sobota 10. října 2020

Hoď si koronou: Smyčka se utahuje

A víte co? Tenhle týden to vezmeme odzadu.

Pátek 10:35

„Už jste někdy byla testovaná?“ ptá se sympatický chlápek. Z igelitu mu koukají jen oči, červené únavou. Zavrtím hlavou. Covidová panna.

„Fakt to nic není. Vezmu tuhle úzkou tyčinku a zasunu vám ji do nosohltanu. Takhle.“ Chvilku si připadám jako polykač ušních vatových tyčinek. Musí se s tím fakt tak šťamrat? A není to náhodou teleskopický? Mám pocit, že konec cítím až v krku. „Ták. A ještě do druhé dírky“. Sakra!

Vycházím ven. Odběrové stanoviště bez front. Venku je jen hlouček testovaných na cigárku pod kaštanem a smějí se, až se jeden z nich plácá do stehen. Popravdě, představovala jsem si to víc apokalypticky. Kde je suchý kašel a upadávání do bezvědomí? Jen můj mraženej králík zatne drápky do páteře. Otřesu se a jdu domů.

Čtvrtek 15:00

„Teploty máte, hlava vás bolí, ten čich vám zjevně taky moc neslouží. Já bych to teda na ty testy viděla.“ řekne mi do telefonu moje doktorka, když s ní konzultuji Čičman a moji permanentní kocovinu.

„Mhum.“ smutně souhlasím a odšourám se pro další Paralen. Zapomněla jsem ji říct o králíkovi a zapomněla jsem se zeptat, kdy budou výsledky.

Čičman 36,5, já 37,7. 3:0

Středa 7.10. 14:00

Zjistila jsem zajímavou věc: Chrudoš voní jako Nutella! Sbíhají se mi sliny. Jestli jsem o něco přišla, chuť to rozhodně není.

„Jak ti může vonět po Nutelle?“ Zmatený Chrudoš putuje v rodině z dlaně do dlaně. Z křeččí perspektivy to musí vypadat znepokojivě. Jako stádo oprsklých slonů střídavě zanořujících choboty do jeho měkkých pohostinných zádíček. „Já cítím teda spíš chcánky.“ ošklíbne se Em.

Čas očichat byt. Chm, jemné pachy fakt necítím. Divný jsou i chutě. Už vám někdy hermelín se zeleným pepřem chutnal jako babiččin historický dřevěný betlém z Innsbrucku? Nemyslím si. Ale při návštěvě záchodu po Žmurovi si můžu konečně oddechnout. Náš odporný osvěžovač vzduchu s výsměšným marketingovým názvem „Svěží vánek“ cítím naprosto zřetelně včetně chemického buketu umělé louky.

Čičman 36,4 C, já 38,2. 2:0

Úterý 9:30

Evidentně si ráda pospím. Ještě, že jsem si včera večer vyřídila home office.

Znáte ty rána, kdy se člověk aspoň probudí fakt vyspalej do růžova? Že už tělo potřebuje jen hedvábný macchiato, pomerančovej džus a svět je Bitter Sweet Symphony? Tak tohle ráno bylo Hurt od Johny Cashe. Nebo nějaká ultimátní trashmetalová skladba, během které si frontman vydloubne oči lžičkou na puding a následně uřeže nohy motorovkou. Tu ale s vydloubanejma očima jen tak nevypnete, žejo. Vzzzzzzm hučí mi v hlavě a fakt to bolí. Bolí to chvíli na jedný straně, pak na čele a potom je v metalovým varu celý mozek a horko těžko ten kotel krotím Paralenem. Mraženej králík zatíná drápky v rytmu trash mezi návaly horka.

Balím se do chlupatý deky a nevesele přemýšlím o tom, jaká budu v klimakteriu. Nejspíš stejná jako teď – zpocená, nasraná a oblečená v něčem nevkusném a huňatém. Čas na první sebelítost.

Čičman 36,5 °C versus já 37,5. Vedu 1:0.

Pondělí 12:10

Oběd s kolegy, kam si výjimečně beru mobil. Výjimečně proto, že se málokdy najde taková příležitost, která by omluvila telefonáty během jídla. Možná výhra ve sportce. Ale to zrovna tenhle telefonát není. Volají z domu dětí a mládeže.

„V pohodě, o zrušení kroužku vím.“ snažím se o rychlý konec s napřaženou vidličkou kung pao.

„No ono jde spíš o tu poslední hodinu před týdnem.“ pokračuje naléhavě hlas lektorky. „Čičmanka tam byla ještě s třemi holčičkami. No a ta jedna hned druhý den odpadla s horečkami a teď se jí potvrdil, však víte…“

„Covid.“ dodám chmurně a vrátím vidličku se šťavnatým soustem zpátky na talíř. Takže o víkendu se do Brna zase nejede.

„Měli bychom tedy být všichni v karanténě?“ přeptám se, a to už směřují zpátky k talíři i vidličky ostatních. Znáte ten pocit, když se na pracovním obědě provalí, že máte vši, genitální bradavice a posloucháte Michala Davida? Já už jo.

Prý z toho žádná karanténa nevyplývá, jen máme sledovat příznaky. Hned po příchodu domů Mári zuřivě přeměřím. 36,6 °C.

„A kdybych ti řekla, že je mi špatně, tak zítra nemusím do školy?“ ptá se vychytrale Čičman a hladově do sebe tlačí druhý sendvič ke svačině.

Večer je mi zima. Jako kdybych uměla na způsob krajty otevřít čelisti a spolknout celýho mraženýho králíka i s igelitem a cenovkou. Chlad zevnitř, co lechtá až na páteři.









48 komentářů:

  1. Koukám že testování jsou jako strejcové na svatbách - ještě do druhý nohy to chce! A kdy budou výsledky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, obávám se, že výsledky už nejsou ani nutné...

      Vymazat
  2. Psice, moc držím palce, ať to máš do týdne za sebou. A kašli na práci z domu, vezmi si nemocenskou či sinech napsat karanténu a opravdu pořádně to vylež! Fakt nic nepřepal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nomi dík. Home office už si protahuji tak jako tak. Přituhuje. Teď mě mrazí spíš z těch čísel než z králíka:(

      Vymazat
    2. No, mě právě ta čísla připadají nepřekvapivá - od toho konce července, jak jsem nakoukla pod tu pokličku tehdejší "chytré" karantény, mi připadalo, že to je jen otázka času - jako, čistě logicky mi vycházelo, že se to bude cca co dva týdny násobit, spíš jsem byla překvapená, že to přišlo o týden či dva později... :-/ (byť jsem si samozřejmě přála, ať se pletu a z počátku to tak i vypadalo).
      Dokud jsem fakt neviděla, jak ten systém funguje, tak jsem byla v klidu.
      A to, jakým způsobem se nestíhá trasovat nyní, tak to je ještě o kus horší.
      Asi to teď bude fakt hodně o ukázněnosti lidí a dost i o štěstí, bohužel...

      Vymazat
  3. Stejně je to zvláštní, jak to má každý jiné.
    Mražený králík na páteři - to je fakt úplně naopak, než jsem to měla já. Většinou jsem měla spíš pocit, že mi někde v hrudním koši doutná nějaký nedohašený oheň...

    OdpovědětVymazat
  4. Tak a s malým zpožděním dopisuju první odstavec. Nebudu to dlouho protahovat virblem. Negativní!
    Takže potvrzuji, že kolísající teplota, bolehlav jak po oslavě osmnáctin, částečná ztráta sluchu a mraženej králík v zádech ještě nemusí být Covid.
    Nomi, takže je to fakt spíš vnitřní oheň, než vnitřní mrazák.
    Ale i tak, díky moc za podporu. Já si oddechla hlavně při pomyšlení, kolik lidí nemusím kontaktovat a zatahovat do schízy "deset dnů se pozoruj".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Edit: Částečná ztráta čichu. Takže jak vidíte, i částečný úpadek kognitivních schopností a podle korektora Ema ani úpadek pravopisu stále nemusí znamenat, že je to covid:)

      Vymazat
    2. Uff, tak to jsem moc ráda! Fakt to nikomu nepřeju. I když, i tak to nepřepal a pořádně doleč. Můj dost silný dojem z covidu je, že umí najít slabá místa z dříve nedoléčených záležitostí...
      Asi to bude taky solidní svinstvo, kdo ví, co tady vše takového podobného kolem nás běhá... (ne konspirace, jen zkušenosti z podzimu a února)

      Jj, věřím, to kontaktování známých a blízkých lidí je takový ten karanténní bonus... :-/

      I tak držím palce, ať se z toho brzo vykřešeš! :-)

      Vymazat
    3. To už člověk fakt nerozumí ničemu. Ale každopádně gratuluju :D

      Vymazat
    4. Asi ne. Za mě by teď nejlepší zalézt, netestovat dokud nejde do tuhýho, a vylézt na jaře. Akorát mám stejně jako většina z nás tady rodiče v rizikovým věku:/

      Vymazat
    5. Nomi, to by si na mě smlsnul, protože od září jdu od jednoho nachlazení k druhýmu. Tak palce tobě, ať se z toho imunita rychle otřepe a zmizí ty divný speciály typu pálení na hrudi:(

      Vymazat
  5. Úpadek pravopisu je detail, ale co mi od dopoledne vrtá hlavou je ta vůně Nutelly místo přirozeného pachu křečka :-)

    Myslím, že to je jistá cesta ke snům o sladkostech (nebo vínech) ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že by? Nelze to s jistotou vyloučit. Každopádně nutelovej je pořád, ale ten osvěžovač budu teď asi využívat jako základní čichový test. Tak snad nebude brzy nugátovej i Em... že bych ho v noci nevědomky mlsně ohlodávala.

      Vymazat
    2. Můj křeček blahé paměti byl cítit po Celaskonu.

      Vymazat
    3. Spíš po Aspirinu, ne? Promiň, nedalo mi to:)

      Vymazat
    4. Cítím spálené maso.
      Jinak ať je ti brzo líp.

      Vymazat
    5. Já zas hozenou bačkoru. Dík a silnou imunitu celé Sucháčovic rodině.

      Vymazat
    6. Po Aspirinu bylo cítit morče. Promiň, spletlo se ti to :)

      Vymazat
  6. je toho fakt hodně, oproti březnu už nemůžu říct, že neznám nikoho kdo to má, dítě už mám podruhý v karanténě, naštěstí nemá projevy nic

    OdpovědětVymazat
  7. Jelikož mě tu máš na cynický zlehčování libovolně špatný situace, cítím povinnost říct, že zhruba nějak takhle jsem se cítil minulý pátek poté, co jsem večer před tím U Vávrů ochutnal rakouský námořnický rum, hořkou Bukovskou a dvanáctistupńový nefiltr z Malešova, posledně jmenovaný v počtu sedmi kusů.
    Popsané nákaze navzdory jsem šel do práce a překvapivě tam byl i k něčemu dobrej.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele můžu ti prozradit, že po tomhle sebediagnostickým fiasku mě na testy příště donese tak maximálně Em na zádech ve stavu klinické smrti. Mimochodem, vyklubal se z toho epesní zánět dutin, proto ty problémy s čichem. Co ti mám povídat, měla jsem si připlatit za pozitivní testy - mohla jsem být výhledově ubytovaná v prezidentským apartmá Four Season, abych neohrožovala rodinu...

      Vymazat
    2. Jen se nerouhej. Snad si nemyslíš, že bys byla na pokoji sama?
      ...já bych tě historkama o spolubydlících mohl oblažit...
      Ale ty moje o oknech drnčivě rezonujících kolegovo chrápáním, nebo propocených tričkách na podlaze uprostřed koupelny bys mohla brát jako pohádky z prostředí krušnohorských dřevorubců, jejichž obsah se s realitou luxusního apartmánu hotelu Four Season jistě zcela míjí (nehledě na to, já na svejch služebkách stejně obvykle užil mnohem větší srandu s uklízečkama). Pročež tě v případě zájmu odkážu na veselohry ze spolubydlení z pera Ženy s moly ;-)
      Co se zánětu dutin týče - dovol mi tě alespoň virtuálně s hlubokou účastí vzít kol ramen. Tahle svině se mi vracívá, protože jsem jí - muže to bejt tak 12 let zpátky - blbě vyležel, ona se mi vrátila hned za měsíc a od tý doby se ukáže aspoň jednou do roka... :-/

      Vymazat
    3. Mno, já se vidím tedy na pokoji sama, stylově se sklenkou Moet Chandon a výhledem na Pražský hrad.
      Neboj, taky jsem si strávila pěkných pár let spolubydlení - a nelituji ničeho. Dokonce se mi některé historky opakují s dětmi jako třeba ta "jak si XY nablil pod polštář a spal dál";)
      Tak to je milé setkání v klubu dutinářů. Mám stejný uvítací ceremoniál. Jednou jsem tu zrůdu měla asi dva měsíce a od tý doby zřídka uplyne rok bez. Ta slast, když se to konečně spustí a člověk se ráno pořádně vysmrká, co?

      Vymazat
    4. mě vždycky pobaví nejen článek, ale i ta konzervace pod nim :-)

      Vymazat
    5. Na dutiny nedám dopustit na Sinupret, ale to asi znáte, co?

      Vymazat
    6. Známe, mně to bohužel nezabírá:( Ale já jsem ztracený případ, mně z těch alternativních postupů a bylin nezabírá vůbec nic. Až antibiotika, když to někdy dospěje do kritickýho bodu.

      Vymazat
    7. A víš co, tak já ti to nebudu kazit. Svoje představy mam taky a přestože nezahrnujou luxusní hotelový pokoje, stejně bych si nepřál, aby mi do nich někdo házel vidle :-D
      Nablito pod polštářem jsem ještě neviděl. Ale na penziku na služebce jsem už viděl lečo uprostřed koupelny na podlaze a z doslechu vím o nešťastném kolegovi, kterého indispozice přepadla tak náhle, že se rozhodl vyzvracet se z okna, které předtím ale bohužel zapomněl otevřít...
      Slast, možná úleva - nazývejme to jak kdo chceme, ale je zajímavej fenomén, jak v tu chvíli člověk docela přesně cítí, kudy a jak rychle mu ta slast postupuje :-D

      Vymazat
    8. Taky tady ráda dočítám komentáře, i když málokdy je tak spamuji, jako u tohoto článku :-)

      Ohledně dutin, kolega, kterému se vracely několikrát ročně, přežíval díky proplachům nosu tou konvičkou. Pomáhá to i dětem, když je dutiny občas trápí.

      Vymazat
    9. Mně se vcelku osvědčil ten Sinupret. Ovšem za předpokladu, že nástup moribundu poznám včas. Když jo, mam za dva dny pokoj.
      Když ne, mam pár dnů pocit, že mi rupne obličej.

      Vymazat
    10. Nomi: To samý mi radila máma. Možná na tom přece jen něco bude, i když mi to přijde trochu nekomfortní... něco ve stylu protahování kondomu nosem a tak vůbec. Prostě se ve školce říkalo, že do frňáku se nic nestrká a nelije, tak musím nejdřív prolomit své předsudky a bariéry.

      Galahad: Když já nějak nejsem schopná odhalit ty začátky.

      Vymazat
    11. Mně by stačil i tříhvězdičkovej penzion, kdyby to znamenalo několik nocí nepřerušovaného spánku:D Ale to už se asi rouhám moc, co?

      Vymazat
    12. Psice, já to nijak spolehlivě taky nedovedu. Jen jsem se dvakrát nebo třikrát trefil.

      Ženo, pokud se tam budeš izolovat od ostatních členů domácnosti, neni důvod, aby to s tim klidnym spanim neklaplo, ne? :-)

      Vymazat
    13. Žena, Galahad: Já myslím, že kojence matkám šoupnou automaticky. Takže o klidným spánku by to nebylo, ale bylo by to pěkný místo pro blogosraz 2.0. Můžeme mít pokoje vedle sebe, něco jako kajuty na Diamond Princess...

      Vymazat
    14. Kdo nekojí, ať se aspoň vyspí! :-D
      Hele psice - tou zmínkou o blogosrazu 2.0 se ti podařilo vyvolat dojem, že máš plán.

      Vymazat
    15. Galahad: Tak jako byla by to rozhodně výzva. Teprv teď si člověk uvědomí, jak malicherné otázky jsme řešili - do kterého ze všech otevřených pajzlů zajdem? Tak pokud mě paměť neklame, ten příští by měl být výletní u Ženy a pak tam taky padl tip na nějaký obskurní podnik (možná jsou to právě jedová chýše U Vávrů zmíněná v tvém komentáři?). Pokud jde o aktuální komplexní výčet, neměly by asi chybět ani ARO oddělení, ale upřímně doufám, že sraz "u ventilátoru" nebo "na hajzlech, aby to sestry neviděly", se nám přece jen vyhne...

      Vymazat
    16. "Na hajzlech, aby to sestry neviděly" by v tom kus dobrodružný romantiky ale taky byl... :-D

      Vymazat
    17. Já jsem velmi pro covid sraz, samozřejmě, jakmile všichni přestaneme vykazovat jeho příznaky. Protože dost pochybuju, že tohle za dva týdny skončí a že se tomu vyhnu a aspoň bych měla imunitu na vánoční trhy, které nebudou. Jinak ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyšlovce lze koupí pivních speciálů přes okýnko podpořit můj oblíbený podnik. Při zákazu popíjení venku je lze vypít u Sucháčovy kolébky či přelít do kojeneckých lahví. Ať někdo zkusí matce vzít jídlo pro dítě.

      Vymazat
  8. to je horor toto, tak ať je brzy líp... a šťastné další výhýbání koroně

    OdpovědětVymazat
  9. No ještě že máš v komentářích výsledek, protože už mi dochází palce na držení :) To jsem ráda, nechť se vám daří před koronou kličkovat co nejdýl.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bloude díky, tobě taky - ať k vám koronáč nezabloudí!

      Vymazat
  10. Tedy, já na testech byla také kvůli práci a šťourali se mi jen v jedné dírce.. A i t stačilo, slzelo mi oko ještě večer.
    Ať se z toho co nejdříve dostaneš!

    OdpovědětVymazat
  11. Je lépe v mylně naději sniti.. M

    OdpovědětVymazat