Doba, kdy nám ta zvěř chcípat přestala, se nápadně kreje právě s jeho návštěvou...

      Vymazat
  2. Nezbyva nez podekovat za libovy komentar k obedu! Tak to u nas Zubata chodila, kdyz jsme to nevideli. Ale nekdy sahla vedle. Jako kdyz jsme nechali na vikend v kleci jednu umirajici starenku, damu v letech a mladou nahradnici za starenku. V nedeli vecer se starenka spokojene houpala ve svy zavesny hamace a mlada nahradnice byla jako ztuhlik v krkolomny poloze na dne klece. Ale podle eMa maji proste hlodavci svy demony, v detstvi videl na vlastni oci, jak jeho krecici dzungarsti pachaji hromadnou organizovanou sebevrazdu, kdyz se seradili na strese domecku a jeden po druhym skakali dolu a lamali si vaz jak clenove nejaky utopicky sekty...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že moje zkušenost eMově tezi v ničem neodporuje. Křečíci chovající se jako zfetovaný davidiáni mi vlastně ty dvě potkanice, co sebou házely po celý kleci, vlastně taky docela připomínaj.
      Krom toho ty zvířata podezírám, že oni se možná fakt uměj prostě vypnout. Jednou jsme si totiž přinesli domu dvě dospělý potkanice, který jsme dostali za odvoz od jedný pani, která je asi pořídila dítěti jako mazlíčky, leč dopadlo to takovym tim obvyklym Šulístek se vokoukal, Šulístek může jít... Jak u těch potkanů platí, že jsou to chytrý, hravý společenský zvířata, který se daj vcelku pěkně vychovat, tak tyhle dvě na lidi zjevně zvyklý nebyly. Daly jsme je do klece ke Gedžitce, která tam tehdy snad byla sama, a ony zalezly a za dva dny jsme je na tom samym místě našli tuhý.

      Vymazat
  3. kdyby na megakrálíkovi jezdily do školy vaše děti, to by teprve bylo něco! a ještě bys ušetřila za lítačku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, že se náš školník jmenuje Hanibal? Víš, jak se tváří, když najde na chodbě zaparkovanou koloběžku, nebo pohozenou slupku od mandarinky? Napadá tě, jak by se tvářil, kdyby našel u skříněk zaparkovanýho obrálíka a všude kolem něj by byly poházený obrobky?

      Vymazat
    2. jako člověk, kterému zbývá několik posledních a bolestivých chvil života?

      Vymazat
    3. Psice tohle mi nedělej...
      Já si představil velkýho králíka a okolo něj poházený tu klikovou hřídel, tam píst, onde fešnou ojničku... A prostě mi nebylo jasný, proč by se okolo něj ty obrobky měly jen tak bezcílně povalovat... :-D

      Vymazat
  4. Koukám, že Žmur bude brzo zvládat psát blogy sám - pointuje už teda bezchybně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ne! To by byla strasna pomsta - neco jako kdyz eM vyhrozuje, ze si zalozi upsa.blogspot.cz a bude psat o tom, jak strasna ve skutecnosti jsem!

      Vymazat
    2. Zkus mu příště jemně naznačit, že tahle adresa je už obsazená :)

      Vymazat
    3. To ho uplne zdrti:) Bude o mne muset vydat knihu.

      Vymazat
    4. ...dej vědět, až to udělá...
      Nechám pak od tebe napsat věnování :-D

      Vymazat
    5. Ty se ani nepripominej. Mam od tebe slibenou nejdriv tu tvoji:P

      Vymazat
    6. ...ale to se přece nevylučuje... :-D

      Vymazat
  5. Jmenuji se Miroslava Němcová, z regionu Český Krumlov (Česká republika). Po 12 letech manželství jsme byli s manželem v jedné z trav, dokud mě konečně neopustil a přestěhoval se do Kalifornie, kde jsem s jinou ženou. Cítil jsem, že můj život skončil a mé děti si myslely, že už nikdy neuvidí svého otce. Snažil jsem se být silný jen pro děti, ale nemohl jsem ovládnout bolest, která trápí mé srdce, moje srdce bylo plné smutku a bolesti, protože jsem byl do svého manžela opravdu zamilovaný. Každý den a noc o něm přemýšlím a vždy si přeju, aby se ke mně vrátil, byl jsem opravdu naštvaný a potřeboval jsem pomoc, takže jsem hledal pomoc online a narazil jsem na web, který navrhl, že Dr. Osagiede může pomoci získat zpět věci rychle. Cítil jsem, že ho vyzkouším. Kontaktoval jsem ho a řekl mi, co mám dělat, a udělal jsem to, pak pro mě udělal kouzlo Láska. O 48 hodin později mi můj manžel opravdu volal a řekl mi, že mi a dětem tak moc chybí, tak úžasné !! Tak se vrátil tentýž den s velkou láskou a radostí a omluvil se za svou chybu a za bolest, kterou způsobil mně a dětem. Od toho dne bylo naše manželství silnější než dříve, díky Dr. Osagiede. on je tak mocný a já jsem se rozhodl podělit se o svůj příběh na internetu, že Dr. Osagied skutečné a silné kouzlo kouzlo, že budu vždy modlit, aby žili dlouho pomáhat svým dětem v době potíží, pokud jste tady a potřebujete své Ex zpět nebo se váš manžel přestěhoval do jiné ženy, už neplakejte, kontaktujte toto mocné kouzlo. Zde je jeho e-mailová adresa: doctorosagiede75@gmail.com nebo whatsapp +2349014523836 viber na +2349014523836

    OdpovědětVymazat
  6. Nice pants. Can I test the zipper? Hey, i am looking for an online sexual partner ;) Click on my boobs if you are interested (. )( .)

    OdpovědětVymazat