pondělí 22. června 2020

Zápisník pohřebních přání



Určitě je to tím, že vypadám mladě. Druhou možností by bylo, že vypadám tak vyžile, jako bych za sebou měla několik životů Aleše Brichty, brigošku v azbestovým dole a 256 čočkových kaší s párkem z naší jídelny. Prostě, že už přežiju všechno, včetně lidí okolo sebe. Řeč je o pohřebních přáních.

Začala s tím máma, když jsme si krátily cestu přes hřbitov.

„Ne, aby tě jednou napadlo, dát nás s tátou dohromady do jednoho hrobu“ rozčílila se máma a málem jsem to schytala jak v tom vtipu s jedením párku bez chleba. 

„Dost na tom, že se musíme dohadovat pod jednou střechou 40 let. Myslím, že si zasloužím trochu klidu aspoň potom.“

Řekla jsem mámě popravdě, že trocha té paranormální senzace by mohla zásadně nakopnout cestovní ruch vymírajícího maloměsta.

„Někteří lidé dávají orgány, aby byli po smrti užiteční. A pro tebe je obtěžující levitující náhrobek a škrcení jihokorejských turistů stuhou s nápisem VZPOMÍNÁME?“ zeptala jsem se manipulativně.

Máma mi na to řekla, že jsou jí ukradené věnce, budoucnost maloměsta i doprošující se duch táty. A už vůbec Korejci, protože vyrábí nekvalitní elektroniku.

„Mně by se líbilo, kdybys jednou vzala urnu s mým popelem a jela jí vysypat do moře. To bych si za tvou výchovu, a hlavně za tvou pubertu, zasloužila, no ne?“ začala máma manipulovat mnou.

„Vždyť nemusíš nikam daleko, mně by stačilo i do Chorvatska. Třeba jak jezdím do Zadaru, tam je to pěkný…“ kuje želízko v ohni.

„Mami a mohla bys mi do té doby ověřit, jestli je to vůbec legální?“

S nedůvěrou jsem si představila oplétačky s pašovanou urnou na celnici. A pak sypání popelu mezi nafukovací matrace českých turistů na jedné z nejobsazenějších pláží světa. Opalovák, teplý pivo a dalmátský čufty. Co má moje matka proti Asii?

Pár dnů na to se ukázalo, že bych si mohla na pohřební přání svých blízkých zařídit samostatný zápisník.

Em v lese: „No, to je krása. Cítíte tu smůlu? Slyšíte tu žlunu? Neslyšíte, protože jste ignoranti a hádáte se o svačinu. Tady bych se jednou klidně nechal i pohřbít.“

Při zmínce o smrti se děti přestaly mlátit klackem. „A to si jako můžeš vybrat?“ zeptal se pochybovačně Žmur. „Já myslel, že to je spádový – jako škola. Že pudeš na Olšany.“

„Na Olšany chodí nebožtíci bez fantazie“ poučil ho Em. „Jasně, že si můžeš vybrat – nějaký místo, co ti je blízký a kde to máš rád.“

„V Tibetu se mrtvoly rozčtvrtí a nahází se na skály jako žrádlo supům“ neodolám a vnutím se se svou inspirací, jak být užitečný i po smrti.

„Tak to já už vím!“ hlásí se Čičman. 

Já bych chtěla být pohřbená v aquacentru!“

Mám o důvod víc, proč si přát, abych nikdy nezažila smrt svých dětí!






21 komentářů:

  1. Spádový hřbitovy, to je myšlenka! A za změnu mimo trvalý bydliště by se uplácela pohřebnická úřednice... :))

    OdpovědětVymazat
  2. Rodiče mého muže měli obdobné přání - rozptyl na moři u Chorvatska. Chvilku to trvalo, než se sešli v jedné urně, ale aspoň byl čas na přípravu - sestavit posádku, objednat loď a vyrazit...nakonec z toho byl moc hezký obřad v dohledu ostrova Jabuko. Poloha je zaznamenaná GPS. Přes hranice bez problému, protože měli onačejší obal než urnový pohár. Ale představa, že by byli zahrabání někde na pláži, je ohavná.

    OdpovědětVymazat
  3. Ne, že bych se považoval za věčnýho - ostatně bych se ani neocitl v bůhvíjak skvělý společnosti, kdybych věčnej byl - ale o tom, co by se se mnou jako mělo udělat, až budu nadobro vypnutej, o tom jsem teda ještě nedumal...
    Si řikám, jestli oni takovýhle objednávky taky nejsou tak trochu záloha na budoucí citový vydírání "...a tak přeci jsme to tý mamince slíbili, že jí vysypem v Singapuru na letišti pod některou z těch krásnejch barevnejch kytek, co jim tam rostou..."

    OdpovědětVymazat
  4. Quanti: No jasný, a místa vedle tvé rodiny nebo kámošů by byla jen za příplatek. Jako u nízkonákladových aerolinek.

    Vulpecula: Tak ona to máma asi myslela do moře, ne na pláž, ani nikomu do piva. To by bylo podlý. Ale Čičman si to podle mě představila v běžným provozu - jak ji tam tajně sypeme do tobogánu nebo do vířivky.

    Galahad: Vidíš, takhle vyděračsky mě to nenapadlo uchopit, díky za inspiraci! V takovým případě myslím, že bych se měla jednou s mámou vypravit přece jen do Asie. Nebo do Bolívie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tu Asii snad jen bacha, aby si nemysleli, že jim tam jedeš dealovat nějakej divnej kokeš... Abyste pak jako rozptýlený v moři neskončily obě... :-)

      Vymazat
    2. Nojo, abych neskončila jak heroinová Tereza s kufříkem s dvojitým dnem v Pakoši, co? Nevím, jak se pašuje popel. Ale vím poměrně jistě, že ho nebudu polykat nacpaný v kondomech, když už jsme u těch pašeráckých tríčků. K tomu mě nedonutí fakt ani vlastní máma!

      Vymazat
    3. ...já teda původně myslel na nějaký formální ošetření v podobě třeba pasu pro urničku.
      Něco jako když kdysi Egypťani posílali do Francie na facelift mumii Ramsese. Mu normálně vystavili pas s aktuální fotkou.

      Vymazat
    4. Na mumifikaci jsme s mamou jeste nezavedly rec. Ale je fakt, ze bychom v letadle mohly vypadat jen jakoze se spolu zrovna nebavime po hadce.

      Vymazat
  5. kdybyste raději věnovali svá těla policejní vědě, aby si na vás budoucí vyšetřovatelé ověřili, za jak dlouho vás sežerou brouci... zájemci o výživnou četbu nechť googlují slovní spojení FBI Body Farm!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bych do toho šel.
      ...ale nechce se mi... :-/

      Vymazat
    2. Sympaticky projekt. Klidne tam radsi budu inventarem, nez uklizeckou...

      Vymazat
    3. ...taky tě začalo zajímat, jestli PČR má podobný zařízení...?

      Vymazat
    4. Myslím, že podobný výzkumy probíhají po Česku spíš spontánně. Třeba když vypadne elektřina v márnici a přijde se na to až pár dnů po. Každopádně mi to otevřelo obzory k další práci, co bych nechtěla dělat: Forenzní entomolog!

      Vymazat
    5. Jo, to bych taky dělat nepotřeboval. Vydržim koukat na ledacos, ale představa mrtvoly, kterou cuká po plácku hemžení hmyzu a červů a všeliký jiný hodující žoužele mi teď úplně zkazila ty líbezné dozvuky chuti dnešního oběda...

      Vymazat
    6. tak snad ještě jedno video, o které nikdo nestál... https://www.youtube.com/watch?v=lqRo23h01qQ

      Vymazat
    7. ...to ve Sběratelích kostí nebylo...

      Vymazat
    8. Musím říct, že hemžící se hmyz na mrtvole vyloženě oživil moji snídani! Díkybohu, že zatím nelze online sdílet hnilobný pach.

      Vymazat
  6. Hmmm, nedávno děti v aquaparku ve Špindlu lovily z vířivky malý tmavý kousky čehosi. Že by Čičmaninu myšlenku už někdo uskutečnil? Nechaly to ne hromádce na dlaždičkách vedle schůdků. Taková hromádka neštěstí to byla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebyla to spíš hromádka, co se ve slušných rodinách splachuje v toaletní míse?:)

      Vymazat
    2. :))) to díkybohu ne. Byly to spíš kamínky a písek, takže asociace popela byla okamžitá.

      Vymazat
  7. já mám taky sex drive a nechlubím se s tim veřejně ty unknowne..
    klik hýr a najdeš pěknej blog, kde se rozhodně nesvlíkam

    ježiši, já prostě tady budu tak dlouho, než přečtu a okomentuju upe všecko.

    OdpovědětVymazat