Naše děti jsou introverti, ale
každý po svém. Žmur je hrdý introvert typu nasrat. Nehraje si na to, že má rád
lidi – když se ho cizí kluk v parku zeptá, jestli si s ním nechce zahrát
fotbal, Žmur rozžhaví svůj vnitřní nukleární reaktor a skrz jediný pohled svých
ledovcově modrých očí toho kluka spálí jak hromádku uranu. „Tím jsem myslel,
že ne“ cítí ještě občas potřebu to dovysvětlit, ale většinou ten kluk
odklopýtá hned a s pevným přesvědčením, že je Žmur magor.
Čičman se za svou introverzi
stydí. Jakoby šlo o gamblerství nebo fetiš. Dala by cokoliv za to, aby byla
jednou z uječených a odrzlých holčiček, jejichž společnost vyhledává a
nasává jako parfém. Dala by cokoliv za to, kdyby měla tuhle substanci v lahvičce
s rozprašovačem a mohla se s ní navonět každé ráno před tím, než
vyrazí do světa.
Proto jsem si zpětně uvědomila,
že přihláška na dramaticko-hudební příměstský tábor je docela výzva, a to i ze
strany rodiče. Omlouvá mě jedině fakt, že online přihlašování na tábory v našem
DDM připomíná otevření Primarku. V předvečer Dnu D všechny vinohradské
matky vykoupí zásoby kávy, kokainu a dalšího nepovoleného dopingu, aby mohly zuřivě
klikat a snažit se hacknout systém celou noc. Smutným ranním výsledkem bývá
spadlý server, což ještě podpoří propukající FOMO. V tuto chvíli se na tábory
hlásí i klub aktivních seniorů, pražští házenkáři a Em. Před očima vám mizí ty
nejlepší a dobojováno je nejpozději za čtyři minuty. „Hmmm, dramaticko-hudební?“
čtu si v mailu potvrzenou přihlášku. „Krásná práce Psice!“ poplácám
se po rameni ve sladkém oparu vítězství.
„Dramaticko-co?“ vytřeští
na mě Žmur oči za půl roku. „To ses zbláznila, vždyť víš, jak opovrhám
divadlem!“ odplivne si a Čičman k tomu dodá, že se bude stydět. Chápu
z těch slov, že i za mě.
„No, však to není jen pitomý
divadlo, budete u toho i zpívat“ uklidňuje situaci Em a já cítím potřebu
zakrýt se před Žmurovým radioaktivním pohledem ocelovou zástěrou.
První den byl podle Žmura překvapivě
fajn. Z vyprávění jsem pochopila, že velký podíl na jeho kladném hodnocení
měl hlavně parťák, který rezolutně odmítl podílet se na jakékoliv společné akci
s výjimkou oběda. Čičman se ze slušnosti stydlivého introverta účastnila
zkoušek, ale podle stručného popisu Žmura „mlčela a jen si utírala zpocené
dlaně do šatů.“ Řekla jsem si, že
vedoucí jsou fakt chudáci.
Druhý den přišli s povznesenou
náladou oba. Čičman se stále mlčenlivě potila, přesto získala hlavní roli dcery
v chystaném dramatu. Žmur spolu s druhým vzbouřencem získali hned několik
vedlejších rolí, protože prý oba mají „fantastický talent, který by bylo
škoda nechat jen tak zapadnout“. Řekla jsem si, že vedoucí jsou fakt profíci.
Jen jsem si nebyla jistá tou Čičman.
Viděla jsem ji stát ve světle reflektorů i s dvěma kyblíky na čůrky potu,
které ji budou odkapávat z dlaní. Viděla jsem sama sebe v sedmi letech na
školním představení, kde na mě zbyla role kopretiny. Já vím, že rostliny nemluví.
Zapomenutý scénář by se dal omluvit. Ale moje kopretina hystericky brečela a
rozpatlávala si po obličeji žlutej, strašlivě barvící krepák, pak si utřela
nudli do listu a utekla z jeviště jako ta malá Vietnamka zasažená napalmem
z ikonické válečné fotky. Jako takhle. Nekoktám, ale rozhodně nevzpomínám ráda.
Přišel pátek, den velké premiéry,
kdy se do divadla po 25 letech nachystal, považte, i Em. Představte si publikum
složené z rodičů s podobně špinavým svědomím jako my. Jako zkušený předvoj začala holka z dramaťáku,
která na pódiu málem omdlela a celý sál přestal na pár minut dýchat. Bylo to jako
konkurz na novou bondovku. A pak se uprostřed jeviště objevila Čičman. Bez
kyblíků. A začala nejen mluvit, ale taky hrát tak dobře, až jsem začala mít pochybnosti
ohledně pár věcí, které na mě možná hraje doma. Byli skvělí, oba. Je fajn si
oddechnout, že i když je někdo jako vaše obkreslený já z dětství, přesto může začínat
na startovní čáře o velkej kus dál!
Ó, jak si přeji být také tak hrdá matka. Mně se podařilo přihlásit syna na hudební kroužek...má talent po mně. Na základní škole mi odhalili zdrcující poruchu totální hudební antitalent a přidělený triangl byl nahrazen ozvučenými dřívky, kterými jsem za celé vystoupení hrdě 3x klepla. Ještě si živě pamatuji, jak můj táta, jen po hodině ztraceného času bez fotbalu, prohlásil "Hm, tohle nám mohla ukázat doma". Je úžasné vidět, že ve Vás mají děti oporu.
OdpovědětVymazatJá jsem na tom s hudebním talentem obdobně. Zpěv úplná tragédie, ale s tím se saturuju v koupelně. Jednu dobu jsem se učila hrát na djembe, ale i prosté mlácení do bubnu u mě naráží na neschopnost držet rytmus déle než dvě minuty. U nás teda ani nikdo nestojí o to, abych tuto produkci "ukazovala doma";)
Vymazat"V předvečer Dnu D všechny vinohradské matky vykoupí zásoby kávy, kokainu a dalšího nepovoleného dopingu, aby mohly zuřivě klikat a snažit se hacknout systém celou noc."
OdpovědětVymazatSingle z Vršovic aby záviděl matkám z Vinohrad :) ale jinak teda hlavně obří gratulace, narvala bych děti ke kumštu a ten talent přetavila v hezký honorářový polštář na důchod.
Úplně jsem se na chvíli zahlédla v důchoďáku, jak sedím před televizí a důležitě říkám ostatním babkám při každým dalším pořadu a seriálu "to jsou naši!":) Mávám do Vršovic!
VymazatTak s prihlasovanim na tabory je to ve vsech prazskejch DDM evidentne stejny. Pobavilo velmi. Ted uz jo, na jare, kdy se prihlasuje, by pocity byly jiny.
OdpovědětVymazatA ten vas strastny konec … och! Gratuluju. U nas by vse probihalo stejne az do toho posledniho odpoledne, kdy to naopak vidim na zakonceni ala ta tvoje kopretina 🙈. Ale dneska chodis na impro a dokonce jsem pochopila, ze si to i uzivas. Tak to mi dava jistou nadeji, ze nezustanou antispolecensky uplne forever. Stejne tak jako to, ze muj muz (jehoz je Matyas co do povahy velmi zdarilou kopii) je dnes schopen s okolnim svetem relativne normalne fungovat.
Ali, no jasně, chce to jen čas. Já jen, že mě to zabralo tak 20-30 let, takže s úlevou vítám všechny známky, že by ten proces u dětí zabral o něco dřív;)
VymazatMy jsme s momentálně nejoblíbenějším mužem oba In+, Otyl samozřejmě podědil to nejlepší z obou a je In na entou. Nedávno dokonce jeho introverze vyprovokovala organizátorku zdejšího dne dětí k tomu, aby si našla můj mail a napsala mi povzdech na téma "co s ním"?:)
OdpovědětVymazatJsem ráda za šťastný průběh i konec! A dramaťák a introverti vůbec nemusí jít proti sobě, si myslím. Naopak je tam spoustu prostoru pro ten jejich bohatej vnitřní svět, pokud se teda nedriluje celou dobu balkónová scéna z Romea a Julie:)
Velmi sympaticky na mě působí Žmurův parťák.
OdpovědětVymazatVzhledem k popsané brizanci se obávám, že ocelová zástěra nemusí stačit. Doporučuji olovo, ale bacha, ve stresu nelízat! :-)
OdpovědětVymazatBloude, a co s Otylem organizatorka dne deti vymyslela? A jinak souhlas i s tim divadlem - ja myslim, ze s deklamovanou scenou z Romea a Julie by meli problem i extroverti:)
OdpovědětVymazatGalahad: Jojo, ale vidis - taky se nechal:) a vlastne uplne zadarmo, za pochvalu a pekny voci...
Cerf: Aaa, no jasne, ze olovenou! Dekuji za technickou korekturu!:)
Jako každej průměrnej chlap do pasti pěknejch vočí spadne ještě mockrát... :-D
VymazatOtyl na posledním stanovišti odmítl říkat básničku výměnou za lízátko, protože mu to přišlo jako zbytečný vystoupení z komfortní zóny, když takový exhibice nesnáší a u babičky dostane stejný lízátko jenom za "prosím" :) Kdyby tam prý měli nintendo, tak by se sice styděl, ale zkusil by to.
VymazatA podle paní organizátorky jsme ho neměli vystavovat takový stresový situaci a počkat, až nám řekne, že je na to připraven :))
Úplně si nejsem jistá, že by ze strany dětí k takovýmu doznání v nepopulárních aktivitách došlo. Takže spíš chápu, že lízátko je málo atraktivní motivace - já bych za něj nikomu básničku taky neřekla!
VymazatJo!
OdpovědětVymazatMně připadá, že herci bývají spíš introverti. Extraverti začnou panikařit a moc kecat a podělaj to na jevišti. Jako já. Teď sice hraju v divadle Ujeto, ale sedím bokem a hraju na cello nebo baskytaru nebo flétnu, na jeviště nelezu, až na klaněčku :- ) Výkony obstarají naši herci s mentálním handicapem mnohem líp než já.
Hele ji! Nebudete ještě někdy hrát Hrobníkovu nevěstu?:)
VymazatTo je nejvíc, máš všechno z pozice diváka i účinkujícího:) Zní to dobře, taky bych si Hrobníkovu nevěstu dala!
VymazatJéé, jo, Hrobníka určitě oprášíme. Teď hrajeme Krvavý koleno a to sice není úplně pro děti ani komedie, ale je to o strachu,zpřísnění opatření a tak a je to boží! máme tam i profesionální mladičkou tanečnici a choreografku, skvělou,ta tancuje smrtku! Ta hra má několik rovin, opakující se strukturu - jednak dance macabre jako tanec, jednak jako obrazy od Holbeina, pak hra na Krvavý koleno a do toho ti politici, opatření guruové a tak, je to super. A mlýnek na maso strašidelně vrže! - To budeme hrát na podzim asi zase. A nacvičuje se pohádka, která má mít premiéru 19.9., ale kdoví.
VymazatTybrďo, Krvavý koleno zařazuji definitivně na wish list!
VymazatKrvavý koleno jsme hráli v pátek na Menteatrálu v Neratově. To je skvělej festival. Čepujou tam sice jen neratovský pivo, ale jinak je to dobře připravený. :- )
VymazatTak to budu vyhlížet :)
VymazatJezdí na ten Menteatrál i civilisti? Už jsme o tom párkrát přemýšleli, ale pak jsme si říkali, jestli tam nebudem mezi hercema a místníma za vetřelce :)
Introvert typu nasrat je skutečně velice trefné pojmenování! :-D A s těmi tábory je to dost podobné jak u nás na fakultě s volitelnými předměty. Tam taky bylo vždycky rozhodnuto zhruba tři minuty po zahájení zápisu - a teprve při čtení tvého článku doceňuji, jak dobře nás tím připravovali na život.
OdpovědětVymazatTo jo, člověk může být jen tiše vděčný, že to takhle nechodí třeba s životními partnery - ten pocit, když ti v daný klíčový okamžik klekne notebook!
Vymazat...spousta mužů by měla vzhledná pepkovská předloktí... :-D
Vymazat