pátek 15. ledna 2021

Nevítaní hosté

Poslední dny se u nás doma zabydleli dva nevítaní hosté. První z nich si říká plíseň. Vytvořila základnu na stropě v rohu ložnice a něco mi říká, že má co do činění s plastovými okny a narušenou cirkulací vzduchu, který přes původní ztrouchnivělá okna z období raného novověku proudil stejně nerušeně jako přes volejbalovou síť. Díky butterfly efektu se teď u břehů Atlantiku možná odklání Golfský proud a armáda obřích palmových krabů ohrožuje slunící se důchodce na Floridě, proto jsme se s Emem rozhodli radikálně zakročit i přes naše teplo a pohodlí.

Pro mě je prostředkem první volby Savo. Ekologický aktivista Em ale považuje chlor za nehumánní a překonané řešení už od použití yperitu v první světové válce a přichází s Pythium Olingandrum. To není postava z Harryho Pottera, ale houba. Její marketingové jméno zní dokonce chytrá houba. Chytré.

Pythium působí na nedůvěřivé lidi, mezi které se řadím, tak trochu jako vytloukání klínu klínem. Tenhle živý mikroorganismus nejdřív aktivujete nasypáním do vody, což evokuje naše marné pokusy chovat listonohy. Na rozdíl od listonoha budoucí zázrak života namažete na omítku.

„A ve zdi se bude tak dlouho živit plísní, dokud nesní i tu poslední.“ vysvětluje Em hlasem ovčí babičky mechanismus účinku a děti jsou spokojené. Ale já ne.

„Co se stane pak? Chci říct – čím se bude živit ta rozežraná houba, až jí dojde poslední spora plísně?“ Em nevěděl. Já to vím. Sleze z omítky a bude nás ožižlávat jako palmoví krabi. Taková je cena za pomoc floridským seniorům.

Přemýšlím, jak bych vám distingovaně představila druhého nevítaného hosta. U nás se ujal pod pojmem záchodový fantom. Prostě přijdete na záchod vykonat, co považujete za nutné, ale v míse už vykonáno je. Po celé přistávací dráze naší toalety se roztahuje jumbo jet, marně čekající na přeparkování do hangáru.

„Mamííí! To je nechutný!“ volá Čičman z koupelny.

Vyšetřovací komise složená ze všech členů domácnosti se sejde nad hovnem v záchodě a nikdo, opravdu nikdo podle svého tvrzení není jeho vlastníkem. Klesla někdy vaše rodina hlouběji? Upřímně o tom pochybuji.

„Já jsem byl ráno.“ našel si Em rychle alibi.

Žmur a Čičman tvrdí, že v téhle velikosti snad ani nevylučují.

„To je od vás ale podlý. To mi jako chcete říct, že k nám vnikl úplně cizí člověk jenom proto, aby si došel na velkou a utekl bez spláchnutí?“

Tím jsem na sebe obrátila nežádoucí pozornost. „No, a nebyla jsi to náhodou ty?“ zeptal se Em podezřívavě. „Jestli mám jmenovat jednoho roztržitého člověka, co pořád hledá klíče, nikdo jiný mě ani nenapadá.“

To mě dostalo. Pravda, všimla jsem si určitého snížení mentální kapacity. Jsou vůbec po covidu zdokumentovaný případy lidí, který za sebou nechávají hnědou stopu společenského znemožnění? Dělám to i v práci? A co ještě dělám, o čem mi radši ani neříkají?

„Třeba to udělala ta chytrá houba.“ pohladí mě Čičman mateřsky po vlasech.

„Třeba“ hlesla jsem, abych jí udělala radost, ale moje sebevědomí staré infekční dámy, co žere kočičí granule, to příliš nepozvedlo.

Vůbec, abych vám řekla pravdu, cítila jsem se poslední dny na houby. A na hovno. Zapomínala jsem do mailů přikládat přílohy a dělala jsem víc překlepů a stylistických chyb, než na co jsou zadavatelé zvyklí. Všichni jsou zatím hrozně milí a chápající, ale já vím, že jednoho dne trpělivost skončí a najdou si někoho zdravýho a zdatnějšího.

Věci, které mně dřív dělaly radost, jen míjely. Bez hlubší stopy. I když už ofiko nemůžu být infekční, pořád se najdou lidi, co mi to nevěří („A nenecháme to radši na příští týden/ jaro/ po očkování?“). Celkem je chápu, pokud spolu se mnou hrozí konfrontace s hovnem v míse.

Dneska ráno jsem se konečně probudila s pocitem, že mi je fajn. Vyspalá do růžova. Cestou do koupelny jsem potkala Žmura a v naší WC stáji byl opět ustájen hnědák. Vyběhla jsem za ním do kuchyně, kde si mechanicky sypal kornflejky do misky.

„Nojo, asi jsem byl zamyšlen.“ přiznal se Žmur bez náznaků zapírání a šel si to uklidit.

Jako správná matka bych asi měla mít obavy. Ale jako Psice mám pocit, že jsem z nejhoršího konečně venku.

37 komentářů:

  1. Děkuji. Děkuji. Já se tak nasmála. Prosím, napište knížku. Přeji vše dobré. S pozdravem a díky za Váš blog. Monika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, prosím, napište knížku! ;-)

      Smazat
    2. Ne, kecám. Kašli na knížku, mě to baví číst zadarmo. :-D

      Smazat
    3. F.: Jestli mě nějakou šílenou psychoterapeutickou technikou donutíš napsat knížku, tak jí zadara mít budeš;))

      Smazat
    4. Kdybych nějakou takovou ovládala, tak už ji mám dávno vyzkoušenou na sobě. :))

      Smazat
    5. Psychoterapeutický techniky nikoho k ničemu nenutěj! To bych nebyla psychoterapeut. Leda manipulativní techniky. Ty si nechávám k nastudování na důchod, pak se budou hodit... :- )

      Smazat
  2. Gratuluju k vyjasnění - nepamatovat si tohle, to už by fakt bylo na pováženou! Já jsem poslední dva dny mimo tak, že uvažuju, jestli jsem taky neprodělala kovid. Ale nejspíš je to jen extrémně silný PMS.

    OdpovědětSmazat
  3. Směju se, až mě bolí břicho! :-D Přesně to jsem dneska potřebovala, tisíceré díky! Jo a kdybys skutečně napsala tu knížku, dej vědět, koupím hned tři! :-)

    OdpovědětSmazat
  4. "Inženýre, nezapomněls na něco...?"
    "Jé! ...a jo...!

    Jakože vcelku známý příběh :-)

    OdpovědětSmazat
  5. Super, snad to bude už jenom lepší.

    OdpovědětSmazat
  6. Teda pani, Vy mate vyrazivo. Hnedak ve WC staji :) rozesmala jsem se behem online jednani! Uz dlouho jsem se chtela zeptat kolik je Vasim piskorum? Ta nase mladsi je stale ve fazi plovajzniku v nocniku, starsi nedavno opustila “hnedeho obtisku” ale dalsi vyvojova etapa, to teda bude jizda. Takze kolik mam casu?
    Iva

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Co to je "piskorum?" Má to nějaké háčky a čárky?
      Ještě že to nemám :- )

      Smazat
    2. Ivo, 7 a cerstvych 10. Teda 7,5, protoze Cicman nikdy neopomene tu pulku dulezite dodat;) A kolik vasim? Jinak preklad pro Lisku, jde o piskoře. To jsou ty komenty pres mobil, no:)

      Smazat
  7. Dalimil: To člověk v přítomnosti parazitické houby bohužel nikdy nemůže tvrdit!

    Monika: Já díky za endorfinovou sprchu v hlavě:)

    Quanti: Ještě jsme si s Emem říkali, že fakt na pováženou by bylo objevit naked lejno bez toaleťáku. Držím palce, ať přijde brzy radostnější fáze:)

    Marie: Taky moc dík. Třeba se jednou najde přesně tolik času, trpělivosti a kávy, že se do toho fakt pustím:)

    Galahad: A tady máme důkaz, že to s tou mentální kapacitou ještě není stopro. Jakože něco mi to říká, ale nevím co.

    Anonymní: To doufám hlavně za čtenáře:)





    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ti jen cituju častý dialog, který proběhne mezi mnou a mým synem, když ho vidim zavírat dveře od záchoda, aniž bych před tim slyšel splachování... :-)

      Smazat
    2. Ajo! Na druhej pokus. Na ten prvni jsem myslela, ze citujes Cimrmany:)

      Smazat
  8. Taky jsem se moc nasmála :-)
    Je krásné, jak rodinka v té nejistotě člověka "podrží", co? :-))

    Jsem zvědavá, jestli ta houba zabere.
    Jinak docela mi to připomínalo tu pohádku, kterak do království s množstvím myší přinesli kočku - a dotaz, co ta kočka bude žrát, až myši dojdou? "Was?"

    A souhlasím s komentářem od Moniky - Tvému blogu by knížka určitě slušela :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nomi, jo rozhodne, ja se muzu o uprimny nazor rodiny vzdycky spolehnout - i kdyz jde o novy saty nebo me projekce, jaka budu jednou uzasna babicka, az budu stara:))

      Smazat
  9. Tak o té houbě jsem neslyšela. Zato se mi osvědčilo q-power proti plísni, sice je to zabijácký, místnost se pak musí šíleně větrat a nesmí to dopadnout nikam, protože to má hodně chloru, ale zničilo to černý polštář přes celou stěnu nepoužívané vlhké koupelny bez jakéhokoli dodatečného zásahu (prostě nastříkat a bylo to jak mávnutí hůlkou) a pak už se sem tam maximálně udělal flíček a nevracela se (alespoň do doby, než jsem se odstěhovala). Ale fakt to byl zásah, ke kterému se hodil respirátor, rukavice a brýle :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo, to je presne strategie Sava, mozna jeste obohacena cyklonem B, nebo nejakou dalsi roztomilou chemikalii. Jenze ted je na zdi nanesena houba a nesmi se to strikat chemickymi zbranemi, protoze by to zabilo i houbu. Tak jenom doufam, ze tam nekde uvnitr pracuje a neflaka se.

      Smazat
  10. Moc pěkně napsáno! Záchodový fantom občas zaskočí i ke mně a já pak marně přemýšlím, kudy se sakra proplazil mou jednočlennou domácností, že jsem si ho vůbec nevšiml :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsou mazany...proplizi se i pod zamcenymi dvermi;)

      Smazat
  11. Tedy musím říct, že jsem Vás objevila teprve nedávno přes Soňu Malinovou, ale již nyní musím poděkovat. Pokud budu číst Váš blog, určitě se mě rodina jen tak nezbaví, protože budete zodpovědná za mnou dlouhověkost xDDDDD

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky dekuji a vitejte:)

      Smazat
    2. Blogerská celebrita z tebe je. Už podruhé! Dokonce tě sdílí Soňa Malinová!

      Smazat
    3. Úplně na sobě cítím ta světla reflektorů:)

      Smazat
  12. Tedy musím říct, že jsem Vás objevila teprve nedávno přes Soňu Malinovou, ale již nyní musím poděkovat. Pokud budu číst Váš blog, určitě se mě rodina jen tak nezbaví, protože budete zodpovědná za mnou dlouhověkost xDDDDD

    OdpovědětSmazat
  13. Už jsem vám dávno psala že píšete moc prima... R.

    OdpovědětSmazat
  14. A kdo jsem já abych vás hodnotila.....přesto hodnotím že rada čtu a prima. Nejsem parazit,v klidu. jen máte ten prima nadhled. Já se občas seru s fakt s desnejma kravinama... A diky. Radka z P.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mne teda pripada, ze zrovna to moje psani neni nic jinyho nez srani se s kravinama. Ale jsem rada, ze pusobim jako pani s nadhledem. To si musim pridat do CV!

      Smazat
  15. A už cítíte ta světla reflektorů? 😁 No potěš koště 😁, R.

    OdpovědětSmazat
  16. Postava z Harryho Pottera a "cítila jsem se poslední dny na houby. A na hovno". Uáááhahahaháááá.

    Krása.
    Když už jsme u hnědáků, tak největší (lidské) hovno jsem viděla na škole v přírodě, když mi bylo 19 let a byla jsem tam jako vychovatelka (rok jsem pracovala v družině, před VŠ).
    Bylo to hovínko prvňáka.
    A měla jsem tu čest ho vidět, protože ten chlapeček, takový dost nadělaný a žravý týpek, zvedal nějaký těžký poklop, ufiknul si kousek prstu - když jem ho měla na starosti odpoledne - v nemocnici mu to sešili a pak s tou pochroumanou rukou nemohl nandat tepláčky, na záchodku. Tak jsem musela přijít a pomoct mu a spláchnout.
    PS ale nnebyla jsem za to zranění popotahovaná, dala jsem mu půlčičku ibáče, když ho to v noci bolelo a nemohl spát a rodiče mi pak dali kytku, místo aby mi láli a nakonec chodil ještě ke mně do oddílu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lisko, tak to je historka na krev a kost! A co ten kousek, ten mu prisili, nebo mel v oddile prezdivku Bezprstak?

      Smazat
  17. My máme s plísní take problém, je to dáno vlhkosti bytu... a nízkou hladinou podzemní vody.. Jinak mne to připomnělo tu pohádku od Boženy Němcové, kde hlavní hrdina nerozumnel otázce, co bude žrát kočka kterou jim pořídil na myši až myši dojdou... Zeptal se německý Was? A vypukla panika, protože rozuměli vás..

    OdpovědětSmazat