sobota 17. července 2021

Stačí jedna tabletka před odletem


Pár dnů před odletem na rodinnou dovolenou jsem byla na preventivní prohlídce u mé doktorky. Měření tlaku, EKG a kontrola termínů očkování. Fakt mě nenapadá, co k tomu dodat pro lepší čtenářský zážitek. Snad jen pár vtipů o tom, jak se potká hodnej a zlej cholesterol nebo šokující odhalení zapouzdřeného červa v oku. Ale i s tím vás musím zklamat. Už skoro ve dveřích přišla na konci prohlídky řeč na dovolenou, a protože jsem se cítila trochu provinile za své kypící zdraví, vysypala jsem doktorce celou obnaženou pravdu o mém strachu z létání. Palpitace. Potíže se spánkem celý týden před odletem. A máte to mít, nevynechala jsem ani trochu za vlasy přitažené vyprávění, jak při odletu pravidelně upadám do stavu, u kterého se nejsem schopná sama odlišit, zda jde o mdloby nebo mrtvici.

Doktorka se na mě po těch slovech podívala jako na člověka, který se kvůli své přehnané skromnosti po světě vláčí s pahýlem otevřené zlomeniny jako indický žebrák. „Přece se nebudete takhle trápit, když se to dá jednoduše řešit. Stačí jedna tabletka před odletem.“ odklikla recept a popřála mi pěkné počasí.

Pár dnů jsem kolem receptu kroužila jako tlustá holčička kolem bonboniéry. Samozřejmě, že by jí víc prospěla dušená mrkev a basketbal a mně zase hluboké jógové dýchání. Ale jde přece jen o jeden nugátek – o tom se nikdo ani nemusí dozvědět.

Před letem tam vyhrálo mé lepší já a odolala jsem. Ten let byl nechutnej. Jsem si dost jistá, že kdyby si vesmír opravdu nepřál, abych si musela brát do letadla utišující prostředky, tak mě neusadí do rozvrzanýho Boeingu, ze kterýho drobné turbulence nad mořem málem udělaly kůlničku na dříví. Kdybych vám napsala, že jsme přistáli jen s holým trupem, rozcuchanými vlasy a ohořelou nafukovací vestou, nebyla bych daleko od pravdy.

Proto byla Psice na cestě do Prahy chytřejší a zapila malou nenápadnou pilulku už na letišti v Palmě. Pamatuju si, že můj mozek zpozorněl. Nejspíš v natěšeném očekávání, že teď vypukne párty a bude se rozpustile cachtat bez plavek ve vířivce plný endorfinu, ale to se nestalo. Vlastně se nestalo vůbec nic kromě toho, že jsem dostala vlčí hlad. Toho se chopil i Em a děti, takže jsem byla vyslána do nejbližší letištní pekárny a vrátila se s náručí plnou čokoládových croissantů. Nikdy jsem si na tyhle věci moc nepotrpěla, ale teď jsem do sebe tlačila obří sousto a jedním agresívním kousancem jsem si málem amputovala špičku jazyka. Krev se mísila s čokoládou a vytvářela efektní zombie slinu kanoucí z koutku, když mi došlo, že tady něco nehraje. Bylo mi to úplně jedno.

Viděli jste někdy dokument o tom, jak se v ZOO uspávají divoký zvířata kvůli čištění zubního kamene? Měla jsem podobný pocit, jako bych byla nosorožec, kterýho zasáhla šipka z uspávací pistole. Váš mozek hystericky mačká červený tlačítko do oddělení bolesti a centrálního skladu adrenalinu, ale tam to nikdo nezvedá. Zkouší ještě přímou linku do divize sociálních dovedností a  elementární slušnosti, ale ta je bohužel taky vypojená.

„Jé, mami, ty sis krkla jak chlap,“ komentuje Čičman v letadle hluboký hrdelní zvuk, když jsem se pokusila zbavit se nepříjemného sucha v ústech pomocí vydatných hltů minerálky. Gay spolucestující vedle mě pohoršeně zvedne upravené obočí a posune se o několik centimetrů do uličky.

„Šory“ omluvím se a dodatečně si uvědomím, že si s nakousnutou špičkou jazyka taky pěkně šlapu na jazyk. Nijak zvlášť mě to nerozhodí, pozoruji to se stejnou lhostejností jako vzdalující se odletovou dráhu pod námi. Nikdy jsem tenhle pohled kvůli svému strachu z létání nezažila a musím říct, že to byl asi jediný světlý bod, co za ten podělanej prášek stál.

A teď, co za to opravdu nestálo:

  • Opakovaně pořvávat na Ema přes uličku, jestli u sebe nemá ještě nějakou svačinu. Švačinu, abychom  byli přesní.
  • Cpát se na záchod přes výslovný nesouhlas palubního personálu kvůli hrozícím turbulencím a následný shaking v úzkém prostoru mezi umyvadlem a hajzlem
  • Splést si tlačítko splachování a přivolání pomoci
  • Zabavit pytlík želé fazolek dětem, protože maminka má hlad
  • Jednou provždy odepsat svůj jediný respirátor na palubě kýchnutím, kdy z vás kromě slin vylétne i fazolka s kokosovou příchutí (ta nejlepší!!!)
  • Očistit a zrecyklovat svůj odporně znečištěný respirátor před zraky vlastního dítěte a gaye

Myslíte, že takhle nějak to doktorka myslela s tím, abych se zbytečně netrápila? A měla bych na SÚKL nahlásit jako nežádoucí účinek i tu kokosovou vykýchnutou fazolku?

Plán na příští let je už myslím jasný.
Rozhodně lepší, než když jste to jediný prase na palubě vy.



23 komentářů:

  1. Kampak se hrabe nudná dušená mrkev i chutný nugátek na podobnou pilulku štěstí! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spis pilulku hovadstvi. Ja jsem byla spoko, ale nejspis ze me meli uzkosti lide okolo.

      Vymazat
    2. Nejspíš měli.
      Jsem na tebe hrdý!

      Vymazat
    3. Jsem hrdá, za co jsou za mě lidi hrdí! Možná si na to pořídím samostatný sešitek, abych si ho mohla pročítat, až se budu cítit méněcenná.

      Vymazat
  2. Cestovatelské heslo zní-Zážitek nemusí být kladný, hlavně že je silný. Bez pilulky by to byl pouze opět nudný let plný srdcervoucí hrůzy, ale teď máte zážitek, na který nezapomenete včetně gaye, který již šetří na business class.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No rozhodne! Premyslim, jak si zpestrit nejakou pristi budouci cestu, abych se prekonala:)

      Vymazat
  3. Jediné, co mě uklidňuje, je, že ten prášek je na recept. Být tohle volně prodejné, to by to tu asi vypadalo :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mne zase uklidnuje, ze na tomhle mit zavislost opravdu nebudu. Priste si to odklepu jak ratlik, ale bez naruseni psychicke a telesne integrity:)

      Vymazat
  4. Je to jasné milý Watsone, je třeba jakýmkoliv způsobem odpoutat pozornost od strachu. Ono těch možností moc není, alkohol, otupělost čímkoliv.. Nebo odpoutat pozornost. Nejlépe něčím živočišným, teď mě napadl už jen sex.. A věř, že Ti rozumím, teď už nelítám.. a bylo to strašné. Notabene napíšeš, jak se ten zázrak jmenoval?? zdraví Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sex je asi to posledni, na co mam na palube chut. U me pomaha asi jen fakt to upadnuti do spanku hruzou - pravidelne usinam pri pojizdeni na draze a probouzim se az v mracich. Nekdy se mi podari prospat skoro cely let, ale ne ten s detmi. Zazrak se jmenuje Neurol a podle pribalaku to nema byt zadny ultra kruty zmastovak, ale muj mozek s nim zkratka nejak neumi zachazet.

      Vymazat
    2. Ehm, ehm https://www.prevcentrum.cz/informace-o-drogach/benzodiazepiny/
      Jestli toto není zmašťovák, tak už nevím co jinýho (samozřejmě s výjimkou obecně známých narkotik).
      Ale mně se to kecá, když mi před letem zabírá gintonic.

      Vymazat
    3. Ale jo, jen to na mě marketingově působilo jako ...gintonic, no. Ve finále bych na obecně uznávaných tvrdých drogách možná působila příčetněji:)

      Vymazat
  5. To musela bejt slusna jizda … teda let 😂. Myslim, ze jsem ti uz u minule reportaze z letadla psala, ze pomaha skoro zmeskat letadlo. Kdyz slysis svoje jmeno z amplionu a pritom bezis pres celej terminal, zvedne ti to adrenalin natolik, ze par drobnych turbulenci uz te nemuze rozhazet.
    Ja tenhle mimonskej stav zazila, kdyz mi pred dvema lety trhali osmicky. Ma to neco do sebe, musim rict :))).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako je pravda, ze kdyz nam jednou zrusili let kvuli stavce v Rime a jen zazrakem odlitlo nahradni letadlo, tak jsem turbulence taky neresila.

      Vymazat
  6. Terapeutická čunice v sukýnce, dokonalý americký nápad! Dotáhl bych to ale dál: potěšení budoucí pasažéři by měli fasovat Neurol (nezvyklí a zatím nezávislí půlku) a brožurku s vyobrazením triků LiLou, jejichž tréninkem by si trávili čas letu. Myslím že by to ocenili i spolucestující!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, ty triky by mě docela zajímaly! Umí prase kotrmelce? Nebo počítat? A jinak souhlas, i ta sukénka by měla být součástí dress code, aby byli na první dobrou poznatelní.

      Vymazat
  7. Tak zrovna ty kokosový u nás nechutnaj vůbec nikomu.
    ...mám ti je schovávat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do pytlíčku, prosím. Jaké ti mohu předat na oplátku? Meloun? To mi připomíná. Děcka si jednou vymodlily takovej malej šíleně drahej pytlíček nadstandardních fazolek, kde byly od každý barvy dvě varianty. Třeba hnědá mohla být s příchutí čokolády, ale taky hovínka. Za mě byly nejhorší blitky a zelený soply z nosu. Ale ten nápad je boží.

      Vymazat
    2. Dobrá. Já nejradši ty kyselejší příchutě, dětem je to jedno, hlavně když to nejsou "takový ty bílý".
      Popsanej šíleně drahej pytlíček - nejsou to náhodou Bertíkovo fazolky z Potterovský franšízy?
      Na jaře jsem to kupoval k narozeninám komtesce a dražší bonóny jsem v životě nekoupil - 99,- za 54g balení(čko).

      Vymazat
    3. Jo, to bude ono, rozhodně tou cenou. Pižmour si to přál k narozeninám a taky mi taky částska připadala jako loupež za bílýho dne. Hovínka nehovínka!

      Vymazat
    4. No jo... ale radost toho dítěte... ;-)

      Vymazat
    5. Občas přemýšlím, jak můžou vědět moje děti, jak co chutná. Tyto drahé sladké potvory dostaly od babiček. Mamíí, tenhle chutná jako pečený červ. Jak může moje dítě vědět, jak chutná pečený červ, to nevím a radši asi ani nepátrám :-)

      Vymazat
    6. Je to napsané na zadní straně pytlíku;) Jinak si taky nejsem jistá, že bych rozeznala příchuť špinavých ponožek, ale třeba blití fakt jo, a to i bez nápovědy:)

      Vymazat