Mám ráda ty sdílecí večery, když už děti spí a my se
s Emem rozvalíme po gauči a povídáme si o životě. Ještě radši mám, když
Emovi občas ujede pusa a nezdaj se mu dost dobrý moje strategie, jak bojovat se
strachem.
„Vždyť jsi zatím nic nedotáhla,“ poučuje mě třeba
takhle Em z gauče a podloží si polštářkem nohy v teplejch ponožkách. „KBT
terapii jsi nedochodila, na terapeuta po telefonu ses vykašlala, na ketamin do
Psyonu to nejdeš ani zkusit.“
A já si pak připadám jako Rambo, co se čerstvě vrátil
z Vietnamu. Skáče celej zkrvavenej z helikoptéry, skáče ze
zalesněnýho svahu, skáče přes divokou řeku (prosím vás, berte mě
s rezervou, já jsem u Ramba pokaždý usnula ve dvanáctý minutě, ale
intuice mi říká, že takhle nějak to ve scénáři klidně mohlo být).
„Ale neproskočil jsi hořícím kruhem z vrcholu
Everestu,“ řekl by Rambovi zklamaně Em se svýma pletenýma ponožkama a
poučil by ho o tom, že je slaboch.
„A kde jsi byl ty, když jsem chodila po Bulovce, dělala
trenažér sociofobikovi, přetrpěla hodinu s nesympatickým chlápkem, kterýho bych
musela poslouchat další tři měsíce v kuse, aby mě vzali do Psyonu a
zdrogovali?“ zeptala jsem se Ema a všichni to tak nějak tušíme: Em žil svůj
pohodlnej život a stýkal se s příjemnýma inspirativníma lidma
v podnicích s tankovou Plzní a domácím nakládaným hermelínem.
A tak si Psice založila ruce, řekla „dost“ a vymyslela
párovou hru „out of comfort“. Pravidla jsou dost jednoduchý. Domluvíte se
s tím druhým, jestli se mu daný termín hodí. Pokud ano, jednoduše mu vybookujete
kalendář a s úsměvem přecházíte všechny jeho marný snahy dozvědět se aspoň
střípek z toho, o jaký typ mučení půjde.
To se totiž dozví až ráno v Den D, kdy najde
v bytě schovanou obálku s konkrétním zadáním. A všichni asi tušíme,
že nepůjde zrovna o thajskou relaxační masáž chodidel. Součástí zadání totiž
je, aby to byla činnost, při který se vám v žilách zoufale rozleje
adrenalin spolu s pocitem „bojuj nebo uteč.“ Až na to, že utéct nemůžete.
Máte to v kalendáři a přišli byste doma definitivně o celou svou čest.
„Já tě zabiju, nemůžu zvednout ani rohlík“ říkal mi
tehdá Em u večeře, když se vrátil z XXL hardcore kruháče a jedl přímo
z talíře jako štěně. Ale zároveň uznal, že trenérka je vlastně fajn a někdy
příště půjde zas.
„Musím vymyslet něco horšího,“ běželo mi hlavou po
tomhle testovacím zadání a přihlásila jsem Ema na nejvíc ezoterické rodinné
konstelace, které jsou v Praze k mání. Tam se Emovi nechtělo dost
zásadně a zároveň se ukázalo, že je dost velká chyba prozradit zadání dřív než
ten den. Konkrétně se s ním nedalo rozumně promluvit celý tři dny.
Ale pak se vrátil a dost nadšeně popisoval, že tam byl
jedinej chlap a v závěrečné konstelaci ztělesňoval Boha a ležely před ním
všechny zúčastněné ezoženy. „Příště raději něco jen pro muže“ dopřesnila jsem
si zadání svého dalšího ďábelského plánu, ale do toho mi přišel úkol od Ema.
Zadání bylo jít na kurz Smysluplných rozhovorů a celkem by
mě zajímalo, jestli i vy za touto výzvou vidíte tu implicitní urážku mezi
řádky. Em nejspíš defaultně usuzuje, že smysluplná konverzace je totálně mimo
mou komfortní zónu. Jako vážně?
Ale šla jsem i jako uražená, právě tyhle pocity k výzvě
padnou jak ulitý. Ostatně byl to jediný pocit nepohodlí. Kromě toho, že jsem
musela nepřipravená vymýšlet důvody, proč jsem se na tenhle kurz přihlásila,
samozřejmě v rozporu s tím, co o mě v úvodním mailu nalhal Em. Bylo
celkem občerstvující bavit se s deseti úplně neznámýma lidma nad vnitřní
prázdnotou nebo pocitem, kterej máte ze svých narozenin.
Zkrátka se potřetí ukázalo, že se mozek sice může přetrhnout,
aby tyhle diskomfortní nápady úplně vymazal, nebo aspoň hodně znepříjemnil. Ale
pak sedí na baru a zve na panáky endorfinu všechny mozkový centra i tu
protivnou amygdalu, aby to znova všem převyprávěl a patřičně zveličil svý
hrdinství.
Čekali byste, že příště kolem toho nebude dělat takový cavyky,
ale to se samozřejmě mýlíte. „Budou tam cizí lidi a strašně se ztrapním. Kdoví,
jestli se nepočůrám“ krčí se ta rosolovitá hmota někde u kraje lebky a všechno
začíná nanovo.
Ale teď jsem na řadě já. Nějaké nápady, jak Emův mozek
zahnat do kouta?
Mně přijde, že kdybys ho poslala znova na to ezo, tak ho tim fakt ale strašně namíchneš...
OdpovědětVymazatMy jsme měli doma knížku o Rasputinovi a tam byl obrázek vousatého Rasputina a kolem několika nahých žen. Některé jen v punčocháčích, jiné úplně nahé.
VymazatHned jsem si představil, že by tam těch osm pro Boha bylo nahatejch a Rasputin by jim vysvětloval, že je možné být úplně nahatej, koukat na jeho erekci a nemít sex (i to dělal).
Takže možná radši nějaký akce pro důchodce. Naučné vycházky, kurzy kreslení, vaření pro seniory s Babicou, vydávání jídla bezdomovcům a tak.
A.P.
Galahad: Leda tak na kurz batikovani tricek, nebo pestovani pazitu v podpazi!
VymazatA.P. Ti seniori se mi libi. Tam nehrozi zadny strety zajmu, naopak by si domu prinesl tvarohovou babovku a hackovany prehoz na notebook.
Mu vůbec nedopřeješ... :-D
VymazatAle dobře no. Co kurz pečení?
...by vám pak doma kouzlil super dezerty...
Nezdá se, že by jevil extra snahu tě pochopit. Moje největší vystoupení z komfortní zóny je přesně život s takovým člověkem.
OdpovědětVymazatTanecni! Zvlaste pokud nenavstevoval ani ty zakladni kurzy, pak nevrhuji tanecni pro starsi a pokrocile…
OdpovědětVymazatIK
Ps: rekla sis o to sama! Nicmene nevim jestli bych sama sebe poslechla, vzhledem k aktualnim zmenam :))) ale jako historka po 5.rumu to byva dobry, zvlaste s ukazkou otocky zvane Turecky rucnik :)))
IK: Taneční by byly trest pro mě:)
VymazatJeden kolega v práci vykládal, že shodou okolností několik jeho přítelkyň je přihlásilo do tanečních pro dospělé. U čtvrté už tušil, že to značí blížící se rozchod (těžko říct, jestli to třeba nebyla forma ghostingu z přelomu tisíciletí). Ale tu pátou si vzal.
Neee, jeste vetsi hardcore- kurz mermaidingu? IK
OdpovědětVymazatCo to sakra...? :-O
VymazatNo zkratka jeste vetsi ocas nez by vsichni cekali… mozna by slo nahradit brisnimi tanci, ale tam uz je moc velky riziko eko-lesan, ktery by natrasaly bucky, jako nemuzeme z toho delat uplnou estradu!
VymazatI.K. co je tureckej rucnik? Ze za tim neni nic tak animalniho, jako je tureckej zachod...?!
VymazatA mermaiding zas naopak znam, asi jako vetsina matek malych holcicek. I.K., na to mozna pujdu ja! Diky za tip!
Což takhle biodanza nebo kurz líčení?
OdpovědětVymazatTo je na prvni pohled sice super mucirna, ale na druhy to skyta stejne atributy jako ezo konstelace.
VymazatJsem si říkal, jak se můžou všichni ti producenti "kursů smysluplných rozhovorů" uživit. A vida, můžou. :-) Jinak té vaší hře moc nerozumím. My jsme si nikdy jeden před druhým nedokazovali, kdo má navrch, jakož i to, že kdybys mě měl rád, tak uděláš i to, k čemu máš odpor. A příští měsíc bez dne přesně oslavíme čtyřicáté výročí... Tak přeju štěstí i vám.
OdpovědětVymazatNebudu se poustet do dlouheho vysvetlovani, ale neni to o dukazech, ani o tom, kdo ma zrovna navrch. Spis se potom zavrtat do svych vlastnich pocitu. Proc je to diskomfort, co presne mi na tom vadi, jaky predsudky mam o lidech nebo dane cinnosti a kdy a proc se to zacne rozpoustet (zatim vzdycky se to rozpustilo). Je to laborka, ne fight club. Jako vedlejsi produkty to hazi spoustu zajimavych temat pro partnerske rozhovory mimo level vseho, co o sve zene uz po 40 letech vite, nebo co bude k veceri.
VymazatTakže takový rozpitvávání na prvočinitele s tím, že ti cizí lidi tam jsou zároveň na to, aby člověka trochu vykolejili ze zajetejch kolejí a názorů a zároveň s nima člověk může mluvit volněji, protože jsou cizí a tak se nemusí obávat následků ve vlastním životě?
VymazatA.P.
No presne, oboje. A za me taky, kde jinde zjistis, jak s vnitrni prazdnotou bojuje mlady krestan, chlapek, co hleda polyamorni vztahy, socialni pracovnice a byvala baletka?
VymazatA rozpitvavat primo na atomy nic hlubokyho nemusis. To je zas o nastavovani svych vlastnich hranic.
VymazatNo, jen pro upřesnění. To rozpitvávání na atomy se dá dělat i o něčem, co se člověka osobně netýká. Když budeš pitvat pořád dokola chování lidí v barech nebo debatách, co jsou na youtube, tak po pár letech budeš vnímat lidi okolo úplně jinak.
VymazatUž jsem to sem asi psal, já vnitřní prázdnotu ani neznám, ale vůbec mě nepřekvapuje, že ji mají zrovna tihle 4.
Já jsem ateista. Pokud věřící věřej na pánaboha, protože se na to věřilo u nich doma, ale bůh se omezoval na kostel a modlení u jídla a do skotečnýho života to nezasahovalo, tak OK. Pokud ti víra v boha uzavřela možnost mít nějaký normální vztahy s vrstevníkama, tak pocit prázdnoty je něco normálního, protože ti vzali něco osobního a dali něco, co není tvoje.
Polyamorie je o tom, že si nemůžeš vybrat a nevíš, jestli chceš vztah nebo nezávazný avantýry. Hej hou, dospěj. Když budeš mít vztah, jeden nebo druhej bude nakonec chtít bejt exklusivní, protože o tom vztahy jsou a na tom se to rozesere. Když půjdeš z avantýry do avantýry, budou to krátkodobý vztahy bez budoucnosti.
Sociální pracovnice se stará o druhé a za málo peněz k tomu. Pokud se v pomáhání lidem přímo nevyžívá, tak kde v tom je ona?
Baletky mají krátké kariéry. Jak zpívá Radůza "Pryč je všechno, proč jsem žil" a je ti teprve třicet a dřela jsi jak kůň. Jednu jsem viděl, bylo jí nad šedesát a pořád byla bývalá baletka, místo aby byla bývalá účetní, malířka či makléřka z realitky (jo a před tím jsem byla baletka). To účetní jsem napsal o konkrétní účetní, která byla před tím operní pěvkyně a pak s tím sekla, protože ji otravovali kolegové. Ti tam jsou pořád a pořád žijou z toho, že před dvaceti lety vyhráli nějakou cenu, jakoby každej rok nevycházel ze škol novej slibnej dorost.
Těžký to mají asi všichni, protože cesta ven je přes rozbití představ o své osobě, ale tipl bych, že největší záhul to bude asi pro toho křesťana, protože ten přijde i o rodinu a spoustu známejch.
A.P.
Ono to nebylo o tom, že by tam padala prohlášení, že žijou všichni pořád ve vnitřní prázdnotě. Spíš jsou to okna, který má (skoro) každý z nás a pokud je nemáš, tak buď rád.
VymazatJá je mám třeba přitom, když dělám na konci měsíce část svý práce, co mě extrémně nebaví, ale je to vykoupeno tím, že za to pak vystavím fakturu. Samozřejmě si to dělám ještě stonásobně horší, vrtím se u toho, prokrastinuju jak o život, vybírám si, co si za to koupím za odměnu...a zároveň cítím vnitřní prázdnotu. A to byl jen jeden příklad. Ale ta prázdnota může mít i pozitivní konotace, vlastně ji můžeš chápat i jako žádoucí stav každé kvalitně provedené meditace.
Takže za mě prázdnota není očekávaná emoce zrovna u této skupiny lidí. To je stejný, jako kdybys řekl, že je jasný, že jsou všichni někdy veselí, nebo že se všichni tihle lidé někdy stydí.
Já ti nevím.
VymazatJá samozřejmě taky dělám oser části práce, ale nemám z toho žádný pocity prázdnoty. Alespoň ne takový, abych je zaregistroval. Pak zas budu dělat věci, který mě nějak baví.
Prázdnotu si představuju tak, že bych neměl vůbec nic svýho a nic k ničemu dobrýmu už nikdy nevedlo.
Jednou jsem četl knížku o prostituci a dodneška lituju, že jsem ji nekoupil. - Každopádně autor tam nepsal jen o té standartní protituci, ale započítával do toho úplně všechno, kde nějak docházelo k výměně peneěz za sex, takže i manželství pro peníze.
Tak tam popisoval ženskou, kterou pro peníze provdala rodina. Byli to nějací šlechtici ve Španělsku, ona byla něco po dvacítce, takový ještě nerozvinutý poupě. Dohodili jí úspěšnýho podnikatele, kterej byl starej něco přes 40 let. On byl takovej ten spíš společensky neobratnej typ, co tedy radši pracoval, protože to uměl a za to měl společenský ocenění.
Takže si nějak neměli o čem povídat. Takovej ten Stanislav z manželských étud. Ten jak si stavěl svoje elektropřístroje a nevzal ji ani tancovat. Tak to měla podobný, jen zlatá klec, ze který není úniku.
Taková Lady Diana a Marie Antoinetta.
Jedna to zaplácla dobročinností a druhá hrou na prostý život v kašírované vesničce.
A.P.
Vnitřní prázdnotu lze podle mě efektivněji zaplácnout tou dobročinností než prostým životem. Pokud teda i ta dobročinnost není hraná ve stylu: "cítím se ¨strašně, tak se aspoň obětuju a budu mýt v alzheimer centru seniorům nohy a utírat je do svých vlasů."
VymazatJá si teda zase pod ukázkovou vnitřní prázdnotou na první dobrou asociaci představím někoho jako Vlka z Wallstreet. Úspěšnýho člověka závislýho na porno odměnkách, drogových a alko odměnkách, nebo na házení trpaslíkem na terč, ale vevnitř dokonale vyluxovanýho.
No, na Vlka to taky sedí. (Nejlepší vtip bylo "Kdyby bylo dítě postižený, tak bych ho asi vzal do auta, odvezl za město, otevřel dveře a rekl mu: "Běž, jsi svobodný.")
VymazatJenže ono to je asi na všech úrovních společenskýho žebříčku.
Klasika je taky Empty nest syndrom. Mamina se stará třicet let o děti, vládne rodině, děti dorostou a nemá do čeho píchnout.
Normální ženský se rozpomenou na to, co vždy chtěly dělat a začnou chodit na kurzy kreslení, jezdit po světě na dovolený, vymetat kurzy vaření.
Ty cáklejší to nedopustěj, děti nenechaj odejít, popřípadě se jim budou montovat do vztahů, jen aby se tý prázdnotě vyhnuly.
Jen Vlků je málo a Empty nest mamin všude plno.
Ve skutečnosti je potřeba si udělat nějaký skutečný problémy. Solženicin, co odešel z vědeckého Gulagu do normálního, operní pěvkyně, co šla dělat účetní, hudební manažer, co šel dělat malíře dekorací. Jakoby downgrading, ale ve skutečnosti se můžeš zapřít do něčeho konkrétního a máš radost z udělaný práce.
A.P.
Jsem ráda, že se vlastně nakonec shodneme na tý esenciální psychologický poučce: jediný správný východisko je zadělat si na skutečný problémy. Nechám si to vytetovat na ruku, ať to mám pořád na očích.
VymazatNa ruce se ti to za chvíli okouká. Napřed to jen napiš fixou na čelo manželovi a dětem.
VymazatMělo by to pak být i s připomínacím hlášením.
A.P.
Jednou jsem poslouchal mladou holku 20+ vyprávět, že její otec je tak roztržitej, že ji nepoznal před supermarketem, kde měli sraz. - Doma to bylo snadný. Ty dvě mladý holky, co byly doma, když přišel z práce, to byly jeho dcery, ale která to je na veřejným místě, to už byl oříšek.
Jen tak mimochodem Rambo? O čem jsou vlastně ty tvý strachy?
OdpovědětVymazatJinak ketamin je přeci docela festovní droga a analgetikum pro koně a dobytek. To tvý podvědomí vypadá chytřejší, než si myslíš, že tě zrovna tohohle léčení uchránilo. Bejt tebou, tak mu začnu vyjadřovat úctu, protože tě docela dobře chrání.
Pamatuješ si debatu o scénářích? Shrnuto do jedný věty, správnej scénář je o tom, že "chceš vědět, co bude dál."
Podobně správná terapie je o tom, "že ti je líp". Jestli tam necejtíš žádnej postup a ani naději na úlevu, tak může bejt chyba taky v terapeutovi.
"Kdyby se lidi necítili mizerně, proč by si za ty peníze radši nezaplatili nějakou zábavu." - Slova amerického terapeuta.
Mě přijde docela logický, že přestaneš chodit na terapie, co ti nic nedávaj.
Co je tvůj ekvivalent tankové plzně a nakládaného hermelínu?
Pro mě je opuštění komfortní zóny spíš o tom, že bych měl skákat z padáku nebo oslovovat cizí holky na ulici. Potom návštěva gay baru, pašování drog, debatu s mojí bejvalou a tyhle věci. Takže jestli nechceš Ema mrtvýho, zavřenýho nebo s jinou ženskou, či chlapem, tak asi radši nic.
A.P.
A.P. Dobry postreh, zatim tu vsichni vymyslime pekelne ukoly pro Ema, pripadne se tvarime, ze tohle bychom nikdy neudelali… no ale co je pro Vas to vystoupeni z bubliny?
VymazatPro me jsou to vsechny srazy, rodinny, tridni, firemni… a poute!
IK
Já právě nevím. Já jsem z nějakejch bublin vystoupil a dá se to přežít.
VymazatOtravuje mě sport, ale sám jsem na nějakej pár let chodil o svý vůli.
Firemní srazy mě spíš bavily. Na třídní se mi nechce, ale nějak bych to uhrál. S částí rodiny se vídám, s částí neznám, s částí si nemáme co říct a u části bych se musel hlídat, abych neskončil v kriminále.
Na terapiích bych se nejspíš se všema rozhádal, ale co já vím.
Vlastně pro mě jsou překročení z komfortní zóny spíš o věcech, na který se nedá někdo poslat, protože je to o tom, se na něco soustředit, asi jako když se učíte básničku nebo kus matiky. Kreslit něco. Psát něco. Snažit se na jednu věc soustředit alespoň dvě minuty. Soustředit se na přítomnost. Dělat něco na jeden zátah, místo s drobnejma přestávkama.
A.P.
A.P. Ketaminem asistovana psychoterapie je legalni smer, kudy se vydat, kdyz si potrebujes jit pro hlubsi ponor do sve hlavy. Mrkni na kliniku Psyon. Oni to hlavne nehazou do piti kazdymu jak v techno klubu, podminkou je minimalne 3-mesivni psychoterapie s nekym.
VymazatCoz se prave u me ukazalo byt jako.problem, protoze asi nejak nedovedu navazovat vztahy s terapeuty (je to psychiatricka diagnoza?), nebo proste nemam stesti na toho pravyho. Takze ano, vyflakla jsem se v pulce na KBT, protoze mi nesedel terapeut a dtto se stalo o par tydnu pozdeji pri jinem pokusu. Po kazdem z nich ma chaba vule a nadejr zkusit to s jinym jeste vic chatra a odparuje se...
Muj hermelin s tankovou Plzni? Impro, urbex, les, vylety na divny mista a nekdy taky jen tak se fyzicky odpalit na silovym treningu.
Jinak - asi by te neprekvapily hovory s bejvalou (i kdyz kdovi, tam je taky velkej potencial zmeny), ale urcite by te prijemne prekvapil gay bar. K pasovani by ti rekla par postrehu Tereza z Pakistanu a ke skakani z letadla mozna Galahad, coz vubec nevim, ale klidne bych si to tipla:)
Zvládnul jsem si oblíct padákovej postroj tak, aby mi z něj při seskoku nevypadla řiť a za ní zbytek člověka :-)
VymazatZ letadla jsem ale neskákal. Teda z letícího...
Asi bych si skočil. Výšek se nijak extra nebojim, takže mě možná trochu paradoxně mnohem víc, než opravdovej seskok, děsí trenažer, co maj v Chrudimi v hangáru...
Ovšem za hermelín s tankovou plzní to prohlásit nemužu, protože vyzkoušený to nemam.
Ale za to mohu posloužit historkou z gay baru. Jeden byl v ulici, ve který jsme kdysi se ženou bydleli. Jednou jsem po odpolední měl žízeň, tak jsem si tam šel dát pivo. Vypil jsem si ho na baru a vůbec nic zvláštního se tam nestalo.
Pěkný, doufám, že si o tom jednou přečtu.
VymazatV tvým současným a mým bývalým bydlištěm je skoro až nemožný se v nějakým příležitostně neoctnout. Kamarád gay tomuto území říkal bermudský teplý trojúhelník.
Ale je rozdíl mezi bary a podniky v podzemí, kam tě pustí jen na zvonek a face control. Tam už jsou klece s lidma a houpačky, o kterých vím jen z doslechu (protože bych se tam měla příležitost dostat jen v převleku za transvestitu). Tam už to ale asi za čárou pohodlí celkem je.
Tak to abych si kdyžtak zlomil jen nohy... :-D
VymazatO tom gay baru, ve kterym jsem byl, jsem ponejprv vůbec nevěděl, že je to gay bar. A uvnitř jsem to vlastně možná taky nepoznal. :-D
Klece a houpačky mi evokujou spíš obraz takovejch těch věcí, co se věšely na šibenice a oběšenci se v nich nechávali vyhnít. Žádná pohodička na páteční večer...
Legální ještě neznamená správný, ale naštěstí toho nevím dost a většinou tyhle terapie u někoho zabíraj.
VymazatKoukl jsem na to. Ona to vlastně jednou dělala známá, jen jednou, tu verzi s MDMA, taky kvůli PTSD. Já ji tam dělal sitting, kdyby něco.
Nevím, jestli ji to nějak moc pomohlo, ale pak o tom mluvila s doktorem i terapeutem. Ona na to vzpomíná spíš v dobrým, ale čert ví, jestli ji to nějak objektivně pomohlo. Když se vyhneš něčemu špatnýmu, tak o tom vlastně doopravdy ani nevíš.
No, snad ti doktoři vědí, co s tím ketaminem mají dělat.
(Snad. Jenže v USA byla vlna závislosti na OxyContinu a to byl předpisový lék, kde farmaceutické firmy nakecaly doktorům, že na tom nevzniká závislost, doktoři tomu nějak moc chtěli věřit a ona ta závislost vznikala. Najednou byly smažky i ze spořádanejch babiček. Když byl naživu ještě exsmažka kuchař Bourdain, tak o tom mluvil, když navštevoval místa svýho dětství.)
Já mám navíc odpor k tomu, aby nade mnou měla kontrolu nějaká chemikálie, takže jsem ani nikdy nehulil trávu ani cigarety. Nezobal prášky, nezkoušel čikuli ani indulonu. Dlouhý léta ani nepil alkohol.
Navíc jsem byl v kontaktu s hipíkama, co hulili. První rok jen tak filosofovali, co je za problém si dát jednou za tejden jointa. O rok později to bylo i sedm jointů za den. Já se jim ten rok radši vyhejbal, protože to bylo těžký období a zas jsem si tolik nevěřil. Po tom roce už to bylo pohodovější a nemohli mě stáhnout. Jenže dva pak tehdy spáchali sebevraždu.
Ještě jsem byl třeba na party a tam měli na záchodě svíčku. Já v tom viděl napřed hezkej romantickej nápad. Pak mi známej ukázal kdo je ta fetka, co si tam nad svíčkou rozpouštěl heroin.
----
Podival jsem se na tu kliniku. Takhle na první pohled mě hlavně zaujali ti terapeuti. Většinou působbí mladě a mají mělké pohledy.
Víš jak je to s očima - u chobotnice je oko pozměněná kůže, co pak do mozku vyšle nervová vlákna. U nás mozek vyšle nervová vlákna zezadu hlavy někam dopředu a ony tam pak vytvoří oči. Oči jsou doslova část mozku, co je vidět zvenku.
V těch se pak dá číst, co se v mozku děje, jestli se tam vůbec něco děje.
Blairovi, Churchillovi či Thatcherové je vidět na očích, že vnímají okolní svět.
Já si představuju terapeuta jako Hopkinse v Mlčení jehňátek, mínus pojídání kolemjdoucích. - Ale přijdeš tam, on je ztělesněná pozornost. Na první pohled tě už z poloviny přečte, má rozebranej tvůj zevnějšek do detajlů, kterých ty si ani nevšimneš. Na to, že po tobě chtěli felaci ještě před pubertou pomyslí hned zkraje a je to pro něj jak houska na krámě. Tvý slabiny vycejtí jak sergeant instructor a jen si ověřuje detajly. Radí ti, ať jdeš po podstatě věcí a je schopnej zabít spoluvězně jen tím, že na něj mluví.
To oni mají dumat nad zvednutejma ramenama a plachým úsměvem; zmrzačenejma ušima, piercingem, troskama dredů, tetováním a esoterickou košilí; špatným oholením a celkovým pokocovinovým vzhledem; příliš velkou chutí k jídlu; svůdně skloněnou hlavou; esovitým postojem; helmovitým účesem; lehce gay vzhledem a výrazem, že se na vás moc řvalo a občas přilítl záhlavec.
Třeba by mě všichni příjemně překvapili, jedna fotka nemusí nic říkat, ale tak nějak všichni působí spíš jako zamestnanci zdravotnického korporátu než hledači divných pravd.
OxyContin je opiod. Za mě je to stejný jako zneužívání Ritalinu - lék na bázi metamfetaminu pro ADHD, který se podává i dětem. Což je na stejným principu jako dávat dětem ráno k cereáliím lajnu pervitinu, aby se mohly líp a snaživěji soustředit ve škole a nosily dobrý známky. Akorát tahle možnost je samozřejmě zcela absurdní a nelegální, ale dávat děcku stejný chemický vzorec předepsaný lékařem je v pořádku.
VymazatLátky na bázi tvrdých drog se mi dost příčí a nikdo příčetný by s nimi psychoterapii nedělal. Ale myslíš, že byl Albert Hofmann nevyrovnaná osobnost s dírama v hlavě a sebevražednými sklony? Nebo Timothy Leary? Psychedelika fungují zkrátka jinak a zneužívat je na denní bázi je navíc prakticky nerealizovatelné (přestanou působit), jenom jsou v rodině se samými černými ovcemi.
Terapeut ve smyslu Hopkinse je vlhký sen všech neurotiků. Ale na tom posledním jsem asi pochopila, jaký je to, když jsi na rande s holkou, se kterou se už nikdy nechceš vidět. Ona se snaží, dává ti prostor, lichotí ti, ale ty nenápadně sleduješ čas, a pak to všechno zaplatíš a řekneš, že máš o čem přemýšlet a že se ozveš. Ale už nikdy nezavoláš.
Vyšehrad je fajn místo. Nevím, o čem je divnej kámen, ale směrem k Vltavě je tam schovaná jeskyně lukostřelců mezi šutrama, to myslíš?
A vyměnila tě Julie fakt za pivo, nebo je to pivo metafora nějakýho vyčpělýho partnera zahořklého jako chmelový extrakt?
No, ano, OxyContin je opioid, takže by měl asi automaticky vyvolávat závislost a všem doktorům by to mělo být hned jasné. To je právě to divný, že to doktorům nebylo ani divný a vesele to předepisovali.
VymazatS heroinem to bylo podobně, měl to být lét na léčbu morfia a jeho jméno znamená hrdina.
Já si přečetl všechno, co napsal doktor Kubáč o fetování a přišlo mi, že tam moc tajemství pro doktory není a to napsal jen takovej nástin. Doktoři to musí znát všichni. Všechny drogy přestanou za chvíli zabírat.
Pervitin se mezi válkama taky v Německu prodával legálně v obchodech jako lék na dobrou náladu pro ženy v domácnosti a tak. Úžasné úspěchy německé armády na začátku války stály hodně také na jeho širokém použití. Jestli vytržíš jet tankem osm deset hodin v kuse nebo dva dny v kuse, to už je výhoda. - Nelegální to je teď, ale nebylo to tak vždy.
Albert Hofmann byl skutečný chemik, ne vařič, ale bůhví, co by se z něj stalo, kdyby to LSD prozkoumal do všech detajlů. Tak nějak jsem měl pocit, že to LSD miluje Steve Jobs své počítače a Sigmund Freud svou psychoanalýzu.
Já jsem měl jako dítě strašně hezkou, milou a hodnou doktorku, no a pak jsem se dozvěděl, že si časem vypěstovala závislost na morfiu. Tak nějak nevěřím v nějakou vyšší odolnost vůči drogám u sympatických, vzdělaných a hodných lidí.
----
Jedno moje rande mimochodem skončilo tak, že já jsem ukázal, že půjdeme doprava, slečna, že půjdeme doleva a každej jsme odbočili na svou stranu a už se nikdy neviděli. Kdyby zmínila nějaký zdání důvodu, třeba že nalevo je krám se šminkama nebo flek na zdi, kde se o ní Banksy otřel mastnou pusu, tak dobře, ale když ani to, tak jestli to takhle začíná tak ,by to stejně nikam nevedlo.
Ne, jeskyně lukostřelců, tu ani neznám. Na Vyšehrad se dá vyjít, když projdeš kolem těch kubistickejch domů na nábřeží a pak je tam po úbočí ta cesta-schodiště. Pak se nahoře projde vchodem ve zdi a jsi víceméně naproti kostelu. Hned u toho vchodu je takovej kamenej kvádr, kus ode zdi a ten má mít nějakou pozitivní energii. Jednou jsem tam šel večer a za tím kamenem tam stála nějaká holka a vysvětlovala mi to.
No, pivo je jinotaj pro kapučíno, jako občas si zajít na kafe bylo asi to nejkonkrétnější, co jsem vydoloval za skutečnej důvod. Ty hlubší příčiny byly o tom, že jsem neměl peníze, jen jsem je neměl proto, že jsem hledal práci, ze který bych zaplatil její studia a horší práce jsem nechával plavat. Kdyby řekla, že ji studia vlastně nezajímají, tak by mi to zjednodušilo život a na ty kavárny by bylo.
Jenže bych po ní nikdy nechtěl, aby se vzdala studií, jen abych já to měl jednodušší. Ona jinak vždycky stála při mě, tak jsem považoval za normální stát při ní.
Ony v tom hrály dost roli její matka a sestra, který proti mě nasazovaly, jenže já o tom ani nevěděl. Kdyby jo, tak by to bylo vyřešený raz dva. Pak jsem se jich zpětně zeptal, co proti mě vlastně měly. Sestra aspoň odpovědela, jaká jsem nula neschopná, tak jsem ji napsal, jak je to doopravdy a bylo ticho. Navíc jsem sice neměl zrovna peníze, ale majetek ano. Tou dobou, co jsem to sestře psal už jsem měl zas i peníze a rovnou asi tak 5x její plat. Stačilo nemuset se starat o studia a jít jen na sebe.
Tak jsem se mohl koukat smutně na peníze a říkat si, kde se tak kupuje upřímná láska.
Takže kdybychom se náhodou potkali, tak ani nevím, co mám čekat.
A.P.
Nechci dělat psychedelikům právníka, ale to je právě to - nepotřebuješ vyšší odolnost, abys odolal nutkání jíst houbičky každý den, protože ten stav opravdu nechceš (narozdíl od opiátů a stimulantů). I v tom Psyonu mi po konzultaci řekli, že neradi používají termín "bad trip", radši "náročná psychedelická zkušenost". Ale že v tom ohledu platí, že čím náročnější, tím větší výsledky přináší. Chtěl bys každý den prožívat jako bad trip? Nemyslím si!
VymazatJeskyně lukostřelců je kousek od Šemíkova skoku. Je to taková díra v zemi, tak metr široká a 2 metry na délku. Tak akorát na jednoho mazaně skrytýho chlápka s lukem. Ten tebou popisovaný vstup znám, ale nikdy jsem si tam žádnýho šutru nevšimla. Zvláštní. Možná je tak magický, že se zjevuje jen někdy a někomu.
Bývalá - achjo, co dodat. Napsala bych ti, že za peníze si můžeš koupit aspoň lásku psa, ale podle mých zkušeností ti i ta fena může zavařit víc než partnerka.
Já to musím brát, jak to říkáš, protože osobní zkušenost nemám a můžu si jen představovat.
VymazatSamozřejmě, že me lidi sem tam něco řekli, ale z toho mála je poznat, že spoustu věcí neřekli, ani na to nemají slova. No a někdy to je komický, když si dva vezmou stejnou ekstázi, snad dokonce rozpůlenou tabletu a jeden má dobrej trip a druhej tu náročnou zkušenost.
----
Po tý jeskyni se podívám, až tam někdy zajdu.
Ten kámen tam uvidíš hned, když o něm budeš vědět. Já jsem ho zaregistroval, kvůli tý hezký holce za ním, protože vypadala tak trochu, jako kdyby stála za pultíkem. Jinak je přehlídnutelnej jak krápník v krápníkový jeskyni.
A.P.
IK, diky za ten napad! Jo, tridni srazy nebo team buildingy s povinnou ozirackou vecer, to je pro me horky tema. To uz radsi na vaginalni mapping.
OdpovědětVymazatObavam se, ze nekdy se tyto dve aktivity potkaj a musi to tedy byt tezky setkani v pondeli rano u kavovaru!
VymazatIK
Máte štěstí, že jdu zrovna kolem, o tomhle totiž náhodou něco vím.
VymazatMáme v práci ajťáka, kterej má tři děti se třema různýma ženskýma a všechny ty ženský u nás chvíli pracovaly na recepci. Pondělí ráno po team buildingu a následném amatérském vaginálním mappingu jsme tak měli možnost pozorovat několikrát.
S kolegy jsme ten fenomén nazvali "Dunivé ticho".
Jojo, já měla takovýho podobnýho kolegu kdysi (už jsem o něm psala, to byl ten, co si tahal escort do zasedačky o víkendu). Ale zase měl svý avantýry natolik promyšlený, že se striktně vyhýbal našemu pracovnímu kolektivu (nejspíš už si dunivé ticho mohl zapsat do CV). O dveře v budově vedle už to bylo jiný - to už bral jako svý legální loviště.
VymazatDvakrát to neprošlo.
VymazatPsal jsem, že kolega se řídil pravidlem "co je v domě, není pro mě."
Pak jsem psal o e.cort, ptal jsem se kolik berete, protože to je drahá zábava. Še.st tis.íc na hodinu. Holka 22 let.
A.P.
Google je trapnej! Kolega byl obchoďák a navíc jeden z těch pro firmu nejvýnosnějších. Takže předpokládám, že si dovedl zařídit lepší dodavatelský ceny.
VymazatHej bejby, už jsí to někdy dělala v zasedačce luxusního officu s chlápkem, co založil dva startupy v Silicon Valley a chodí na golf s Tigerem Woodsem?
Ve finále je jedno, že náš kancl vypadal jak policejní ústředna z devadesátek a jeho největší úspěch bylo čestný místo na nástěnce za kšeft roku. Lidi chtěj slyšet pohádky.
No a neměl on to domluvený s firmou jako takovou neotřelou formu benefitů?
VymazatJinak jako zdaleka nejdepresivnější policejní služebna mi vždycky připadala ta newyorská sedmdesátková z Kojaka...
Galahad
VymazatNejdepresivnější policejní ústředna je ta, kde sedíš na CPZ a celou noc dumáš, proč tě tak mohli zadržet a jakým směrem se asi teď bude odvíjet tvůj život.
Ta úleva, když to je nějaká dávno vyřešená prkotina, kterou jen zapomněli vyřadit ze systému.
Pak ještě potkáváš nějakou dobu známý ksichty z "vězení" protože v CPZ je celkem nuda a jedinou zábavou je prohlížení si ostatních. Pak je zapomeneš.
Psice
S tou dvaadvacetiletou se nedalo smlouvat. Ta ty prachy nutně nepotřebovala a její prachatá klientela na ni měla vždy.
Top manažeři jedný telefonický firmy měli nastálo sex.uální asistentky, pořádali s nima gru.páče, kam si zvali ještě es.corty.
Tak jsem vždy dumal, jestli zrovna já jim na to přispívám.
A.P.
Galahad: Mně se vybavila taková ta tradiční socialistická z Pitavala z malýho města. I s tou sekretářkou, co tam byla jen od vaření kafe a aby bylo na co hezkýho koukat, to je až malebně urážlivý.
VymazatA.P. On už nežije, tak ti to nemám kde zjistit. Třeba si to romantizuju já, protože už je to dlouhá doba a třeba to byla jen šlapka z Karláku. Kdoví.
No tak v tom Kojakovi tu služebnu měli úplně bez sekretářky, kafe si vařili sami a špatně a oslňovat je mohla jen Kojakova pleš. :-D
VymazatA P. A tohle je presne o soustredeni na tvy vnitrni procesy, ta zdanlive ujeta a neprijemna vec, ktery jsi na 3 hodiny soucasti, to jsou jen kulisy. Potom to jeste dalsi dny dobiha.
OdpovědětVymazatJenze kdyz sedis doma na gauci a jen se soustredis na to, jaky by to asi bylo, tak jsi vetsinou uplne vedle. Voni to jinak, chutna to jinak, lidi jsou jiny a je zajimavy se pohnipat i v tom, proc jsou nekteri v te dane situaci prijemnejsi nez ostatni a koho chces mit na svy strane. Ja jsem Jiljimu nahore psala, ze to neni fight club, ale stahuju to zpatky. Je to fight club, ve kterym jsi zaroven svuj hlavni souper.
OdpovědětVymazatJá nevím, jestli mluvíme o tom samým a jestli nemyslím, na ještě menší kousek.
VymazatZ hlavy je třeba docela těžký rozebírat protichůdný pocity ohledně jedný rozporuplný věci (třeba něčí poznámce). Je to jako když je na koleji víc vagónů a ty musíš napřed pojmenovat ten první a teprve pak ten další a tak dále až jsou všechny pryč. Jen třeba ten třetí poutá víc pozornosti. - Přitom je to prkotina, která jde písemně dost snadno, když už si na to sedneš.
Je to jako násobit čtyřciferný číslo trojciferným z hlavy.
Nebo rozebírám jak to, že jednou zvládnu ignorovat nepořádek klidně několik dní a pak to najednou jdu uklidit, vlastně ještě dřív, než jsem se rozhodl.
To jsme se asi nepochopili. Doma na gauči se soustředím, co je kolem nebo na co si vzpomenu. Že jde zvenku takovej příjemnej noční chlad, jako když jsem kdysi poslouchával CBS Evening News a koukal, jak maj americký auta jinej tvar zadku. Že vedle po schodech proběhl pes. Že jsem slyšel oknem jak sousedům něco spadlo v kuchyni a pak ještě jak se to valilo po zemi, ale to jsem zase slyšel přes zeď a jak to a co se asi stalo. Jak tu cejtím vůni pracího gelu, co jsem nalil do pračky a ten docela děsnej rámus, co ta pračka ještě teď o půlnoci dělá.
To mi připomnělo jak tu kdysi mladí sousedi pode mnou v noci souložili při otevřeným okně a podle zvuku bylo poznat, že slečna je na všech 4.
Pak si mi pripomněl pořad Svatba na první pohled, kde je jedna divná ženská, co vypadá, že je vlastně dost přeoperovaná v obličeji a podle čeho jsem to vlastně poznal. Dneska měla oblečení, který ukazovalo prsa 4, takže nejspíš zase silikon.
----
Ten soupeř je jinej kousek tvého já, protože žádné já vlastně není. Je to jen iluze. Stačí zavřít oči a tvé já je ve špičce jazyka, přijet se zavřenejma palcema po špičkách ukazováčků a je tam. Stejně s myšlenkama skáčou z tématu na téma. Každé téma je odjinud.
A.P.
Souloží jen ten, kdo musí. Ti vaši mladí sousedé spíš šoustali. ;-)
VymazatGalahad: Tohle slovo mi evokuje ještě o něco mladší sousedy. A pak jeden letáček Šou s tancem, vyvedený v Comic Sans až s příliš malými mezerami mezi slovy.
VymazatA.P. Jo, tak to jsem byla jinde. Takže je pro tebe diskomfort přinutit se soustředit nebo žít v přítomnosti víc než 2 minuty v kuse bez mikroprokrastinačních okének?
Ale stejně nevím, jestli to chápu. Není to přirozený fungování mozku? Nebo by ses chtěl ve skutečnosti soustředit dlouhý hodiny na sousedský sex, vůni pracího gelu a silikonový prsa ženský z TV pořadu? Já myslím, že na to bys na tenhle myšlenkový směr skončil ve finále na medikaci (i když nepopírám, že to je celkem zajímavá mozková jóga. Já si za tím představuju, že takhle nějak mohla prožívat život Darwinova želva).
Šou s tancem musela mít velikej úspěch. Obzvlášť, pokud by si lidi ten laškovnej font a příliš malý mezery mezi slovy vyložili jako podprahově sdílenou informaci o tom, v jakém zhruba duchu se ponese program...
VymazatGalahad
VymazatSouložili. Tak animální zas nebyli. Ona byla větší než on, on byl trošku uskříplej a byl to ten klasickej vztah, kde ona rozhoduje a on vykonává.
A.P.
Galahad: Ona to byla taková ta klasická venkovská zábava v kulturáku s pivem a párkama, která má šoustance v křoví za budovou asi v základním nastavení, o kterým jen slušný lidi nemluvěj.
Vymazat...asi mám představu... :-D
VymazatPsice
VymazatJo, je to diskomfort, ale relativně drobnej.
Je to to samé, jako máš ty v silnějším s matikou nebo já s jazykama.
Nevím, jak jsi četla Stephena Kinga, ten často popisoval situaci, jak někdo jde, vidí něco divnýho, třeba kus kamene v zemi, zdá se mu, že při dotyku tak lehce zabrněl, napadne ho ten kámen vyrejpnout, ale nejde to, pak tam přiběhne pes tak se myslí na psa a na kámen zapomene. Pak si na něj vzpomene skoro před barákem a umíní se, že na něj nezapomene, ale pak na něj zapomene a věnuje se jinejm věcem. Náhodou si na kámen vzpomene zas až za čtrnác dní.
Soustředit se na něco dvě minuty už je docela výkon. Si to klidně zkus. Vezmi si kuchyňskej časovač, nastav na něm dvě minuty a zkus myslet na jednu jedinou věc. Teď jsem to zkusil s melounem, za deset patnáct vteřin jsem začal myslet na hrozno vedle, při dalším pokusu na smoothiemaker, přiště na doplňkové barvy červené atd.
S přítomností to samé. Protože svět kolem sebe můžeme vnímat tolika různými způsoby, tak prostě musíme většinu ignorovat.
Přirozený fungování mozku pro běžný situace je takový to polopozorný "skenování" - jenže při tom většina věcí projde nepovšimnutá. Cíl cvičení je vnímat víc než normálně.
Víš jak je v TV ten pořad prostřeno. Je normální verze a sem tam ještě verze s celebritama. Ty normální lidi jsou povrchnější, celebrity (i ty, co nemám moc rád) vždy mluví zajímavěji, protože je život nutí přemýšlet víc a o více věcech.
A.P.
Projdou nepovšimnutý, protože tvůj mozek při tom polopozorným skenování jen rutinně srovnává svý myšlenkový mapy svých milovaných rutin s realitou. Všechno, co se shoduje s predikcí, je fajn. Všechny odchylky pro něj znamenají práci navíc a zvýšený příjem energie z těla. Takže ano, je to určitě forma diskomfortu, něco jako kruháč pro mozek, ohýbat ho a nutit držet pozornost jinak.
VymazatJo, přesně. To skenování je, o tom, jestli tam někde nevyčnívá nic velkýho. - Ženská vykládá manželovi o kamarádce, ten ani přesně neví, která kamarádka je která, poslouchá to jen napůl, protože co která řekla o který, to je pro něj jak nedůležitej vzor na tapetě někde v pozadí, ale kdyby řekla: "pak tam přišel pošťák, tak jme ho vykouřily" tak to hned zaregistruje, protože to je velmi podstatní informace.
VymazatAle kdyby se nutil do pozornosti, tak to je něco jako: "Heleme se Alice a Alena nejsou ta samá osoba, Markéta a Marcela taky ne. To jsou věci. Hele Marcelu zná ze základky a Markétu z dovolený. Jo Marcela je ta přísná manažerka, né Markéta. Hele, problémy s matkou mají všechny, ale Alice matka je vlezlá, kdežto Markétina je ta chladná. Manažerka Marcela je taky submisivní muzikantská liduška, kdo by to do toho panovačnýho čumáku řekl. Jo, alicina matka dala Alici peníze, tak proto, ji Alice asi nedokáže odpálkovat."
Je to jako posilovna. Tam se ty činky taky zvedají bezúčelně, ani to nedodává proud do sítě, ale rostou z toho svaly. Tohle ti zas mění mozek, kterej roste.
A.P.
Nechci být gender nekorektní, ale ten druhý způsob hlubší analýzy Markéty a Marcely mi tedy přijde spíš jako typicky ženské pochody, když se vypráví podobnej příběh:)
VymazatNo, alespoň některý ženský tomu říkají "pořádně se v tom pohňahňat" a mají to jako zábavu.
VymazatVíš jak lvi ráno obejdou revír, očuchaj, kde co prošlo, počůraj značkovací místa a pak si jdou lehnout, protože ještě nevyhládli? - No tak tohle je "drby breafing", kde se updatuje mapa tlupy o nové informace.
Kdyby se do pozornosti měla nutit žena, tak by to bylo třeba pitváním událostí ve fotbalovém zápasu nebo u burzovních zpráv.
A.P.
Ty burzovní zprávy jsou bolestivější. U fotbalistů si můžeš představovat, jak se zhádaj po zápasu v šatnách. Nebo jak se s nima chlubí učitelky, co na základce říkali, že jsou úplně blbý a skončej v kriminále nebo u lopaty. A ti fotbalisti se teď na večírcích zavírají s jejich dcerama na kabinky záchodů, nebo z nich pijou tequilly. Nebo jak prožívají, když stárnou a klub je vykopne, protože jsou mladší a výkonnější kluci na hraní, jak se asi cítí? Fotbalisti jsou super téma, jen se o nich nesmíš bavit s někým, kdo tomu rozumí.
VymazatTak to vzdávám. Fotbal tě docela inspiruje.
VymazatMusím o něm více přemýšlet.
A.P.
Já tomu nerozumím, ale záleží o jaký jde strachy? Nějaký strachy jsou v pořádku a nějaký máme každej. Záleží, jestli ti to ničí život a jakej je kýženej výstup?
OdpovědětVymazatNěkdy až příliš barvitě a v detailech umírám a děsí mě to (panická porucha přelitá do delších epizod úzkostí).
VymazatPsice
VymazatJakože se ti samovolně rozjíždějí sekvence jak z filmů Final Destination?
A.P.
Ten jsem neviděla. Ale někdy je nevýhoda vidět všechno až v příliš velkých detailech.
VymazatJe to série filmů.
VymazatVždy na začátku filmu je scéna, kde jeden z hrdinů má vidinu sekvence neštěstí, co se stane. Pak se probere a vidí ty drobné události, co se stanou před vlastním neštěstím, udělá hysterickou scénu, vystoupí z letadla, autobusu, odejde z tribuny a tak. Pár lidí okolo taky. Všichni mu nadávají a pak se to neštěstí stane doopravdy a těch pár si uvědomí, že je zachránil.
Jenže pak je všechny "honí smrt" a postupně umírají na stejný zpusob jak měli, jen v jiném provedení. Zas to je všechno proloženo krátkými sekvencemi, jak se to stane. (jestli ho původně měla probodnout urvaná tyč, tak ho pak probodne třeba ulomenej hromosvod).
A.P.
Nebo Woody Allen v Manhattanu, co čekal u doktora na výsledky vyšetření a už mu jelo v hlavě, jak tam doktor přichází, dá rentgenový snímky do podsvícenýho prohlížeče a zahlaholí energicky "Ukážu vám, kde je nádor a proč se nedá operovat."
VymazatA.P.
A.P. Evidentně někdo zkopíroval mé fobie a použil je bez mého svolení. Takhle to dopadá, když si nedáš na svý neurózy copyright.
VymazatJinak - zní to dobře, zkusím to někde stáhnout. A viděl jsi Russian Doll? Taková odrzlá zrzka na Netflixu, co v práci na poradě prohlásí uprostřed kriticky důležitýho meetingu, když ji zvoní telefon: "Omlouvám se, tohle musím vzít. Volá můj drogový dealer." Většina dílů jsou časový smyčky, kdy se pokouší odejít z večírku, ale pokaždý někde cestou umře. Třeba už ví, že musí opatrně po schodech, protože se tam zabila už 2x, a potřetí se tam jen tak neuroticky plíží, ale spadne na ni cizí chlap a zlomí ji vaz. A po každý smrti se probudí znova ve stejný koupelně na stejným večírku, kde hraje stejná písnička.
Tak si je začni zapisovat, když už máš takovouhle fontánu inspirace v duši. Dáš si nějakej super švédskej pseudonym a budeš chrlit knihu týdně.
VymazatVšeobecný schéma. Mladou matku zmítají představy smrti. Ztrpčuje jí to život. Psy s tím nic nesvedou. Pak jí někdo doporučí novýho psychoterapeuta. Je tak trochu neortoxní a vyléčí ji neotřelou metodou. Psice už nemá strach. Zabije se při nehodě jak z její neurózy.
Její nasraná duše, je na svém vlastním pohřbu a kouká na své osiřelé děti. Zabije toho, kdo jí doktora dohodil. Přivtělí se k mladé matce dvou dětí. Matka 2, ke který se přivtělila si změní účes, takže se sobě začínají podobat. Matce 2 se začínají zdát podobné sny.
Matka 2 politá studeným potem se s jekotem probudí na posteli a vyděšeně hledí do přízračného světla, jenž přichází přes záclony od pouliční lampy venku.
Otrávený manžel 2 jen roztržitě zamumlá, že to nic není a že si najde terapeuta a bude zas dobře, otočí se a spí dál. Matka 2 pomalu usíná vyděšeně hledíc do tmy.
Matka 1, momentálně je na balkóně a hledí ven do tmy. Pak hledí dlouze na konečně spící matku 2.
Nakonec ji vidíme, jak se jde přitulit k matce 1 a nakec s ní zase splyne.
--
Další díl začíná vřískotem v posteli, konečná sekvence z minulého dílu se přehraje znovu a celý díl je to samé s novejma neurózama a jiným úmrtím.
Tak to je pořád dokola.
A.P.
P.S. Tu Russian Doll jsem neviděl. Dopadlo to nějak nebo je už pátá řada a teď už umírá o dvě ulice dál?
Rodinný konstelace, skvělý! :-D A ano, ve smysluplných rozhovorech je ta pasivní agrese za mě dost zjevná... A co se návrhů týče, šla bych do něčeho spojeného se zpěvem/tancem/dramaťákem. To je pro většinu lidí hodně za hranou - ovšem neručím za to, že to taky neskončí nadšením :-) A jestli chceš jenom utrpení, tak doporučuju nějakou opravdu hodně konzervativní křesťanskou akci, ideálně pro mladé. To někdy bývá naprosto šílené.
OdpovědětVymazatMarie Veronika: Aby ses nedivila, Em v něčem podobném vyrůstal:) Ale ten zpěv, to za mě souhlas. Mimochodem, zpěv byl i jeden z témat smysluplných rozhovorů. Vzhledem k absenci hudebního sluchu (jediná v rodině, tadá!) bych tohle viděla jako výzvu hlavně pro sebe:)
VymazatMoje šéfka teď byla na kurzu moderování v rádiu, ale nevím, jestli je to dost out of comfort (já bych to zažila třeba docela ráda, ale znám dost lidí, které by tam nedostal ani heverem) :D
OdpovědětVymazat= trocha teorie a pak šup, za mikrofon internetovýho rádia s (údajně) desítkami tisíc posluchačů :)
VymazatTo je dobrý! Spíš si říkám, jestli to internetový rádio má tisíce posluchačů i přesto, že tam moderují absolventi z rychlokurzu:)
VymazatPoslechni si někdy Dvojku.
VymazatTen proud banalit, co tam prýští z radiově zkušeného Gondíka, ti vytvoří správnej kontext. :-)
A.P.
Když jsem ještě kdysi dávno poslouchala rádio, tak jsem na svůj stařičký přístroj s uhryzanou anténu od potkanů chytala jen Evropu 2 a proud ranních splašků z Leoše Mareše a toho jeho ošklivýho kamaráda. Myslíš, že mě má Gondík ještě kam posunout?
VymazatLeoš Mareš je jako patnáctiletej puberťák, co ti nadšeně ukazuje nějakou zábavnou apku pro puberťáky.
VymazatGondík je jak způsobnej synovec na návštěvě tetičky, co učívala na gymplu. People pleaser, co se pořád snaží trefit do toho, co se má.
S Marešem se občas zapomene i dospělá ženská, aby si připoměla bláznivá léta.
A.P.
Psice, tak jsem se divala na Psyon a to je regulerni ZZ (zdravotnicke zarizeni), dokonce smluvni poskytovatel ZP, to asi neni jen takova mala bezna uzkost, co?
OdpovědětVymazatIk
(Schovavam si slova obdivu k odhodlani na nekdy az zacnu pit pivo)
No, úplně neškodná úzkostička to není, ale za mě ani obrovský úzkostný balvan. Klasickým postupem jsem tenkrát ještě na začátku měla brát antidepresiva, což jsem výrazně nechtěla - a šlo to nakonec i bez nich (i když to celý třeba mohlo trvat kratší dobu a mohla jsem si odpustit nějaký highlighty, ale to už je jedno).
VymazatV Psyonu by mě po konzultaci vzali, ale jen se zajištěným stálým terapeutem minimálně 3 měsíce před a pak i po. Popravdě nemám žádný srovnání, tak nevím, jestli je to s mým liknavým přístupem k profesionálnímu řešení ok, nebo je to ekvivalent chození s uhnívající rukou a odmítání chirurgického zásahu s tím, že si to spravím bylinkama a zaříkáním. Ale je to výrazně lepší než to bylo.
Nekolik terapeutu ve svem okoli mam a odpor k nipani se ve me a predstava spoluprace s nimi me dovedly k rozhodnuti ze radsi budu asocialni a extra-pragmaticka.
VymazatAle: letosni zmeny mi pomohla srovnat prave terapeutka, jenze to byla cista vyjimka, s pristupem- hrajem s tim, co mas v rukach, zadne hrabani se ve skolkovych krivdach.
No tak jo, tak zpatky k drsnymu humoru- kam si Em posune sve limity dal? Let rogalem? Akvarel? Trenovani pameti pro seniory?
Hydro-colon-terapie? Apiterapie?
VymazatKdyž jsem si je v tom Psyonu prohlížel, dumal, koho bych si tak vybral, tak mě napadlo na recepci říct, ať mě dají k tomu s největším penisem. Ti bejvaj takový sebejistí a nemají tolik vlastních komplexů.
VymazatA.P.
A.P. - spravne, recepcni vi totiz vsechno!
VymazatOvsem nevim jestli by sis timto pristupem nevykoledoval i nejakou extra terapeutickou skupinu :)))
IK
By se mě tam všichni báli.
VymazatChlapi, teda. Ženský by se vesele usmívaly.
A.P.
IK: No přesně. Školkový hnípání, to jsem u toho jednoho zatrhla hned na začátku, že si to necháme kdyžtak na později. Ale mě popuzovalo i to hnípání se v silných stránkách a neustálé opakování mého jména a vyzdvihování, kolik jsem toho už zvládla. (Popravdě, být terapeut, tak Psici normálně pošlu do prdele s tímhle přístupem.)
VymazatA.P. To je osvěžující přístup. Používáš techniku velkého penisu i na pohovorech? (Pošlete mi sem managera s největším penisem divize. Pod nikým jiným vám ty tabulky/ kódy/ texty/ smlouvy dodávat prostě nebudu, jasný?)
Hele to věčný opakování tvýho jména je předpisový z korporátního zacházení se zákazníkem. Ne, že se to dělá všude, ale asi koluje nějaká stará učebnice, z který to prostě sem tam někde opíšou.
VymazatChce se po nich, aby to personalizovali, tak do toho to používání jména patří, ale zapomněli tam dopsat, že to má být PŘIROZENĚ.
Což zas nutí k otázce, jak to tedy sakra je s jejich odborností, že ani tohle nevědí, protože to není callcentrum alzy, kde si domlouváš dovoz ledničky. To maj být speciálisté na lidskou duši a oni nejsou schopni ani základů, co zvládaj v každý trafice.
Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak mladá holka nepotřebuje panice s nastudovanou knížkou Skvělým milencem snadno a rychle. Potřebuje někoho, s kým bude sex objevovat nebo někoho, kdo už to zná a zasvětí ti, ale kdo ji každopádně bude vnímat a reagovat podle toho.
Tak trochu jsi měla terapie jako byla ta rande v reklamách na pojišťovnu Direct. Maminka u vedlejšího stolu a tak.
-----
Metodu velkého penisu jsem při pohovoru ještě nepoužil. Co když je alfasamec firmy ještě navíc gay.
To bych pak musel odmítnout pracovní nabídku s tím, že hledám někoho virilnějšího a živočišnějšího, protože mě práce musí opravdu hluboce naplňovat.
A.P.
Kruci, ještě že jsem si dal do živnostňáku kromě focení i lektorskou činnost - to by bylo, aby se v téhle košaté diskusi neobjevila nějaká ta mezírka na trhu! :-) Mimochodem, role Boha v rodinných konstelacích mě moc pobavila.
OdpovědětVymazatPomýšlíš na lektora kurzů pro mořské panny?:)
VymazatDnes lidé skousnou leccos, je třeba se otevřít příležitostem :-).
VymazatOni ten Nezvratný osud zrovna dávají Nova Cinema.
OdpovědětVymazatNevím jestli těmahle filmama ty svý můry vymítáš nebo před nima prcháš, ale ještě to dávají 29 ve 3 ráno. (a za tejden pokračování.
Vaše manželství musí být vážně vtipný. Vyslání manžela mezi ezoženy by bylo asi tou poslední věcí, kterou bych podnikla předtím, než by mi dorazila obsílka k rozvodovýmu řízení :))).
OdpovědětVymazat